Otevřít hlavní menu

Nerudova (Praha)

ulice v Praze na Malé Straně

Nerudova je ulice na Malé StraněPraze 1 vede z horního respektive severozápadního rohu Malostranského náměstí západním směrem vzhůru k Pražskému hradu. Patří mezi turisticky nejzajímavější ulice v Praze. Je součástí někdejší Královské cesty, kudy chodil korunovační průvod českých králů přes Karlův most na Hrad. Na horním konci se rozvětvuje na ulici Ke Hradu (směr Pražský hrad) a Úvoz (směr Pohořelec a Strahovský klášter). Z tohoto místa vycházejí severozápadním směrem vzhůru také Radnické schody.

Nerudova
Horní část Nerudovy ulice
Horní část Nerudovy ulice
Umístění
Město Praha
Městská část Praha 1
Čtvrť Malá Strana
Poloha
Začíná na Malostranské náměstí
Končí na Pražský hrad (ulice Ke Hradu a Úvoz)
Historie
Datum vzniku 1348
Denominace asi 1884
Starší názvy Ostruhová
Další údaje
Délka 375 m
Šířka 10 m
PSČ 110 00, 120 00
Kód ulice 462292
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

 
Kolovratský palác, sídlo italského velvyslanectví
 
Dům U Dvou slunců, v němž bydlel Jan Neruda
 
Morzinský palác, sídlo rumunského velvyslanectví

Trasa ulice vznikla při novém založení Malé Strany za Přemysla Otakara II. v roce 1267, kdy tvořila hlavní osovou západo-východní komunikaci Malé Strany. Tehdy končila Strahovskou branou v místech, kde dnes navazuje ulice Úvoz. Příčnou osu uzavíraly z jihu Újezdská brána v Karmelitské ulici a románská rotunda sv. Václava.

NázevEditovat

Od 14. do 17. století se horní část nazývala Dláždění, Na dláždění nebo Nad Strahovskou branou a dolní část Strahovská. Pro snazší stoupání povozů se do dlažby vkládaly krokve, podle nichž se v 17.–19. století nazývala Krokevní = Sparrengasse, zkomoleně Sporrengasse = Ostruhová podle výrobců ostruh[1]. Roku 1895 byla přejmenována po českém spisovateli a básníkovi Janu Nerudovi, který zde v domě U Dvou slunců bydlel a má tam pamětní desku.[2]

Významné stavby v uliciEditovat

Měšťanské domy v ulici, často označené domovním znamením, jsou většinou středověkého původu, mají klenuté gotické sklepy, prošly renesanční přestavbou po požáru roku 1541, vesměs mají nástavby pater s malovanými trámovými stropy a s pozdně barokní nebo klasicistní fasádou. Oproti tomu pro stavbu velkých barokních paláců byly předchozí domy většinou zbořeny.

  • 1/258: Lichtenštejnský palác, dnes sídlo Akademie múzických umění, má vchod z Malostranského náměstí.
  • 4/206: U zlaté kotvy a U tří zlatých jelínků z 18. století
  • 5/256: Morzinský palác, z roku 1714, autorství budovy připsal J. B. Santinimu-Aichelovi historik architektury Oldřich Stefan, v průčelí sochy dvou mouřenínů F. M. Brokoffa, sídlo rumunského velvyslanectví.
  • 6/207: U červeného orla, středověký, s fasádou z 18. století
  • 12/210: U tří housliček nebo Rabštejnský
  • 14/211: Valkounský dům, koupil a přestavěl roku 1705 J. B. Santini, fasáda kolem 1750
  • 15/249: Palác Kinských, také U zlaté koruny nebo Marštalkovský, přestavěný F. Luragem po 1683
  • 16/212: U zlaté číše, s cechovním znamením a barokní úpravou zlatníka Diesbacha
  • 18/213: U sv. Jana Nepomuckého
  • 20/214: Thunovský či Kolovratský palác, dnes sídlo italského velvyslanectví. Postaven v letech 1716–1721 podle plánů J. B. Santiniho se sochařskou výzdobou M. B. Brauna.
  • Kostel P. Marie Matky ustavičné pomoci a sv. Kajetána, také kajetánský nebo theatinský, z roku 1691, snad podle plánů J. B. Matheye
  • 25/244: U osla v kolébce, přestavěný 1706
  • 28/217: U zlatého kola, renesanční s fasádou kolem 1790
  • 29/242: U Bonapartů
  • 31/241: U sedmi švábů, přestavěn 1723
  • 32/219: U zlatého lva, s lékárnou a pamětní deskou Václava Viléma Štecha
  • 33/240: Bretfeldovský palác, také U Léta a Zimy (podle barokních alegorických soch), před 1769. Název podle advokáta F. J. Bretfelda, rektora pražské univerzity a proslulého bonvivána, který zde pořádal plesy
  • 34/220: U zlaté podkovy, patrně podle plánu U. Aostalliho z doby před 1579 s pozdně barokní fasádou
  • 36/221: U P. Marie Pomocné, renesanční s fasádou před 1728
  • 41/236: U červeného lva, přestavěn 1726
  • 43/235: U zeleného raka, gotický, přestavěn 1734
  • 45/234: U hlubokého sklepa
  • 47/233: U dvou slunců, renesanční, přestavěný před 1690, s pamětní deskou o pobytu spisovatele Jana Nerudy
  • 49/232: U bílé labutě, barokní
  • 51/231: U zeleného jelínka, středověký, přestavěn 1819[3]

Autobusová linkaEditovat

Od 3. března 1908 do 17. listopadu 1909 jezdila Nerudovou ulicí první pražská autobusová linka (a pravděpodobně vůbec první autobusová linka v českých zemích[4]), tehdy ještě pod značkou „Omnibusy král. hlav. města Prahy“. Pro opakované havárie a nespolehlivost tehdejší techniky byla zrušena, další autobusové linky byly pak v Praze zaváděny až od června 1925 a zpočátku převážně mimo centrum Prahy.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Marek Lašťovka a kolektiv: Pražský uličník, Encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, I. díl, A_N. Libri Praha 1997, s. 590
  2. P. Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Malá strana. Str. 25 nn.
  3. P. Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Malá strana.
  4. Pavel Fojtík, Stanislav Linert, František Prošek: Historie městské hromadné dopravy v Praze, aktualizované vydání, Dopravní podnik hl. m. Prahy, 3. vydání, 2005, ISBN 80-239-5013-4, str. 97

LiteraturaEditovat

  • LAŠŤOVKA, Marek a kolektiv: Pražský uličník, Encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, I. díl, A-N. Libri Praha 1997, s. 590
  • VLČEK, Pavel a kolektiv: Umělecké památky Prahy. Malá strana. Praha : Academia, 1999
  • RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Pavel Körber, 1903-1904. 1246 s. Dostupné online. Kapitola Nerudova, s. 778-790. 

Externí odkazyEditovat