Hudba

organizovaná forma zvuku

Hudba je organizovaný systém zvuků produkovaný člověkem a určený pro lidské vnímání; oproti řeči, která slouží především k dorozumívání, je cílem hudby především estetické působení. Kvalitu, funkci a estetické působení hudby určuje výběr zvuků (v člověkem slyšitelném rozsahu), jejich rytmické členění a jejich uspořádání.

Osoba provozující hudbu je hudebník, lidově též muzikant. Výrazem hudba se někdy označuje také hudební těleso, orchestr (Posádková/vojenská/městská hudba xy).

Estetické působení hudby se plně uplatňuje pouze v rámci historicky proměnných pravidel a dobového vkusu. Odborná disciplína, která zkoumá hudbu obecně, vše, co je s ní spojené a zvláště tyto společenské souvislosti, se nazývá muzikologie nebo též hudební věda.

EtymologieEditovat

Slovo hudba je odvozeno od „housti“ (odtud „housle“, „hudec“) a původně označovalo hru na strunný nástroj; vedle něj ve staročeštině ústrojně žila i „piščba“ (odtud „pištci“) a „trúbenie“ (odtud „trubači“).

Naproti tomu univerzálně evropský tvar vycházející z řeckého „músiké techné“, tj. umění, řemeslo Múz (významem mířící původně k hudbě a lyrické poezii), který přes latinské „musica“ dospěl v angličtině k „music“, ve francouzštině k „la musique“ a k německému „die Musik“, se v češtině posunul do pokleslého významu jako součást hovorové řeči. Setkáváme se s ním v základě slov jako „muzika“, „muzikant“, zatímco významovou svátečnost na sebe strhlo slovo „hudba“.

Hudba jako uměníEditovat

Technicky vzato je jistě možno hudbu provozovat zcela individuálně, ale především je společenským, kulturním jevem. Velmi dlouho byla vázána na ritus a za samostatné umění, jehož prostředkem jsou převážně tóny, ale i jiné zvuky a slovo, byla uznána poměrně pozdě. Patří téměř ke každé komunitě jako její společné dědictví. U přírodních národů ji nalézáme v úzkém spojení s tělesnými aktivitami (tanečními a rituálními), v kulturně vyspělé Evropě dal její rozvoj navíc impulzy pro zhotovování důmyslných hudebních nástrojů. Její nejvyšší hodnoty jsou svázány s pojmem vážná hudba, která z euro-atlantického okruhu postupně přesáhla během 20. století do kulturních míst celého světa. „Je to zřejmě to nejneslýchanější, nejpůvodnější a opravdu nejzázračnější, co kromě vědy naše západní civilizace vytvořila“, píše filozof Karl Popper v autobiografické knize Věčné hledání.

Teorie o vzniku hudbyEditovat

Existuje mnoho různých teorií o vzniku hudby, ale žádná nebyla přijata obecně. Vzhledem k tomu že na rozdíl od ostatních druhů umění se u hudby nelze příliš spolehnout na přímé důkazy, jsou tyto teorie nutně částečně spekulativní. Existují následující názory:

  • Hudba vznikla pro kooperaci v boji a pro výchovu v rodině.[1]
  • Hudba vznikla jako doprovod společné práce a za účelem socializace.[2] Rytmická složka hudby pomáhá udržovat pracovní tempo.
  • Hudba se (podle starověké domněnky) vyvinula napodobováním přírodních zvuků, například zpěvu ptáků. Její povaha je tedy mimetická. Pro tento pohled hovoří pojetí hudby v některých primitivních kulturách.
  • Hudba se vyvinula společně s řečí (nebo je jako jakýsi prajazyk).[zdroj?] Tato teorie je založena na povaze tzv. tónových jazyků (například čínština), kde se význam vyjadřuje velkou měrou pomocí melodie.
  • Hudba se postupně oddělila z celku společného slavení a rituálů, který zahrnoval vedle hudby ještě tanec a řeč.[zdroj?]

Ačkoliv pro žádnou z těchto teorií neexistují nezvratné důkazy, je třeba si uvědomit, že se navzájem nevylučují. Důvodem odlišného pojetí hudby v různých kulturách může být také právě rozdílný zdroj jejího vzniku. Libozvučnost je spíše sociální konstrukt a není vrozená.[3] Hodnocení hudby tak podléhá stereotypům.[4] Podle několika rozsáhlých výzkumů roste v posledních desetiletích podíl "štěstí" a tanečnosti na úspěchu skladeb, zároveň však takových skladeb spíše ubývá.[5]

Hudba však, oproti tradovanému mínění, nepůsobí zlepšení jazykových a matematických schopností.[6]

Druhy hudbyEditovat

Hudba se dá dělit do kategorií podle různých kritérií. Mezi nejčastější dělení patří následující:

Podle vztahu ke spiritualitě:

  • Duchovní – váže se k rituálu, liturgii, náboženství
  • Světská – zahrnuje ostatní témata, náměty, spadá sem hudba koncertantní, milostná, taneční

Podle původu:

  • Umělá – je výsledkem práce konkrétního jednotlivce či skupiny
  • Lidová – autor zde není znám, tato hudba se samovolně časem dotváří a mění

Podle záměru autora:

  • Artificiální (umělecká) - autor se snaží do hudby vložit vysokou uměleckou a estetickou hodnotu (např. J. S. Bach, W. A. Mozart, Franz Liszt, Fryderyk Chopin)
  • Nonartificiální (neumělecká) - autor se nesnaží o vysoké umělecké a estetické cíle (jejím účelem je zabavit publikum)

Tyto kategorie jsou orientační, a nejsou proto striktně oddělené, naopak se často vyskytují i jejich kombinace, například lidová duchovní hudba (gospel).

Moderní hudba podle hudebního žánru:

Nové hudební styly vznikají mnohdy jako opozice ke stávajícím stylům.[7]

Definice hudební vědyEditovat

  • Muzikologie je vědou o hudbě. (Willy Apel, Harvard Dictionary of Music, Cambridge 1969, s. 473).
  • Hudební věda je věda o hudbě…, je tou oblastí vědy, která se zabývá získáváním a systematizací poznatků vztahujících se na hudbu (Glen Haydon, Introduction to musicology, Chapel Hill 1941, s. 1)
  • Pod hudební vědou sdružujeme dnes ve všeobecnosti a) akustiku, b) tónovou fyziologii a tónovou psychologii, c) hudební estetiku, d) hudební teorii a e) hudební dějiny (Ludwig Schiedermeier: Einführung in das Studium der Musikgeschichte (Bonn 1947, s. 1).
  • Hudební vědec se zabývá hudbou, bez ohledu na to, zda pochází z ústní nebo písemné tradice, se vším, co může osvětlit její lidské vazby… poznatky hudebního vědce musí pokrýt všechny disciplíny, které tato kniha popisuje, a to přes celý dějinný průběh hudby. Ve svém výzkumu se hudební vědec samozřejmě zaměřuje na jednu nebo více disciplín. Hudební vědec je především historikem …, přičemž včera přednesená hudba je součástí dějin.(Harrison – Hood – Palisca: Musicology. New York 1963, s. 116, 119).

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. https://medicalxpress.com/news/2020-10-war-songs-lullabies-music.html - War songs and lullabies behind origins of music
  2. http://phys.org/news/2015-06-reveals-common-global-music.html - Study reveals a common beat in global music
  3. http://phys.org/news/2016-07-music-musical-cultural-hardwired-brain.html - Why we like the music we do: New study suggests that musical tastes are cultural in origin, not hardwired in the brain
  4. https://medicalxpress.com/news/2018-04-bias-music.html - Overcoming bias about music takes work
  5. https://phys.org/news/2018-05-happiness-songs.html - Happiness makes hit songs: study
  6. Hudba matematickému chápání nepřidá http://www.wjh.harvard.edu/~lds/pdfs/Mehr_2013.pdf
  7. Complexity Science Hub Vienna. New music styles driven by direct challenges to elites. phys.org [online]. 2019-02-07 [cit. 2019-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat