Otevřít hlavní menu
Možná hledáte: Dobrodružný Simplicius Simplicissimus (román z roku 1668).

Simplicissimus byl německý ilustrovaný kulturní a satirický týdeník, který vycházel v letech 1896-1944 v Mnichově. Věnoval se literatuře, umění i politice, zejména politické satiře. Jako výrazný představitel secese měl časopis značný vliv i na českou kulturu, zejména v období do roku 1914. V letech 1933-1934 vycházela paralelní verze v exilu v Praze.

Simplicissimus
Obálka prvního čísla („Kněžna Hussalka“)
Obálka prvního čísla („Kněžna Hussalka“)
Země NěmeckoNěmecko Německo
Jazyk němčina
Sídlo Mnichov, Německo
První vydání 4. dubna 1896
Poslední vydání 13. září 1944
Odkazy
ISSN 0583-323X
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

NázevEditovat

Simplicissimus, latinsky „prosťáček“, je narážka na slavný barokní román H. J. Grimmelshausena Dobrodružný Simplicius Simplicissimus z roku 1668, který barvitě líčí hrůzy Třicetileté války očima prostého vojáka.

HistorieEditovat

První číslo časopisu vyšlo 4. dubna 1896 a jeho kritický postoj vůči politice vilémovského Německa a německému konzervatismu, vůči byrokracii i armádě vzbudil velkou pozornost, stejně jako originální grafika a karikatura. Roku 1899 byla dvě čísla časopisu zabavena a vydavatel i šéfredaktor byli odsouzeni za „urážku majestátu“. Od počátku první světové války, kdy se i německá sociální demokracie připojila k válečné politice, přijal i Simplicissimus oficiální postoj k válce jako „obraně národa“, takže jeho význam poklesl.[1]

Za výmarské republiky byl časopis opět kritický vůči partajnictví a politikaření, ve 30. letech zejména vůči Hitlerovi a jeho straně. Když však v březnu 1933 přepadl redakci oddíl SA, redaktoři se písemně zavázali, že budou k novému režimu loajální. Jen několik – převážně židovských – redaktorů emigrovalo a Thomas Mann si trpce stěžoval na „hanebný oportunismus“ časopisu. Přesto v něm mohlo publikovat několik „neutrálních“ umělců a literátů, jako Alfred Kubin nebo Wolfgang Borchert. 13. září 1944 vyšlo poslední číslo a časopis byl zastaven. V poválečné době vzniklo několik pokusů o obnovu, nejdéle vydržel Simplicissimus vydávaný Olafem Iversenem v letech 1954-1967.

Od ledna 1934 do července 1935 vycházel v Praze časopis Simplicus (později Simpl) paralelně v české a německé verzi a v nákladu 10 až 20 tisíc. Vznikl z iniciativy redaktorů Simplicissima, kteří emigrovali do Československa, a vydavatelem byl český karikaturista František Bidlo. V redakci působili také čeští autoři jako Adolf Hoffmeister, Antonín Pelc, Josef Čapek, a své příspěvky zde publikovali například Heinrich Mann, Erika Mann nebo Stefan Heym. Časopis se prodával hlavně v pohraničí, ale jak se tamní policie a úřady dostávaly pod vliv Sudetoněmecké strany, byl časopis stále častěji zabavován, což vedlo k jeho zastavení.

AutořiEditovat

V redakci pracovali mimo jiné Ludwig Thoma a Frank Wedekind, mezi přispěvateli byli například Hermann Hesse, Hugo von Hofmannsthal, Erich Kästner, Heinrich Mann, Thomas Mann, Gustav Meyrink, Arthur Schnitzler nebo Robert Walser, v meziválečné době Erich Kästner, Mascha Kaléko, Theodor Lessing a další. Z mezinárodních autorů zde publikovali například Bjørnstjerne Bjørnson, Knut Hamsun, Guy de Maupassant nebo Marcel Prévost. Známými kreslíři byli Thomas Theodor Heine nebo Bruno Paul, příležitostně také Lovis Corinth, Max Slevogt a Käthe Kollwitzová, v pozdějších letech také George Grosz. Z českých výtvarníků zde publikoval například Zdeněk Kratochvíl.

Na internetuEditovat

Zásluhou knihovny ve Weimaru a za účasti technické univerzity v Cáchách je celý obsah více než 2 500 čísel časopisu volně k dispozici na internetu.[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Simplicissimus na německé Wikipedii.

  1. Ottův slovník naučný nové doby, heslo Simplicissimus.
  2. [1]

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat