Eduard Bass

český spisovatel, novinář, zpěvák, fejetonista, herec, recitátor, konferenciér a textař

Eduard Bass, vlastním jménem Eduard Schmidt (1. ledna 1888 Praha-Malá Strana[2]2. října 1946 Praha), byl český spisovatel, novinář, zpěvák, fejetonista, herec, recitátor, konferenciér a textař. Proslul zejména knihami Klapzubova jedenáctka a Cirkus Humberto.[3]

Eduard Bass
Eduard Bass
Eduard Bass
Rodné jménoEduard Schmidt
Narození1. ledna 1888
Praha-Malá Strana Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí2. října 1946 (ve věku 58 let)
Praha ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov[1]
PseudonymEduard Bass, Ali Baba,
Big Ben, Ant. Hrbek
Josef Kokeš, Jan Louda
Jakub Pastyřík, Fridolín Šejnoha
Povoláníspisovatel, novinář, zpěvák, fejetonista, herec, recitátor, konferenciér a textař, kabaretiér
Národnostčeská
Vzděláníreálné gymnázium
Období1910–1946
Žánrromán, fejeton, skeč
Významná dílaCirkus Humberto,
Klapzubova jedenáctka
Manžel(ka)Táňa Kryková
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Reliéf na pamětní desce na Jiráskově náměstí v Praze
Hrob Eduarda Basse na Vyšehradském hřbitově

Životopis

editovat

Narodil se jako starší ze dvou přeživších dětí malostranského kartáčníka Václava Schmidta (* 1859) a jeho manželky Emilie rozené Hoffmannové (* 1858)[4]. V roce 1905 odmaturoval v Praze na staroměstské reálce, v letech 1905-1906 se vyučil se v kartáčnickém závodě svého otce a po ročním pobytu ve švýcarském Curychu a hlavně v Mnichově pracoval jako obchodní zástupce otcovy firmy[5]. Od roku 1910 vystupoval jako herec, recitátor a zpěvák v Schöblově kabaretu U Bílé labutě Na Poříčí. Protože tam již vystupoval F. L. Šmíd, byl mu – prý pro jeho hluboký hlas zvolen pseudonym Bas, později Bass. Stýkal se s literáty kolem M. Káchy, kavárny Union a s výtvarníky V. H. Brunnerem, Z. Kratochvílem a Josefem Ladou. Po konferování českého programu v Lucerně v roce 1912 začal od podzimu 1913 soustavně vystupovat v literárním kabaretu Červená sedma, pro který také psal či upravoval různé texty. V letech 1914–1917 sloužil ve vojenské nemocnici na Hradčanech, odkud byl uvolňován na vystoupení, a před koncem války byl z armády propuštěn. V letech 1916–1917 již byl ředitelem kabaretu Rokoko a v letech 1918–1920 ředitelem kabaretu Červená sedma; zde se seznámil s herečkou Táňou Krykovou, se kterou se oženil. V letech 19201942 pracoval jako novinář, redaktor Lidových novin. V době od května 1933 do 31. prosince 1938 byl jejich šéfredaktorem. Prošel všemi rubrikami. V letech 1926–1930 byl také šéfredaktorem časopisu Světozor. Spolupracoval s několika satirickými časopisy a spolu s několika karikaturisty vydával Letáky.

Působil jako fejetonista, reportér, soudničkář a divadelní kritik. Vydával kabaretní texty v edici Syrinx a satirický časopis Šibeničky. Užíval několik pseudonymů, například v kreslených vtipech D. Salaba pro dvojici s Josefem Ladou a B+B ve dvojici s Františkem Bidlem.

Bydlel zprvu v Podskalí v Dřevné ulici čp. 1404/II[6], naposledy a nejdéle v domě na nároží Jiráskova náměstí a horní Podskalské ulice 19 (později přejmenované na Gorazdovu), v bytě, který po jeho smrti užívala rodina spisovatele Jana Drdy. Oba mají na fasádě pamětní desku.

A takový generálbass byl v Červené sedmě Eduard Bass, který byl tvůrcem literárního a zvláště politického charakteru jejího programu. A byl to skutečně generál Bass, který Sedmě velel a vedl ji nejprve vedle Červeného a pak sám až do svého odchodu. Jeho autorita byla většinou uznávána, i když se někdy sedmičkářům zajídala… Když pak převzal funkci ředitelskou v Sedmě, proměnil se v důstojného obřadníka, vrátil se do své ředitelské role, kterou před tím v Rokoku svého času zastával.

Jiří Červený[7]

  • Pegas k drožce připřažený (1916)
  • Jak se dělá kabaret? (1917) [8]
  • Náhrdelník: Detektivní komedie o jednom aktu (1917)
  • Fanynka a jiné humoresky (1917)
  • Letáky, 1917–19 (1920)
  • Letohrádek Jeho Milosti a 20 jiných humoresek z vojny vojenské a občanské (1921)
  • Případ čísla 128 a jiné historky (1921)
  • Klapzubova jedenáctka (1922) – příběh otce, který má jedenáct synů, ze kterých vytvoří profesionální, neporazitelný fotbalový tým. Bass se zde humornou formou zamýšlí i nad etikou a profesionalitou sportu. Roku 1938 natočil na motivy tohoto románu Ladislav Brom stejnojmenný film a v roce 1968 Eduard Hofman stejnojmenný televizní seriál. [9]
  • Potulky pražského reportéra (1929) [10]
  • Šest děvčat Williamsonových a jiné historky (1930)
  • To Arbes nenapsal, Vrchlický nebásnil (1930)
  • Umělci, mecenáši a jiná čeládka (1930)
  • Holandský deníček (1930) [11]
  • Divoký život Alexandra Staviského (1934), první literatura faktu
  • Čtení o roce osmačtyřicátém (1940) [12]
  • Potulky starou Prahou – vycházelo v letech 19211941
  • Cirkus Humberto (1941) – román byl zamýšlen jako povzbuzení českého národa, vyzdvihovány jsou spravedlnost, přímost, ctižádost, … Bass zde na pozadí cirkusu sleduje tři generace cirkusáků. Ústřední postavou je Vašek Karas, syn šumavského zedníka, který odejde k cirkusu, nakonec se ožení s dcerou ředitele a sám se později stane ředitelem cirkusu, předtím však vystřídá mnoho různých profesí u cirkusu. V roce 1988 natočil režisér František Filip stejnojmenný televizní seriál na motivy toho románu. [13]
  • Lidé z maringotek (1942) – soubor povídek z cirkusového prostředí. Tzv. cirkusový dekameron. V roce 1966 vznikl stejnojmenný film. [14]
  • Pod kohoutkem svatovítským (1942) – výbor z povídek
  • Kázáníčka (1946)

Posmrtně

editovat
  • Křižovatka u Prašné brány (1947)
  • Povídky (1956)
  • Rozhlásky (1957)
  • Na lodi za pohádkou (1957)
  • Pražské a jiné historie (1968)
  • Kukátko (1970) – obsahuje oddíly Rozmarná vyprávění, Kukátko, Staropražské motivy
  • Postavy a siluety (1971)
  • Moje kronika (1985) – životopisná koláž z pozůstalosti
  • Malá skleněná gilotinka (1999)
  • Po stopách broumovských medvědů (1992)
  • Koráb pohádek (2015)

Filmové adaptace

editovat

Reference

editovat
  1. hrob spisovtele Eduarda Basse na vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-23. 
  2. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze
  3. Lexikon české literatury 1, A-G, Academia, Praha 1985, str. 155-156
  4. Pobytová přihláška rodiny u pražského magistrátu
  5. Lexikon české literatury I, 1985, s.155
  6. Policejní příhláška z roku 1912
  7. ČERVENÝ, Jiří. Červená sedma, Praha: Orbis, 1959, str. 187
  8. BASS, Eduard. Jak se dělá kabaret? [online]. Praha: J. Springer, 1917 [cit. 2021-07-20]. Dostupné online. 
  9. BASS, Eduard. Klapzubova jedenáctka [online]. Praha: Fr. Borový, 1949 [cit. 2021-07-20]. Dostupné online. 
  10. BASS, Eduard. Potulky pražského reportera [online]. Praha: Otto, 1929 [cit. 2021-07-20]. Dostupné online. 
  11. BASS, Eduard. Holandský deníček [online]. Praha: Spolek výtvarných umělců Mánes, 1930 [cit. 2021-07-20]. Dostupné online. 
  12. BASS, Eduard. Čtení o roce osmačtyřicátém [online]. Praha: Fr. Borový, 1940 [cit. 2021-07-20]. Dostupné online. 
  13. BASS, Eduard. Cirkus Humberto [online]. Praha: Fr. Borový, 1941 [cit. 2021-07-20]. Dostupné online. 
  14. BASS, Eduard. Lidé z maringotek [online]. Praha: Lidové noviny, 1942 [cit. 2021-07-20]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • FORST, Vladimír a kol.: Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha : Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0. s. 155–156, autor hesla Jiří Opelík.
  • Eduard Bass: Moje kronika. (Ed. Marie Krulichová – Milena Vinařová) Praha, Čs. spisovatel 1985
  • Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. S. 19–22. 
  • ČERVENÝ, Jiří. Červená sedma, Praha: Orbis, 1959, str. 7, 27, 40, 50, 53, 61, 62, 68, 81, 82, 85–7, 95, 98, 101, 102, 104–6, 114, 120–131, 133–6, 138, 141, 143, 145, 146, 149–151, 154, 157–9, 163–5, 167, 168, 177–180, 182, 184, 186, 188, 190, 192, 198, 204, 208–211, 214, 216, 225, 227, 229, 230, 233–249, 254, 265, 266, 276, obr. 4, 6, 17–20
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 607. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 35. 
  • Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. sv. Praha : Mladá fronta, 2007. 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4. S. 21. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 54–55. 
  • VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha : Primus, 1993. ISBN 80-85625-19-9. s. 140.
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas–Bend. Praha: Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 266. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat