Blues

hudební forma a žánr

Blues [blůs] je hudební styl, který vznikl v afroamerické otrocké komunitě na jihu Spojených států, zhruba v 60. let 19. století.[1] Blues je světská hudba vycházející z náboženských gospelů a spirituálů a je velmi výrazně ovlivněno africkou hudbou (zejména kmene Igbo ze západní Afriky).[2] Na rozdíl od spirituálů byl v původním blues kladen hlavní důraz na sólový zpěv. Časté bylo používání modelu zvolání-odpověď. Sólový hlas byl později doprovázen hudebním nástrojem, velmi často kytarou. Slovo blues v angličtině vyjadřuje depresivní, smutný stav, což charakterizuje i mnoho bluesových skladeb. Často se však objevují i skladby s veselým, žertovným či sexuálním obsahem, nicméně patří k definičním vlastnostem žánru, že text vyjadřuje spíše pocity než vypráví příběh.[3]

Blues
Původ ve stylechAfroamerická lidová hudba
Kulturní pozadí19. století-Jih USA
Typické nástrojeKytara - Klavír - Harmonika - Baskytara - Bicí - Saxofon - Zpěv - Trubka - Pozoun
Všeobecná popularitaPostupy bluesových akordů a not jsou široce používány ve většině populárních hudebních stylech americké hudby 20 století; jednoduše vysoce vlivný žánr
Odvozené stylyjazz, R&B, rock
Podstyly
Classic female blues - Rock and roll/Country blues - Delta blues - Jazz blues - Jump blues - Piano blues - Boogie-woogie
Směs stylů
Blues-rock - Soul blues - Jazz blues
Regionální scény
African blues - Atlanta blues - British blues - Canadian blues - Chicago blues - Detroit blues - East Coast blues - Kansas City blues - Louisiana blues - Memphis blues - New Orleans blues - Piedmont blues - St. Louis blues - Swamp blues - Texas blues - West Coast blues
Jiná témata
Bluesová stupnice - Bluesová pentatonika
Taj Mahal Blues Trio

Roku 1908 je doloženo první vydání bluesové notace. Za otce blues je označován trumpetista William Christopher Handy, autor klasických skladeb jako The Memphis Blues nebo St. Louis Blues.[4] První autorskou bluesovou skladbou chráněnou autorským právem se roku 1912 stal píseň Dallas Blues Harta Wanda.[5] V první polovině 20. století vznikla řada subžánrů jako delta blues, boogie-woogie, jump blues apod., stejně tak originálních lokálních tradic, např. Chicago blues. Po druhé světové válce došlo k přechodu od akustického k elektrickému blues a k postupné otevírání bluesové hudby širšímu publiku, zejména bílým posluchačům. Legendou stylu se stal zejména kytarista B.B. King.[6] V 60. a 70. letech 20. století se vyvinula vlivná fúze zvaná blues rock, která spojovala bluesové styly s rockovou hudbou (Jimi Hendrix).[7] Blues bylo dlouho vnímáno jako "černošská rasová hudba", ale to se změnilo zejména rovněž v 60. letech. Nejslavnějšími bělošskými bluesmany se stali Stevie Ray Vaughan a Eric Clapton. Blues zůstávalo také dlouho americkou specialitou, ale nakonec se rozšířilo i do Evropy, do Británie ho přivedl Alexis Korner[8], na kontinent Ital Zucchero, českou podobu blues hledal například Vladimír Mišík.

Blues ovlivnilo vznik soulu, dalo rovněž základ jazzu, ragtimu, rock and rollu, rocku a dalším stylům západoevropské populární hudby, ovlivnilo i mnoho skladatelů vážné hudby a bylo nepřímým základem pro hip hop nebo pop music (zejména její větev zvanou R&B).

FormaEditovat

Nejčastější a základní formou blues je dvanáctitaktová stále dokola opakovaná harmonická smyčka např. s následujícím složením:

Takt Harmonická funkce
1. – 4. Tónika
5. – 6. Subdominanta
7. – 8. Tónika
9. Dominanta
10. Subdominanta
11. Tónika
12. Dominanta

Příkladem jednoduchého bluesového doprovodu je následující posloupnost akordových značek:

  •  

MelodieEditovat

Melodika vychází z bluesové pentatoniky, která je obvykle rozšiřována do některé z vícestupňových bluesových stupnic. Typická je nevyhraněnost mezi durovým a mollovým charakterem skladby – použití velké i malé tercie a velké i malé septimy (obzvláště častý je durový doprovod v kombinaci s mollovou melodickou linkou). Dalším charakteristickým tónem (jedním z tzv. blue notes) je zmenšená kvinta.

RytmusEditovat

Pro blues je typické čtyřčtvrťové členění taktu, kde je však každá čtvrtina dále členěna na dvanáctiny – jedná se o triolový rytmus s odlehčenou (nebo úplně vynechanou) druhou dvanáctinou v každé triole. Vzniká tím charakteristický „houpavý rytmus“, který lze přiblížit například jako opakování slabik „důba-důba-důba-důba“.

V melodii je s oblibou využíváno synkop a úmyslně nepřesného frázování, které se „nevejde“ do základního rytmu – tím je kromě harmonického napětí dosaženo také rytmického napětí mezi doprovodem a sólovou (zpěvnou) linkou.

PředstaviteléEditovat

 
Bluesový kytarista Robert Cray

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. PEARLEY SR., Lamont. The Historical Roots of Blues Music. Black Perspectives [online]. African American Intellectual History Society, 9. 5. 2018 [cit. 2021-09-22]. Dostupné online. 
  2. WILSON, Charles Reagan; RAY, Celeste; THOMAS (JR.), James G. The New Encyclopedia of Southern Culture: Ethnicity. [s.l.]: University of North Carolina Press 296 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8078-5823-3. (anglicky) Google-Books-ID: pkt9NgAACAAJ. 
  3. Blues | Definition, Artists, History, Characteristics, Types, Songs, & Facts. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-09-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. William "W. C." Handy. Encyclopedia of Alabama [online]. [cit. 2020-06-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. DAVIS, Francis. The History Of The Blues: The Roots, The Music, The People. [s.l.]: Hachette Books 320 s. Dostupné online. ISBN 978-0-306-81296-5. (anglicky) Google-Books-ID: QLJ5swEACAAJ. 
  6. Zemřel král blues. Po vážné nemoci odešel B. B. King. iDNES.cz [online]. 2015-05-15 [cit. 2020-06-09]. Dostupné online. 
  7. HENDERSON, David. Jimi Hendrix Deep Within the Blues and Alive Onstage at Woodstock--25 Years after Death. African American Review. 1995, roč. 29, čís. 2, s. 213–216. Dostupné online [cit. 2021-09-22]. ISSN 1062-4783. DOI 10.2307/3042293. 
  8. LIFTON, Dave. The Day 'Founder of British Blues' Alexis Korner Died. Ultimate Classic Rock [online]. 1. 1. 2015 [cit. 2021-09-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat