Urfaust je označení pro nejstarší dochovanou verzi Goethovy pozdější hry Faust. Goethe Urfausta skládal ve Frankfurtu v letech 1772–1775 současně s Utrpením mladého Werthera. Podnětem Goethovi bylo odsouzení a poprava vražedkyně dítěte Susanny Margarethy Brandtové.

V roce 1775 Goethe poprvé četl z Urfausta na výmarském dvoře, později též na erfurtském zámku Stedten, jenž byl ve vlastnictví spřátelené rodiny Kellerových. Publikum bylo nadšeno netradiční formou a jazykem. Goetha pak mnozí (včetně jeho přítele Friedricha Schillera) opakovaně žádali, aby Fausta dokončil.

Dochoval se jediný opis Urfausta, který pochází z majetku Luise von Göchhausen. Urfaust obsahuje scény, které byly poté přepracovány a začleněny do prvního dílu Fausta. Urfaust obsahuje několik pasáží v próze; ve Faustu I zůstala v próze jen scéna „Ponurý den. Pole“.

Důležité rozdíly proti Faustovi IEditovat

  • Chybějí scény Věnování, Předehra na divadle a Prolog v nebi.
  • Obraz Noc je kratší; Faust se nepokouší o sebevraždu. Mefisto se poprvé objevuje až ve scéně zkoušení žáka. Jeho příchod není vysvětlen a není uzavřena smlouva mezi ním a Faustem.
  • Scény Za branou a Studovna I i II chybějí (část materiálu z nich je ve scéně Noc).
  • Auerbachův sklep v Lipsku: První společná scéna Fausta a Mefista, četné upravené dialogy, často bez rýmu. Faust sám vykouzlí víno a začaruje i odčaruje studenty.
  • Chybějí scény Čarodějnická kuchyně a Les a sluj.
  • Scéna Noc. Ulice před Markétčinými dveřmi je kratší. K boji s Valentinem nedojde.
  • Chybějí scény Valpuržina noc a Sen Valpuržiny noci.
  • Žalář: Na konci Markéta není vykoupena; neozve se hlas shora: „Je zachráněna!“

Česká vydáníEditovat

DramatizaceEditovat

OdkazyEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Urfaust na německé Wikipedii.

ReferenceEditovat

  1. Johann Wolfgang Goethe: Urfaust na stránkách Českého rozhlasu
  2. Vladimír Just však upozorňuje: „je … už čtyřicet let tradovaným nesmyslem, když se u nás pod matoucím názvem Urfaust znovu a znovu vydává, nahrává a mediálně prezentuje Faustův příběh, naposledy v Radioservisu v roce 2013, i s touto [tj. scénou kontraktu s ďáblem] a mnoha dalšími scénami z ‚velkého‘ Fausta, většinou v překladu a úpravě J. Bílého.“ JUST, Vladimír. Faust jako stav zadlužení. Praha: Karolinum, 2014. ISBN 978-80-246-2398-6. S. 17. 

Externí odkazyEditovat