Ragtime

hudební styl
Tento článek je o hudebním stylu, předchůdci jazzu. Další významy jsou uvedeny na stránce Ragtime (rozcestník).

Ragtime (odvozeno od anglického to rag – roztrhat, rozervat) je osobitý a specifický způsob klavírní hry, který je považován za poslední mezistupeň mezi tradiční černošskou lidovou hudbou a jazzem. Začal se formovat koncem 19. století (1885), kdy se také nazýval dobovým pojmem cake-walk nebo coon-song.

Harmonika Ragtime Band (1920); tehdy fa Seydel vyráběla 7 milionů harmonik ročně

Základní hudební prvky převzal ragtime z tzv. minstrel shows. To byla představení bělošských kabaretů v USA, která parodovala hudbu a život amerických černochů. V těchto představeních hráli běloši s načerněnými obličeji. Po zrušení otroctví začali hudbu těchto kabaretů oficiálně hrát i černoši. Původním nástrojem tohoto stylu hry bylo bendžo, které ale mohovitější a vzdělanější černošští hudebníci začali v průběhu 19. století opouštět a stále častěji je nahrazovali klasickým fortepianem.

Ragtime je vlastně pravidelný rytmus v polkovém či pochodovém tempu s oktávovým basem na těžkých dobách s bohatě synkopovanou melodií. Melodie je jakoby rytmicky roztrhána či rozcupována, to vše v jediném přísném základním dvoučvrťovém metru. Od toho také vznikl název hudebního stylu. V rytmu ještě není patrná žádná nepravidelnost ani náznaky mnohem pozdějšího swingu.

Mnoho černošských pianistů považovalo ragtime za vážnou hudbu a doufali, že ho tak bude přijímat i veřejnost. V té době byla taková představa poněkud nereálná, ale v 70. letech 20. století si veřejnost na ragtime vzpomněla – desky s ragtimem na nějaký čas obsadily špičková místa na žebříčcích nejprodávanější vážné hudby v USA. Za všechno mohl film Podraz (The Sting), ve kterém zazněl asi nejslavnější ragtime Scotta Joplina The Entertainer (1902), česky pod názvem Komika.

Bendžista Charley Fox (1858)[1]

Klasikové stylu, abecedně editovat

Domácí interpreti editovat

Prvním významným klasickým skladatelem, který se vážně zajímal o ragtime, byl Antonín Dvořák.

Z našich interpretů se ragtimu velice dobře věnoval Vladimír Klusák, umí jej velice dobře hrát třeba paní Eva Mládková (manželka Ivana Mládka). Klasickou skladbou v tomto stylu je známá klavírní skladba Jaroslava Ježka Bugatti Step.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. FOX, Charley H. Johnny's Equal Is Not Here. [Notový záznam pro klavír a 4hlasý sbor.] New York: William Hall & Son, 1858. Dostupné také z: https://repository.library.brown.edu/studio/item/bdr:19343/

Literatura editovat

  • CORNICK, Mike. Mike Cornick's piano ragtime duets: six easy pieces [hudebnina]. Vienna: Universal Edition, ©1997. 37 s. ISBN 978-3-7024-3252-2.
  • DORŮŽKA, Lubomír. Panoráma populární hudby 1918/1978, aneb, Nevšední písničkáři všedních dní. 2. vyd. L. D. naps. za spolupráce Petra Dorůžky, slovo závěrem Ať hudba dále zní naps. Vladimír Čechák, ilustrace Vladimír Renčín. Praha: Mladá fronta, 1987. 284 s. Más, sv. 371.
  • FOX, Charley H. Johnny's Equal Is Not Here. Sung at Wood’s Minstrels [hudebnina]. New York: William Hall & Son, 1858. v Dostupné také z: https://repository.library.brown.edu/studio/item/bdr:19343/
  • JOPLIN, Scott. Joplin ragtime duets: four classic rags for one piano, four hands [hudebnina]. Milwaukee: Hal Leonard Corporation, ©2009. 30 s. not. Popular songs: Hal Leonard Student Piano Library. ISBN 978-1-4234-6846-2.
  • Malá československá encyklopedie. Sv. 5, Pom–S. Praha: Academia, 1987. 998 s.
  • MLÁDKOVÁ, Eva. Classic Ragtime Piano – Eva Mládková [audiokazeta]. Praha: Hudební vydavatelství Platón, [rok vydání?].
  • Ragtime guitar [zvukový záznam]. [Hraje Stanislav Barek a Adib Ghali, text na obalu napsal Petr Dorůžka.] Praha: Levné knihy KMa, 2004. 1 CD (42:18), notový záznam (PDF), 1 leták.
  • SOARS, Liz a SOARS, John. New Headway English Course: Intermediate Students’s Book. 3th ed. Oxford: Oxford University Press, 1996.

Související články editovat

Externí odkazy editovat