Otevřít hlavní menu

Robotní patent (1775)

zákon Marie Terezie z roku 1775

Robotní patent z roku 1775 byl dokument, který 13. srpna 1775 (pro Čechy, 7. září 1775 pro Moravu) vydala rakouská panovnice Marie Terezie. Šlo o součást tereziánských osvícenských reforem. Robotu patent odstupňoval podle výše kontribuce (pozemkové daně), kterou poddaní platili státu. Marie Terezie patentem reagovala na selské povstání z roku 1775.

Patent stanovil délku robotního pracovního dne na 8 hodin v zimě, 12 hodin v létě, včetně přestávky na oběd. Navíc robotní patent zkrátil robotu pouze na tři dny v týdnu. Rozdělil poddané do jedenácti tříd podle majetku.[1] Nejnižší robotní povinnost podle tereziánského patentu byla stanovena na 13 dní ročně, nejvyšší byla tři dny týdně. Poddaní se mohli rozhodnout i pro stará pravidla roboty před rokem 1775. Rejstříky ze všech panství byly uchovávány c. k. zemskou správou a byly základem robotní výměry až do roku 1848, kdy byla robota definitivně zrušena.[2]

Patent ulevil hlavně sedlákům, jimž robotních povinností ubylo často až o polovinu.[3]

Závaznost robotního patentu byla nechána na rozhodnutí poddaných, kteří si mohli zvolit buď starý stav, nebo novou úpravu. V případě, že se rozhodli pro novou úpravu, byly jim však dalším patentem z roku 1776 uloženy další povinnosti,[4] a to na nátlak vrchností, které se obávaly přílišného ztenčení svých důchodů.[5] Patentem z roku 1776 bylo totiž stanoveno, že dosavadní bezplatné užívání nyní již vrchnostenských (původně občinových) lesů a pastvin má poddaným zůstat jen v případě, jestliže si ponechají staré roboty. Poddaní, kteří přijali novou úpravu robot podle patentu z roku 1775, musí za užívání pastvin a lesů buď platit poplatky nebo vykonávat práci (čili novou robotu) v hodnotě poplatku. Byla tak porušena zásada, která byla proklamována v patentu z roku 1775, že novou úpravou se nesmějí povinnosti poddaných nikde zvětšit.[6]

Tereziánský robotní patent navazoval na předchozí patenty o robotě, patent Leopolda I. z roku 1680 a další patenty z let 1717, 1738 a 1771 (pro Slezsko).[7]

Obsah

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. http://www.ius-wiki.eu/historie/pfuk/cech/zkouska/skupina-a/otazka-22
  2. https://cs.wikisource.org/wiki/Ottův_slovník_naučný/Robota
  3. kol.: Československé dějiny v datech, Praha, Svoboda 1987. Str. 207.
  4. MALÝ, Karel a SIVÁK, Florián. Dějiny státu a práva v českých zemích a na Slovensku do r. 1918. 2., přeprac. a dopl. vyd. Jinočany: H & H, 1993. 533, [65] s. ISBN 80-85467-61-5. S. 278.
  5. KAVKA, František a VÁLKA, Josef. Dějiny Československa. II., 1437-1781. 2. vyd. Praha: SPN, [1970]. 343 s. cnb000427667. S. 287.
  6. VANĚČEK, Václav. Dějiny státu a práva v Československu do roku 1945. Vyd. 1. Praha: Orbis, 1964. 616 s. cnb000162431. S. 270–271.
  7. http://www.cojeco.cz/index.php?id_desc=81537&s_lang=2&detail=1&title=robotn%ED%20patenty

LiteraturaEditovat

  • SVÁTEK, Josef. Dějiny Čech a Moravy nové doby. Kniha šestá, Panování císařovny Marie Teresie. Část II. V Praze: Nakladatel I. L. Kober knihkupectví, 1898. 415 s. cnb001818134. [Kapitola „Nový patent robotní" na str. 318–336.] Dostupné online
  • VANĚČEK, Václav. Dějiny státu a práva v Československu do roku 1945. Vyd. 1. Praha: Orbis, 1964. 616 s. cnb000162431. [Kapitola „Tereziánské robotní patenty" na s. 269–271.]

Externí odkazyEditovat

  Dílo Ottův slovník naučný/Robota ve Wikizdrojích