Otevřít hlavní menu

Jan Drda

československý politik a novinář. Šéfredaktor Svobodných novin

BiografieEditovat

Narodil se v Příbrami jako syn dělníka a nalezenkyně. V roce 1921 ztratil matku, která zemřela při porodu dalšího dítěte. Jeho otec se po rozpadu svého druhého manželství dal na pití a od dětí odešel. Jana a jeho sestru Marii pak vychovával dědeček. Měl se vyučit klempířem, ale jeho babička prosadila, aby studoval na klasickém gymnáziu v Příbrami, kde roku 1934 maturoval a začal studovat filologii na pražské Karlově univerzitě.

Od mládí psal povídky i hry pro ochotnické divadlo. Studium filologie nedokončil, zato už od roku 1932 přispíval do novin a časopisů. Svoji románovou prvotinu Městečko na dlani vydal v 25 letech. V letech 19371942 byl redaktorem Lidových novin, do kterých přispíval fejetony, črtami a reportážemi. Po osvobození přesídlil do Svobodných novin, později do deníku Práce, aby se v roce 1948 vrátil do Lidových novin, tentokrát jako jejich šéfredaktor (do roku 1952).

Roku 1945 vstoupil do Komunistické strany Československa, nicméně inklinoval k ní již před druhou světovou válkou a již tehdy tvrdil, že bude třeba pozavírat některé spisovatele, kteří se stavěli proti komunistickému vidění světa.[2] Po Únoru 1948 zastával významné kulturní i politické funkce. V roce 1955 obdržel Řád republiky.[3]

Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Praha. Mandát obhájil ve volbách v roce 1954 a v parlamentu zasedal až do konce funkčního období, tedy do roku 1960.[4][5] V letech 19491956 byl předsedou Svazu československých spisovatelů. Společně s Václavem Řezáčem se podíleli na vylučování nekomunistických autorů ze svazu spisovatelů, u některých z nich má podíl i na jejich odsouzení a věznění.[2] Drda a Řezáč nevybíravě postupovali zejména proti katolicky orientovaným a ke katolicismu inklinujícím autorům jako byli Jakub Deml, Jan Zahradníček, Václav Renč nebo Bohuslav Reynek.[2] Dvojice Drda a Řezáč si v této době vysloužila posměšnou přezdívku „Drzáč“.

 
Hrob Jana Drdy

Významná byla i jeho spolupráce s filmem, především se uplatnil jako autor námětů a scénářů. Ke konci života byl šéfredaktorem týdeníku Svět práce, který v roce 1968 sám založil. Postavil se proti invazi vojsk Varšavské smlouvy roku 1968 a následné okupaci Československa, za což byl hned roku 1969 z tohoto místa vyhozen. Dne 25. srpna 1968 v Rudém právu vyšel v souvislosti s příchodem sovětských vojáků Drdův článek s názvem „Nezkřivte jim ani vlas, nedejte jim ani kapku vody“. Řada lidí se tímto poselstvím řídila a okupantům, kteří měli problémy se zásobováním, odmítala vodu dávat. Zemřel na infarkt za volantem svého auta na křižovatce v Dobříši a je pohřben na místním hřbitově. Jeho pohřbu se zúčastnilo na dva tisíce lidí.[6]

RodinaEditovat

Oženil se již za druhé světové války, s manželkou vychoval čtyři děti[7]: nejstarší syn Petr Drda (* 1944) vystudoval archeologii a je významným specialistou na keltskou a laténskou kulturu. Starší dcera vystudovala lékařství. Mladší syn Jakub (* 1951) studoval žurnalistiku a stal se publicistou a redaktorem[8]. Nejmladší dcera Světlana (* 1953) vystudovala češtinu a francouzštinu na filozofické fakultě UK. V rodinné tradici písemnictví pokračuje vnuk Adam Drda.

DíloEditovat

PrózaEditovat

  • Městečko na dlani, 1940 – obraz městečka Rukapáň (ve skutečnosti autorova rodná Příbram) těsně před první světovou válkou; šťastné i smutné osudy města i jednotlivých obyvatel
  • Živá voda, 1942 – román o životě umělecky založeného venkovského chlapce v poválečných letech
  • Putování Petra Sedmilháře, 1943 – román, příběh nemanželského chlapce, nyní sirotka a tuláka, který hledá svého neznámého otce a vymýšlí si o něm fantastické příběhy
  • Svět viděný zpomaloučka, 1943 – knižní vydání výboru z jeho tvorby pro Lidové noviny
  • Listy z Norimberka, 1946 – kniha fejetonů, tématem Norimberský proces
  • Němá barikáda, 1946 – soubor povídek, téma druhé světové války
  • Kuřák dýmky, 1948
  • Dětství soudruha Stalina, 1953 – životopisná črta o Stalinově životě až do jeho 16 let
  • Krásná Tortiza, 1952 – sbírka povídek (Státní cena za rok 1953[9])
  • Jednou v máji, 1958 – román pro mládež o obraně Trojského mostu ve dnech květnového povstání, hrdinství jeho obránců z lidu
  • České pohádky, 1959 – 12 lidových pohádek s ilustracemi Josefa Lady
  • Posvícení v Tramtárii, 1972 – 3 pohádky (Posvícení v Tramtárii, Sláva a pád Matesa Přespolňáka a O třech králích, jak panovali jeden za druhým, a o princeznách Pyšnilce, Fintilce a Brebentilce, jak na ně Modroočka pěkně vyzrála); poslední autorovo dílo, formou navazuje na Hrátky s čertem; většinou motiv neschopného starého krále a rozumnějšího nástupce
  • České lidové hádanky v podání Jana Drdy: pro čtenáře od 6 let, 1984
  • Nedaleko Rukapáně, 1989 – posmrtně vydaný výběr z autorových povídek
  • Milostenky nemilostivé, 1995 – sbírka soudniček z let 1939–40

Dramatická tvorbaEditovat

  • Magdalenka, 1941 – jednoaktová komedie
  • Jakož i my odpouštíme, 1941 – hra o třech jednáních
  • Romance o Oldřichu a Boženě, 1953 – komedie s dobově poplatným tématem – milostný příběh kombajnéra Oldřicha a svazačky Boženy
  • Hrátky s čertem, 1946 – jinotajná báchorka, komedie o 10 obrazech, zfilmována a zpracována jako opera i loutková hra, premiéra ve Stavovském divadle
  • Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert, 1960 – komedie o 8 obrazech, polepšený čert pomůže odhalit ďábla převlečeného za faráře
  • Jsou živí, zpívají, 1961 – opět téma Květnového povstání

Filmové scénáře a námětyEditovat

Rozhlasové adaptaceEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Malá československá encyklopedie. Svazek 2., D–CH. 1. vyd. Praha: Academia, 1985, 969 s. [Heslo „Jan Drda" je na str. 182.]
  2. a b c http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/historie/unor-1948/unor-1948-komunista-drda-strida-ferdinanda-peroutku_46007.html
  3. Malá československá encyklopedie. Svazek 2., D–CH. 1. vyd. Praha: Academia, 1985, 969 s. [Heslo „Jan Drda" je na str. 182.]
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-15]. Dostupné online. (česky) 
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-15]. Dostupné online. (česky) 
  6. Dobří(š) v poznání, str. 71
  7. http://www.ceskatelevize.cz/porady/1043766361-potomci-slavnych/297327273360005-jan-drda/
  8. http://www.ahaonline.cz/clanek/retro-skandaly-aneb-legendy-pod-lupou/135508/spisovatel-drda-55-smrti-nezabranila-ani-dcera-lekarka.html
  9. Seznam laureátů literárních cen na webu Ústavu pro českou literaturu AV ČR – dostupné online
  10. Viz web Česko-Slovenské filmové databáze – dostupné online
  11. Jan Drda: O princezně Jasněnce a ševci, který létal

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat