Otevřít hlavní menu

Willy Brandt, narozen jako Herbert Ernst Karl Frahm (18. prosince 19138. října 1992), byl německý politik, kancléř Západního Německa v letech 1969–1974 a vůdčí osobnost Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) v letech 19641987. Před nástupem do funkce kancléře byl starostou v Západním Berlíně. Po odchodu z úřadu kancléře vedl Socialistickou internacionálu.

Willy Brandt
Willy Brandt (1980)
Willy Brandt (1980)

4. spolkový kancléř Německa
Ve funkci:
21. října 1969 – 7. května 1974
Prezident Gustav Heinemann
Předchůdce Kurt Georg Kiesinger
Nástupce Helmut Schmidt

3. předseda SPD (od 1946)
Ve funkci:
19. února 1964 – 14. června 1987
Předchůdce Erich Ollenhauer
Nástupce Hans-Jochen Vogel
Stranická příslušnost
Členství SPD

Narození 18. prosince 1913
Lübeck, Německé císařstvíNěmecké císařství Německé císařství
Úmrtí 8. října 1992 (ve věku 78 let)
Unkel, NěmeckoNěmecko Německo
Místo pohřbení Waldfriedhof Zehlendorf
Berlín
Choť Anna Carlotta Thorkildsen (1941–1948)
Rut Brandt (1948–1980)
Brigitte Seebacher (1983–1992)
Rodiče Martha Frahmová
Děti Peter Brandt
Lars Brandt
Matthias Brandt
Ninja Frahm
Alma mater Univerzita v Oslu
Profese dělník, novinář, politik
Náboženství evangelická církev
Ocenění Freedom Award (1957)
velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1959)
velkokříž Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1965)
Krawattenmann des Jahres (1967)
Osobnost roku časopisu Time (1970)
… více na Wikidatech
Podpis Willy Brandt, podpis
Commons Willy Brandt
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Willy Brandt

Protože tvrdá opozice zamezila uskutečnit většinu z Brandtova domácího programu, jeho nejdůležitějším odkazem se stala Ostpolitik, tedy politika založená na zlepšení vztahů s Východním Německem, Polskem a Sovětským svazem. Tato politika působila v Západním Německu značně kontroverzně, ale Brandt díky ní získal Nobelovu cenu míru roku 1971.

Při návštěvě v Polsku v roce 1970 nečekaně poklekl u pomníku povstání ve varšavském ghettu. Jeho gesto vyvolalo celosvětový ohlas.[1]

Brandt byl nucen rezignovat v roce 1974 poté, co se veřejnost dozvěděla, že jeden z jeho nejbližších spolupracovníků Günter Guillaume pracoval pro východoněmeckou tajnou službu (Stasi).[2] Toto se také stalo jedním z největších politických skandálů v poválečném Západním Německu.

VyznamenáníEditovat

Stát Stuha Název Datum udělení
Belgie  Belgie   velkokříž Řádu koruny 1971
Česko  Česko   Řád Bílého lva I. třídy[3] in memoriam 2000
Dánsko  Dánsko   velkokříž Řádu Dannebrog 1970
Francie  Francie   velkokříž Řádu čestné legie 1973
Írán  Írán   Pamětní medaile 2500. výročí Perské říše[4] 1971, 14. října
Island  Island   velkokříž Řádu islandského sokola[5] 1968, 17. června
Itálie  Itálie   velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku[6] 1965, 8. srpna
Japonsko  Japonsko   Řád vycházejícího slunce I. třídy 1971
Německo  Německo   velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 1959
Nizozemsko  Nizozemsko   velkokříž Řádu dynastie Oranžsko-nasavské 1969
Norsko  Norsko   velkokříž Řádu svatého Olafa 1960
Rakousko  Rakousko   velká čestná dekorace ve stříbře na stuze Čestného odznaku za Zásluhy o Rakouskou republiku[7] 1961
  velká čestná dekorace ve zlatě na stuze Čestného odznaku za Zásluhy o Rakouskou republiku[8] 1973
Švédsko  Švédsko   komtur velkokříže Řádu Vasů 1972
Suverénní řád Maltézských rytířů   velkokříž Maltézského záslužného řádu 1970

DíloEditovat

  • Zur Nachkriegspolitik der deutschen Sozialisten Jocke Leufvmark. Stockholm 1944. (spoluautor, August Enderle, Irmgard Enderle, Stefan Szende a Ernst Behm)
  • Mein Weg nach Berlin, Kindler Verlag, München 1960.
  • Friedenspolitik in Europa, S. Fischer Verlag, Frankfurt am Main 1968.
  • Begegnungen und Einsichten 1960–1975, Hoffmann und Campe, Hamburg 1976, ISBN 3-455-08979-8
  • Links und frei. Mein Weg 1930–1950, Hoffmann und Campe, Hamburg 1982, ISBN 3-455-08743-4
  • Erinnerungen, Propyläen Verlag, Frankfurt am Main 1989, ISBN 3-549-07353-4

OdkazyEditovat

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Willy Brandt na anglické Wikipedii.

  1. i DNES.cz: A Německo pokleklo před Polskem. Brandtovo gesto vstoupilo do dějin
  2. Český rozhlas: Ecce Homo - Günther Guillaume
  3. WWW.FG.CZ, 2015, FG Forrest, a s. Seznam vyznamenaných. Pražský hrad [online]. [cit. 2019-10-16]. Dostupné online. (česky) 
  4. Grand State Banquet. web.archive.org [online]. 2016-03-05 [cit. 2019-10-16]. Dostupné online. 
  5. Forseti.is [online]. [cit. 2019-10-16]. Dostupné online. 
  6. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-10-16]. Dostupné online. 
  7. 10542/AB XXIV. GP - Anfragebeantwortung, s. 111 Dostupné online
  8. 10542/AB XXIV. GP - Anfragebeantwortung, s. 368 Dostupné online

Externí odkazyEditovat