John Mayall

britský bluesový zpěvák a hudebník

John Brumwell Mayall, OBE (29. listopadu 1933, Macclesfield, Anglie, Spojené království22. července 2024[1]) byl britský bluesový zpěvák, kytarista, hráč na klávesy a harmoniku. Jeho hudební kariéra trvala více než 50 let, ale nejdůležitější pro jeho tvorbu byla druhá polovina 60. let dvacátého století. Založil a vedl skupinu John Mayall & the Bluesbreakers. Jako svůj hudební vzor ho uvádějí například: Eric Clapton, Jack Bruce, Peter Green, John McVie, Mick Fleetwood nebo Mick Taylor.

John Mayall
John Mayall v roce 2004
John Mayall v roce 2004
Základní informace
Narození29. listopadu 1933
Macclesfield, Anglie
Úmrtí22. července 2024 (ve věku 90 let)
Los Angeles
Žánryblues rock, harmonica blues, britské blues, elektrické blues
Povoláníhudebník, skladatel, producent
Nástrojekytara, harmonika, klávesy, zpěv
Aktivní roky19562024
VydavateléDecca, DJM, ABC, Eagle, Snapper, One-Way, Polydor, Silvertone, GNP Crescendo
Členem skupinJohn Mayall & the Bluesbreakers
Příbuzná témataCanned Heat
Cream
Fleetwood Mac
Eric Clapton
Oceněnídůstojník Řádu britského impéria (2005)
Webjohnmayall.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeho otec byl kytarista a jazzový nadšenec. V dětství se tak Mayall mohl dostat k nahrávkám takových amerických bluesmanů, jakými byli například Leadbelly, Albert Ammons, Pinetop Smith nebo Eddie Lang. Mayall se také sám naučil hrát na klavír, kytaru a foukací harmoniku.

Po škole strávil tři roky v jednotkách britské armády v Koreji. V roce 1956 začal hrát blues v poloprofesionální skupině The Powerhouse Four, později v The Blues Syndicate. A po přesunu do Londýna zakládá John Mayall’s Bluesbreakers. Mayall byl o deset let starší než první generace britského rock and rollu a rocku. Nepřekvapí tedy, že se stal nestorem britské rockové scény první poloviny šedesátých let. Byl jedním z průkopníků britské bluesové vlny v 60. letech. Přispěl tak ke vzniku směru později označovaného jako bluesrock.

Jeho Bluesbreakers byla líheň hudebních talentů. Zahráli si tu takoví hudebníci jako například Eric Clapton a Jack Bruce z Cream, Peter Green, John McVie a Mick Fleetwood z Fleetwood Mac, Mick Taylor z Rolling Stones, Don "Sugarcane" Harris, Harvey Mandel, Larry Taylor, Aynsley Dunbar, Hughie Flint, Jon Hiseman, Dick Heckstall-Smith, Andy Fraser, Johnny Almond, Walter Trout, Coco Montoya, Buddy Whittington a řada dalších.

Koncem šedesátých let, po komerčním úspěchu v USA se Mayall přestěhoval do Laurel Canyon v Los Angeles, kde se přidal k tamní bluesrockové i jazzrockové scéně.

Roku 2005 byl vyznamenán Řádem britského impéria. Poznamenal k tomu: „Toto je nejdůležitější cena, kterou jsem kdy dostal. Nikdy jsem neměl žádný hit, nevyhrál jsem Grammy, ani nejsem v Rokenrolové síni slávy.”[2]

Diskografie

editovat
 
John Mayall na koncertě v roce 1981
  • 1965John Mayall Plays John Mayall (Decca) [live, Dec. '64]
  • 1966Bluesbreakers with Eric Clapton (Decca)
  • 1967A Hard Road (Decca)
  • 1967Crusade (Decca)
  • 1967The Blues Alone (Ace of Clubs)
  • 1968The Diary of a Band Volume 1 (Decca)
  • 1968The Diary of a Band Volume 2 (Decca)
  • 1968Bare Wires (Decca)
  • 1968Blues from Laurel Canyon (Decca)
  • 1969The Turning Point (Polydor)
  • 1970Empty Rooms (Polydor)
  • 1970USA Union (Polydor)
  • 1971Back to the Roots (Polydor, 2LP)
  • 1971Memories (Polydor)
  • 1972Jazz Blues Fusion (Polydor) [live, USA, Nov.-Dec. '71]
  • 1973Moving On (Polydor) [live, USA, July '72]
  • 1973Ten Years Are Gone (Polydor, 2LP/ no CD reissue) [studio + live NY'72]
  • 1974The Latest Edition (Polydor)
  • 1975New Year, New Band, New Company (ABC - One Way)
  • 1975Notice to Appear (ABC - One Way)
  • 1976Banquet in Blues (ABC - One Way)
  • 1977Lots of People (ABC - One Way) [live LA, Nov. '76]
  • 1977A Hard Core Package (ABC - One Way)
  • 1977Primal Solos (Decca) [live '66 and '68, UK]
  • 1978The Last of the British Blues (ABC - One Way) [live USA]
  • 1979Bottom Line (DJM)
  • 1980No More Interviews (DJM)
  • 1982Road Show Blues (DJM)
  • 1985Return Of The Bluesbreakers (AIM Australia) ['81 and '82]
  • 1985Behind the Iron Curtain (GNP Crescendo) [live Hungary](Reissue 2004:Steppin' out)
  • 1987Chicago Line (Entente - Island)
  • 1988The Power of the Blues (Entente) [live Germany '87] (Reissue 2003 : Blues Forever)
  • 1990A Sense of Place (Island)
  • 1992Cross Country Blues (One Way) ['81 and '84]
  • 1993Wake Up Call (Silvertone) UK # 61
  • 1994The 1982 Reunion Concert (One Way) [live, USA]
  • 1995Spinning Coin (Silvertone)
  • 1997Blues for the Lost Days (Silvertone)
  • 1999Padlock on the Blues (Eagle)
  • 1999Rock the Blues Tonight (Indigo) [live 2CD '70-'71, Canada]
  • 1999Live at the Marquee 1969 (Eagle) [live '69, London]
  • 1999The Masters (Eagle) [live 2CD, UK '69 +interv.]
  • 2001Along For The Ride (Eagle/Red Ink)
  • 2002Stories (Eagle/Red Ink)
  • 200370th Birthday Concert (Eagle) [live in Liverpool]
  • 2005Road Dogs (Eagle)
  • 2005Rolling with the Blues (Recall)
  • 2007Live at the BBC (Decca) ['65-67 & '75]
  • 2007In the Palace of the King (Eagle)
  • 2007Live from Austin, Tx (NWRecords) [live'93]
  • 2009Tough
  • 2014A Special Life
  • 2015Find A Way To Care
  • 2017Talk About That
  • 2019Nobody Told Me
  • 2022The Sun Is Shining Down

Reference

editovat
  1. Zemřel ‚král bílého blues‘ John Mayall. Britskému hudebníkovi bylo 90 let. iROZHLAS [online]. 2024-07-24 [cit. 2024-07-24]. Dostupné online. 
  2. (anglicky) Rozhovor s Johnem Mayallem, PopMatters.com, 2. listopadu 2005

Externí odkazy

editovat