Otevřít hlavní menu

Marcel Prévost

francouzský spisovatel, dramatik

Marcel Prévost (1. května 1862, Paříž8. dubna 1941, tamtéž) byl francouzský romanopisec a dramatik,[1] v letech 19091941 také řádný člen Francouzské akademie (Académie française),[2] žijící a autorsky tvořící v období Třetí francouzské republiky.

Marcel Prévost
Marcel Prévost 1910.jpg
Narození 1. května 1862
Paříž
Úmrtí 8. dubna 1941 (ve věku 78 let)
Paříž
Povolání spisovatel a dramatik
Stát FrancieFrancie Francie
Alma mater École Polytechnique
Žánr román
Ocenění komandér Řádu čestné legie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Marcel Prévost

Obsah

Život a díloEditovat

Marcel Prévost navštěvoval křesťanskou základní školu v Orléans, ChâtelleraultBordeaux a Paříži, posléze studoval na pařížské École polytechnique. Než nastoupil na ministerstvo, byl zaměstnán jako inženýr v tabačce.

České překlady z francouzštinyEditovat

Dle Souborného katalogu Národní knihovny České republiky bylo k lednu roku 2018 přeloženo již více než třicet prozaických literárních útvarů, jejichž autorem je francouzský romanopisec Marcel Prévost. Většina z těchto níže uvedených děl byla do češtiny přeložena z francouzštiny ještě za spisovatelova života, tj. na přelomu 19. a 20. století, popř. v jeho prvních třech dekádách, a to nezřídka kdy pod nejrůznějšími pseudonymy, či neúplně zaznamenanými jmény. V jeho románech je patrný zájem o něžné pohlaví.[3] Zřejmě nejvýznamnějším dílem, které kdy napsal, je eroticky laděný román Les demi-vierges (1894),[4] přeložený záhy do češtiny jako Polopanny, či jako Polonevinné.

