Max Beckmann

Max Carl Friedrich Beckmann (12. února 1884 Lipsko27. prosince 1950 New York) byl německý malíř, grafik, sochař a spisovatel. Bývá řazen mezi expresionisty, on sám však během svého života toto označení odmítal. V 20. letech 20. století byl spojován s expresionistickým proudem zvaným Nová věcnost (Neue Sachlichkeit). Nacisté jeho tvorbu zařadili mezi zvrhlé umění. Beckmann žil nejprve v exilu v Amsterdamu, po válce se usadil v New Yorku.

Max Beckmann
Max Beckmann 1928, by Hugo Erfurth.jpg
Narození 27. února 1884
Lipsko
Úmrtí 27. prosince 1950 (ve věku 66 let)
New York
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Alma mater King Albert School
Weimar Saxon-Grand Ducal Art School
Povolání malíř, sochař, navrhovatel, tiskař, spisovatel, vysokoškolský učitel, grafik a ilustrátor
Významná díla Selbstbildnis im Smoking
Selbstbildnis mit rotem Schal
Abfahrt
Ptačí peklo
Ocenění Villa Romana
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se do středostavovské rodiny, jeho otec byl obchodník s obilím.[1] Do základní školy chodil ve Falkenburgu (dnes Złocieniec v Polsku), poté se jeho rodina přestěhovala do Dolního Saska, odkud procházel jeho otec. Začal také s výtvarnou tvorbou, první akvarel namaloval v roce 1896, o rok později první autoportrét. Ve škole měl špatný prospěch, velmi se však zajímal o cizí kultury a historii umění.

Na drážďanskou akademii přijat nebyl, ale v roce 1900 byl přijat na uměleckou školu ve Výmaru. Jeho učitelem byl norský malíř Carl Frithjof Smith. Studium úspěšně završil v roce 1903 a poté pobýval v Paříži,[1] Nizozemsku a Itálii, kde navštěvoval galerie a umělce. Nakonec se usadil v Berlíně, kde si zařídil také ateliér. V roce 1906 se oženil, o rok později se stal členem umělecké skupiny Berliner Secession, naopak odmítl pozvánku stát se členem drážďanské Die Brücke. V roce 1908 se rodině narodil syn Peter.[1]

První světové války se zúčastnil jako medik a válečné zkušenosti hluboce ovlivnily jeho tvorbu,[1] utrpěl také nervové zhroucení. V roce 1915 se přestěhoval do Frankfurtu nad Mohanem.

V roce 1924 se seznámil s mladou zpěvačkou Mathilde Kaulbach (známou pod přezdívkou Quappi), rozvedl se s první manželkou a oženil se s Mathilde. V roce 1925 začal učit na frankfurtské výtvarné akademii, ve 20. letech také obdržel několik uměleckých cen, jeho díla nakupovaly špičkové galerie,[1] vystavoval v Německu i v zahraničí (mj. i v New Yorku a v Praze na výstavě Prager Secession) a vyšlo o něm několik publikací.

Vše se však změnilo s nástupem nacistů k moci, kteří jeho tvorbu zařadili mezi zvrhlé umění, byl označen za kulturního bolševika.[1] Ještě v roce 1933 byl propuštěn z akademie, stovky jeho děl byly odstraněna z galerií a některá dokonce veřejně spáleny. V roce 1937 s manželkou emigroval do Nizozemska a usadil se v Amsterdamu, kde žila sestra jeho manželky.[1] V roce 1939 si požádali o americké vízum. Žil v chudobě a maloval v opuštěném skladišti.[1]

V roce 1947 jim bylo uděleno americké vízum a o rok později emigrovali. V USA vyučoval na Washington University v St. Louis, od roku 1949 pak na Brooklyn Museum Art School. Ovlivnil například Jacksona Pollocka nebo Philipa Gustona. Zemřel v roce 1950 náhle na infarkt na ulici na Manhattanu, nedaleko svého bytu.[1]

Na uměleckém trhu začaly jeho díla nabývat na hodnotě od konce 20. století. V roce 2001 zakoupil Ronald Lauder jeho obraz Selbstbildnis mit Horn (Autoportrét s rohem) za 20,5 mil. USD,[2] v roce 2017 pak byla jeho dílo Hölle der Vögel (Ptačí peklo) z roku 1937 vydraženo v Londýně za 36 mil. GBP. [3]

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g h i Max Beckmann. ARTMUSEUM.CZ [online]. 2019-08-02 [cit. 2021-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  2. Max Beckmann (1884-1950) - Artmarketinsight - Artprice.com. www.artprice.com [online]. [cit. 2021-01-01]. Dostupné online. 
  3. Nazi Allegory Painted by Max Beckmann Fetches Record $46 Million. Bloomberg.com. 2017-06-27. Dostupné online [cit. 2021-01-01]. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat