Otevřít hlavní menu

Impresionismus je umělecký směr přelomu 19. a 20. století. Byl objeven francouzskými malíři a také právě v tomto uměleckém odvětví na sebe nejvýrazněji upozornil, postupně ovšem pronikl i do hudby a poezie. Výraz imprese znamená vjem, dojem nebo otisk. Již sám název vypovídá o způsobu práce, jde tedy o zachycení dojmu, kterým na umělce zapůsobil okolní svět během jediného okamžiku. Výraz „prchavý okamžik“ je základním impresionistickým pojmem, prvkem.

Charakteristika směruEditovat

Těžištěm hudebního impresionistického výrazu je harmonie, která se již neřídí ustálenými zákony. Typické jsou časté změny modality uvnitř skladeb, složité a rozmanitě obměňované akordy a uvolněná tonalita. Dochází k emancipaci všech tónů stupnic kromě tóniky, jíž je její hlavní význam ponechán. Impresionistická díla postrádají práci s tématem, melodie ztrácí na významu a objevuje se převážně pouze v útržkovitě formě. Impresionismus v hudbě zrušil či alespoň znejasnil pravidlo formálního členění skladeb stejně jako v malířství rušil perspektivu. Je to nepochybně důsledek kladení důrazu na působení okamžiku, aniž by si posluchač měl uvědomovat souvztažnost průběhu skladby i jejího instrumentačního řádu. Impresionistická skladba předpokládá u posluchače naprosté otevření se dojmu a nestojí o to, aby jí jakkoli zkoumal. Pokud tak respondent neučiní, dílo na něj nemůže zapůsobit.

Hlavní představitelé a dílaEditovat

Zakladatelem hudebního impresionismu byl francouzský skladatel Claude Debussy (1862 - 1918). Skladby, které byly jakousi předzvěstí tohoto směru lze však nalézt již dříve v díle ruského skladatele Musorgského Obrázky z výstavy (Kartinky) a v raných skladbách Erika Satie. V Debussyho díle se v plné síle objevuje impresionismus v polovině devadesátých let 19.století. Jeho vrcholnými skladbami jsou orchestrální Faunovo odpoledne, Nokturna, tři symfonické skici Moře i klavírní obrazy (např.Potopená katedrála). V letech 1893-1902 složil své stěžejní dílo, operu Pelléas a Melisanda. Hudební impresionismus přijalo mnoho skladatelů té doby, z nichž nejvýznamnějším byl Maurice Ravel (1875 - 1937). Ten píše i hudbu komorní, nejslavnějšími jsou však jeho orchestrální Bolero a Španělská rapsodie. Vynikajícím impresionistou byl také Ital Ottorino Respighi (1870 - 1936), především ve trilogii Římské fontány, Římské pinie a Římské slavnosti.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat