Povídka

moderní literární dílo

Povídka je prozaický epický útvar kratšího rozsahu než novela nebo román. Od románu se liší tím, že zachycuje pouze jeden aspekt života, ne život jako celek. Hlavními rysy povídky jsou jednoduchý děj, krátký příběh a neměnnost charakteru hlavní postavy.

Pro účely ocenění Ceny Nebula byla povídka definována jako literární dílo do 7500 slov.

HistorieEditovat

Povídka v podobě, jak ji známe dnes se poprvé objevila v Boccacciově Dekameronu. V renesanci se tímto dílem nechal inspirovat Chaucer a vytvořil tak svoje Canterburské povídky.

Kořeny sahají do dávných dob vypravěčské tradice, ale za dobu vzniku povídky jako žánru je považován počátek 19. století.

Zakladatelem žánru detektivních povídek je Edgar Allan Poe. Podle jeho definice je povídka „krátká, stavebně symetrická próza, oponující extenzitě románu“.

Americká literatura se dá považovat za kolébku moderní povídky. Povídka se zde prosadila za pomocí novin a časopisů. V Evropě se kvůli tradici románu hůře prosazovala.

Hlavní prvkyEditovat

  • Obvykle je soustředěna na jednu dějovou linii – povídka má od počátku své existence tendenci ke sdružování do cyklů.
  • Hlavní postavy se nikdy povahově nemění.
  • Většina povídek končí pointou.
  • Význam vzrostl vlivem kritiky realismu. Ve 20. století patřila povídka k nejrozšířenějším žánrům na světě.
  • Omezený záběr životní reality určité osoby.

FotopovídkaEditovat

Fotografická povídka v žurnalistice je přesnější označení pro povídku, u které je hlavní význam založený na fotografiích.

AutořiEditovat

ReferenceEditovat

MICHÁLEK, Jakub. 29.11.2007 [cit. 2013-05-18]. Dostupné online. (čeština) 

Externí odkazyEditovat