Otevřít hlavní menu

Hudba je druhem umění, jehož prostředkem jsou převážně tóny, ale i zvuky a slovo. Patří téměř ke každé komunitě jako její společné dědictví. U přírodních národů ji nalézáme v úzkém spojení s tělesnými aktivitami (tanečními a rituálními), v kulturně vyspělé Evropě dal její rozvoj navíc impulzy pro zhotovování důmyslných hudebních nástrojů. Její nejvyšší hodnoty jsou svázány s pojmem hudba vážná, která z euro-atlantického okruhu postupně přesáhla během 20. století do kulturních míst celého světa. "Je to zřejmě to nejneslýchanější, nejpůvodnější a opravdu nejzázračnější, co kromě vědy naše západní civilizace vytvořila," píše Karl Popper, významný filozof a vědec, v autobiografické knize Věčné hledání.

Slovo hudba je odvozeno od „housti“ (odtud „housle“, „hudec“), přičemž je nezbytné se vyrovnat s faktem, že vedle „hudby“ žila v staročeštině ústrojně i „piščba“ (odtud „pištci“) a „trúbenie“ (odtud „trubači“). Naproti tomu univerzálně evropský tvar vycházející z řeckého „músiké techné“, tj. umění, řemeslo Múz (významem mířící původně k hudbě a lyrické poezii), který přes latinské „musica“ dospěl v angličtině k „music“, ve francouzštině k „la musique“ a k německému „die Musik“, se v češtině posunul do pokleslého významu jako součást hovorové řeči. Setkáváme se s ním v základě slov jako „muzika“, „muzikant“, zatímco významovou svátečnost na sebe strhlo slovo „hudba“.

Odborná disciplína, která zkoumá hudbu a vše, co je s ní spojené, se nazývá muzikologie nebo též hudební věda.

Obsah

Teorie o vzniku hudbyEditovat

Existuje mnoho různých teorií o vzniku hudby, ale žádná nebyla přijata obecně. Jejich výběr shrnul Bohumil Geist v knize Původ hudby (1970).

  • Hudba vznikla jako doprovod společné práce a za účelem socializace.[1] Rytmická složka hudby pomáhá udržovat pracovní tempo.
  • Hudba se vyvinula napodobováním přírodních zvuků, například zpěvu ptáků. Její povaha je tedy mimetická. Pro tento pohled hovoří pojetí hudby v některých primitivních kulturách.
  • Hudba se vyvinula společně s řečí (nebo je jako jakýsi prajazyk). Tato teorie je založena na povaze tzv. tónových jazyků (například čínština), kde se význam vyjadřuje velkou měrou pomocí melodie.

Ačkoliv pro žádnou z těchto teorií neexistují nezvratné důkazy, je třeba si uvědomit, že se navzájem nevylučují. Důvodem odlišného pojetí hudby v různých kulturách může být také právě rozdílný zdroj jejího vzniku. Libozvučnost je spíše sociální konstrukt a není vrozená.[2] Hodnocení hudby tak podléhá stereotypům.[3] V současné době je pozorován pokles štěstí v hudbě.[4]

Hudba však, oproti tradovanému mínění, neposkytuje zlepšení jazykových a matematických schopností.[5] Poslechem hudby je dokonce významně snížena kreativita člověka.[6]

Druhy hudbyEditovat

Hudba se dá dělit do kategorií podle různých kritérií. Mezi nejčastější dělení patří následující:

Podle vztahu ke spiritualitě:

  • Duchovní – váže se k duchovnu, náboženství
  • Světská – zahrnuje ostatní témata, náměty, spadá sem hudba koncertantní, milostná, taneční

Podle původu:

  • Umělá – je výsledkem práce konkrétního jednotlivce či skupiny
  • Lidová – autor zde není znám, tato hudba se samovolně časem dotváří a mění

Podle záměru autora:

  • Artificiální (umělecká) - autor se snaží do hudby vložit vysokou uměleckou a estetickou hodnotu (např. J. S. Bach, W. A. Mozart, Franz Liszt, Fryderyk Chopin)
  • Nonartificiální (neumělecká) - autor se nesnaží o vysoké umělecké a estetické cíle (jejím účelem je zabavit publikum)

Tyto kategorie jsou orientační, a nejsou proto striktně oddělené, naopak se často vyskytují i jejich kombinace, například lidová duchovní hudba (gospel).

Podle hudebního žánru:

Moderní hudba:

Nové hudební styly vznikají mnohdy jako opozice ke stávajícím stylům.[7]

Definice hudební vědyEditovat

  • Muzikologie je vědou o hudbě. (Willy Apel, Harvard Dictionary of Music, Cambridge 1969, s. 473).
  • Hudební věda je věda o hudbě…, je tou oblastí vědy, která se zabývá získáváním a systematizací poznatků vztahujících se na hudbu (Glen Haydon, Introduction to musicology, Chapel Hill 1941, s. 1)
  • Pod hudební vědou sdružujeme dnes ve všeobecnosti a) akustiku, b) tónovou fyziologii a tónovou psychologii, c) hudební estetiku, d) hudební teorii a e) hudební dějiny (Ludwig Schiedermeier: Einführung in das Studium der Musikgeschichte (Bonn 1947, s. 1).
  • Hudební vědec se zabývá hudbou, bez ohledu na to, zda pochází z ústní nebo písemné tradice, se vším, co může osvětlit její lidské vazby… poznatky hudebního vědce musí pokrýt všechny disciplíny, které tato kniha popisuje, a to přes celý dějinný průběh hudby. Ve svém výzkumu se hudební vědec, samozřejmě, zaměřuje na jednu nebo více disciplín. Hudební vědec je především historikem …, přičemž včera přednesená hudba je součástí dějin.(Harrison – Hood – Palisca: Musicology. New York 1963, s. 116, 119).

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. http://phys.org/news/2015-06-reveals-common-global-music.html - Study reveals a common beat in global music
  2. http://phys.org/news/2016-07-music-musical-cultural-hardwired-brain.html - Why we like the music we do: New study suggests that musical tastes are cultural in origin, not hardwired in the brain
  3. https://medicalxpress.com/news/2018-04-bias-music.html - Overcoming bias about music takes work
  4. https://phys.org/news/2018-05-happiness-songs.html - Happiness makes hit songs: study
  5. Hudba matematickému chápání nepřidá http://www.wjh.harvard.edu/~lds/pdfs/Mehr_2013.pdf
  6. https://medicalxpress.com/news/2019-02-music-significantly-impairs-creativity.html - How listening to music 'significantly impairs' creativity
  7. Complexity Science Hub Vienna. New music styles driven by direct challenges to elites. phys.org [online]. 2019-02-07 [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat