Ernst Barlach

Ernst Barlach (2. ledna 1870 Wedel, Holštýnsko24. října 1938 Rostock) byl německý sochař, řezbář, keramik, kreslíř, grafik, dramatik a spisovatel (jen příležitostně lyrik). Je považován za jednoho ze zakladatelů moderního sochařství. Raná díla nesou stylové znaky od realismu ("poetického realismu"), přes secesi (Jugendstil) včetně snad i literárních děl (v literatuře sporný pojem), pozdější tvorba je spojována s expresionismem.

Ernst Barlach
Narození 2. ledna 1870
Wedel
Úmrtí 24. října 1938 (ve věku 68 let)
Rostock
Příčina úmrtí selhání srdce a plic
Místo pohřbení Ratzeburg
Povolání výtvarník, sochař, řezbář, grafik, kreslíř, ilustrátor, spisovatel, dramatik, básník
Vzdělání Akademie umění v Drážďanech, Académie Julian
Témata sochařství
Ocenění Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
Kleistova cena
Pour le Mérite
1924
Partner(ka) Marga Böhmerová
Děti Nikolaus (Klaus) Barlach (matka Rosa L. Schwabová)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

 
Autoportrét z roku 1928

Ernst Heinrich Barlach byl nejstarší ze čtyř synů venkovského lékaře Dr. Georga Gottlieba Barlacha a Johanny Luise Barlachové (roz. Vollertové), dcery celníka v dánských službách. Dětství v Schönbergu (Mecklenbursko) a Ratzeburku (Ratzeburg, dolnoněm. Ratzborg, Lauenburské vévodství). Navštěvoval gymnázium v Ratzeburku (1877-1884) a reálku v Schönberku (1884-1888). Jeho otec zemřel, když bylo Ernstovi 14 let.[1] Dědečkem Gottlieb Ernst Barlach, původem z Bargteheide (Holštýnsko), působil jako evangelický pastor v Herzhornu. V rodě Barlachů se vyskytovali vesměs řemeslníci (krejčí). Jisté umělecké a literární vlohy nechyběly podle Barlacha ani u příbuzných. Barlachova matka byla velmi senzitivní, ale také psychicky labilní. Otec ji nechal na šest let internovat v sanatoriu. Matka se snažila najít životní náplň v starosti o své dospělé děti, později žila i s Ernstem v Güstrowě, ke sklonku života dobrovolně v sanatoriu. Zemřela utopením, nejspíš šlo o sebevraždu. (Možný motiv v Barlachově posmrtně vydaném románu Ukradený měsíc – krom Markétky z Goethova Fausta). Autobiografie Život, jak se vyprávěl (1928). Od roku 1887 počátek celoživotního přátelství s Friedrichem Düselem (obsáhlá korespondence).

V letech 1888–1891 studoval na Všeobecné škole řemesel v Hamburku (Allgemeine Gewerbeschule), nejprve s cílem stát se učitelem kreslení (učitelé: Peter Friedrich Woldemar), nato v sochařské třídě (Theodor Richard Thiele). Díky svému talentu byl přijat r. 1891 na Akademii umění v Drážďanech (tehdy Královská akademie výtvarných umění v Drážďanech/ Königliche Akademie der bildenden Künste zu Dresden), od roku 1892 byl žákem v mistrovském ateliéru Roberta Dieze (1891–1895). Spolužáci Karl Garbers a Richard Mutz. Zde vytvořil své první významné dílo – Sběračka (řepné) natě resp. Sběračka salátu (Krautpflückerin), alternativní název Řepařka (Rübensammlerin) (podle Barlachovy korespondence[2] ovšem vytrhává trávu, tedy vlastně Plečka). Další rok studoval v Paříži (duben 1895- duben 1896) na Julianově akademii (Académie Julian), pak pobýval u matky ve Friedrichrodě. a znovu se na několik měsíců vrátil do Paříže roku 1897, kde byl činný hlavně literárně (mj. torzo strašidelného románu Cesta Humora a Pozorovatelského ducha). Nato pobýval v Duryňském lese. V letech 1899-1901 první pobyt v Berlíně. Seznamuje se s příručím a pozdějším nakladatelem Reinhardem Piperem a výtvarným kritikem Karlem Schefflerem. Návrhy pro Goethův pomník ve Štrasburku.

Po studiích pracoval jako sochař v Hamburku a Altoně (1897-1900). Tam spolupracoval se svým spolužákem z Akademie Karlem Garbersem (figury pro štít radnice v Altoně, nedochováno). Bytem v rodišti Wedel (1901-1904). Wedelské období zpracoval v nedokončené kapitole svého seespeckowského románu (Aus Seespecks Wedeler Tagen).[3] V roce 1898 první účast na Velké Berlínské výstavě umění (Große Berliner Kunstausstellung) s plastikou "Práce" (Arbeit, Krautpflückerin - Sběračka natě, sádra pro bronz). V roce 1899 první cena v soutěži o podobu hamburského radničního náměstí (zakázku obdrží jiní). V letech 1899-1901 pobýval v Berlíně (nejprve v Kreuzberku, později v Charlottenburku). V té době (1897–1902) vytvořil sochy, ilustrace pro časopisy Jugend, Simplicissimus a Die fliegenden Blätter a keramické plastiky v secesním stylu (např. Kleopatra, kolem 1903). V letech 1901-1904 bytem v rodišti Wedelu. Sochy s Neptunem v nadživotní velikosti pro správní budovu Hambursko-americké-linky (měď, nedochovalo se). Drobná keramika pro hrnčířskou dílnu Mutz (spolužák ze studií) v Altoně. Krátce (1904-1905) byl – díky Peteru Behrensovi – učitelem v keramické škole v Höhru (Westerwald, Porýní-Falcko). Jeho první autorská výstava roku 1904 se konala v ve výstavní síni Richard Mutz v Berlíně. V letech 1905 - zač. roku 1909 druhý pobyt v Berlíně (Friedenau). 1909 stipendijní pobyt ve Villa Romana ve Florencie(stipendium založil Max Klinger a Německý spolek umělců/ Deutscher Künstlerbund).[4] Seznamuje se s expresionistickým básníkem Theodorem Däublerem a spisovatelem a kulturním historikem Arthurem Moellerem van den Bruck, vydavatelem Dostojevského Sebraných spisů v nakl. Reinharda Pipera. Theodor Däubler pracuje na závěrečné redakci svého eposu Polární záře (Nordlicht , Florentské vydání). Barlach s ním podnikne několik cest. Reflexe tohoto ambivalentního vztahu v Barlachových zápiscích (Diario Däubler) a plastikách (bystách).

Barlach nebyl příliš obchodně zdatný, navíc dlouhou dobu hledal svůj vlastní umělecký výraz. Nejspíš k vlastnímu překvapení se dočkal úspěchu jako autor velmi oblíbené a opakovaně vydávané učebnice figurálního kreslení pro architekty. Roku 1906 se vydal s bratrem Nicolausem na osmitýdenní návštěvu (2.8.-27.9.) jejich bratra Hanse, žijícího v Rusku, na Rus a do Ukrajiny. V té době se mu po krátkém vztahu se šičkou (švadlenou) a modelkou Rosou Limonou (Limanou)[5] Schwabovou († 1936) narodil syn Klaus v Berlíně-Moabitu). Soudní cestou dosáhl B., aby syn byl prohlášen za manželského a svěřen do péče jemu, nikoli matce. Vztah se synem byl podle Barlacha samého významný pro jeho dílo výtvarné, jeho úspěch na veřejnosti, i dílo literární i jeho spirituálně mystické založení. V letech 1907-1907 začíná pracovat na dramatu Křik krve (Blutgeschrei), později dopracovaného jako Mrtvý den (Der tote Tag, 1911) Touto tady i literárně zpracovanou pozitivní vazbou syna k otci se Barlach vymyká expresionistickému schématu mezigeneračního konfliktu otců a synů (Vater-Sohn-Konflikt). Drama vzbudilo pozornost psychologa C.G. Junga, který o něm přednášel. (Z údajných pěti přednášek Jungových uváděných Barlachem /dopis Karlu Barlachovi ze 27.9. 1916/ se ovšem podařilo doložit jedinou.[6])

 
Mladý Ernst Barlach

Barlachův pobyt v Rusku byl pro jeho další tvorbu přelomový. Obdobně jako pro Rilka. Otevřel se mu smysl pro vnímání prostoru a "pro plastické hodnoty". (Cesta do srdce jižního Ruska – pův. rukopis a črta Jízda po stepi.) Roku 1907 na jarní (13.) výstavě Berliner Secession vzbudily pozornost jeho terakotové sochy ruských žebráků Ruská žebračka s miskou (Russische Bettlerin mit Schale) a Slepý žebrák (Blinder Bettler). Podporují ho Paul Gaul a Paul Cassirer. Na podzimní výstavě Berlínské secese lze vidět Žebračku s nataženou rukou (Bettlerin mit dem ausgestreckten Arm, keramika) a Jedlíka melounu (Melonenesser, bronz). V letech 1907-1908 po předchozích pokusech první skulptury ve dřevě. Roku 1909 získal stipendium ve Villa Romana (Villa-Romana-Preis, zal. Max Klinger a Německý spolek umělců/ Deutscher Künstlerbund/) ve Florencii. Od roku 1910 vystavoval pravidelně s Berliner Secession a se Sonderbund westdeutscher Kunstfreunde und Künstler (Düsseldorf). Od roku 1909 do roku 1926 měl smlouvu s galeristou a nakladatelem Paulem Cassirerem v Berlíně, který vydal většinu jeho grafických listů a vydával také jeho dramata.

Od roku 1910 (zpočátku si Barlach podržel ještě svůj berlínský ateliér) žil prakticky až do své smrti v Güstrowě. V Güstrowě zastihla Barlacha 1. světová válka. Tu Barlach jako mnoho německých a rakouských intelektuálů a umělců přivítal jako osvobození od egoismu, pro národní věc. V Güstrowském deníku, "válečném deníku resp. Válečném deníku" (Kriegstagebuch) z let 1914–1917, mapuje válku ze zápolí maloměsta, referuje a jen výjimečně kriticky reflektuje novinové zprávy (jejich propagandistickou instrumentalizaci) o válečném dění. Jistá ambivalence je od počátku přítomná (motiv válečné bídy, starosti matek o obživu a motiv ostře vystupující smrti), ale velmi často lze vnímat Barlachův až šosácký agresivismus, pro dnešního člověka až disgustující brachialismus, pokud jde o osud nepřátel. Novinové zprávy čerpané i z dobově typických zvláštních vydání (Extrablatt) korigují nezcenzurované zprávy frontových vojáků na dovolené o hrůzách války, zprávy o lazaretních vlacích projíždějících v blízkosti Güstrowa, Barlachovy procházky kolem zajateckého tábora "Rudokalhotníků" (Rothosen: Francouzů), fyziognomie válečných mrzáků. Snad protože deník končí začátkem roku 1917, nepotkáváme tu ovšem ještě charakteristické typy ,válečných neurotiků' v ulicích měst, jaké známe i z literatury krásné (např. Joseph Roth) nebo odborné (Výroční zprávy Úrazové pojišťovny dělnické v Praze – anonymní popisy tam pocházejí nejspíš přímo od koncipisty Franze Kafky). Barlachovy reakce na zprávy vystřízlivělých přátel vracejících se ze zákopů na dovolenou jsou bez dalšího dnes snad až nepochopitelné, chtěl by je vojáky – on jako civilista – snad až povzbuzovat k tvrdšímu postupu vůči nepříteli. Tyto belikózní pasáže ostře kontrastují se zaznamenávánými starostmi o osud rodinných příslušníků (bratra Hanse internovaného za války v carském Rusku) a s láskyplnými pasážemi věnovanými synovi Klausovi, na tehdejší dobu neobvyklou otcovskou pozorností. Role otcovství je tu – obdobně jako v dramatu Mrtvý den – mytizována až v jakési božství, bohootcovství. Na tomto metafyzickém pozadí se však věnuje otec Barlach všednímu dni i jeho každodenním radostem i starostem: píše o společných hrách se synem, procházkách, předčítání, školních starostech i dětských nemocech, je tu přítomen i jako syn vůči matce a hochově babičce. Nejsou vynechány jeho erotické touhy a plachá zamilovanost. Snad tu při Barlachově verbální tvrdosti a nenávisti vůči nepřátelům sehrála roli i okolnost, že Barlach jako kardiak a starší ročník nenarukoval mezi prvními. Mohl tím kompenzovat – aspoň sám před sebou – i svůj stud a pocit méněcennosti "zašíváka" (Drückeberger) ve službě vlasti. Pracoval alespoň jako dobrovolný vychovatel v dětské družině (Kinderhort) a zastupoval tak otce v rodině nepřítomné. Mezi zdravotní sestry Červeného kříže ho ovšem nepřijali. Službu vlasti a sochařské ambice byl ochoten demonstrovat i plastikou pro Červený kříž, jíž měl sedět Paul von Hindenburg modelem. (Návrh nakonec realizoval jiný sochař.) Posléze byl Barlach odveden k pěchotě jako domobranec (Landsturm II) a vykonával garnizonní službu v Sonderburku (dán. Sønderborg, Šlesvicko, po roce 1918 připadlo Dánsku), než byl z popudu přátel (August Gaul, Max Liebermann, Paul Slevogt, Louis Touillon, Arthur Kampf) na podání učiněném k ministerstvu války[7] koncem února 1916 vyreklamován z válečné služby. Vyprofilovala by se z něho zjevně nevojácká figura jako z pěšáka Rilka vzdor Rilkovu populárnímu heroickému Kornetovi. (Dokládají to v dopisech ze Sonderburku jeho problémy s nošením torny nebo poznámky o buzeraci vojáků střední generace ze strany cvičících zupáků.[8]) Jen spíše zřídka mluví Barlach v deníku o procesu své vlastní výtvarné práce. Signifikantní jsou ovšem komentáře k práci na plastice Berserk(er)a (1910) spadající zajedno s počátkem deníku v srpnu 1914.[9] Güstrowský deník nebyl primárně určen k zveřejnění, k jeho funkci se autor vyjadřuje jen zřídka, fakticky posloužil jako zásobník a skicář, o čemž svědčí drobné samostatné texty vycházející z jeho látky.[10] Je to však – krom nesporných literárních kvalit – důležitý dokument Barlachova osobního a uměleckého vývoje, zejména pro pochopení jeho pozdějšího ztvárnění pomníků padlých.

V roce 1930 z popudu Bernharda A. Böhmera se započalo s výstavbou prostorného domu s ateliérem v Heidberku. Manželský pár sochařů Margy a Bernharda A. Böhmerových navázal kontakt s Barlachem v roce 1925. Marga se stala Barlachovou životní družkou (manželé se rozvedli) a po jeho smrti spravovala i jeho odkaz (žila v Gertrudině kapli v Güstrowě). Böhmer fungoval jako Barlachův agent i v době národního socialismu a díky svým konexím mohl prodávat tento obchodník s uměním (obdobně pomáhal Barlachovi i Karl Buchholz a několik málo dalších) díla "zvrhlých umělců" do zahraničí. S Margou se ovšem podílel třeba i na hrubých pracích k Magdeburskému pomníku nebo pomáhali Barlachovi i s technickým vybavením ateliéru. Tato ,Haßliebe' se odrazila i v Barlachově posmrtně vydaném románu Ukradený měsíc v konstelaci dvojice figur Wau (: Barlach) a Wahl (: Böhmer), kterou vypravěč popisuje jako nepřátelství, které "se může zdobit nejpříjemnějšími formami a barvami přátelství".[11] V poválečných letech vytvořil většinu svých sochařských a literárních děl. Roku 1919 byl zvolen řádným členem Pruské akademie umění a roku 1925 čestným členem Bavorské akademie výtvarných umění, ale řadu dalších ocenění odmítal, stejně jako nabídky učit studenty (profesury v Berlíně a Drážďanech, 1919). Roku 1924 obdržel Kleistovu cenu za drama Potopa (jediný porotce: Fritz Strich).

Ještě v době Výmarské republiky se staly především Barlachovy pomníky padlým předmětem kritiky národoveckých kruhů, spolků frontových bojovníků (Stahlhelmbund) a obdobných ženských organizací (Spolek královny Luisy, Luisenbund), např. v kampani po instalaci Magdeburského pomníku 1929), návrh do soutěže pro pomník padlých ve Stralsundu (1932) s původně zamýšlenou Pietou (1932) Barlach stáhl. Záminkou ke kritice stala mj. podpis Ernsta Barlacha (také Käthe Kollwitzová) v kom. čas. Eulenspiegel (říjen 1928) pod Provoláním německých duševních pracovníků za lidové referendum proti stavbě pancéřového křižníku (Aufruf deutscher Geistesarbeiter für ein Volksbegehren gegen den Bau eines Panzerkreuzers).[12] Po nástupu národního socialismu kritika zesílila a v rámci "usměrnění" kulturního života, bylo možné započít s odstraňováním jeho děl z veřejných galerií, sbírek i chrámů. Přitom se B. zpočátku těšil přízni z kruhů národněsocialistického Svazu studentstva, pro některé hlasy odtamtud představoval Barlach reprezentanta "Severské moderny" (Nordische Moderne) resp. "Severského modernismu" (Nordischer Modernismus), dokonce přízni některých vlivných úředníků Goebbelsova ministerstva propagandy a lidové osvěty, nejspíš samotného Goebbelse, který se např. vyjádřil výslovně pochvalně o jeho Berserk(er)ovi. Goebbels ji spatřil při návštěvě Kolína nad Rýnem ve Wallrafově-Richartzově muzeu (1924): "Nejvíc mě uchvacuje jedna plastika. Barlach: Berserker. To je smysl expresionismu. Strohost stupňovaná v grandiózní podání." (Deníky – Die Tagebücher, 29.8.1924)[13] Goebbelsův postoj vůči modernímu umění nebyl po celý rok 1933 ještě jasný. Pamětníci i Barlach sám (v korespondenci) uvádějí, že Goebbels disponoval 1-2 Barlachovými díly (konkrétně údajně plastikou Muž v bouři).[14] Barlach spolupodepsal Provolání kulturních pracovníků (Aufruf der Kulturschaffenden) ze 17. srpna 1934 (vyšlo 18. srpna 1934 ve Völkischer Beobaochter) iniciované Goebbelsovým ministerstvem, které bezprostředně předcházel lidovému hlasování (19. srpna) stvrzujícímu dřívější převzetí úřadu říšského prezidenta (po smrti Paula von Hindenburg) říšským kancléřem Adolfem Hitlerem. (Mezi signatáři nebyli ovšem jen tzv. "Bohem omilostnění" /Gottbegnadete/, zvlášť privilegovaní umělci, jež režim považoval za nepostradatelné, ale právě i Barlach nebo Ludwig Mies van der Rohe. Barlach nejprve odmítnout podepsal, po intervenci z ministerstva, kdy mu byla přečtena jména jiných signatářů podepsal, aby se aspoň dočasně zbavil nálepky kulturního bolševictví.[15]) Barlachovo dílo se v tiskovém orgánu Völkischer Beobachter ovšem stalo předmětem kritiky, a to i ze strany Alfreda Rosenberga jakožto vedoucího Úřadu pro dohled nad světonázorovým a duchovním školením (zkrác. Rosenbergův úřad, Amt Rosenberg). Mocenská rivalita obou těchto Hitlerových podřízených a jejich úřadů stála Barlacha nejspíš nakonec i poslední zbytek (semi)oficiální podpory. Barlachovi se dostávalo beztak už dříve etikety "kulturního bolševika" (Kulturbolschewist), fyziognomie jeho figur byla označována za "ostisch" (východnické – pro údajné "slovanské rysy"), negativní vlivy byly shledávány i v pobytech v cizině, zejména v jeho cestě na Rus, v jeho mystickém založení (Spökenkieker), byl denuncován jako přítel či sympatizant komunistů (Käthe Kollwitzová) a židů (Max Liebermann). V roce 1933 (23.1.1933) v rozhlasovém projevu mluví Barlach o "nesmiřitelných protikladech" dvou ras: "lidí ducha" (Geistige) a "lidí neducha ("Ungeistige").[16] Roku 1936 byla jeho díla, společně s díly Käthe Kollwitzové a Wilhelma Lehmbrucka odstraněna z Jubilejní výstavy Pruské akademie věd a umění. Toho roku bylo také zabaveno z větší části vydání Barlachových Kreseb (Zeichnungen) z nakladatelství Reinharda Pipera (1935). Goebbels si do svého deníku (3.4.1936) k tomu poznamenal: "Zakázána šílená kniha od Barlacha. To už není umění. To je destrukce, neumělá macha. Odporné! Tenhle jed nesmí mezi lid!"[17] Dalších více než 380 Barlachových děl bylo odstraněno z galerií a veřejných sbírek. Některá díla (plastika Shledání a kresby Zeichnungen) byly prezentovány na putovní výstavě Zvrhlé umění (Entartete Kunst) v Mnichově (1937), Norimberku 1937. Tato výstava měla prezentovat "neněmecké umění" v těsném závěsu po zahájení výstavy oficiálně uznaného německého umění v blízkém Domě německého umění (18.7.1937). Její vernisáž zahajoval Hitler osobně. I on sám si byl ovšem nejspíš vědom průměrnosti vystavovaných exponátů oficiálního umění. Barlach (ještě nevystoupil z Pruské akademie) byl rovněž rutinně vyzván, aby první výstavu během její přípravy obeslal, ale umělec se zdržel. Na výstavě Zvrhlé umění ("neněmeckého umění") nebylo Barlachovo dílo zatraceno a priori, ale komise zkoumala "stupeň a způsob úpadku": S Barlachem se zacházelo "jako s tragickým případem, jeho výtvarná díla byla hodnocena s šetrností a vybrána jen jedna z jeho kreseb, aby bylo zastoupeno i jeho jméno" (z poválečně zveřejněného memoranda "kustoda" výstavy Paula Ortwina Raveho).[18] Možná že i Adolf Ziegler, prezident Říšské komory výtvarných umění a vedoucí porot obou výstav, váhal zařadit Barlacha vedle prononcovaných expresionistů Oskara Kokoschky, Karla Schmidta-Rottluffa či Ludwiga Kirchnera. Kniha kreseb spolu s 4 kresbami (tři čarodějnice či fúrie spolu se skicou k Čekajícímu) se ocitla vedle grafik Paula Kleea s obecným označením: "Kulturní škoda přinejmenším tak šílená jako výplody neschopných, zlých či chorobných umělců … Tajná státní policie zasahuje – několik zabavených knih z posledních let".[19] V září 1937 byl Barlach vyškrtnut z Říšské komory spisovatelů. Jeho socha Bojovníka ducha (Geistkämpfer) na památníku války před Univerzitním chrámem v Kielu byla odstraněna 20. dubna 1937 (v den Hitlerových narozenin, jak explicitně zaznamenává sám Barlach). Plastika Bojovníka ducha, anděla (prý s tváří Barlachova syna Klause) a mečem v ruce stojícího na jakési vlkovité obludě (drak?) představovala jakýsi antipod dřívějšího Berserk(era). Také Magdeburský a Hamburský pomník padlých byly odstraněny. Nakonec i stejně tak i Vznášející se anděl (Güstrower Ehrenmal) z güstrowského dómu (23.8.1937[20], od Barlachova omylu se traduje v literatuře včetně Fühmannovy novely mylné datum 24.8.1937[21]), Barlachův dar güstrowské dómské farnosti (1927). Anděl byl pak jako depozitum tichou cestou zabaven (pro účely "válečného hospodářství"). Díky Böhmerovi byl ze sádrového modelu Anděla odlit ještě za války nová socha (firma Hermann Noack, Berlín) a uchovávána v tajnosti. V roce 1951 byl tento Anděl instalován v Antoniterkirche v Kolíně nad Rýnem. Odlitek sochy podle kolínského Anděla byl "navrácen" do güstrowského dómu (1953).

Ernst Barlach zemřel na srdeční infarkt 24. října 1938 v Rostocku.

Část Barlachova díla, včetně soch, kreseb, grafických listů a rukopisů, zachránil podnikatel Hermann F. Reemtsma, který začal Barlachova díla sbírat ve 30. letech a po válce založil nadaci (Hermann Reemtsma Stiftung). Reemtsma ještě před svou smrtí roku 1961 zadal stavbu Barlachova muzea v Hamburku, kde je sbírka umístěna (viz Ernst-Barlach-Haus, sbírky)

Dům (Gertrudina kaple, Gertrudenplatz) a ateliér v Heidberku (Heidberg 15) poblíž Güstrowa slouží jako muzeum Nadace Ernsta Barlacha v Güstrowě (Ernst Barlach Stiftung Güstrow), která byla zařazena do Modré knihy Spolkové vlády Spolkové republiky Německo jako "Místo kulturní paměti zvláštního národního významu". Vedle ní existuje Muzeum Ernsta Barlacha v Ratzeburku, Muzeum Ernsta Barlacha ve Wedelu a Dům Ernsta Barlacha v Hamburku.

Sondy do recepce Barlachova díla v nových spolkových zemíchEditovat

Německá akademie umění v Berlíně (Deutsche Akademie der Künste zu Berlin) připravila barlachovskou výstavu k 80. výročí umělcova narození v prosinci 1951. Vernisáž zahajoval prezident Akademie Arnold Zweig.[22] Ještě před samotnou výstavou se rozběhla debata o formalismu a realismu v umění v intencích ždanovovské kulturní politiky, k níž zavdaly podnět mj. poznámky z Barlachovy cesty na Rus otištěné z pozůstalosti v čas. Sinn und Form. Pro sovětského ideologa N. Orlova představoval Barlach iniciátora formalistické "teorie o zjevení materiálu" (Materialoffenbarungstheorie), jež prý před kritikou obstojí ještě méně než Plechanovem kritizovaný impresionismus: "Stoupenci této teorie tvrdí, že hlavním úkolem sochaře není vytvoření uměleckého tvaru, nýbrž zjevení kamene jako kamene, dřeva jako dřeva. Ale dokonce i pořádný truhlář nemyslí, když dělá stůl, v prvé řadě na to, aby zdůrazňoval, že tohle je kus dřeva, nýbrž na to, aby stůl splnil svůj účel."[23] Po výstavě následoval denunciační článek Wilhelma Girnuse ve stranickém orgánu Neues Deutschland (4.1.1952), který pokračoval obdobnými výpady jako Orlov. Barlach prý nenašel cestu k lidu, rolnictvu a stojí na ztracené vartě jako umělec obrácený do minulosti, cestu z utrpení a do hlubin duše utiskovaného lidu prý nenašel: "Jeho stvoření jsou šedou, trpnou, zoufalou masou vegetující v zvířecí tuposti, v nichž nelze cítit ani jiskru silného, živého pocitu odporu. S oblibou si hledá Barlach své typy v žebrácích, vagabundech, tulácích, oněch trpných vrstvách lumpenproletariátu, kteří žijí bez vší naděje..."[24] Bertolt Brecht uveřejnil poté, co jeho replika na Girnusův článek byla v Neues Deutschland odmítnuta, své taktizující poznámky k Barlachově výstavě následně v časopise Sinn und Form (1/1952),[25] jehož vydavatelem byla Akademie. Pokusil se v něm interpretační monopol estetické doktríny hlásaný Girnusem obejít mj. tím, že připustil rysy reakčnosti u některých Barlachových děl (náboženství, mystika), na druhé straně ovšem až emfaticky akcentoval sociální motivy a motiv práce, kdy např. Barlachovu sochy Zlý rok 1937 vyzdvihoval jako příklad málem socialistické údernice z roku 1951.[26] Arnold Zweig jako spisovatel prezentovaný György Lukácsem jako pozitivní protiklad úpadkového expresionismu se zajisté hodil jako protektor Barlachova díla před jeho hrozícím zatracením. Jeho taktika byla však na rozdíl od Brechta příliš přímočaře kladná. To mohlo být důvodem, proč bylo otištění Zweigovy zahajovací řeči v Sinn und Form odmítnuto. Zweig si na to stěžoval šéfredaktorovi Peteru Huchelovi a také, že i z jiné jeho řeči má být vypuštěna zmínka "o velké básníku a plastikovi Ernstu Barlachovi". (Huchel v dopise J.R. Becherovi, 7.3.1952)[27] Po Brechtově barlachovském příspěvku musel Huchel opakovaně předkládat sporné články Becherovi k následnému povolení k tisku, šlo nejspíš o předběžnou cenzuru. (Huchel v časopise Sinn und Form zveřejnil už před inkriminovanou výstavou krom zmíněných zápisků i Barlachův dramatický fragment Hrabě z Ratzeburku /Der Graf von Ratzeburg/ a byl zato Zemským vysílačem v Postupimi /Landessender Potsdam/ ostře kritizován.)[28] Výstava musela být předčasně ukončena. Výhrady marxisticko-leninské estetiky měly svůj původ v zásazích stranického vedení ovlivněného v moskevském exilu v 30. letech debatou o úpadkovém a reakčním charakteru expresionismu, který v interpretaci George/ György Lukácse vyúsťoval až ve fašismus. Celou "připravovanou protibarlachovskou kampaň" shrnul Elmar Jansen mnohem později údajnou poznámkou stalinisty Alfreda Kurelly o tom, že "Barlach řeže ikony". (Barlachovy zápisky zůstaly pro ediční politiku NDR tabu.)[29] Normativní funkci a recepci Orlovova a Girnusova příspěvku v socialistickém školství dokládají autentické pasáže v pozdější románové tetralogii Jahrestage (Dny v roce) Uwe Johnsona: "S.E.D. vyslala do Akademie svého referenta pro umění, jistého Girnuse, zběhlého v lidově nepřátelských praktikách formalismu, ten chtěl zesnulému přičíst aspoň k dobru, že s ním nacisté zacházeli jako cizím svému druhu. Ale Barlach prý stál na ztracené vartě, v podstatě to byl umělec zahleděný do minulosti. Nedotčen závanem ruské revoluce z roku 1906. Odíval svět ,bosáků´ svatozáří. Co naproti tomu řekl soudruh Stalin o tomto světě ,bosáků' ve svém díle Anarchismus nebo socialismus? Opáčil: Správné je, že … Barlachovo zaměření na zahnívající vrstvu společnosti mu uzavřelo přístup k velkému pokrokovému proudu německého lidu. Izoloval se od něho. Toť celé tajemství jeho samoty, kterou si sám zvolil. // Z povinnosti jsme sepsali kompozici v němčině o celém tom tajemství (…), trapně srovnávajíce vývody jistého N. Orlova v novinách okupační správy (…) s jistými názory na formalistu povýšeného Ernsta Barlacha o vztahu plastického myšlenkového světa ,k nejsolidnějším pojmům materiálu, kamene, kovu, dřeva, pevných látek´. Lhali jsme jak když tiskne; připravovali jsme se na maturitu."[30] To má silně autobiografické pozadí: Uwe Johnson v těch letech navštěvoval Střední školu Johna Brinckmanna v Güstrowě a jeho učitelem byl Friedrich Schult, učitel kreslení a Barlachův dobrý známý a později také editor Barlachova díla. Johnsonův ročník se skutečně připravoval na maturitu a debata o formalismu a kosmopolitismu patřila toho roku k závazným tématům. Johnson v tetralogii píše i o výletech do barlachovských míst, např. ateliéru na Heidberku a tyto lokality fungují na dějově exponovaných místech. Jako téma své závěrečné práce z germanistiky na lipské univerzitě si Johnson zvolil Barlachův Ukradený měsíc. Hans Mayer, Johnsonův školitel, to prý komentoval slovy, že Johnson napsal Barlachův román podruhé. (Práce se považuje za ztracenou.)[31] Rezonance na Johnsonovy barlachovské pasáže na veřejnosti mohly být naprosto minimální: Johnson byl v době zveřejnění už v záp. Německu, pro Johnsonův tvůrčí vývoj mělo toto kulturní místo paměti však zásadní význam. "Kvantový skok" (G.Decker) pro veřejnost měl přijít až s Franzem Fühmannem. Demontáž Anděla se stala námětem pro Fühmannovu novelu Vznášející se anděl (orig. titul Barlach in Güstrow, pův pod titulem Zlý rok. Grafika – kresby – plastické dílo – dokumenty. S textem Franze Fühmanna) 1965). Podle Fühmannova textu byl natočen v DEFA studiu hraných filmů film Ztracený anděl (1966/1971). Film podle scénáře Manfreda Freitaga, Ralfa Kirstena a Joachima Nestlera natočil režisér Ralf Kirsten. Protagonisté: Fred Düren (Barlach) a Erika Pelikowsky (Marga Böhmerová). Uvedení filmu bylo z nejvyšších stranických míst (odd. 11. pléna Ústředního výboru SED) zakázáno mj. s odůvodněním: "...Film je zcela obecnou obžalobou protikladu mezi uměním a diktaturou (totalitarismem). Lze jej podle toho chápat i jako obžalobu proti státní moci všeobecně (tedy i proti socialistické státní moci). Film irituje, místo aby vychovával k jasnému antifašistickému stranickému stanovisku ve smyslu historické zákonitosti. S touto pozicí by film mohl být právě tak dobře vyroben v jakémkoli imperialistickém státě." (Stanovisko Hlavní správy filmu z 29.9.1966)[32] Filmová esej byla zkrácena a omezeně promítnuta až v roce 1970–71, pův. nesestříhaná verze se nedochovala. Fühmann se pokoušel řešit na Barlachově případu vlastní tvůrčí konflikty, když se ze zaníceného nacisty stal přesvědčeným komunistou a narážel sám na hranice systému. Pro disidentské kruhy v NDR se Barlach stal evidentně šifrou svobody individua a umění. Nejznámějším příkladem je asi Píseň o Barlachovi (Barlach-Lied)[1] v NDR zakazovaného a posléze nuceně vyemigrovaného písničkáře Wolfa Biermanna, kterou Biermann natočil ve vlastním východoberlínském bytě. Reiner Kunze reagoval na to básní Wolf Biermann zpívá (1971): "V pokoji skřípe tramvaj,/skřípe z Biermannovy desky,/šansony sám když nahrál,/ve studiu máš to lehčí// Zpívá, co Barlacha jak raní,/ nás do jednoho dojímaje,/ vždyť víme, že je zakázaný,/ a uši znějí od tramvaje" – ze sbírky pokojová hlasitost[33] V poctě Biermannovi (2001) připojil Reiner Kunze k básni tento komentář: "V této básni stojí, co člověk musí vědět, chce-li pochopit, proč bylo Biermanna možné izolovat jen vyhozením. Dveře, které mu přibouchli před nosem, se ovšem proměnily v nadrozměrnou televizní obrazovku a teď byl zpívající Biermann pro nás dokonce viditelný. Proti takovému nepomohlo (a nepomáhá pořád ještě) nic."[34] Barlachovy plastiky inspirovaly k řadě kompozic i disidujícího hudebního skladatele Tilo Medka (1940–2006), který odešel rovněž z NDR do západního Německa Nezhodnocenou kapitolou barlachovského bádání "na druhé straně barikády" jsou barlachovské práce Toma (Karla Thomase) Crepona,[35] z pověření komunistické SED zakladatele Literárního střediska v Novém Braniborsku (Literaturzentrum Neubrandenburg) "pro podporu současné socialistické literatury". Úkolem centra nebyla oficiálně udávaná podpora literárního rozvoje mladých talentů, nýbrž jejich bezpečnostněpolitické sledování, "pozitivní ovlivňování a kontrol okruhu politicky negativních resp. kolísajích osob a jejich literární tvorby a působnosti".[36] který jako "neoficiální spolupracovník ve zvláštním nasazení" (Inoffizieller Mitarbeiter im besonderen Einsatz, IME) resp. neoficiální spolupracovník k politicko-operativnímu pronikání a zajištění úseku odpovědnosti" (Inoffizieller Mitarbeiter zur politisch-operativen Durchdringung und Sicherung des Verantwortungsbereichs, IMS) s krycím jménem Klaus Richter, od r. 1982 dokonce předsedou krajského svazu Stasi Nové Braniborsko, observoval pronásledované spisovatele a podílel se prokazatelně aktivně na režimních represích vůči nim, resp. z titulu své funkce bránil v práci germanistickým kolegům.[37][38] Barlachovské publikace sloužily nejspíše jeho ambicím vůči Barlachovu památníku v Güstrowě. Jeho barlachovská monografie je poznamenána marxistickým žargonem a pokračující instrumentalizací Barlachova díla, problematické jsou zejména pasáže o barlachovské recepci 1938–1988. Crepon mluví mj. sice o "národněsocialistických papežích umění", ale pokud jde o debatu o formalismu, je prý ji třeba vidět v dobovém kontextu a připouští i její dílčí správnost. Girnusovo autorství rozebíraného inkriminovaného článku zůstává v Creponově práci (1988) zakryto pouze šifrou gi.[39] Interpretací projevu oficiálního sochaře Fritze Cremera mj. k Barlachově Sběračce natě dovozuje ještě silněji Barlachův příklon k "lidovosti" (zum Volksverbundenen – pojem z nacistické a marxistické ideologie) k realismu.[40] (Barlachův zájem jakožto "žánristy z ulice" platil ovšem v daném případě víc esteticko-erotické problematice sujetu než étosu práce.) Materiálově bohatší a přínosnější byly v barlachovském výzkumu v NDR práce Elmara Jansena.

Na výslovné přání spolkového kancléře Spolkové republiky Německo Helmuta Schmidta a při jeho návštěvě Ericha Honeckera a v roce 1981 ve východním Německa musela vést turistická odbočka do Güstrowa (13.12.1981), neboť si Helmut Schmidt přál mj. vidět Vznášejícího se anděla v güstrowském dómu. Návštěva H. Schmidta se odehrávala v době debat o rozmístění atomových raket středního doletu ve střední Evropě a mj. přímo i v den vyhlášení stanného práva v Polsku (13. prosince 1981). Stranické a vládní špičky organizovaly s pomocí Ministerstva Státní bezpečnosti hermeticky uzavřenou, Potěmkinovu vesnici s dovezenými loajálními členy strany, účastí bezpečnostních složek včetně tajné policie (údaje o počtu nasazených příslušníků Stasi se podle zdrojů značně rozcházejí: cca 5-38 tisíc, úřad Spolkového pověřence pro podklady Státní bezpečnostní služby v býv. NDR uvádí 19 tis. spolupracovníků Stasi a 18 tisíc policistů). Politicky nespolehlivým osobám mělo být ve veřejné účasti zabráněno, aby se neopakovala situace z návštěvy Willyho Brandta v Erfurtu (1970), kdy Stasi (Státní bezpečnost) nezabránila spontánním masovým projevům sympatií východoněmeckých občanů vůči spolkovému kancléři. Emeritní kancléř a sběratel umění Helmut Schmidt se veřejně angažoval i v akci na záchranu pozůstalosti Margy Böhmerové pro Güstrow,[41] která byla nabídnuta dědici aukčnímu domu Kunsthaus Lempertz Köln (1995) v Kolíně nad Rýnem k vydražení.

VýstavyEditovat

  • 1898 Große Berliner Kunstausstellung (Lehrter Bahnhof, plastika Arbeit, tj. Krautpflückerin, sádra pro bronz)
  • 1904 první kolektivní výstava v Berlíně-Wilmersdorfu
  • 1907 13. Ausstellung der Berliner Secession (Blinder russischer Betller, Russische Bettlerin mit Schale)
  • 1907 Herbstausstellung der Secession (Bettlerin mit dem ausgestreckten Arm, keramika, 6 kreseb z jižního Ruska)
  • 1908 15. Ausstellung der Berliner Secession
  • 1909 Ausstellung der Berliner Secession (Der Zecher, Die Sterndeuter, Der Geldzähler)
  • 1910 21. Ausstellung der Berliner Secession (zvláštní přehlídka: 8 plastik, 20 kreseb)
  • 1910 1. Ausstellung des Sonderbundes westdeutscher Kunstfreunde und Künstler (Düsseldorf, 10 skulptur)
  • 1911 XXII. Ausstellung der Berliner Secession (Bettlerin, plastika, dřevo, Sorgende Frau, dřevo; ve vedení výstavy)
  • 1912 2. Ausstellung des Sonderbunds (Kolín n.R.)
  • 1912 XXIV. Ausstellung der Berliner Secession
  • 1913 Berliner Secession (dřeva: Spaziergänger, Schlafende Vagabunden, Panischer Schrecken, Der Einsame)
  • 1914 Freie Secession (Das wandernde Paar mit Affen /Wandersleute/)
  • 1916 Freie Secession (Trauer /Die Hinterbliebenen/, Hunger, reliéf, v porotě)
  • 1917 Ernst Barlach. Bildwerke, Zeichnungen, Steindrucke, Entwürfe. (První souborná výstava u Paula Cassirera, listopad, Berlín)
  • 1924 Herbstausstellung der Preußischen Akademie der Künste zu Berlin (návrhy dekorací)
  • 1924 1. Allgemeine Deutsche Kunstausstellung (Moskva, Saratov, Leningrad; grafika)
  • 1926 Ernst Barlach, Holzbildwerke. Sonderausstellung Februar 1926, Paul Cassirer (Berlín)
  • 1930 výstava životního díla u příležitosti 60. narozenin, Preußische Akademie der Künste zu Berlin (proslov Max Liebermann)
  • 1930 Bronzen von Ernst Barlach, Galerie Flechtheim (Berlín a Flechtheim, 20 bronzů)
  • 1930 účast na Biennale v Benátkách
  • 1931 výstava Moderne deutsche Malerei und Skulptur, Museum of Modern Art (New York, 5 bronzů - mj. Das Wiedersehen /Christus und Thomas/, Kopf des Güstrower Ehrenmals, Singender Mann)
  • 1932 poslední účast na výstavě Preußischen Akademie der Künste zu Berlin (3 figury pro fasádu lübeckého Kateřinského kostela - Der Bettler, Der Sänger, Die Frau im Wind; 3 dřevěné skulptury pro Fries der Lauschenden: Der Wanderer, Die Tänzerin, Die Träumende)
  • 1934 výstava v Kunsthalle Bern
  • 1937 Entartete Kunst, Mnichov
  • 1938 Memorial Exhibition, Buchholz Gallery Curt Valentin (New York, 3 dřeva, 14 bronzů, 15 kreseb)
  • 1938 20. Century German Art, New Burlington Galleries (Londýn)
  • 1938 Germanic Museum (dnes Museum Busch-Reisinger)
  • 1938 Paříž
  • 1945 Ausstellung Ernst Barlach. Kulturbund zur demokratischen Erneuerung Deutschlands, Museum der Stadt Rostock
  • 1946 Allgemeine Deutsche Kunstausstellung (srpen, Drážďany, 4 díla, mj. Kopf des Güstrower Totenmals, také díla Kollwitzové)
  • 1947 Barlachova výstava v Landesmuseum Schwerin (100 děl, katalog Friedrich Schult)
  • 1948 Gedächtnisausstellung (Sammlung Hermann Reemtsma, Kunsthalle Hamburg)
  • 1948 Galerie Franz (Berlín, 86 děl, během 2 měsíců přes 10tis. návštěvníků)
  • 1949 Kollwitz/ Barlach. Riksförbundet för bildande konst (Říšský svaz výtvarného umění ve spolupráci s Hansem Barlachem a Friedrichem Schultem, s podporou Deutsche Verwaltung für Volksbildung, Berlin; Stockholm, Göteborg, Malmö, Norrköping, přes 100 děl obou umělců)
  • 1951 Deutsche Akademie der Künste zu Berlin (190 děl, k tomu studijní výstava Spätgotische Holzplastik aus Mecklenburg und das Werk Ernst Barlachs)
  • 1952 grafika, Neue Galerie der Stadt Linz
  • 1955 Ernst Barlach, an exhibition of his work. University of Nebraska Galleries (Lincoln)
  • 1955 University of Washington (Seattle)
  • 1956 The Dayton Art Institute (Dayton/ Ohio)
  • 1956 Busch-Reisinger Museum (Harvard University, Cambridge/ Mass.)
  • 1957 Ernst-Barlach-Gedenkstätte, Gertrudenkapelle (Güstrow)
  • 1957 Ernst Barlach Gedenkstätte, Ratzeburg
  • 1957 Ernst Barlach, Kunstamt Reinickendorf, Berlin-Reinickendorf
  • 1958 Ernst Barlach. Handzeichnungen. Gedächtnisausstellung anlässlich des 20. Todestages Ernst Barlachs, Overbeck-Gesellschaft Lübeck
  • 1959 Ernst Barlach Kunsthalle Bremen
  • 1960 Ernst barlach. Bildwerke, Zeichnungen, Druckgraphik, illustrierte Bücher, Frankfurter Kunstverein, Frankfurt nad M.
  • 1960 Ernst Barlach. Zeichnungen, Lithographien, Holzschnitte und Plastik, Städtisches Museum, Göttingen
  • 1961 Ernst Barlach. Sculpture and drawings. Arts Council (London)
  • 1961 Ernst Barlach. Sculptuur en Tekeningen, Museum Boymans-van-Beuningen (Rotterdam)
  • 1962 Ernst Barlach. Sculpture and drawings. The Galerie Saint Etienne(New York)
  • 1962 Smithonian Institute (deset muzeí v USA)
  • 1962 Ernst Barlach Haus, Stiftung Hermann F. Reemtsma (Hamburk)
  • 1963 Gedenkausstellung zum 25. Todestag, Deutsche Akademie der Künste zu Berlin (Berlín, Drážďany)
  • 1964 National Gallery of Canada (Ottawa)
  • 1965 Ernst Barlach. Zeichnungen aus dem Hause des Künstlers auf dem Heidberg bei Güstrow, Kunsthalle Hamburg s podporou Státního muze Schwerin a Berliner Akademie der Künste (195 děl)
  • 1966 Mutz-Keramik. Werke von Ernst Barlach und andere ausgewählte Arbeiten aus den Altonaer und Berliner Werkstätten (Hamburk)
  • 1967 Ernst Barlach/ Käthe Kollwitz. Szépmüveszéti Muzeum (Budapešť, 150 děl)
  • 1967 Ernst Barlach/ Käthe Kollwitz. Marlborough Fine Art Ltd. (Londýn)
  • 1968 Ernst Barlach/ Käthe Kollwitz, Praha (únor-březen, zredukovaná budapešťská výstava, zahájení Franz Fühmann)
  • 1968 Ernst Barlach/ Käthe Kollwitz. Marlborough Gerson Gallery (New York)
  • 1968 Ernst Barlach. Das druckgraphische Werk. Dore-und-Kurt-Reutti-Stiftung (Brémy), Kunsthalle Bremen, Brémy
  • 1969 Ernst Barlach. Art graphique, Dessins, Sculptures (Paříž)
  • 1970 Ernst Barlach 1870-1970. Deutsche Akademie der Künste zu Berlin
  • 1970 Ernst Barlach. Skulptura. Grafika, Puškinovo muzeum (Moskva)
  • 1970 Ernst Barlach 1870-1938. Centenary celebration of the birth of Ernst Barlach. Harvard University Art Museum, Busch-Reisinger-Museum Cambridge, Cambridge/ Mass.
  • 1970 Ernst Barlach. Holzschnitte und Litographien, Städtisches Gustav-Lübbke-Museum (Hamm)
  • 1970 Ernst Barlach und Graphik bedeutender deutscher Expressionisten, Galerie Commeter (Hamburk)
  • 1970 Ernst Barlach. Holzplastiken. Jubiläumsausstellung zum 100. Geburtsjahr des Künstlers, Ernst Barlach Haus (Hamburk)
  • 1971 Ernst Barlach. Skulptura. Grafika, Ermitáž (Leningrad)
  • 1972 Ernst Barlach. Handzeichnungen. Die Sammlung Niescher , Ernst Barlach Haus (Hamburk)
  • 1974 Ernst Barlach. Plastik, Zeichnungen, Druckgraphik, Kunsthalle Köln (Kolín nad R.)
  • 1977 Ernst Barlach. Bronzeplastiken und unbekannte Zeichnungen aus dem Nachlaß in Güstrow. Akademie der Künste der DDR (Drážďany)
  • 1978 Ernst Barlach. Plastiken, Zeichnungen, Druckgraphiken. Ernst Barlach zum 40. Todestag, Galerie Nierendorf (Berlín /West/)
  • Käthe Kollwitz. Ernst Barlach. Handzeichnungen und Druckgraphik aus dem Kupferstichkabinett der Kunsthalle Bremen
  • 1981 Ernst Barlach. Werke und Werkentwürfe aus fünf Jahrzehnten, Altes Museum (Berlín, katalog Elmar Jansen, 3 sv.)
  • 1981 Ernst Barlach. Plastik, Zeichnungen, Graphik, Museum Villa Stuck (Mnichov)
  • 1981 Ernst Barlach, 51 Bronzen, Frankfurter Kunstkabinett Hanna Bekker vom Rath GmbH (Frankfurt)
  • 1982 Ernst Barlach. Plastik, Zeichnungen, Graphik, Galerie im Taxispalais (Innsbruck)
  • 1982 Ernst Barlach. Kipar, Graficar, Pjesnik 1870-1938, Strossmayerova Galerija (Záhřeb)
  • 1982 Ernst Barlach, Kipar, Graficar, Pjesnik 1870-1938, Srbská akademie věd a umění (Bělehrad)
  • 1983 Barlach. Unbekannte Bronzen.Bank für Gemeinwirtschaft und Ernst Barlach Gesellschaft (Hamburk)
  • 1984 Ernst Barlach 1870-1938, Wiener Künstlerhaus und in der BAWAG-Foundation (výstava Akademie umění NDR a Spol. min. pro vědu a výzkum Rakouské republiky, Vídeň)
  • 1986 Ernst Barlach. Plastiken, Entwurfszeichnungen, Schwedenspeicher-Museum Stade
  • 1988 Im Zauberwald. Der junge Ernst Barlach, Ernst Barlach Haus Hamburg (Hamburk)
  • 1988 Ernst Barlach. Bilder zum dramatischen Werk, Schleswig-Holsteinsches Landesmuseum (Schloß Gottorf)
  • 1988 Ernst Barlach. Der tote Tag, Ernst Barlach Museum Wedel (Wedel)
  • 1988 Ernst Barlach 1870-1938. Meisterwerke, Christinenhaus Zeven, Kunsthaus Zug
  • 1988-1989 Ernst Barlach. Plastik - Zeichnung - Druckgraphik 1906-1937, Schloß Cappenberg, Unna
  • 1989 Ernst Barlach. Denkzeichen, Schleswig-Holsteinsches Landesmuseum (Schloß Gottorf)
  • 1991 Ernst Barlach. Skulpturen, Handzeichnungen, Druckgraphik, Käthe Kollwitz Museum (Kolín n. R.)
  • 1991 Ernst Barlach. Stationen der Begegnung in Thüringen, Museum Schloss Burgk
  • 1994 Ernst Barlach. Bildhauer, Zeichner, Graphiker, Schriftsteller, 1870-1938, Koninklijk Museum voor Schone Kunsten (Antverpy)
  • 1995 Ernst Barlach. Berlin Florenz 1909, Ernst Barlach Stiftung Güstrow
  • 1995 Nachlaß Marga Böhmer, Ernst Barlach Stiftung Güstrow
  • 1995 Ernst Barlach. Der Dramatiker. Wanderausstellung, Schleswig-Holsteinsches Landesmuseum (in Zusammenarb. mit der Ernst Barlach Stiftung Güstrow) (Schloß Gottorf)
  • 1996 Ernst Barlach und Käthe Kollwitz, Sprengel Museum (Hannover)
  • 1997 Barlach und Goethe, Barlach Museum Wedel (Wedel)
  • 1998 Ernst Barlach. Bildhauer, Graphiker, Schrifsteller, Ernst Barlach Stiftung Güstrow
  • 1998 Ernst Barlach. Das Güstrower Ehrenmal, Ernst Barlach Stiftung Güstrow
  • 1998 Ernst Barlach. Mehr als ich, Kunsthalle Kiel (Kiel)
  • 1998 Ernst Barlach. Artist of the North, Kunsthalle Rostock
  • 1998 Ernst Barlach. Artist of the North, Kunsthalle Wedel
  • 1999 "Also auch Herzenssache". Ernst Barlach als Druckgraphiker, Musée Charlier (Bruxelles, Brussel)
  • 1999 "Also auch Herzenssache". Ernst Barlach als Druckgraphiker, Ernst Barlach Stiftung Güstrow
  • 1999 Ernst Barlach Reinhard Piper. Stationen einer Freundschaft (Güstrow)
  • 1999 Ernst Barlach. Menschenbilder, Kunst Buch Galerie (Wiehl)
  • 1999 Ersnt Barlach. Bilder vom Menschen, Sinclair-Haus, Bad Hoburg v.d. Höhe
  • 1999 Ernst Barlach. Holzschnitte zu Schiller, An die Freude, Shuyu Art Gallery (Tokio)
  • 2000 "Also auch Herzenssache". Ernst Barlach als Druckgraphiker, Stiftung Europäischer Skulpturenpark e.V. (Willebadessen)
  • 2000 Alexander Dettmar. Norddeutsche Backsteingotik. Auf den Spuren von Ernst Barlach und Theodor Däubler, Ernst Barlach Stiftung Güstrow
  • 2000 Ernst Barlach und die Elemente, Ernst Barlach Stiftung Güstrow
  • 2000 Ernst Barlach. En grafiker og billedhugger fra den tyske expresjonismen. Ein Graphiker und Bildhauer des deutschen Expressionismus, Museum umění (Bergen)
  • 2000 Ernst Barlach. En grafiker og billedhugger fra den tyske expresjonismen. Ein Graphiker und Bildhauer des deutschen Expressionismus, Ernst Barlach Stiftung Güstrow
  • 2001 Ernst Barlach, Kaviar statt Brrot, Kurt Reutti, Sammler und Stifter (Brémy)
  • 2001 Ernst Barlach und Theodor Däubler. Die Welt versöhnt und übertönt der Geist, Ernst Barlach Stiftung Güstrow
  • 2001 Ernst Barlach. Plastiken. Galerie Thomas (Mnichov)
  • 2001 Die Gemeinschaft der Heiligen. Der Figurenzyklus an der Katharinenkirche zu Lübeck und das monumentale Werk Ernst Barlachs, Gerhard-Marcks-Haus (Brémy)
  • 2002 Die Gemeinschaft der Heiligen. Der Figurenzyklus an der Katharinenkirche zu Lübeck und das monumentale Werk Ernst Barlachs (Güstrow)
  • 2002 Die Gemeinschaft der Heiligen. Der Figurenzyklus an der Katharinenkirche zu Lübeck und das monumentale Werk Ernst Barlachs, Georg-Kolbe-Museum (Berlín)
  • 2002 Ernst Barlach. Wege und Wandlungen. Vom Jugendstil zum Expressionismus./ Ernst Barlach. Vej og udvikling Fra jugendstil til ekspressionisme. Museumsberg Flensburg 2002 Ernst Barlach. Wege und Wandlungen. Vom Jugendstil zum Expressionismus./ Ernst Barlach. Vej og udvikling Fra jugendstil til ekspressionisme.Kunstmuseum Ribe
  • 2002 Ernst Barlach. Wege und Wandlungen. Vom Jugendstil zum Expressionismus./ Ernst Barlach. Vej og udvikling Fra jugendstil til ekspressionisme.Ernst Barlach Stiftung Güstrow
  • 2002 Der Zeichner Ernst Barlach. Ernst Barlach Haus Hamburg (Hamburk)
  • 2002 Barlach und Russland. Ernst Barlach Russlandreise im Sommer 1906. Ernst Barlach Gesellschaft Hamburg (Hamburk)
  • 2002 Hermann und Richard Mutz. Keramik des Jugendstisl, Museum für Kunst und Gewerbe (Hamburk)
  • 2003 Berlin SW - Victoriastraße 35. Ernst Barlach und die klassische Moderne im Kunstsalon und Verlag Paul Cassirer (Güstrow)
  • 2003 Ernst Barlach. Mystiker der Moderne, Hauptkriche St. Katharinen Hamburg (Hamburk)
  • 2004 "In Güstrow traf ich..." (Philipp Otto Runge an seinen Bruder Daniel, 16. Mrz 1804) Von Runge bis Barlach - Goethe und Mecklenburg (Güstrow)
  • 2004 10 Jahre Ernst Barlach Stiftung Güstrow 1994-2004. Erwerbungen, Werke von Ernst Barlach (Güstrow)
  • 2004 Ernst Barlach. Zwischen Tag und Nacht. Plastiken und Druckgraphik, Kreissparkasse Verden (Verden)
  • 2004-5 Bauen für Barlach, Ernst Barlach Stiftung Güstrow
  • 2005 Między niebiem a ziemią – Zwischen Himmel und Erde. Rzeźba i grafika. Plastiken und Graphik. Schloss der Pommerschen Herzöge Stettin (Štětín)
  • 2006 Ernst Barlach und Käthe Kollwitz im Zweigespräch, Käthe-Kollwitz-Museum (Berlín)
  • 2006 Unerhörtes Abenteuer im Irgendwo. Ernst Barlach und der Harz, Schloss Wernigerode
  • Barlach. " ist so still, aber nicht totstill. Ernst Barlach in Thüringen. Plastik, Zeichnungen, Druckgraphik und Skizzenbücher, Stdtische Museen Jena
  • 2006 Ernst Barlach Retrospektive, The National Museum of Art Kyoto
  • 2006 Ernst Barlach Retrospektive, The University Art Museum, Tokio
  • 2006 Ernst Barlach Retrospektive, National University of Fine Arts and Music, Yamanashi Prefextural Museum of Art, Kofu
  • 2006 Ernst Barlach - Bildhauer der Moderne, Istanbul
  • 2006 Ernst Barlach - Bildhauer der Moderne, Altamira Kunstgalerie und Museum für Malerei und Bildhauerei (Mersin, Turecko)
  • 2006 Ernst Barlach - Bildhauer der Moderne, Muzeum anatolské civilizace (Ankara)
  • 2007 Ernst Barlach - Bildhauer der Moderne, Kongresový a kulturní salon Inönu univerzity (Malatya, Turecko)
  • 2007 Ernst Barlach - Bildhauer der Moderne, Galerie umění Sanko (Gaziantep, Turecko)
  • 2007 Ernst Barlach - Bildhauer der Moderne, Hlavní kulturní centrum (Antakya, Turecko)
  • 2007 Ernst Barlach - Bildhauer der Moderne, Attatúrkovo kulturní centrum Izmir
  • 2007 Ernst Barlach - Bildhauer der Moderne, Komora architektů Antalya
  • 2007 Ernst Barlach - Bildhauer der Moderne, Vystavní salón Bursa, Bursa (Turecko)
  • 2007 Ernst Barlach - Bildhauer der Moderne, Komora architektů Trabzon (Turecko)
  • 2007 "außen wie innen". Russland im Werk Ersnt Barlachs, Ernst Barlach Stiftung Güstrow
  • 2007 Der unbekannte Barlach. Frühe Zeichnungen und karikaturen aus dem Ernst Barlach Haus, Lyonel-Feininger-Galerie Quedlinburg
  • 2007 Vis a Vis - Alexander Dettmar / Ernst Barlach,  Kunstzentrum Bosener Mühle, Nohfelden Bossen (Sársko)
  • 2007 Ernst Barlach - Käthe Kollwitz - Über die Grenzen der Existenz, Städtische Galerie Roseheim
  • 2007 Ernst Barlach. Visionär - Meisterwerke, Ernst Barlach Museum Wedel
  • 2007 Ernst Barlach. Visionär - Meisterwerke, Ernst Barlach Museum Ratzeburg
  • 2007 Ernst Barlach - Im Rausch des Elementaren, Ernst Barlach Museum Wedel
  • 2009 Ludwig Meidner - Ernst Barlach. Unter unerforschlichen Meteoren, Ernst Barlach Haus (Hamburg)
  • 2009 Myth and Modernity. Ernst Barlach's Images of the Nibelungen and Faust, Princeton University Art Museum, Princeton
  • 2010 "... das Kunstwerk dieser Erde". Barlachs Frauenbilder, BarlachStiftung Güstrow
  • 2010 "... das Kunstwerk dieser Erde". Barlachs Frauenbilder, Museum moderner Kunst Passau
  • "Mythos und Zukunftstraum". Texte und Bilder von Ernst Barlach, Barlach Stiftung Güstrow
  • 2011 "Das Leben ist so unendlich reich". "Das Phänomen Mensch" im Werk des Bildhauers und Graphikers Ernst Barlach Stiftung bachmann-Museum Bremervörde (Bremervörde)
  • 2011-12 Ernst Barlach. Obrazy śmierci w twórczości niemieckiego ekspresjonisty. Katalog wystawy ze zbiorów Fundacji Ernsta Barlacha w Güstrow. Muzeum Sztuki Wztuki Wspólczenej – Odzial Muzeum Naradowego w Szczecinie/ Bilder vom Tode im Werk eines deutschen Expressionisten, Stettin (Štětín)
  • 2012 Ernst Barlach. Obrazy śmierci w twórczości niemieckiego ekspresjonisty. Bilder vom Tode im Werk eines deutschen Expressionisten, Ernst Barlach Stiftung Güstrow
  • 2012 Ernst Barlach. Bronzen und Werke auf Papier, Galerie Nierendorf (Berlín)
  • 2012 Ernst Barlach - Interventionen, Münster (Dominikanerkirche, Foyer der Bezirksregierung, Museum für Lackkunst, Erlöserkirche, ještě další dvě místa)
  • 2013 Ernst Barlach. Zeichnungen. Ernst Barlach Stiftung Güstrow
  • 2013 Ernst Barlach WortGestalten, Marktkirche Hannover und Forum des Niedersächsischen Landtages
  • 2013 Ernst Barlach - Käthe Kollwitz. Beyond the Borders of Existence, Museet for Religiøs Kunst Lemvig, im Haugar Vestfolds Kunstmuseum (Norsko)
  • 2013 Ernst Barlach - Käthe Kollwitz. Beyond the Borders of Existence, Øregaard Museum, Hellerup/Kopenhagen
  • 2013 Święto wiosny (Svěcení jara), Národní muzeum ve Štětíně
  • „Der Mann, der die geheimen Melodien hört“ – Ernst Barlach und die Musik, Ersnt Barlach Museen Güstrow
  • 2014 Barlach und Dettmar, Pasinger Kulturfabrik
  • 2015  Lo scettico. Figure di un futuro migliore/ The Skeptic. Figures of a Better Future. Výstava k Biennale v Benátkách, Comunità Evangelica Luterana di Venezia (Benátky)
  • 2015 Ernst Barlach - Käthe Kollwitz: Über die Grenzen der Existenz, Moderna galerija Zagreb (Záhřeb)
  • 2015 Lichte Finsternis. Alfred Kubin und Ernst Barlach. Ernst Barlach Stiftung Güstrow
  • 2015-16 Lichte Finsternis. Alfred Kubin und Ernst Barlach. Ernst Barlach Haus Hamburg
  • 2015-16 2015-16 Gestalten einer besseren Zukunft Figures of a Better Future. Museum Jorge Rando Málaga
  • 2016 Ernst Barlach. Auf dem Weg in die Moderne. Stationen der Frühzeit - Keramik in Altona und Berlin, Lehrer in Höhr. Ernst Barlach Stiftung Güstrow
  • 2017 Ernst Barlach und seine Fotografen. (Ernst Barlach Stiftung Güstrow 9.7.-3.10.2017) Ernst Barlach Stiftung Güstrow
  • 2017 Ernst Barlach - Jorge Rando - Mystiker der Moderne - Kulturkirche Martin Luther Emden
  • 2017 Ernst Barlach - Käthe Kollwitz: Über die Grenzen der Existenz, Wittenberg
  • 2017 Ernst Barlach - Käthe Kollwitz: Über die Grenzen der Existenz, Zehdenick
  • 2017 Ernst Barlach - Käthe Kollwitz: Über die Grenzen der Existenz - Běloruské národní muzeum, Minsk
  • 2018 Ernst Barlach - Käthe Kollwitz: Über die Grenzen der Existenz - Ukrajinské národní muzeum, Kyjev
  • 2018 Ernst Barlach - Friedensreich Hundertwasser - Ernst Barlach Museum, Ratzeburg
  • 2018 Ernst Barlach - Käthe Kollwitz: Über die Grenzen der Existenz - Ruské muzeum - Mramorový palác, St. Petěrburk
  • 2018 Ernst Barlach - Alexander Dettmar - Zwiesprache - Albrechtsburg, Meißen
  • 2019 „Der Kopf verfolgt mich“ – Ernst Barlach als Porträtist, Ernst Barlach Museen Güstrow
  • 2019 Ernst Barlach – Käthe Kollwitz: Über die Grenzen der Existenz, Werner Berg Museum, Bleiburg/Pliberk
  • 2020 Ernst Barlach als Briefeschreiber, Ernst Barlach Museen Güstrow
  • 2020 Barlach im Alltag - Alltag bei Barlach, Ernst Barlach Museen Güstrow
  • 2020 Kokoschka und Barlach. Künstler auf Reise, Ernst Barlach Museen Güstrow
  • 2020 »Werden, das ist die Losung!« Szenen zum 150. Geburtstag von Ernst Barlach, Ernst Barlach Haus Hamburg
  • 2020 Zwischen Himmel und Erde, Blankeneser Kirche am Markt
  • 2020 Zwischen Himmel und Erde, Ernst Barlach Schule Dinslaken
  • 2020 Der ganze Barlach, Ostholstein Museum Eutin
  • 2020 Denkraum multimedial. Das Museum als Labor, Ernst Barlach Museum Ratzeburg
  • 2020 Barlach Installation: Remembering Forward, Christus Kirche Forchheim
  • 2020 Barlach Installation: Remembering Forward,St. Paulus Schule, Hamburg
  • 2020-21 Ernst Barlach zum 150. Geburtstag. Eine Retrospektive, Albertinum Dresden

OceněníEditovat

  • 1908 řádný člen Berliner Seccession (v představenstvu)
  • 1919 řádný člen Pruské akademie umění (Preußische Akademie der Künste in Berlin, zvolen vedle Lovise Corintha, Käthe Kollwitzové, Wilhelma Lehmbrucka, Georga Kolbeho aj.)
  • 1919 odmítnutí čestného doktorátu Rostocké univerzity
  • 1924 Kleistova cena za drama
  • 1925 čestný člen Bavorské akademie výtvarných umění v Mnichově
  • 1931 čestný člen Spolku německých knižních umělců
  • 1933 rytíř Pour le Mérite civilní třídy (Friedensklasse, vedle kunsthistorika Heinricha Wölfflina)
  • 1936 čestný člen Spolku výtvarných umělců Vídeňské Secese (Wiener Secession)
  • 1936 člen Uměleckého svazu rakouských výtvarníků Akademie výtvarných umění ve Vídni


Hodnota dílaEditovat

Roku 2012 byla na aukci Christie's prodána Barlachova dřevěná socha Weinende Frau za téměř jeden milion dolarů ($ 938 500).[2]

DíloEditovat

Barlach tvořil zprvu v hlíně a kovu, od roku 1907 se začína zabývat dřevořezbou. Byly to právě skulptury ze dřeva, které mu zjednaly slávu jakožto sochaři. Bronzové plastiky hrály do roku 1930 malou roli. Od svého návratu z Ruska roku 1906 byl považován za hlavního představitele německého sochařského expresionismu. Neměl žádnou přímou spojitost s Munchem ani s drážďanskou skupinou Die Brücke a po celý život zůstal solitérem.

Sám se cítil "žákem středověku" ve smyslu laické gotické zbožnosti. Je to patrné i z jeho literárního díla, které nese stopy dobového symbolismu a středověký spiritualismus proměňuje v syrový smyslový účinek.

Sochy se vyznačují pevným a ostře ohraničeným objemem, tvarovou stylizací a upuštěním od popisných detailů. Figury jsou disproporční, zahalené drapérií a obličeje se často blíží grimase. Modelace soch souvisí s Barlachovou grafickou tvorbou – seřezává hmotu do ostrých hran a klade důraz na obrysovou linii. Všechny formální prostředky jsou podřízeny vyjádření vnitřní vize pomocí plastického účinku. Zdůraznění psychologie a vnitřního napětí figur navozuje naléhavost a ve výrazu až drastický patos.[42]

Barlach je také autorem více než 200 litografií a dřevorytů, ilustrací k vydání vlastních dramatických děl a autobiografie. Na žádost Paula Cassirera vytvořil dřevoryty k dílům Johanna Wolfganga von Goetha (balady, Valpuržina noc – Faust) a Friedricha Schillera (balady, Óda na radost)

HlasyEditovat

Pánové, příšerně zaostalý, ducha nemaje, dítě předčasně narozené je Barlach. Tahle mecklenbursko-fríská ctnost, velmi přesvědčivě pobekávající, co jí trápí u srdce, co ta může dát? Komu co ta může dát? Barlach, jen tupý a nehluboký, občas ztvární něco dobře; to je všecko, k tomu ten řev. Umění je výsadou králů: Barlach je zápecník, maloměšťák, kdepak šlechtic, neřkuli král.

   Alfred Döblin, Barlachovy akcie jdou nahoru (Barlach-Hausse), Prager Tagblatt, 2. června 1923 (kritika představení Chudý příbuzný a Mrtvý den v Berlíně)[43]

Když jsem potkal Barlacha … bezděky se mi vybavila vzpomínka na mladého Franze Kafku. Na tom rovněž nebylo nic vlastně nápadného v oblečení, v bytových poměrech a ve vystupování; byl by mohl být právě tak dobře nějakým řemeslníkem, který se denně stýká s obyčejnými lidmi z lidu, jehož nejniternější sféru však navštěvují všichni dobří tak jako zlí duchové nad- a podsvětí.

  Emil  Utitz, Zápisky (Aufzeichnungen), 1947

Poslední pochyby statečných, kdož vyprázdnili "Potopu" až do dna, odstranila na druhý den kritika. Bloudící si musel jenom přečíst rozsudek nejvyšších soudců ve věcech německého divadla, aby se stal člověkem vědoucím. Tady to stálo černé na bílém, jasně a jednoznačně, jak se věci měly a co o ní soudit. A tak zněl jeden výrok: "Je to holý dilentatismus, bezbřehá nuda, pseudohluboký dramatický nepodarek" a tak ten druhý: "Velký, nezapomenutelný večer. Barlachovo dílo si nás podmanilo."

  Alfred Polgar, Kniha dní (Das Tage-Buch), 1925

Ovšem, Barlach je mystik, ale ne ačkoli, nýbrž spíš protože se jeho dílo zakládá na skutečnosti, jako je mystické každé umělecké ztvárnění, protože chce z viditelné skutečnosti vyčarovat nazírateli neviditelno. Ať si Barlach píše filosoficko-mystická dramata: umělec v Barlachovi je naveskrz naivní. Nežádá nikdy od výtvarného umění, co může dát jen poezie. Ale v obou uměních postupuje vpřed až k jejich nejzazším hranicím. Neboť Barlach je fanatik. Pracuje s největším soustředěním a nasazením všech svých sil, neboť zná moudré slovo Goethovo: "Dovršený umělec se nerodí."

  Max Liebermann, K Barlachovým šedesátinám, leden 1930

Když se tážu, na čem spočívá ten silný dojem, který Barlachovy práce odjakživa na mně dělají, myslím, že je to, jak to on sám jednou formuloval: "Je to zvenčí jako zevnitř." Jeho práce je zvenčí jako zevnitř. Tvar a obsah se kryjí co nejpřesněji.

  Käthe Kollwitzová, Deník (Tagebuch)

Považuji Barlacha za jednoho z největších sochařů, které jsme my Němci měli. Ten výkon, význam výpovědi, řemeslné ingenium, krása bez příkras, velikost bez protahování, harmonie bez hladkosti, životní síla bez brutálnosti dělají z Barlachových plastik mistrovská díla.

