Umění je výrazem lidskékreativity a představivosti. Slovo umění pochází z latinského slova ars, což doslovně přeloženo znamená uspořádání. Uměním se většinou rozumí tvoření díla (nebo uměleckého díla), které využívá impulsů lidské tvořivosti, a které má jiný smysl, než jednoduše zachycovat. Umění je odlišné od řemesla a zájmových aktivit, hranice mezi těmito obory je ovšem občas velmi těžko definovatelná. Termín kreativní umění značí soubor disciplín, jejichž hlavním cílem je tlumočit a nebo diskutovat s divákem či posluchačem. Jako takové, umění zahrnuje různé formy od literatury (psaní prózy a básní); divadelních forem (tanec, hraní, činohra a hudba); vizuálního a sochařského umění(malba, sochařství, fotografie, ilustrování) až po formy, které mají funkční roli, jako například architektura a módní návrhářství. Umění může být také chápáno jako vztah k tvořivosti, estetice a vytváření emocí.
Starověké římské malířství, tedy malířské umění starověkého Říma, patří mezi významné doklady umělecké vyspělosti římské civilizace. Spolu se sochami a reliéfními prvky zdobila výmalba interiéry a exteriéry mnoha římských soukromých, veřejných, náboženských či funerálních staveb. Významné byly triumfální nástěnné malby oslavující vítězství římského vojska. Malířství však našlo uplatnění i ve sféře privátních portrétů, obvykle malovaných na dřevo. Stejně jako v Řecku nebylo ani v Římě malířství – na rozdíl od sochařství – považováno za opravdové umění.
Ve svých počátcích bylo římské malířství ovlivněno etruským, řeckým a helénistickým uměním. V pozdějších fázích vývoje jej v souvislosti s růstem římské říše ovlivňovalo umění nových provincií, hlavně Egypta. Zatímco starší antické římské malířství je značně realistické, vykazuje pozdní antika sklon ke zjednodušování a je silně zastoupeno raně křesťanské umění.
Do dnešní doby se dochovaly zejména nástěnné malby pocházející z Pompejí a Říma. Důležitým zdrojem poznatků o portrétním umění jsou pohřební mumiové portréty, které se díky suchému klimatu v hojném počtu dochovaly v egyptském Fajjúmu. Náboženské umění je uchováno ve starokřesťanských katakombách a zbytcích svatyň.
Umění tu není proto, aby sladilo chvíle našeho volna a dávalo své tvůrčí potvrzení našim pocitům, našemu vkusu. Umění je tu proto, aby narušovalo zvyky, návyky a zlozvyky našich smyslů. A jejich lenost.
