Otevřít hlavní menu

Gestapo (zkratka z Geheime Staatspolizei, česky tajná státní policie[1]) byla tajná policie nacistického Německa a jím okupovaných území.

Gestapo
Logo
Logo
Gestapomen following the white buses.jpg
Datum založení 26. dubna 1933
Datum zániku 8. května 1945
Zakladatel Hermann Göring
Sídlo Berlín
Souřadnice sídla
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Sídlo hlavního úřadu gestapa na Prinz-Albrecht-Straße v Berlíně (1933)
Petschkův palác neboli Petschkárna, kde sídlila hlavní úřadovna gestapa v Protektorátu Čechy a Morava.

Gestapo vzniklo přeměnou tajné pruské státní policie dne 26. dubna 1933. Gestapo založil Hermann Göring, ale v roce 1934 se dostalo pod vedení SS. V roce 1939 bylo převedeno pod RSHA. Zaniklo 8. května 1945. Po druhé světové válce bylo prohlášeno za zločineckou organizaci.

Obsah

Vznik a fungováníEditovat

Ještě v roce 1933, když se Hitler stal německým kancléřem, stal se Hermann Göring pruským ministrem vnitra. Oddělil politickou a výzvědnou složku od pořádkové policie, do jejího vedení jmenoval řadu členů SS a její bezpečnostní složky Sicherheitsdienstu (SD). Přesto většina z 32 000 až 46 000 zaměstnanců gestapa nebyli nacisté (v roce 1939 bylo jen asi 15 % členy SS), byli to však loajální úředníci, kteří přesně plnili rozkazy nadřízených.[2] Roku 1936 Hitler sjednotil tradičně zemské policie v jednu říšskou organizaci, těsně ji propojil s SS a SD a zákonem stanovil, že její činnost nepodléhá soudnímu přezkoumání.

Tak se hlavní zbraní gestapa stalo právo kohokoli zatknout a uvěznit, třeba i v koncentračním táboře, bez soudního procesu. Zaměstnanci gestapa se nikdy neprokazovali legitimací s fotografií, nýbrž jen odznakem. Možnosti gestapa ve smyslu jeho všudypřítomnosti a vševědoucnosti byly někdy přeceňovány; ve skutečnosti bylo úředníků gestapa poměrně málo: například ve Frankfurtu nad Mohanem to bylo asi 45 zaměstnanců a o něco větší počet placených agentů. O to větší význam měla běžná udání, která způsobila až 80 % pronásledování. Jen asi čtvrtina z nich měla politický motiv, většinou šlo o osobní spory a snahu prokázat vlastní loajalitu.[3]

Šéfové gestapaEditovat

Organizace gestapaEditovat

Úřad A (Nepřátelé)Editovat

Úřad B (Náboženství)Editovat

Úřad C (Administrativa a záležitosti strany)Editovat

Centrální administrativní kancelář gestapa, zodpovědné za kartové informace o celém personálu.

Úřad D (Okupovaná území)Editovat

Úřad E (Kontrarozvědka)Editovat

Úřad F (Hraniční a pohraniční policie)Editovat

  • Vykonávala dozor nad pohraničím.
  • Zajišťovala bezpečnost německých hranic.
  • Odhalovala utečence, překupníky a pašeráky.

Místní úřadovny (Gestapostellen)Editovat

  • I. – organizační, správní, osobní
  • II. – hospodářské a správní záležitosti
    • C – technické záležitosti
      • 3 – autoprovoz
  • III. – skupina pro zvláštní úkoly (později převedena pod odd. IV, referát 3 [4])
  • IV. – exekutiva (nepřetržitá služba pro příjem zatčených, příjem hlášení od konfidentů a důvěrníků, nejdůležitější tzv. výkonná složka Gestapa, pod které spadaly jak formace pro boj s odbojovým hnutím, provádění důležitých prohlídek, intervence v případech sabotáže a vloupání politického charakteru, tak např. archív úřadovny - zabavené tiskoviny, letáky atd.; dále se dělily na jednotlivé referáty[4]):
    • 1a – komunistická a sociálně demokratická činnost
    • 1b – pravicový odboj
    • 1c – záležitosti válečných zajatců a dělníků z východu
    • 2a – vyšetřování sabotáží a neoprávněného držení zbraní
    • 2b – pátrání a vyšetřování parašutistů, boj s partyzány
    • 3 – kontrašpionáž (dříve byla tato agenda v samostatném Oddělení III, které bylo zrušeno)
    • 4 – agenda židů, spolků a církví
    • 5 – záležitosti týkající se ochranné vazby
    • 6a – kartotéka a spisovna
    • N – agenda konfidentů (v čele stál vedoucí služebny nebo jeho zástupce)
  • V. - Kriminální policie (Kripo) (od půlky r. 1944)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky. Heslo gestapo. 
  2. R. Gellately, The Gestapo and German Society.
  3. R. Gellately, The Gestapo and German Society.
  4. a b Gestapo | Historie (2. světová válka). www.gruntova.cz [online]. [cit. 2018-05-05]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • GELLATELY, Robert, The Gestapo and German Society: Enforcing Racial Policy 1933-1945. Oxford: Clarendon Press, 1992. ISBN 0-19-822869-4, 0-19-820297-0.
  • LANG, Jochen von. Gestapo: nástroj teroru. Praha: Naše vojsko, 2008. 255 s. Edice Fakta a svědectví. ISBN 978-80-206-0941-0.
  • PAUL, Gerhard a Klaus-Michael MALLMANN (edd.). Gestapo za druhé světové války: domácí fronta a okupovaná Evropa. Přel. Petr Dvořáček. Praha: Academia, 2010. 724 s. Edice Historie. ISBN 978-80-200-1856-4.
  • TAUCHEN, Jaromír: Organizace bezpečnostních složek a správa na úseku obrany ve Třetí říši. In: Právní a ekonomické problémy současnosti IX. Ostrava: KEY Publishing, 2009, s. 151–158. ISBN 978-80-7418-016-3.

Externí odkazyEditovat