Johann Wolfgang von Goethe

německý spisovatel, umělec a politik

Johann Wolfgang Goethe (28. srpna 1749, Frankfurt nad Mohanem22. března 1832, Výmar) byl německý básník, prozaik, dramatik a politik.

Johann Wolfgang von Goethe
Goethe (Stieler 1828).jpg
Rodné jméno Johann Wolfgang von Goethe
Narození 28. srpna 1749
Frankfurt nad Mohanem
Úmrtí 22. března 1832 (ve věku 82 let)
Výmar
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Místo pohřbení Weimarer Fürstengruft
Povolání básník-právník, divadelní ředitel, botanik, politik, malíř, filozof, teolog, právník, kritik umění, hudební kritik, knihovník, básník, autor cestopisů, fyzik, literát, romanopisec, dramatik, autor autobiografie, diplomat, státník, polyhistor, aforista, autor deníků, mineralog, zoolog, teoretik umění, advokát, hudební skladatel, libretista a spisovatel
Národnost Němci
Alma mater Lipská univerzita (1765–1768)
Univerzita ve Štrasburku (1770–1771)
Témata anatomie a meteorologie
Významná díla Faust
Utrpení mladého Werthera
Viléma Meistera léta učednická
Spřízněni volbou
Prometheus
… více na Wikidatech
Ocenění důstojník Řádu čestné legie (1808)
Řád sv. Anny 1. třídy (1808)
Řád bílého sokola (1816)
Záslužný řád bavorské koruny (1827)
Manžel(ka) Christiane Vulpius
Partner(ka) Anna Elisabeth Schönemann
Děti August von Goethe
Rodiče Johann Caspar Goethe a Katharina Elisabeth Goethe
Příbuzní Cornelia Schlosser (sourozenec)
Peter Im Baumgarten (adoptovaný syn)
Alma von Goethe, Wolfgang Maximilian von Goethe a Walther von Goethe (vnuci)
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Johann Wolfgang von Goethe (1779)

Vystudoval práva. Působil jako právník, byl dvorním radou a ministrem státní správy Sasko-výmarského vévodství. V mládí seznámil s Johannem Gottfriedem Herderem, jejich přátelství ovlivnilo jeho tvorbu. Byl v čele hnutí Sturm und Drang. Hodně cestoval, při návštěvě Itálie (Řím) a tehdy samostatné Sicílie (Palermo) se seznámil s antikou, kterou pokládal za vrchol kultury. Antické Řecko považoval za nedostižný vzor. Ve vyšším věku velmi často navštěvoval Čechy, resp. západočeská lázeňská místa, především Teplice a Karlovy Vary. Později Mariánské Lázně, kde se také v roce 1821 seznámil se svou poslední láskou Ulrikou von Levetzow. Sbíral nerosty a minerály.

Od roku 1775 žil a působil ve Výmaru, kde byl pohřben. V roce 1799 se tam usadil Friedrich Schiller, aby byl Goethemu nablízku. Goethe a Schiller byli dlouholetí přátele. Oba umělci ve Výmaru vytvořili významná díla. Např. rok 1797 je považován za jejich „rok balad“. Goethe se stal již během svého života slavným básníkem a dramatikem uznávaným nejen v Německu.

ŽivotEditovat

 
Rodný dům ve Frankfurtu nad Mohanem
 
Johann Wolfgang von Goethe
 
Goethův pomník před Starou burzou v Lipsku

Dětství (1749–1765)Editovat

Johannův otec, Johann Caspar Goethe (17101782), byl zástupcem v císařské radě. Studoval právo v Lipsku, pracoval u Říšského soudu ve Wetzlaru, podnikl cesty do Paříže a Říma. Usadil se v rodném městě Frankfurtu nad Mohanem, kde rodina žila v prostorném domě u velké srnčí obory. Zde se věnoval svým zálibám, m.j. sbírce naturálií a obrazů.

Johannova matka, Katharina Elisabeth Goethe (17311808), rozená Textor, byla dcerou frankfurtského starosty. Provdala se v sedmnácti letech, její manžel byl o 21 let starší.

V manželství se narodilo několik dětí. Dospělosti se dožila jen Goetheho sestra Cornelie Friederika Christiana (17501808; později Cornelia Schlosser). V roce 1758 onemocněl Johann Wolfgang Goethe neštovicemi.

J.W.Goethe byl vyučován svým otcem a soukromým učitelem. Dostalo se mu také vzdělání v jízdě na konišermu. Od dětství se zajímal o literaturu, zejména pak dílo Friedricha Gottlieba Klopstocka a Homéra. Ve čtrnácti letech se ucházel o členství v Arkádské společnosti Phylandria. Zajímal se o divadlo. Během francouzské okupace v roce 1759 navštěvoval francouzské divadlo ve frankfurtském Junghofu. Roku 1763 byl přítomen na koncertě Mozarta, který měl tehdy 17. let.