  • Panic: román. Praha: Jos. R. Vilímek, 1930. 240 s. Překlad: Věra H. Viednerová
  • Tajemná zahrada. Praha: Přítel knihy, 1929. 226 s. Překlad: Bohumil Ždímal (autorizované vydání)
  • Jeho milenka a já: román. Praha: Jan Kotík, 1926. 185 s. Překlad: O. Duchêne (autorizované vydání)
  • Andělé strážci: román. Praha: Topič, 1924. 402 s. Překlad: Josef Koupil
  • Don Juanky: román. V Praze: F. Topič, 1923. 346 s. Překlad: Josef Koupil
  • Slečna Camilla (orig. Mademoiselle Jaufre). Praha: F. Topič, 1923. 356 s. Překlad: Karel Koschin
  • Slepý ladič: román. Praha: Alois Hynek, 1923. 94 s. Překlad: Olga Fastrová mladší (Pozn.: zřejmě jedna ze tří dcer české překladatelky Olgy Fastrové)
  • Adjutant Benoît. Praha: Topič, 1921. 144 s. Překlad: Jan Pečiva
  • Krásná čarodějka. Praha: Havránek, 1921. 80 s. Překlad: Marie Haklová
  • Léa. Praha: Topič, 1921. 512 s. Překlad: Viktor Šuman
  • Tři dcery Eviny. Praha: J. Havránek, 1921. 93 s. Překlad: Petr L. Kratochvíl
  • Láska slepého umělce. Žižkov (Přemyslova č. 9): J. Havránek, 1920. 146 s. Překlad: Stanislav Krotký
    • Láska slepého umělce. Praha: B. Procházka, 1928. 104 s. Překlad: Stanislav Krotký
  • Šťastné manželství: román z pařížských kruhů. Praha: Vydavatelství Dobrých autorů, 1920. 162 s. Překlad: Karel Vít-Veith[5]
  • Štírek. Praha: Alois Hynek, 1920. 267 s. Překlad: Jaroslava Vobrubová-Veselá
  • Dítě nevěrnice. Praha: Českomoravské podniky tiskařské a vydavatelské, 1919. 174 s. Překlad: Karel Černý
  • Dopisy Františce – mamince (orig. Lettres à Françoise). V Praze: Nákladem „Dědictví Komenského“, 1919. 196 s. Překlad: Bohumil Ždímal
  • Loutečka. V Praze: Nákladem Jaroslava Havránka, 1919. 96 s. Překlad: Stanislav Krotký
  • Portréty pařížských manželů: skizzy a obrázky z pařížských manželských zákoutí. Praha: Kvasnička a Hampl, 1919. 94 s. Překlad: Otakar Hanačík
  • Sestřenka Laura. Praha: Alois Hynek, 1919. 175 s. Překlad: Jaroslava Vobrubová-Veselá
    • (ostatní vyd. Praha: O. Girgal, 1920 (a 1930). 136 s. Překlad: K. Štěpánek)
  • Touha. V Praze: I. L. Kober, 1917. 32 s. O. Levin
  • Ve víru lásky. Praha: I. L. Kober, 1916. 52 s. Překlad: Jaroslav Horský popř. Jaroslav Zajíček-Horský
  • Podzim ženy. 1. vyd. Praha: F. Topič, 1916. 296 s. Překlad: František a Hanuš Jelínkovi
    • (ostatní vyd. 1918 a 1920)
  • Další listy žen. V Pacově: Přemysl Plaček, 1916. 63 s. Překlad: B. Lhota; Ilustrace: Vratislav Hugo Brunner
    • Další listy žen. Pacov: Plaček, 1917. 63 s. Překlad: B. Lhota
  • Zpověď milence. Praha: Topič, 1915. 219 s. Překlad: J. Rejlek
  • Tři listy žen (: z cyklu „Lettres de femmes“). V Pacově: Přemysl Plaček, 1915. 47 s. Překlad: Karel Rudnický
  • Pán a paní Molochovi. Díl I. Praha: České slovo, 1914. 242 s. Překlad: Adolf Muťovský (pseudonym Adolfa Truksy)
  • Patnáct povídek. V Praze: J. Otto, 1910. 179 s. (pozn.: obsah souboru neuveden)
  • Petr a Tereza. V Praze: Jos. R. Vilímek, 1909. 306 s. Překlad: Jiří Guth
  • Dopisy žen (orig. Lettres de femmes). Praha: Topič, 1908. 163 s. Překlad: Jan Chvojan (pseudonym)
    • (ostatní vyd.: Praha: Topič, 1918 a 1922. obě 178 s.)
    • Nové dopisy žen (orig. Nouvelles lettres de femmes). Praha: F. Topič, 1920. 163 s. Překlad: Jan Chvojan
  • Helenka (orig. Chonchette). Praha: Hynek, 1903. 245 s. Překlad: Josef Koupil
    • (ostatní vyd.: Praha, 1920 a 1924. 245 a 261 s.)
  • Zlatá kočka; Pomsta. Praha: I. L. Kober, 1906. 28 s.
  • Silné ženy: román. Hradec Králové: Nezávislost, 1905. 128 s. Překlad: Karel Král
    • Silné ženy: román. Praha: František Šimáček, 1908. 277 s. Překlad: Josef Ducháč
  • Mezi námi děvčaty. Praha-Žižkov: Tiskem a nákladem Rundenšteina a Fialy, 1900. 54 s. Překlad: J. Ort-Hradčanský (pseudonym někdejšího ředitele pojišťovny Josefa Orta)[6]
  • Julinčiny vdavky (orig. Le Mariage de Juliette). Praha: Jos. R. Vilímek, 1897. 95 s.
    • Julinčiny vdavky. 2. vyd. Praha: Vilímek, 1905. 95 s. Přel. Fr. S. Procházka
    • Julinčiny vdavky. Praha: J. Kotík, 1919 (a 1926). 94 s. Překlad: Oliva Jílovská (pseudonym Franty Štěpánka)
  • Mlýn nazaretský. V Praze: F. Šimáček, 1896. 84 s. Překlad: Emanuel rytíř z Čenkova, popř. Emanuel Čenkov
  • Polonevinné (orig. Les demi-vierges). V Praze: Vzdělávací bibliotéka, 1894?. 366 s. Překlad: Emanuel rytíř z Čenkova, popř. Emanuel Čenkov (autorisovaný překlad)
    • Polopanny (orig. Les demi-vierges). Praha: J. R. Vilímek, 1895?. 339 s. Překlad: Ignát Hořica
    • Polopanny (orig. Les demi-vierges). V Praze: Akademické knihkupectví, 1919. 310 s. Překlad: Jarka Nevole

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marcel Prévost na francouzské Wikipedii.

  1. Marcel Prevost Leben und Werk - Projekt Gutenberg. gutenberg.spiegel.de [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. (německy) 
  2. Prévost, Marcel (1862-1941). www.idref.fr [online]. [cit. 2018-01-09]. Dostupné online. 
  3. Encyclopédie Larousse en ligne - Marcel Prévost. www.larousse.fr [online]. [cit. 2018-01-09]. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. Marcel PRÉVOST | Académie française. www.academie-francaise.fr [online]. [cit. 2018-01-09]. Dostupné online. 
  5. Osobnost: Karel Vít | Příjmení.cz. www.prijmeni.cz [online]. [cit. 2018-01-09]. Dostupné online. 
  6. Osobnost: J. Ort Hradčanský | Příjmení.cz. www.prijmeni.cz [online]. [cit. 2018-01-09]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

9. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Victorien Sardou
19091941
Marcel Prévost
Nástupce:
Émile Henriot