Synkopa
Synkopa v hudbě je rytmicko-metrický útvar, který ozvlášťňuje pravidelný průběh hudební fráze. Řecký základ slova (sygkopé, od sygkóptein – čti synkoptein – srazit k sobě) byl převzat přes latinu do evropských jazyků a vždy odráží určitou nepravidelnost (v lékařství je synkopou např. krátký výpadek vědomí, ve fonologii např. vypuštění hlásky apod.).
Aby mělo smysl o takové nepravidelnosti tj. o synkopě hovořit i v hudbě, je k tomu podmínkou existence pravidelně členěné hudební věty. Taková pravidelnost se hojně objevuje tam, kde je hudba svázána s pohybem tj. např. v užité hudbě, v tanečních písních, v českých lidových písních, v mnoha skladbách zejména klasiků, romantiků a k nim se kompoziční technikou družících skladatelů až do současnosti.
Jednoduchá hudební věta má pásmo metrické a pásmo melodické. Metrum člení hudební průběh do počítacích dob, které vytvářejí plynulou řadu pulsů. Obvykle regulují tělesný pohyb nebo takový pohyb provokují a mohly by být vyjádřeny kroky tanečníků, tleskáním, bicími nástroji, standardním doprovodem levé ruky při hře hudebních kousků na klavír apod. V melodickém pásmu (současně s oním metrickým „doprovodem“) probíhají nejen změny výškové (zpěv, nástrojové sólo, pravá ruka našeho klavíristy), ale také délkové a dynamické. V melodii se tak objevují různé rytmy, které dávají celku půvab a originalitu.
K takové originalitě využívá skladatel v melodii (po příp. i „v doprovodu“) rozmanité kombinace délek a akcentů. „Kdyby byl Bavorov“, „Tluče bubeníček“, „Vyletěla holubinka“ a jim podobné si vystačí se střídáním osmin a čtvrtek v sudém, příp. lichém metru. Daleko pestřejší členění mívají písně moravské. „Eště si já, eště si já pohár vína zaplatím“ má rovněž základ v sudém metru, ale zcela odlišnou náladu, na které se také podílejí synkopy v některých melodických motivech. Slabiky „si já“ a „za-pla-tím“ tvoří synkopy – pohyb v nich nesleduje pravidelný puls, ale je synkopován: přízvuk (dynamika) byl přenesen na lehkou dobu (metrika), která je posílena i prodloužením (rytmika). Prodloužení akcentovaného prvku synkopy bývá časté, ale není podmínkou. Synkopování (akcentování lehkých dob ve frázi) s psychomotorickým korelátem u tanečníků je příznačným rysem např. čardáše.
V dixielandu vychází improvizační hra hudebníků z jednoduchých melodií, které jsou bohatě obměňovány. Nejvýznačnějším a nejčastějších postupem takového obměňování je průběžná synkopace – zde se synkopy objevují vlastně téměř v celém průběhu hudební věty. Proto se také synkopa stala symbolem celé této oblasti a tohoto hudebního slohu.
Synkopa se používá v mnoha hudebních stylech, zejména v taneční hudbě.[1][2] Podle hudebního producenta Ricka Snomena: "Veškerá taneční hudba používá synkopování a často je to zásadní prvek, který pomáhá spojit celou skladbu dohromady".[3] Bach používal synkopování k vytvoření napětí a uvolnění ve svých skladbách.[4] S vývojem hudby se synkopy rozšířily i do americké hudební kultury, když je na počátku 20. století přidali klavíristé ragtimu. Tato rytmická inovace se časem modifikovala a dala vzniknout rytmům jazzu, tempu rock'n'rollu a rytmům hip-hopu.
Hemiolu (ekvivalent latinského termínu sesquialtera) si lze také představit jako jeden rovný takt ze tří s jedním dlouhým a jedním krátkým akordem a synkopou v následujícím taktu s jedním krátkým a jedním dlouhým akordem.
Historie editovat
Synkopa je důležitým prvkem evropské hudební skladby přinejmenším od středověku.[5] Mnoho italských a francouzských hudebních děl ze čtrnáctého století z období Trecenta používá synkopu.[6]
Podle Encyclopaedia Britannica "repertoár hymnů 15. století je jednou z nejvýznamnějších památek anglické středověké hudby...". Rané koledy jsou rytmicky jednoduché, v moderním rytmu 6/8; později se základní rytmus mění na 3/4 s mnoha křížovými rytmy... jako ve slavné Azincourtově hymně 'Deo gratias Anglia'". Stejně jako v jiné hudbě tohoto období není kladen důraz na harmonii, ale na melodii a rytmus".[7]
Skladatelé benátské školy vrcholné hudební renesance, jako byl Giovanni Gabrieli (1557-1612), používali synkopu jak ve svých světských madrigalech a instrumentálních skladbách, tak ve sborových duchovních dílech, například v motetu "Domine, Dominus noster".
Typy synkop editovat
Synkopa editovat
V taktech se sudým počtem dob (2/4, 4/4, ...) mají metrický akcent liché doby ("těžké"). Pokud se přízvuk přesune na doby sudé, jde o synkopaci (rytmus synkopovaný).
Off-beat synkopa editovat
Přízvuk může být posunutý o méně než celou dobu, takže "spadne do off-beatu". V následujícím příkladě je přízvuk v prvním taktu posunut o osminu:
Anticipovaný bas editovat
Anticipovaný bas je technika, kdy je basový tón synkopován krátce před každou těžkou dobou. Časování se může lišit, ale většinou se používají menší než osminové hodnoty před první a třetí dobou (4/4 takt).
Missed-beat synkopa editovat
Dalším typem synkopy je missed beat (ztracená doba), kde se využívá pomlky pro neočekávaný začátek. Pokud hudebník například nezahrál cokoliv z první doby, lze mluvit o synkopě (podle anglo-amerických pramenů; u nás se takový postup nazývá zdvih).
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Syncopation na anglické Wikipedii.
- ↑ Syncopation, swing and groove. chromatone.center [online]. [cit. 2023-12-10]. Dostupné online.
- ↑ What is syncopation in music?. www.ansaroo.com [online]. [cit. 2023-12-10]. Dostupné online.
- ↑ The Dance Music Manual: Tools, Toys and Techniques. books.google.com [online]. [cit. 2023-12-10]. Dostupné online.
- ↑ What is syncopation in music and how to use it?. www.skoove.com [online]. [cit. 2023-12-10]. Dostupné online.
- ↑ What Is An Example Of Syncopation?. www.timesmojo.com [online]. [cit. 2023-12-10]. Dostupné online.
- ↑ Get Rhythm: All About Syncopation. www.musical-u.com [online]. [cit. 2023-12-10]. Dostupné online.
- ↑ Carol. www.britannica.com [online]. [cit. 2023-12-10]. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Synkopa na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo synkopa ve Wikislovníku
