Václav Černý
Václav Černý (26. března 1905 Jizbice u Náchoda – 2. července 1987 Praha) byl český literární vědec, spisovatel, překladatel a filozof.
| prof. PhDr. Václav Černý | |
|---|---|
.png) Václav Černý v roce 1942 | |
| Narození | 26. března 1905 Jizbice u Náchoda  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 2. července 1987 (ve věku 82 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | evangelický hřbitov ve Strašnicích |
| Povolání | filozof, pedagog, překladatel, spisovatel, bohemista, učitel, literární kritik, literární historik, literární vědec a romanista |
| Alma mater | Univerzita Karlova Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Lycée Carnot Zkušební komise pro učitelství na středních školách Univerzity Karlovy |
| Témata | literární věda, literární historie, literární kritika, bohemistika, romanistika, filozofie, literatura, překlad a školství |
| Ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy, in memoriam (1991) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Život
editovatPo maturitě (1924) na Carnotově lyceu v Dijonu studoval bohemistiku a romanistiku, studia úspěšně zakončil roku 1929 (s prospěchem 1,00). Od roku 1930 pracoval v Ženevě, kde se roku 1931 stal docentem srovnávacích literatur a obecné literární vědy. Roku 1936 se stal docentem na Karlově univerzitě a od roku 1938 působil jako mimořádný profesor i na Masarykově univerzitě v Brně. Od tohoto roku též redigoval Kritický měsíčník, ten redigoval až do roku 1942 a po jeho obnovení i v letech 1945–1948. Po uzavření vysokých škol působil jako učitel na gymnáziu, po druhé světové válce se stal profesorem srovnávacích literárních dějin na Filozofické fakultě UK v Praze. Během druhé světové války se podílel na organizaci českého protinacistického odboje, 11. ledna 1945 byl zatčen gestapem a do konce války byl vězněn a vyšetřován na Pankráci. Řádným členem České akademie věd a umění se stal dne 18. června 1946.[1]
V textu Kultura na prahu zítřka z roku 1946 se prohlásil za vědeckého socialistu a za člověka s kladným poměrem ke komunistické straně. Pro své spory s marxistickým výkladem dějin literatury však přesto v roce 1951 opustil univerzitu. O rok později byl držen ve vyšetřovací vazbě a po několika měsících soudem osvobozen. Po návratu z vazby pracoval v Kabinetu pro moderní filologii v Československé akademii věd. Od roku 1968 opět vyučoval na univerzitě, ale roku 1970 odešel do důchodu. Po tomto roce jeho práce vycházely pouze v zahraničí. V prosinci 1976 podepsal Prohlášení Charty 77. Dlouhodobě spolupracoval s novinami Lidová demokracie, ve kterých publikoval především texty o literatuře.
Zemřel 2. července 1987 v Praze. Pohřben byl do urnového hrobu na Evangelickém hřbitově v Praze-Strašnicích.[2]
Dílo
editovatJeho dílo mělo blízko k existencialismu, kterým se zabýval po teoretické stránce. Dále se zabýval francouzskou literaturou, barokní a později i staročeskou literaturou. Dalším jeho oblíbeným tématem byl romantismus.
Černý se k literatuře stavěl jako k projevu individualismu, což nutně vedlo ke střetu se socialistickými kolektivistickými teoriemi. Sám se označoval za radikálního socialistu, podle svého tvrzení z roku 1946 přijímal "v plném rozsahu i jejich formách cíle komunistické přestavby lidské společnosti", marxismus ale z filozofického hlediska podroboval kritice.
- Ideové kořeny současného umění, 1929
- Karel Čapek, 1936
- Esej o básnickém baroku, 1937
- Meditace o romantickém neklidu, 1943
- Pozdrav mrtvým, 1945
- Boje a směry socialistické kultury, 1946
- První sešit o existencialismu, 1948
- Druhý sešit o existencialismu, 1948, vyšel až v r. 1992 společně s „Prvním sešitem o existencialismu“
- Osobnost tvorba a boj, 1947
- Středověká milostná lyrika, 1948
- Jaroslav Seifert, 1954
- Staročeský mastičkář, 1955
- Lid a literatura ve středověku, zvláště pak v románských zemích, 1958
- Knížka o Babičce, 1963
- Středověké drama, 1964
- Studie ze starší světové literatury, 1969
- Studie a eseje z moderní světové literatury, 1969
- Až do předsíně nebes : čtrnáct studií o baroku našem i cizím, 1972, vydáno až v roce 1996 [edičně připravila Jarmila Víšková, doslov Alexandr Stich]
- O povaze naší kultury, 1981
- Paměti, čtyři díly, původně v cizině, v ČR až v letech 1992–1993
- Úvod do literární historie, texty seminářů na katedře literatury srovnávací a obecné FF UK z let 1969/1970, vydáno posmrtně v roce 1993
- Eseje o české a slovenské próze , 1994
- V zúženém prostoru, 1994
- Skutečnost a svoboda, 1995
- Vývoj a zločiny panslavismu, 1995
Mimo vlastní činnost působil též jako překladatel, především z románských jazyků (přeložil například Eseje Michela de Montaigne nebo Cervantesova Dona Quijota). Dalším významným dílem bylo uspořádání básnického almanachu s názvem Jarní almanach básnický, který vyšel roku 1940, byl zaměřen na generaci kolem Jiřího Ortena, jehož dílo v roce 1947 vydal.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 57.
- ↑ www.literarnimuzea.cz [online]. [cit. 2024-07-01]. Dostupné online.
Literatura
editovat- Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 613.
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/II. K–L. Praha: Academia, 1993. 597–1377 s. ISBN 80-200-0469-6. S. 1267–1271.
- KOSATÍK, Pavel. Česká inteligence : od Jaroslava Golla po Magora. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2011. 392 s. ISBN 978-80-204-2373-3. S. 262–267.
- MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938–1939) : Novověk; sv. 8.. Praha: Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 207–208.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 11. sešit : Čern–Čž. Praha: Libri, 2009. 104 s. ISBN 978-80-7277-368-8. S. 49–50.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Černý na Wikimedia Commons 
Osoba Václav Černý ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Černý
- Václav Černý v souborném katalogu Akademie věd ČR
- Václav Černý ve Slovníku české literatury po roce 1945
- Václav Černý ve Slovníku českých filosofů
- Václav Černý na portálu Obce překladatelů
- Lucie Koryntová: Václav Černý – překladatel: portrét Černého jako překladatele a bibliografie jeho překladů v měsíčníku Plav 3/2007
- Jan Sedmidubský: Václav Černý – 1. díl Archivováno 31. 3. 2020 na Wayback Machine. in Portréty, Český rozhlas 6, 30. srpna 2009
- Lístek s podpisem Václava Černého pod Prohlášením Charty 77 [1]
