Otevřít hlavní menu

Prager Secession (1928–1937) byl nejvýznamnější spolek německy hovořících výtvarníků v Praze před druhou světovou válkou. Secese v jeho názvu znamená „vydělení, vymezení ve smyslu exkluzivity členství a také rozchod s oficiálním uměním“, nikoli odkaz k výtvarnému stylu Secese (něm. Jugendstil) a spíše navazuje na podobný spolek v Německu – Berliner Secession, který původně vznikl (1898) jako jakýsi Salon odmítnutých nebo nezávislých.
Jádrem Prager Secession byli členové zaniklého spolku Junge Kunst.

Obsah

Historie spolkuEditovat

Spolek přijal poněkud upravené a doplněné česky psané stanovy Junge Kunst a zahájil činnost Valnou hromadou dne 28.11.1928. Novým členem se stal profesor pražské Akademie Willi Nowak. Vedení tvořilo volené osmičlenné předsednictvo s předsedou Maximem Kopfem, hodnotící výběrovou komisí pro výstavy (Mary Duras, Fritz Kausek, Maxim Kopf, Willi Nowak, Ludwig Püschel, Charlotte (Lotte) Radnitz, Karl Vogel, Karl Wagner) a čtyřčlennou komisí pro instalaci výstav (Mary Duras, Fritz Kausek, Maxim Kopf a Karl Vogel).[1]

Důležitými novými členy spolku byli zakladatelé – vesměs příslušníci vážených šlechtických a podnikatelských rodin (hrabě Colloredo-Mansfeld, Otto Federer, dr. Ernst Kaun, dr. Karl Osthof, dr. Rolf Passer, Rosa Stutzová, Max a Anne Schmiedovi), sochař Karl Vogel a Friedrich Weinmann z Ústí nad Labem. Roku 1930 se k zakladatelům připojila pražská zednářská lóže Adoniram zur Weltkugel a následujícího roku šlechtic Boos-Waldek, bankovní dům Petschek a firma L. & C. Hardmuth z Českých Budějovic. Již od svého založení měl spolek vysoký počet neméně úctyhodných přispívajících členů z řad podnikatelů, bankéřů, sběratelů umění a pražské vědecké a kulturní elity (až 133 v roce 1931).
Výstavám dodávali respekt a mezinárodní charakter tzv. korespondenční členové, kteří příležitostně obesílali spolkové výstavy. Zvláštní pozornost přitahovali zvaní hosté, kterých bylo v historii výstav Prager Secession celkem sedm a jejichž výběr a přítomnost dokládá umělecké směřování, ambice a zahraniční kontakty sdružení.[1]
Během let 1929–1937 se na výstavách Prager Secession v Krasoumné jednotě prezentovalo celkem sedmdesát čtyři umělců.

Členové spolkuEditovat

ZakládajícíEditovat

Přijatí pozdějiEditovat

Korespondenční členovéEditovat

Zvaní hostéEditovat

Kromě zvaných hostů se výstav zúčastnilo dalších 38 umělců jako hosté, mezi jinými Egon Adler, Jan Alster, Jakub Bauernfreund, Felix Bibus, Edith Fleissner-Plischke, Kurt Gröger, Hella Guth, Karl May, Maria(Mia) Münzer-Thorwart, Endre Nemes, Viktor Planckh, Rudolf Pollak, Gertrude Salus, Ilona Singer-Weinberger, Max Slevogt, Fritz J. Stonner, Inge Thiele-Peschka, Otto Ungar, Oswald Voh.

Tvorba členůEditovat

Téměř všichni mladší členové Prager Secession strávili ve 20. letech nějaký čas v Paříži a byli ovlivněni francouzským uměním. Paralelně s francouzskými vlivy se však v německo-českém umění latentně, ale vytrvale prolínají také německá nová věcnost (August Brömse a skupina Die Pilger) a v určité omezené míře také italské vlivy – pittura metafisica. Podle kritika legionářského deníku Národní osvobození (V. Nikodém), který hodnotil první výstavu spolku, »Pražská secese«, je umělecké sdružení s programem moderním, pokrokovým a kvalitním a obrací se od expresionismu, výtvarné abstrakce a surrealismu k jakémusi modernímu výtvarně zainteresovanému realismu, na jedné straně temperamentně robustnímu, na druhé výrazově rafinovanému a kultivovanému“. Snad všichni čeští recenzenti uvedli francouzské příklady, ale téměř nikdo z nich nezmínil analogie v umění německém, které zde bylo cizí.[1]

VýstavyEditovat

Prager Secession uspořádala s roční periodou v Praze v letech 1929–1937 celkem devět výstav pod záštitou Krasoumné jednoty ve výstavní síni Pštrossova 12, Praha 1.
Mimopražské výstavy se uskutečnily také v Českých Budějovicích, Brně, Ostravě a Košicích (1931), Teplicích (1933). Členové Prager Secession byli zastoupeni na mezinárodních výstavách v Karlových Varech a v Norimberku (1931), koncem třicátých let také na Zlínských salonech. Poslední podzimní výstava roku 1938 se vzhledem ke společenské atmosféře po Mnichovské dohodě už neuskutečnila.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c Habán I, 2012, Fenomén německo-českého výtvarného umění 20. století (Die Pilger, Junge Kunst, Prager Secession. Pražská scéna a paralelní centra německy hovořících umělců v meziválečném Československu, Disertační práce, SDU, FF MUNI, Brno, str. 112, 123, 127

LiteraturaEditovat

  • Habánová A (ed.), 2013, Mladí lvi v kleci, OG Liberec, GVU Cheb, Nakl. Arbor vitae, Řevnice, ISBN 978-80-7467-025-1 (Arbor vitae), ISBN 978-80-85050-99-8 (OGL)
  • Rousová H (ed.), 1994, Mezery v historii 1890–1938: polemický duch střední Evropy, Češi, Němci, Židé, kat. 142 s., GHMP, NG, Praha ISBN 80-7010-030-3
  • Habán I, 2012, Fenomén německo-českého výtvarného umění 20. století (Die Pilger, Junge Kunst, Prager Secession. Pražská scéna a paralelní centra německy hovořících umělců v meziválečném Československu, Disertační práce, SDU, FF MUNI, Brno
  • Habán I, Prager Secession. In Tomáš Valeš. Work in Progress. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Seminář dějin umění, 2011. s. 81–88, ISBN 978-80-904654-2-8.

Externí odkazyEditovat

  Obrázky, zvuky či videa k tématu Prager Secession ve Wikimedia Commons