30. září 1765 opustil Frankfurt, aby v Lipsku započal studia práv.

Lipsko (1765–1768)Editovat

V letech 17651768 studoval Goethe v Lipsku. Chodil na přednášky poetiky Christiana Fürchtegotta Gellerta a účastnil se cvičení stylistiky. Také se účastnil malířského vyučování u Adama Friedricha Oesera, ředitele Lipské akademie. Zamiloval se do Kätchen Schönkopf a opěvoval tuto lásku ve veselých rozverných verších rokokové tradice (básnický cyklus Annette). Hostinec Auerbachs Keller a tamější pověst o Faustovi na něj udělaly takový dojem, že použil hostinec Auerbachs Keller jako jediné konkrétní existující místo ve svém dramatu Faust I.

Náhlá hematorea jej donutilo přerušit studia a vrátit se 28. srpna 1768 do Frankfurtu.[pozn. 1]

Frankfurt a Štrasburk (1768–1770)Editovat

Následuje jedenapůlleté, několika zvraty přerušované období zotavování. V době rekonvalescence se o něj s láskou starala matka a sestra. Jedna matčina přítelkyně, Susanne von Klettenberg, jej seznámila s pietistickými názory (proud v protestantském hnutí).

V dubnu 1770 opustil Frankfurt, aby splnil otcovo přání a dokončil studia ve Štrasburku.

Ve Štrasburku poznává Friedriku Brion, dceru faráře. Jí věnoval několik básní, mezi nimi např. Willkommen und Abschied (Přivítání a loučení), Sessenheimer Lieder (Sessenheimské písně) a Heidenröslein (Šípková růžička).

Po ukončení studií se vrátil domů; pak působil jako advokát na říšském soudu ve Wetzlaru. Brzy této práce zanechal a začal se věnovat výhradně literární tvorbě. Napsal román Utrpení mladého Werthera (1774), inspirovaný údajně nešťastnou láskou k Charlottě Buffové (11. leden 1753, Wetzlar – 16. leden 1828, Hannover). Po vydání tohoto díla se vrátil domů.

Ministrem ve VýmaruEditovat

Od roku 1775 žil na pozvání sasko-výmarského vévody Karla Augusta (17571828) ve Výmaru. Snažil se malé vévodství kulturně pozvednout a uskutečnit různé reformy, které se u vévody ne vždy setkaly s pochopením. V roce 1782 byl Goethe povýšen do šlechtického stavu. Věnoval se literární tvorbě, cestoval, seznamoval se s novými lidmi a stal se výraznou osobností hnutí „Sturm und Drang“.

Italská cestaEditovat

V roce 1776 Goethe navázal vztah s Charlottou von Steinovou (25. prosinec 1742, Eisenach – 6. leden 1827, Wýmar), starší, vdanou ženou. Jejich pouto trvalo po dobu deseti let, pak Goethe náhle odjel do Itálie. Cesta na italský poloostrov a na Sicílii v letech 17861788 měla velký význam pro rozvoj jeho estetiky a filosofie. Během cesty se blíže seznámil s antickým uměním, které pokládal za vrchol evropské kultury.

V roce 1792 se Goethe zúčastnil na straně Pruska bitvy u Valmy proti revoluční Francii.

Výmarská klasikaEditovat

V roce 1799 se do Výmaru přistěhoval básník a dramatik Friedrich Schiller, který chtěl být v Goethově blízkosti, s nímž předtím už několik roků spolupracoval. V roce 1798 spolu publikovali několik balad v ročence Musen-Almanach für das Jahr 1798.

V roce 1806 Goethe legalizoval svůj vztah s Christianou Vulpiusovou (17651816), která s ním zůstala až do své smrti. Měli spolu pět dětí, ale dospělosti se dožil jen prvorozený syn August (17891830). V roce 1821 se Goethe v Mariánských Lázních seznámil se svou poslední láskou Ulrikou von Levetzow (18041899). Chtěl se s ní oženit, v tom mu zabránila její matka.

Po roce 1793 Goethe pobýval převážně ve Výmaru a v Jeně, tato města opouštěl jen na krátkou dobu, většinou pro cesty do českých lázní (pobýval v Teplicích, Karlových Varech a v Mariánských Lázních). Poslední větší cestu podnikl do Švýcarska v roce 1797.

StáříEditovat

V posledních deseti letech života nepodnikal dlouhé cesty a snažil se dokončit a uspořádat rozpracovaná díla, zejména druhý díl Fausta. Zemřel 22. března 1832 ve svém domě ve Výmaru.

DíloEditovat

Jeho díla jsou detailně propracovaná a komplikovaná. Goethova tvorba z let 17951805 bývá označována jako výmarská klasika.

DramaEditovat

  • Triumf citovosti – Dramatický vrtoch (jak jej sám Goethe nazval)
  • Götz z Berlichingen se železnou rukou (Götz von Berlichingen mit der eisernen Hand) je drama psané v shakespearovském stylu. Goethův Götz je načrtnut podle ideálu Sturm und Drang: je to aktivní hrdina, hrdý a plný vzdoru a touhy po nezávislosti, svůj život vede v přátelství, lásce a ve spojení s přírodou.
  • Ifigenie na Tauridě
  • Torquato Tasso - o jeho životě na šlechtickém dvoře, intriky, jak se mu tam obtížně žije
  • Egmont (Beethoven byl tímto inspirován k napsání stejnojmenného díla)
  • Anethe
  • Stella či Hra pro milující (Stella : Ein Schauspiel für Liebende, 1816) Hra byla zdramatizována v roce 1996 v Českém rozhlasu[1]
  • Historie válečníka
  • Faust je dvoudílná dramatická báseň. Již v polovině 70. let 18. století vznikla raná nepublikovaná verze, tzv. Urfaust (Prafaust), ve stylu Sturm und Drang. První díl vyšel roku 1808, druhý díl až po autorově smrti.

PoezieEditovat

  • Prometheus (další z Beethovenových děl) – tato báseň navazuje na antický mýtus o Prométheovi, zobrazuje zde ale rebelujícího a triumfujícího hrdinu.
  • Král duchů – balada
  • Čarodějův učeň – balada
  • Heřman a Dorotea – idyla
  • Západovýchodní díván
  • Elegie z Mariánských Lázní
  • Život slavím – sbírka básní

RományEditovat

Odborná činnostEditovat

Biologie a botanikaEditovat

Jako biolog Goethe patřil ke směru německé naturfilosofie. Zabýval se zejména osteologií a botanikou. Roku 1790 časopisecky vyšla jeho esej Versuch die Metamorphose der Pflanzen zu erklären (doslovně: Pokus o vysvětlení proměny rostlin). Tato studie byla vydána znovu až po 27 letech v rámci řady Zur Morphologie pod názvem Die Metamorphose der Pflanzen (Proměna rostlin).

V tomto díle Goethe mj. popisuje naduť peřenou (Bryophyllum pinnatum či Kalanchoe pinnata), rostlinu původem z Madagaskaru, které se dodnes přezdívá Goetheho rostlina, neboť si ji básník velmi oblíbil.[2] Goethe byl prvním, kdo součásti květu interpretoval jako metamorfované listy. Dokonce měl primát i v tom, že 19 let před formulováním lamarckismu a 48 let před vznikem Darwinovy vývojové teorie ve svém díle interpretoval reálné rostliny jako metamorfózy prarostliny (Urpflanze).[3]

GeologieEditovat

Goethe se také intenzivně zabýval geologií a mineralogií. Sbíral minerály, zejména poblíž Karlových Varů, popsal například karlovarská dvojčata, zajímal se i o další druhy specifických místních minerálů, jako je například odrůda vřídlovce hrachovec [4] Jeho jménem byl pojmenován minerál goethit. Goethova sbírka minerálů čítala v době jeho smrti 17 800 exponátů.

Teorie barevEditovat

Goethe věnoval mnoho úsilí práci Teorie barev (Zur Farbenlehre, Tübingen 1810), která měla popsat lidské vnímání barvy a polemizovat s Isaacem Newtonem. I když je oceňována přesnost Goethových pozorování, u jeho teorie barev se nepodařilo prokázat prediktivní platnost a není považována za vědeckou teorii, ale spíše za fenomenologii.

StavebníkEditovat

Goethe působil též ve funkci silničního ředitele. Navrhoval a řídil technologii stavby a údržby některých silnic. Napsal Traktát o návrhu a stavbě cest. [5] Jak svědčí jeho deníky, typu pozemních komunikací, jejich materiálu a způsobu zhotovení si všímal také při cestách včetně těch do českých lázní.

Online dostupná díla autoraEditovat

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Haematorrhoea (hematorea): ae, f. (ř. haima-haimatos krev, ř. rhoia tok, proud) hematorea, hemorea, prudké, silné krvácení.

ReferenceEditovat

  1. Johann Wolfgang Goethe: Hra pro milující
  2. Kalanchoe
  3. Stanislav Komárek: Dějiny biologického myšlení. Nakl. Vesmír, 1997, ISBN 80-85977-10-9, str. 75
  4. LEHRBERGER, Gerhard et all. Der Sprudel macht den Stein: Schätze aus Karlsbad. Marktredvitz: Egerlad - Museum, 2004. 528 s. S. 110. (německy) 
  5. Z historie silniční dopravy, Centrum služeb pro silniční dopravu
    J. Ryba: K historii silniční dopravy na území České republiky, Praha, Institut Jana Pernera, 2004, ISBN 80-86530-14-0

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat