Wikipedie

Helmut Schmidt

německý politik

Helmut Heinrich Waldemar Schmidt (23. prosince 1918 Hamburk – 10. listopadu 2015 Hamburk)[1] byl německý politik (SPD), ministr obrany, financí a v letech 1974–1982 spolkový kancléř Západního Německa.

Helmut Schmidt
Helmut Schmidt (1975)
Helmut Schmidt (1975)
5. spolkový kancléř Německa
Ve funkci:
16. května 1974 – 1. října 1982
PrezidentGustav Heinemann
Walter Scheel
Karl Carstens
PředchůdceWilly Brandt
NástupceHelmut Kohl
Stranická příslušnost
ČlenstvíSPD
Rodné jménoHelmut Heinrich Waldemar Schmidt
Narození23. prosince 1918
Hamburk
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Úmrtí10. listopadu 2015 (ve věku 96 let)
Hamburk
NěmeckoNěmecko Německo
Místo pohřbeníHřbitov v Ohlsdorfu
ChoťHannelore "Loki" Glaser
RodičeGustav Ludwig Schmidt a Ludovica Schmidt
DětiSusanne Schmidt
SídloLangenhorn
Profeseekonom, úředník
Náboženstvíluteránství
OceněníŘád proti šílené vážnosti (1972)
Financial Times Person of the Year (1975)
Cena Theodora Heusse (1978)
čestný doktor Harvardovy univerzity (1979)
Čestný občan Hamburku (1983)
… více na Wikidatech
PodpisHelmut Schmidt, podpis
CommonsHelmut Schmidt
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Na sněmu SPD v Dortmundu 1978

ŽivotEditovat

Po maturitě 1937 v Hamburku byl odveden a sloužil u protiletadlového dělostřelectva, v letech 1941 na východní a v letech 1944–1945 na západní frontě. Pro kritické výroky o Göringovi a NSDAP měl být postaven před soud, jeho vojenští nadřízení tomu ale zabránili tím, že ho stále přemísťovali. Na jaře 1945 byl zajat, po propuštění vystudoval ekonomii a v letech 1949–1953 vedl dopravní oddělení hamburského magistrátu. Roku 1942 se oženil s Hannelore Glaser, s níž měl dvě děti. Schmidt byl náruživý kuřák, kouřit začal v deseti letech a kouřil více než 40 cigaret denně.

Politická dráhaEditovat

Roku 1945 vstoupil Schmidt do sociálně demokratické strany (SPD), v letech 1948/9 byl předsedou její studentské mládeže a v letech 1968–1984 místopředsedou strany. V letech 1953–1967 byl poslancem Spolkového sněmu a v letech 1958–1961 poslancem Evropského parlamentu. V letech 1961–1965 byl členem rady města Hamburku a získal si velkou popularitu při záplavách 1962.

V první vládě Willyho Brandta (1969–1972) působil postupně ve funkcích ministra obrany, financí a hospodářství, V jeho druhé vládě (1972–1974) pak ve funkci ministra financí. Po rezignaci Willyho Brandta 1974 byl zvolen pátým kancléřem SRN. Během jeho vlády postihla i Německo vleklá naftová a hospodářská krize i řada teroristických atentátů tzv. Frakce Rudé armády. Jako kancléř se velmi spřátelil s francouzským prezidentem Giscardem d'Estaing a společně prosazovali další kroky evropské integrace i zřízení skupiny G7.

Když roku 1977 Sovětský svaz rozmístil v Evropě rakety SS-20, snažil se Schmidt prosadit, aby je buď opět stáhl, anebo aby zde odpovídající rakety umístily i USA. Tím se rozešel s většinou své strany a ze sporů vznikla Strana zelených. Záměr přesto následující pravicové vlády prosadily. Roku 1982 ztratil Schmidt parlamentní většinu a místo něho byl kancléřem zvolen Helmut Kohl.

Schmidt napsal řadu knih, od roku 1983 byl spoluvydavatelem týdeníku Die Zeit a i po svém odchodu z politiky se vyjadřoval k aktuálním otázkám. Za svoji činnost dostal asi 30 čestných doktorátů, několik čestných občanství a mnoho různých cen. Působil v řadě nadací a zdůrazňoval potřebu mravní obnovy. Roku 1997 uveřejnil návrh "Obecné deklarace lidských povinností" a na pozvání Václava Havla se zúčastnil i pražského Fora 2000.

„ Hlemýždí tempo je v každé demokracii normální. “
— H. Schmidt[2]
„ Právní stát nemá vítězit ani prohrávat, ale má existovat. “
— H. Schmidt[3]

Publikační činnost (výběr)Editovat

  • SCHMIDT, Helmut. Mein Europa: Mit einem Gespräch mit Joschka Fischer. Hoffmann und Campe, 2013. 368 S. ISBN 978-3-455-50315-9.
  • SCHMIDT, Helmut. Ein letzter Besuch: Begegnungen mit der Weltmacht China. Siedler, 2013. 192 S. ISBN 978-3-8275-0034-2.
  • SCHMIDT, Helmut. Religion in der Verantwortung: Gefährdungen des Friedens im Zeitalter der Globalisierung. Ullstein, 2012. 256 S. ISBN 978-3-548-37446-8.
  • SCHMIDT, Helmut. Menschen und Mächte. Pantheon, 2011. 544 S. ISBN 978-3-570-55157-8.
  • SCHMIDT, Helmut. Außer Dienst: Eine Bilanz. 1. vyd. Pantheon, 2010. 350 S. ISBN 978-3570551035.
  • SCHMIDT, Helmut. Vertiefungen: Neue Beiträge zum Verständnis unserer Welt. Siedler, 2010. 336 S. ISBN 978-3-88680-967-7.
  • SCHMIDT, Helmut. Weggefährten: Erinnerungen und Reflexionen. 1. vyd. Siedler, 1998. 575 S. ISBN 978-3-442-75515-8.

V češtiněEditovat

  • SCHMIDT, Helmut. Na společné cestě : vzpomínky a úvahy. Překlad Lydie Stočesová. Praha: Pragma, 1997. 575 s. ISBN 80-7205-484-8. 
  • SCHMIDT, Helmut. Sebezáchova Evropy : perspektivy 21. století. Překlad Ivan Kadrmas. 1. vyd. Praha; Litomyšl: Paseka, 2003. 179 s. (Souvislosti). ISBN 80-7185-561-8. 
  • SCHMIDT, Helmut; SIEREN, Frank. Čína, náš soused. Překlad Miloš Bárta. 1. vyd. Brno: Doplněk, 2011. 295 s. ISBN 978-80-7239-256-8. 

FotogalerieEditovat

  •  

    Helmut Schmidt (1977)

  •  

    Helmut Schmidt (2001)

  •  

    Helmut Schmidt (2013)

  •  

    Helmut Schmidt po boku svojí chotě Loki v roce 1981

OdkazyEditovat

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ↑ KRÖTER, Thomas. Alt-Bundeskanzler: Helmut Schmidt ist tot.. Frankfurter Rundschau. 2015-11-10. Dostupné online. 
  2. ↑ Die Zeit, 19. 10. 2003
  3. ↑ Die Zeit, 30. 8. 2007

Externí odkazyEditovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Helmut_Schmidt&oldid=22082975“