  Bertolt Brecht, Poznámky k Barlachově výstavě (Notizen zur Barlach-Ausstellung, čas. Sinn und Form, 1952)

FotogalerieEditovat

Známá díla (výběr)Editovat

SochyEditovat

  • 1894 Krautpflückerin (Rübensammlerin) (Sběračka natě/ Řepařka)
  • 1908 Sitzendes Weib (Sedící žena), Norimberk
  • 1910 Der Berserker (Berserkr)
  • 1920 Die Wandlungen Gottes: Der Gotliche Bettler (Proměny Boží: Božský žebrák)
  • 1922 Der Rächer (Mstitel)
  • 1927 Güstrower Ehrenmal (Güstrowský pomník, kenotaf, souborný pojem pro návrhy, modely a konečné provedení, konečné provedení plastiky se nazývá neoficiálně též Vznášející se anděl (Der Schwebende /Engel/) popř. Domengel (Anděl v dómu), Barlach mluví při svém tvůrčím procesu jednoduše o "figuře" ale také o vznášejícím se andělovi ("Gestalt des schwebenden Engels"[44])
  • 1928 Der singende Mann (Zpívající muž), Norimberk
  • 1928 Der Geistkämpfer (Bojovník ducha), Kiel
  • 1929 Magdeburger Ehrenmal (Magdeburský pomník, kenotaf, dóm v Magdeburku)
  • 1930 Bettler auf Krücken (Žebrák o berlích)
  • 1931 Hamburger Ehrenmal (Hamburský pomník, kenotaf, Hamburk)
  • 1936 Der Buchleser (Čtenář knihy), Zvěřín (Schwerin)

Divadelní hryEditovat

(podle data prvního vydání textu)

  • 1912 Der tote Tag (Mrtvý den)
  • 1918 Der arme Vetter (Chudý příbuzný)
  • 1920 Die echten Sedemunds (Praví Sedemundové)
  • 1922 Der Findling (Nalezenec)
  • 1924 Die Sintflut (Potopa)
  • 1926 Der blaue Boll (Modrý Boll)
  • 1929 Die gute Zeit (Dobrá doba)
  • 1951 Der Graf von Ratzeburg (Hrabě z Ratzeburku)

RományEditovat

  • 1948 Seespeck (Seespeck, torzo, posmrtně)
  • 1948 Der Gestohlene Mond (Ukradený měsíc, torzo, posmrtně)
  • 1926 Reise des Humors und des Beobachtungsgeistes. Ein Geisterroman (torzo, posmrtně)

AutobigrafieEditovat

  • 1928 Ein selbsterzähltes Leben (Život, jak se vyprávěl)

DeníkyEditovat

  • 1943 Güstrower Tagebuch (Güstrowský deník, soukromý tisk)
  • 1959 Güstrower Tagebuch (Güstrowský deník, okleštěné vydání s ohledem na práva třetích osob)

Bibliografie literárního dílaEditovat

  • Ernst Barlach Das dichterische Werk in drei Bänden. Bd I. Die Dramen. Bd. II: Die Prosa I (Ein selbsterzähltes Leben, Frühe Prosa, undatierte Fragmente, Russisches Tagebuch, Eine Steppenfahrt, Güstrower Fragmente, Seespeck). Bd. III: Die Prosa II (Güstrower Tagebuch, Fragmente und kleine Schriften /Theodor Däubler, Albert Kollmann, esejistické a publicistické texty k vlastnímu či cizímu výtvarnému či literárnímu dílu, Der gestohlene Mond). Hrsg. v. KLaus Lazarowicz u. Friedrich Droß. München: Piper 1958–1959 (nejdostupnější a nejcitovanější referenční vydání, dosavadní recepce stojí především na něm)
  • Ernst Barlach Der gestohlene Mond (1936–1937). In der Fassung der Handschrift. Kritische Ausgabe. Hrsg. v. Ulrich Bubrowski, Ernst Barlach Gesellschaft, Hamburg 2010,ISBN 3-930100-30-4, (krit. vydání ve znění rukopisu)
  • Ernst Barlach Der Graf von Ratzeburg (1927-1936), In der Fassung der Handschrift. Kritische Leseausgabe. Hrsg. v. Ulrich Bubrowski, Ernst Barlach Gesellschaft, Hamburg 2016, ISBN 3-930100-21-5
  • Ernst Barlach Der gestohlene Mond, Suhrkamp, Berlin In der Fassung der Handschrift. Kritische Ausgabe. Hrsg. v. Ulrich Bubrowski, Ernst Barlach Gesellschaft, Hamburg 2010 & Frankfurt a.M. 1948 (1. vyd., korumpovaný text, dnes má už jen hist. hodnotu)
  • Ernst Barlach, Ein selbsterzähltes Leben & Güstrower Fragmente, Marix Verlag, Wiesbaden 2009, ISBN 978-3-86539-209-1 (autobiografie, 1. vyd. 1928, cenově i jinak dostupné vydání vycházející ze starších edic)
  • Ernst Barlach, Ein selbsterzähltes Leben. Kritische Textausgabe. Hrsg. v. Ulrich Bubrowski, Ernst Barlach Gesellschaft, Hamburg 2006, ISBN 3-930100-22-3 (krit. vyd., 2. přehléd.)
  • Ernst Barlach Güstrower Tagebuch (1914–1917). In der Fassung der Handschrift. Kritische Ausgabe. Hrsg. v. Ulrich Bubrowski, Ernst Barlach Gesellschaft, Hamburg 2015,ISBN 3-930100-23-1, (1. vyd.)
  • Ernst Barlach "Halbfertige Dinge". Projekte, Ideen 1892–1937 (1906–1912). In der Fassung der Handschrift. Kritische Ausgabe. Hrsg. v. Ulrich Bubrowski, Ernst Barlach Gesellschaft, Hamburg 2018, ISBN 3-930100-43-9, (krit. vyd.)
  • Ernst Barlach Kleine Schriften. (1891–1938). In der Fassung der Handschrift. Kritische Ausgabe. Hrsg. v. Ulrich Bubrowski, Ernst Barlach Gesellschaft, Hamburg 2013, ISBN 3-930100-34-4, (krit. vyd.)
  • Ernst Barlach "Privatkram". Notizen 1887–1938 (1906–1912). In der Fassung der Handschrift. Kritische Ausgabe. Hrsg. v. Ulrich Bubrowski, Ernst Barlach Gesellschaft, Hamburg 2015, ISBN 3-930100-38-5, (krit. vyd.)
  • Ernst Barlach "Reimereien" (Gedichte, Verse 1892–1936). In der Fassung der Handschrift. Kritische Ausgabe. Hrsg. v. Ulrich Bubrowski, Ernst Barlach Gesellschaft, Hamburg 2019, ISBN 3-930100-44-3, (krit. vyd. ve znění rukopisu)
  • Ernst Barlach Reise des Humor und des Beobachtungsgeistes sowie weitere Texte aus der Pariser Zeit (1895-1896). In der Fassung der Handschrift. Kritische Ausgabe. Hrsg. v. Ulrich Bubrowski, Ernst Barlach Gesellschaft, Hamburg 2011, ISBN 978-3-930100-31-2, (krit. vyd. ve znění rukopisu)
  • Ernst Barlach Reise ins Herz des südlichen Rußland (1906–1912). In der Fassung der Handschrift. Kritische Ausgabe. Hrsg. v. Ulrich Bubrowski, Ernst Barlach Gesellschaft, Hamburg 2008,ISBN 3-930100-27-4, (krit. vyd. ve znění rukopisu)
  • Ernst Barlach Seespeck (1913–1916). In der Fassung der Handschrift. Kritische Ausgabe. Hrsg. v. Ulrich Bubrowski, Ernst Barlach Gesellschaft, Hamburg 2009, ISBN 3-930100-29-0, (krit. vyd. ve znění rukopisu)
  • Ernst Barlach Sämtliche Werke. Das literarische Werk. Dramen, Prosa, Briefe. Bd. 1 – Dramen I. Der tote Tag. Hrsg. v. Ulrich Bubrowski, E. A. Seemann, Leipzig 1998, ISBN 3-363-00704-2
  • Ernst Barlach Sämtliche Werke. Das literarische Werk. Dramen, Prosa, Briefe. Bd. 2 – Dramen II. Der arme Vetter, Die echten Sedemunds. Hrsg. v. Ulrich Bubrowski, E. A. Seemann, Leipzig 2002, ISBN 3-363-00694-2
  • Ernst Barlach Sämtliche Werke. Das literarische Werk. Dramen, Prosa, Briefe. Bd. 3 – Dramen III. Der Findling, Die Sündflut, Der blaue Boll, Die gute Zeit, Der Graf von Ratzeburg. Hrsg. v. Ulrich Bubrowski,E. A. Seemann, Leipzig 1999, ISBN 3-363-00702-7
  • Ernst Barlach Spiegel des Unendlichen. Auswahl aus dem dichterischen Werk. Piper, München 1960 (dostupný výbor z lit. díla opřený o Droßovu ed., vhodný pro první seznámení s autorem až na to, že zde chybějí Praví Sedemundové, podle W. Muschga vstupní brána k B.)

Překlady do češtinyEditovat

  • Kundera, Ludvík[45] (překlad ukázky z dramatu Chudý příbuzný)
  • Munzar, Jiří[46] (úryvky z dopisů a Güstrowského deníku)

KorespondenceEditovat

(obsahuje Barlachem psanou korespondenci, přijatou korespondenci B. vesměs ničil z důvodu bezpečnosti)

  • Ernst Barlach Die Briefe. Krit. Ausgabe in vier Bänden. Bd. 1: 1888–1917. Hrsg. v. Holger Helbig, Karoline Lemke, Paul Onasch u. Henri Seel u. Mitarb. v. Volker Probst, Franziska Hell und Sarah Schossner, Suhrkamp, Berlin 2019, ISBN 978-3-518-42877-I
  • Ernst Barlach Die Briefe. Krit. Ausgabe in vier Bänden. Bd. 2: 1918–1928. Hrsg. v. Holger Helbig, Karoline Lemke, Paul Onasch u. Henri Seel u. Mitarb. v. Volker Probst, Franziska Hell und Sarah Schossner, Suhrkamp, Berlin 2019, ISBN 978-3-518-42877-I
  • Ernst Barlach Die Briefe. Krit. Ausgabe in vier Bänden. Bd. 3: 1929–1934. Hrsg. v. Holger Helbig, Karoline Lemke, Paul Onasch u. Henri Seel u. Mitarb. v. Volker Probst, Franziska Hell und Sarah Schossner, Suhrkamp, Berlin 2019, ISBN 978-3-518-42877-I
  • Ernst Barlach Die Briefe. Krit. Ausgabe in vier Bänden. Bd. 4: 1935–1938. Hrsg. v. Holger Helbig, Karoline Lemke, Paul Onasch u. Henri Seel u. Mitarb. v. Volker Probst, Franziska Hell und Sarah Schossner, Suhrkamp, Berlin 2019, ISBN 978-3-518-42877-I (zatím nejúplnější komentovaná edice korespondence, včetně obrazového doprovodu (výtvarné dílo, faksimile ukázek rukopisu, 2215 položek, přes 500 položek navíc proti Droßově ed.))
  • Ernst Barlach Die Briefe in zwei Bänden I. 1884–1924. II 1925–1938. Hrsg. v. Friedrich Droß, Piper, München 1968, 1969 (cca 1500 dopisů, nejdostupnější a zatím nejpoužívanější referenční vyd., neobsahuje však mj. dopisy Marze Böhmerové)
  • Ernst Barlach – Marga Böhmer Briefe. Bearb. u. hrsg. v. Inge Tessenow Ernst Barlach Stiftung, Güstrow 2012 (méně dostupná korespondence s Barlachovou družkou je i po souborné čtyřdílné edici korespondence zajímavá, soustředěním na jednoho adresáta a bohatým obrazovým doprovodem (faksimile dopisů, pohlednic, atd.)

Bibliografie výtvarného díla (Werkverzeichnisse)Editovat

  • Ernst Barlach Sämtliche Werke. Kritische Ausgabe Das bildnerische Werk. Plastik, Zeichnung, Druckgraphik. Hrsg. v. Volker Probst. Bd. 10 – Werkverzeichnis I. Die Druckgraphik. Bearb. v. Elisabeth Laur, E.A. Seemann, Leipzig 2001, ISBN 3-363-00713-2
  • Ernst Barlach Das bildnerische Werk. Plastik, Zeichnung, Druckgraphik. Werkverzeichnis II: Das plastische Werk Hrsg. v. Volker Probst. Bearb. v. Elisabeth Laur, Ernst Barlach Stiftung, Güstrow 2006
  • Ernst Barlach Das bildnerische Werk. Plastik, Zeichnung, Druckgraphik. Werkverzeichnis III: Die Zeichnungen: Taschenbücher und Skizzenhefte. Teil 1. Katalog der Zeichnungen. Hrsg. v. Volker Probst. Bearb. v. Annette Wittboldt u. Elisabeth Laur. Red. Volker Probst, Elisabeth Laur u. Martin Tarnowski, Ernst Barlach Stiftung, Güstrow, 2013
  • Ernst Barlach Das bildnerische Werk. Plastik, Zeichnung, Druckgraphik. Werkverzeichnis III: Die Zeichnungen: Taschenbücher und Skizzenhefte. Teil 2. Katalog der Taschenbücher und Skizzenhefte. Hrsg. v. Volker Probst. Bearb. v. Annette Wittboldt u. Elisabeth Laur. Red. Volker Probst, Elisabeth Laur u. Martin Tarnowski, Ernst Barlach Stiftung, Güstrow, 2013
  • Ernst Barlach Die Hölzer. Woodwork.Hrsg. v. Karsten Müller. Fotos v. Anfreas Weiss, Texte v. Karsten Müller, Nicoline Zornikau. Übers. v. Stefan Hollstein, Aymone Rassaerts, Kettler, Dortmund 2020 (dvojjazyčné něm. angl. vydání obsahuje fotografie 99 dřevěných plastik, zčásti s detailními záběry a zajímavými chronostatistickými údaji o velikosti plastik či druhu použitého dřeva v průběhu Barlachova života)
  • Probst, Volker, ed. Nachlass Marga Böhmer. Ausstellung 29. September bis 22. Oktober 1995 Atelierhaus am Heidberg Güstrow. Ernst Barlach Stiftung, 1995
  • Friedrich Schult, ed., Ernst Barlach: Das plastische Werk. Hamburg, Hauswedell, 1960
  • Friedrich Schult, ed.,Ernst Barlach: Das graphische Werk. Werkverzeichnis Band II. (Hamburg: Ernst Hauswedell & Co., 1958)

Výstavní katalogy (malý výběr)Editovat

  • Ernst Barlach. Ausstellung Dezember 1951 - Februar 1952. Deutsche Akademie der Künste, Berlin 1951
  • Mansfeld, Heinz. Die spätgotische Plastik in Mecklenburg und das Werk Ernst Barlachs. Zur Ausstellung Ernst Barlach in Verbindung mit der Ausstellung Spätgotische Holzplastik aus Mecklenburg Dezember 1951 - Februar 1952. Deutsche Akademie der Künste, Berlin 1951
  • Jansen, Elmar, ed. Ernst Barlach. Werke und Werkentwürfe aus fünf Jahrzehnten. Veröffentlichung der Akademie der Künste der DDR in Zusammenarbeit mit den Staatlichen Museen zu Berlin, Hauptstadt der DDR. Ernst Barlach. Katalog I. Plastik 1894-1937. Auswahl und Kommentar Elmar Jansen. Aussstellung im Alten Museum April bis Juni 1981. Akademie der Künste, Berlin 1981
  • Jansen, Elmar, ed. Ernst Barlach. Werke und Werkentwürfe aus fünf Jahrzehnten. Veröffentlichung der Akademie der Künste der DDR in Zusammenarbeit mit den Staatlichen Museen zu Berlin, Hauptstadt der DDR. Ernst Barlach. Katalog 2. Zeichnungen und Skizzenhefte 1891-1938. Auswahl und Kommentar Maria Rüger. Aussstellung im Alten Museum April bis Juni 1981. Akademie der Künste, Berlin 1981
  • Jansen, Elmar, ed. Ernst Barlach. Werke und Werkentwürfe aus fünf Jahrzehnten. Veröffentlichung der Akademie der Künste der DDR in Zusammenarbeit mit den Staatlichen Museen zu Berlin, Hauptstadt der DDR. Ernst Barlach. Katalog 3. Rückblicke - Ausblicke. Studien zum Werk. Unbekannte Texte aus dem Nachlaß in Güstrow. Druckgraphik 1910-1930. Auswahl und Kommentar Tanja Frank. Handschriften und Briefe 1899-1936. Auswahl und Kommentar Elmar Jansen. Mitarbeit Annegret Janda. Aussstellung im Alten Museum April bis Juni 1981. Akademie der Künste, Berlin 1981
  • Jansen, Elmar, ed. Ernst Barlach 1870-1938. Eine Ausstellung der Akademie der Künste der deutschen Demokratischen Republik und des Bundesministeriums für Wissenschaft und Forschung. BMWF, Gesellschaft bildender Künstler Österreichs, Künstlerhaus, Wien 1985
  • Sydow, Helmut; Brandes-Druba, Bernd; Dudek, Hannelore, Red. Ernst Barlach - der Dramatiker. Eine Wanderausstellung des Landesmuseumsdirektors des Landes Schleswig-Holstein und der Vereins- und Westbank in Zusammenarbeit mit der Ernst Barlach Stiftung Güstrow 1995 bis 1998. edition jahnke, Hamburg 1995
  • Doppelstein, Jürgen, ed. Barlach und Goethe. ...anläßlich ... der ... Ausstellung Barlach und Goethe - Zu künstlerischen Goethe-Rezeption bei Ernst Barlach. Ernst Barlach Gesellschaft, Hamburg 1997
  • Probst, Volker, ed. Ernst Barlach Das Güstrower Ehrenmal. Ausstellung zur Eröffnung des Museums anläßlich des 60. Todestages von Ernst Barlach. Ernst Barlach Stiftung Güstrow, Güstrow 1998
  • Laur, Elisabeth; Probst, Volker, edd. Ernst Barlach. Wege und Wandlungen. Vom Jugendstil zum Expressionismus./ Ernst Barlach. Vej og udvikling Fra jugendstil til ekspressionisme. Museumsberg Flensburg (26.5. bis 28.7.2002) - Kunstmuseum Ribe (3.8. bis 29.9.2002) - Ernst Barlach Stiftung Güstrow (23.3. bis 18.5.2002). Ernst Barlach Stiftung Güstrow, Güstrow 2002
  • Doppelstein, Jürgen; Stockhaus, Heike, edd. Ernst Barlach, Mystiker der Moderne. Eine Ausstellung der Ernst Barlach Gesellschaft Hamburg in Zusammenarbeit mit der Hauptkirche St. Katharinen Hamburg, Ernst Barlach Gesellschaft Hamburg, Hamburg 2003, ISBN 3-930100-16-9
  • Kubiak, Szymon Piotr; Probst, Volker, Red. Ernst Barlach. Obrazy śmierci w twórczości niemieckiego ekspresjonisty. Katalog wystawy ze zbiorów Fundacji Ernsta Barlacha w Güstrow. Muzeum Sztuki Wztuki Wspólczenej – Odzial Muzeum Naradowego w Szczecinie (10.11.2011-12.02.2012)./ Bilder vom Tode im Werk eines deutschen Expressionisten. Ernst Barlach Stiftung Güstrow (26.02.2012-28.05.2012). Szczecin 2011, ISBN 978-83-86136-45-2
  • Müller, Karsten; Thieme, Helga, edd. Lichte Finsternis. Alfred Kubin und Ernst Barlach. Ernst Barlach Stiftung Güstrow (5.7.2015-27.9.2015), Ernst Barlach Haus Hamburg (18.10.2015-10.1.2016) Ernst Barlach Haus Hamburg (Eigenverlag), Hamburg 2015, ISBN 978-3-9816776-2-1
  • Tessenow, Inge, ed. Ernst Barlach. Auf dem Weg in die Moderne. Stationen der Frühzeit - Keramik in Altona und Berlin, Lehrer in Höhr. (Ernst Barlach Stiftung Güstrow 22.5-4.9.2016) Ernst Barlach Stiftung Güstrow, Güstrow 2016
  • Hell, Franziska. Ernst Barlach und seine Fotografen. (Ernst Barlach Stiftung Güstrow 9.7.-3.10.2017) Ernst Barlach Stiftung Güstrow, Güstrow 2017

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Barlach, Ernst: Lebenslauf. In: BARLACH 2015, 124–125
  2. dopis F. Düselovi 1.1.1895. In: BARLACH 2019 I, 232
  3. BARLACH 2009, 197-208; BARLACH 2006,70
  4. BARLACH 2019, 259-260
  5. Psaní v odb. literatuře kolísá.
  6. viz pozn. k BARLACH 2019 I, 675
  7. viz BARLACH 2007, 500–501.
  8. BARLACH 2007, 471–499.
  9. BARLACH 2007, 30 aj.
  10. Viz texty: Tóny (Töne), Rezervisté (Reserve), Na pochod (Aufbruch), Poplach (Alarm). BARLACH 2007, 450–456.
  11. BARLACH 2010, 13.
  12. JANSEN 1989, 151
  13. podle PARET, 25.
  14. úvádějí se např. memoáry Alberta Speera. Podle PARET, 71, 185.
  15. PARET 102
  16. Rundfunkrede: "Künstler zur Zeit". Deutschlandsender, 23. Januar 1933. In: BARLACH 1959 III, 422
  17. Cit. podle PARET 118
  18. podle PARET, 151–152, 193.
  19. cit. podle PARET ,153.
  20. Srv. Probst, Volker: Die Spur des Schwebenden. Zur Rezeptionsgeschichte von Ernst Barlachs "Güstrower Ehrenmal" (1927). In: Probst, Volker 1998, 123, 127
  21. BARLACH, Ernst. Der gestohlene Mond. Persönliche Notierungen. [s.l.]: [s.n.], 2010. S. 339. 
  22. Zweig, Arnold: Gedenkrede. Anläßlich der Eröffnung der Barlach-Ausstellung in der Deutschen Akademie der Künste zu Berlin am 14. Dezember 1951. In: JANSEN, 489–493.
  23. Podle JANSEN 1989, 201
  24. Cit podle JANSEN 1989, 210
  25. Brecht, Bertolt: Notizen zur Barlach-Ausstellung. In: JANSEN, 496–501.
  26. Tamtéž, 501.
  27. HUCHEL, Peter. Wie soll man Gedichte schreiben. Briefe 1925-1977. Příprava vydání Hub Nijssen. 1. vyd. Frankfurt a.M.: Suhrkamp Verlag, 2000. 534 s. S. 107-108. 
  28. Nijssen, Hub. Der heimliche König. Leben und Werk von Peter Huchel. Würzburg, Königshausen & Neumann 1998, 227
  29. JANSEN 1994, 87
  30. JOHNSON, Uwe. Jahrestage IV. Aus dem Leben von Gesine Cresspahl. 1. vyd. Frankfurt a.M.: Suhrkamp, 1983. 1391-1681 s. S. 1820-1821. 
  31. Neumann, Bernd: Philologie und Biographie in Uwe Johnsons frühen Texten (1952–1959). Eine Annäherung. IN: JOHNSON 1992, 170–173
  32. Viz booklet k edici DVD. KIRSTEN
  33. KUNZE, Reiner. Wolf Biermann singt. In: R.K. gedichte.. Frankfurt a.M.: Fischer Verlag, 2003. 380 s. ISBN 3-10-042020-9. S. 117. 
  34. KUNZE, Reiner, Wolf Biermann, Fritz Pleitgen, Bernd Jentzsch, Manuel Soubeyrand, Gerulf Pannach, Hans Joachim Schädlich, Ralph Giordano, Günter Wallraff, Arno Lustiger, Matthias Storck, Tanja Krienen, Rita Kuczynski, Barbar Honigmann, Katja Havemann, Hans Christoph Buch, Susanne Schädlich, Manfred Krug, Katrine Cremer, Ekkehard Maaß, Marianne Birthler, Helge Malchow, Utz Rachowski, Bärbel Bohley, Günter Kunert, Carmen Thomas, Karsten Krampitz, Jürgen Fuchs, Heribert Schwan, Bernhard Wurl, Burga Kalinowski, Andreas Öhler, Jochen Staadt. Wolf Biermann singt. In: Die Ausbürgerung. Anfang vom Ende der DDR.. Příprava vydání Fritz Pleitgen in Zusammenarb. mit Pamela Biermann. Berlin: Econ Ullstein List Verlag, 2001. 373 s. ISBN 3-89834-044-9. S. 133. 
  35. Tady: CREPON, další práce tu nejsou zahrnuty (o Friedrichu Schultovi aj.)
  36. WALTHER, Joachim. Sicherungsbereich Literatur. Schriftsteller und Staatssicherheit in der Deutschen Demokratischen Republik.. 2. (přehlédnuté). vyd. Berlin: Ullstein, 1999. 1054 s. ISBN 3-548-26553-7. S. 137. 
  37. LÜCKE, Detlev. Petzen als gesellschaftlicher Auftrag? Zuträger. Eine Studie über die Arbeit des Literaturzentrums Neubrandenburg zu DDR-Zeiten. Der Freitag. Die Wochenzeitung [online]. 7. října 2005 [cit. 27.03.2020]. Dostupné online. 
  38. BAUMANN, Christiane. Ach du lieber Fallada. Stasi in der Provinz Das Literaturzentrum Neubrandenburg und sein Fallada-Archiv. Der Freitag. Die Wochenzeitung [online]. 2. červenec 2004 [cit. 27.března 2020]. Dostupné online. 
  39. CREPON 299, 305
  40. CREPON, 33
  41. SCHMIDT, Helmut. Nicht zerreißen, was zusammnegehört. Die Zeit. 5. květen 1995, roč. 50, čís. 19, s. 59. Dostupné online. 
  42. Petr Zhoř, Hledání tvaru, nakl. MF, Praha 1967, s. 32
  43. DÖBLIN, Alfred. Barlach-Hausse. Prager Tagblatt [online]. 2. června. Roč. 48, čís. 126, s. 6. Dostupné online. (německy) 
  44. Barlach, Ernst 2010, 339
  45. KUNDERA, Ludvík. Ernst Barlach (1870-1938). Světová literatura. 1991, roč. 36, čís. 2, s. 79-81. (český) 
  46. FÜHMANN 1982

LiteraturaEditovat

  • Albrecht, Dietmar. Literaturreisen Barlach in Wedel, Hamburg, Ratzeburg und Güstrow. Klett, Stuttgart 1990, ISBN 3-12-895010-5
  • Banham, Martin, ed. 1998. "Barlach, Ernst" In The Cambridge Guide to Theatre. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN 0-521-43437-8. p. 78
  • Barlach, Karl. Mein Vetter Karl Barlach. B.C. Heye & Co, Bremen s.a. (vzpomínky Barlachova bratrance, primární zdroj, pokud zejména o rodinné pozadí a "lidi kolem Barlacha", bratranec Karl jako advokát poskytoval Barlachově rodině i právní pomoc, viz korespondence)
  • Beckmann, Heinz. Ich habe keinen Gott. Ernst Barlachs religiöse Provokation. Christian Kaiser, München 1974
  • Beutin, Wolfgang. Barlach oder Der Zugang zum Unbewußten. Eine kritische Studie. Königshausen & Neumann, Würzburg 1994, ISBN 3-88479-988-6
  • Beutin, Wolfgang; Bütow, Thomas, ed. Barlach-Studien. Dichter, Mystiker, Theologe. Die Referate der Güstrower Tagung (29.12.1994-1.1.1995) der Evangelischen Akademie Nordelbien anläßlich von Barlachs 125. Geburtstag am 2.Januar 1995. Von Bockel Verlag, Hamburg 1995, ISBN 3-928770-51-9
  • Bubrowski, Ulrich, ed. Ernst Barlachs Drama "Der arme Vetter". Aufnahme – Kritik – Wirkung. Ein Kapitel der deutschen Theatergeschichte. Piper, München & Zürich, 1988, ISBN 3-492-10827-x
  • Caspers, Eva; Doppelstein, Jürgen; Jansen, Elmar; Probst, Volker; Tiedemann, Klaus. Die Ernst Barlach Museen. Güstrow - Ratzeburg - Hamburg - Wedel. E. A. Seemann, Leipzig 1998, ISBN 3-363-00682-9
  • Clemens, Ditte. Marga Böhmer. Barlachs Lebensgefährtin. Demmler Verlag, Schwerin 2006, ISBN 3-910150-35-7
  • Crepon, Tom. Leben und Leiden des Ernst Barlach. Hinstorff, Rostock, 1988
  • Crepon, Tom. Friedrich Schult. Freund Ernst Barlachs. Demmler Verlag, Schwerin 1997, ISBN 3-910150-37-3
  • Doppelstein, Jürgen. "einander fremd und unbewußt zu sein". Ernst Barlachs Reisebericht "Reise ins Herz des südlichen Russland" als Bild der kulturellen Alterität. Verortung und Kritik eines Textes aus dem Jahre 1906. Ernst Barlach Gesellschaft, Hamburg-Berlin 2008, ISBN 3-930100-26-6
  • Decker, Gunnar. Ernst Barlach. Der Schwebende. Eine Biographie., Siedler München 2019, ISBN 978-3-8275-0106-6 (nejrozsáhlejší biografie, čtivě napsaná, občas zdobená nepříliš přiléhavými srovnáními dle vkusu vzdělanější střední třídy, výtvarné či literární dílo autor do hloubky nerozebírá, aby neodradil odbornictvím širší publikum)
  • Fromm, Andrea, Thieme, Helga, edd. Barlach auf der Bühne. Inszenierungen 1919–2006. Mit Beitr. v. Moritz Baßler, Ulrich Bubrowski, Andrea Fromm, Maik Hamburger, Henning Rischbieter, Daniel Roskamp, Hanfried Schüttler, Frank-Patrick Steckel, Helga Thieme u. Rolf Winkelgrund. Ernst Barlach Stiftung Güstrow, Hamburg & Güstrow 2007, ISBN 3-9809809-2-8
  • Fühmann, Franz, (ed.) Barlach in Güstrow. 3. Aufl. Reclam, Lepzig 1988
  • Fühmann, Franz, (ed.) Ernst Barlach. Das schlimme Jahr. Grafik – Zeichnungen – Plastik – Dokumente. Mit einem Text v. Franz Fühmann, Hinstorff, Rostock 1965
  • Fühmann, Franz, Vznášející se anděl. Epizoda ze života velkého německého sochaře Ernsta Barlacha. Přel. Jiří Munzar, Praha, Vyšehrad 1982
  • Jansen, Elmar. Barlach - Kollwitz. Berührungen - Grenzen - Gegenbilder. Berlin (O.), Gebr. Mann Verlag 1989, ISBN 3-7861-1559-1
  • Jansen, Elmar. "Barlach und die Barlach-Gesellschaft im Osten Deutschlands. Erinnerungen an die Jahre 1952-1968. In: Nümann, Ekkehard, ed. Ernst Barlach Gesellschaft e.V Hamburg - Jahrbuch 1993-1994. Aisthesis, Bielefeld 1984, s. 163, ISBN 3-925670-96-3, s. 82-92
  • Jansen, Elmar. Ein Luftwechsel der Empfänglichkeit. Baal, Barlach, Benjamin und andere Essays. Wallstein, Göttingen 2016, ISBN 978-3-8353-1835-9
  • Jansen, Elmar, ed. Ernst Barlach: Werk und Wirkung. Ges. u. hrsg. v. Elmar Jansen. 2. verbess. Aufl. Union Verlag, Berlin s.a.
  • Jackson Groves, Naomi. Ernst Barlach. Leben im Werk. Plastiken, Zeichnungen und Graphiken. Dramen, Prosawerke und Briefe. Karl Robert Langewiesche Nachfolger Hans Köster Verlagsbuchhandlung, Königstein i. Ts. 2009 (8. vyd.), ISBN 978-3-7845-4152-5 (zdařilý a oblíbený úvod do Barlachova díla přináší řadu celostránkových reprodukcí. od. 8. vyd. i v barvě, řadu neznámých či méně známých děl zejména raného Barlacha (kresby, akvarely) i řadu dříve méně známých nebo neznámých literárních textů - třebaže koncepce Barlachova "dvojnadání" /Doppelbegabung/ jakožto jakéhosi osobního intersémiotického překladu mezi oběma druhy umění této germanistiky a kunsthistoričky, která o Barlachovi disertovala na Harvardu, je v pozdějším barlachovském bádání kritizována.[1])
  • Johnson, Uwe. "Entwöhnung von einem Arbeitsplatz". Klausuren und frühe Prosatexte. Mit einem philologisch-biographischen Essay hrsg.v. Bernd Neumann. Frankfurt a.M., Suhrkamp 1992
  • Klinge, Ekkart. Ernst Barlach, Porzellan. E.A. Seemann, Leipzig 1995, ISBN 3-363-00632-2
  • Kopřiva, Roman. Ernst Barlach: Die echten Sedemunds. Versuch einer Deutung im breiteren Kontext seines literarischen Schaffens. Diplomová práce (strojopis), Brno Masarykova univerzita (Univerzita Jana Evangelisty Purkyně) 1988
  • Kopřiva, Roman Unterwegs zum Jüngsten Tag? Ernst Barlachs "Die echten Sedemunds. Opera minora Facultatis Philosophicae Universitatis Brunensis. K 14 1992. Brünner Beiträge zur Germanistik und Nordistik VIII
  • Krahmer, Catherine. Ernst Barlach mit Selbszeugnissen und Bilddokumenten. 8. Aufl. Rowohlt Taschenbuch, Hamburg 2002, ISBN 3-499-50335-2 (osvědčená stručná monografie hledající kunsthistoricky spojitosti mezi výtvarným a lit. dílem)
  • Lautz-Oppermann, Gisela. Ernst Barlach der Illustrator. Eine Auswahl aus Barlachs Illustrationswerk. Franz Westphal Verlag, Wolfshagen-Scharbeutz (Lübecker Bucht) 1952
  • Mayr, Gudula. Ernst Barlach als Illustrator eigener Texten. Die Druckgraphiken zu den Dramen Der arme Vetter und Der Findling. Verlag und Datenbank für Geisteswissenschaften. Weimar 2006, ISBN 3-89739-527-4, ISBN 978-3-89739-527-5
  • Modlin, Yvonne. "Barlach, Ernst" In The Dictionary of Art. Oxford: Oxford University Press, 1996. v 3, p. 242. ISBN 0-19-517068-7
  • Paret, Peter. Ein Künstler im dritten Reich. Ernst Barlach 1933–1938. Aus d. Amerik. v. Klaus Kochmann und Henning Köhler. wjs verlag, Wolf Jobst Siedler jr., Berlin 2007
  • Piper, Ernst. Ernst Barlach und die nationalsozialistische Kunstpolitik. Eine dokumentarische Darstellung zur "entarteten Kunst". Pieper, München & Zürich 1983
  • Probst, Volker, ed. Bauen für Barlach. Atelierhaus - Ausstellungsfororum - Graphikkabinett. Mit Beitrgen von Diethelm Hoffmann, Volker Probst und Jürgen Tietz. Ernst Barlach Stiftung Güstrow, Güstrow 2004
  • Ritchie, James McPherson, ed. 1968 Seven Expressionist Plays. German Expressionism Ser. London: John Calder, Dallas: Riverrun, 1980.
  • Seeman, Barbara u. Uwe, ed. Ernst Barlach. Aus seinem Leben. Familie, Freunde 2. durchges. u. aktual. Aufl. Ernst Barlach Stiftung Güstrow, Güstrow 2013 ISBN 0-7145-0521-8
  • Seemann, Uwe. Ernst Barlach. Landschaften seines Lebens. Hrsg. v. Konrad Reich. Einl. v. Friedrich Schorlemmer. Hinstorff, Rostock 2009, ISBN 978-3-356-01318-4
  • Schult, Friedrich. Barlach im Gespräch. Mit ergänzenden Aufzeichnungen des Verfassers. Insel-Verlag, München 1987
  • Schurek, Paul. Begegnungen mit Barlach. Ein Erlebnisbericht. Paul List, München 1959
  • Sroka, Anja. Zwischen Himmel und Erde. Ernst Barlach. Mystik und Kunst oder die Revision des Christentums. Ernst Barlach Gesellschaft Hamburg Monographie, Hamburg, ISBN 3-930100-12-6
  • Tarnowski, Wolfgang. Ernst Barlach und der Nationalsozialismus. Ein Abendvortrag/ gehalten am 20. Oktober 1988 in der Katholischen Akademie Hamburg. Ernst Barlach Gesellschaft Hamburg - Katholische Akademie Hamburg, Hamburg 1989
  • Tarnowski, Wolfgang. "Ich habe keinen Gott, aber Gott hat mich." Ernst Barlachs Bild vom verborgenen Gott und vom "Werden" des Menschen. Über die Rolle der Religion in seinem Denken und Werk. Ernst Barlach Gesellschaft Hamburg Monographie, Hamburg 2007
  • Tessenow, Inge. Ernst Barlach. Gedenkstätte der DDR. Atelierhaus am Haidberg und Gertrudenkapelle. Aus dem Bestand der Plastik. Ernst-Barlach-Gedenkstätte der DDR, Güstrow 1989
  • Thieme, Helga. Hugo Körtzinger in Schnega. A·B·Fischer GbR, Berlin 2018, ISBN 978-3-937434-88-9
  • Thierfelder, Thomas. Der Heidberg Barlachs. Verwaltung und Verwertung des Nachlasses von Ernst Barlach in Güstrow. Callidus, Wismar 2013, ISBN 978-3-940677-14-3

Hlas autoraEditovat

  • Ernst Barlach. Gen Osten., Sturm. In: Stimmen der Dichter. Deutsche Autoren lesen aus ihren Werken. Hamburg, Zeit Verlag 2006 (CD)
  • Reich, Konrad, ed. Ernst Barlach (1870-1938). Aus Briefen und Dichtungen. Sprecher Ernst Barlach (hist. Aufnahmen), Gerd Michael , Hans Rohde (Zwischentexte). Hanns Anselm Perten (Regie), Rolf-Dieter Gandert (Tonregie), VEB Deutsche Schallplatten, Berlin 1970 (Barlach liest aus: Das russische Tagebuch, Güstrower Fragmente, Der Findling) (LP)

FilmEditovat

  • Kirsten, Ralf (Regie). Der verlorene Engel. Ein Film der DEFA nach der Novelle "Das schlimme Jahr" von Franz Fühmann. Drehbuch Manfred Freitag, Ralf Kirsten, Joachim Nestler; Kamera: Claus Neumann; Schnitt Evely Carow, Ursula Zweig. Musik: André Asriel; Dartseller: Fred Düren, Erika Peliwsky, Erik S. Klein, Agnes Kraus, Walter Lendrich, Heidemarie Wenzel, Frank Schenk, Karl Paustian, Gerd Jurgons, Gerhard Huber u.a. Produktion: DEFA-Studio für Spielfilme 1966/1971. In: DEFA verboten. Filmbox 1 (DVD)
  • Ehrhardt, Alfred. Ernst Barlach I (Der Kämpfer), Ernst Barlach II (Der Überwinder). (1948/49). I 35 mm, SW, 13'30'', Musik: Peter Tschaiowskij, II 35 mm, SW, 14'08'', Musik: Anton Bruckner Alfred Ehrhardt Stiftung, Berlin (DVD) (Film bez komentáře, záběry na výtvarná díla)

HudbaEditovat

  • "...ewig derselbe in immer anderer Form." Ernst Barlach zum 60. Todestag. Tilo Medek. Kompositionen zu Ernst Barlach. Ernst Barlach. Ein selbsterzähltes Leben. (… věčně týž v stále jiném tvaru. Ernstu Barlachovi k 60. narozeninám. Tilo Medek. Skladby k Ernstu Barlachovi. Ernst Barlach. Život, jak se vyprávěl.) Güstrow, Ernst Barlach Stiftung 1998 (CD) (Barlach-Motive, Fünf Stücke für Klavier /1998/ (Barlachovské motivy – Pět skladeb pro klavír) 1. Der Zweifler (Pochybovač), 2. Lesende Mönche (Čtoucí mnichové), 3. Wiedersehen (Shledání), 4. Der Einsame (Osamělý), 5. Tanzende Alte (Tancující stařena); Der Schwebende – für Flöte solo (Vznášející se anděl – pro flétnové sólo)/1998/; Fries der Lauschenden – Zwölf Stücke für Orgel Vlys naslouchajících – Dvanáct skladeb pro varhany /1996/1997/, 1. Ich höre auf den Tod /Jsem poslušen smrti/, 2. Ich höre auf das Treiben /Jsem poslušen shonu/, 3. Ich höre in Aether /Slyším v aetheru/, 4. Waldgang /Chůze lesem/, 5. Bewegte Stille /Pohnuté ticho/, 6. Ich höre weg /Nechci slyšet/, 7. Engelschwingen /Andělská křídla/, 8. Der Lauschende /Naslouchající/, 9. Zartester Wechsel /Nejjemnější střída/, 10 Sie hört nach innen /Její naslouchání nitru/, 11. Von der Melancholie des Zweiflers /O melancholii pochybovače/, 12. Lastende Schwere /Tíže obzvlášť těžká/)
  • Asriel, André. Toccata und Fuge über "Das schlimme Jahr" von Ernst Barlach. In: Der Engel. Orgelmusik für den "Schwebenden" von Ernst Barlach. Johannes Quack, Antoniterkirche, Köln. Köln, Förderverein Kirchenmusik an der Antoniterkirche, Köln e.V. 2005 (CD)
  • Scharnweber, Karl; Barz (Texte), Ingo; Pistor, Johannes. Wo ist ein Platz zu bleiben. Lieder zu zwölf Arbeiten von Ernst Barlach. (Wanderer, Barlach-Lied 1938, Ausbleibender Engel, Deutsche Mutter 1916, Gutes Wort, Tanz, Nordisch, Zweifelnder Rufer, Verloren, Betrachtung, Eine von jenen Mädchen, Gesang, Chanson zur Nacht). Scharnweber, Karl (Musik & Arrangements), Barz, Ingo (Texte), Scharnweber, K. (Keyboard), Pistor, J. (Gitarren, Baß), Barz, I. (Gesang), Master Production, Berlin, Abmischung Tonstudio Pinkau Concept GmbH, Rostock (10.5.1994)

FilatelieEditovat

  • 1970 NDR - série Kunst/Umění (mezi nimi 40feniková známka /s motivem Barlachovy plastiky hlavy Vznášejícího se anděla, 1927/, 50feniková známka /s motivem Barlachovy plastiky Flétnista, 1936/
  • 1980 Deutsche Bundespost - List prvního dne vydání 6/1980 příležitostné ceniny 150 Jahre Preußische Museen/ 150 let Pruských muzeí (1 z příležitostných známek známka s motivem Barlachovy plastiky "Čtoucí mniši")
  • 1988 Deutsche Bundespost - List prvního dne vydání 15/1988 (13.10.1988) - příležitostná známka 40 feniků (s motivem Barlachovy plastiky Der Sammler/Sběratel/, 1913)
  • 2020 Deutsche Post List prvního dne vydání 5/2020 s příležitostnou známkou (s motivem Barlachovy plastiky hlavy Vznášejícího se anděla, 1927) - 150. výročí narození
  • 2020 Deutsche Post Obálka prvního dne vydání s motivem Muzea ve Wedelu (rodný dům) a ateliérem v Heidberku (Güstrow) na obálce, známmka s halvou anděla, razítko Wedel
  • 2020 Deutsche Post Jubilejní dopis s motivem plastiky Shledání (Kristus a Tomáš) a fotoportrétem Ernsta Barlacha, známka s hlavou anděla, razítko Bonn
  • 2020 Deutsche Post obálka prvního dne vydání (Deutschland exklusiv) s fotorportrétem Ernsta Barlacha na obálce, známka s andělem, razítko Bonn
  • 2020 Deutsche Post set 10 známek s motivem barlachovy plastiky hlavy anděla (nominál. hodnota à 2,70 Euro), samolepící, na rubu aršíku Güstrowský památník (Vznášející se anděl)

Numismatika, sfaleristikaEditovat

  • 1988 NDR stříbrná pětimarka Ernst Barlach 1870-1938 s motivem Flétnisty
  • 2020 medaile ve stříbře, ve zlatě

Externí odkazyEditovat

  1. srv. BEUTIN 160-168