Dagmar Havlová

manželka prezidenta Havla, herečka
Tento článek je o manželce Václava Havla. O manželce Ivana Havla pojednává článek Dagmar Havlová (podnikatelka).

Dagmar Havlová (rozená Veškrnová, * 22. března 1953 Brno) je česká herečka a filantropka. V roce 1997 se stala manželkou českého prezidenta Václava Havla a první dámou České republiky. Od roku 2016 používá jméno Dagmar Havlová-Veškrnová.

Mgr. Dagmar Havlová-Veškrnová, DiS.
Dagmar Havlová-Veškrnová (30. srpna 2006)
Dagmar Havlová-Veškrnová (30. srpna 2006)
2. první dáma České republiky
V roli:
4. ledna 1997 – 2. února 2003
PředchůdkyněOlga Havlová
NástupkyněLivia Klausová

Rodné jménoDagmar Veškrnová
Narození22. března 1953 (71 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
ChoťRadvít Novák (1975–1980)
Václav Havel (1997–2011)
RodičeKarel Veškrna, Markéta Veškrnová
DětiNina Smitová
PříbuzníEva Veškrnová (sestra)
Alma materJanáčkova akademie múzických umění
Profesedivadelní herečka, filmová herečka, herečka a televizní herečka
OceněníNejvyšší řád renesance
Webová stránkawww.havlova-veskrnova.com
CommonsDagmar Havlová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Narodila se v rodině hudebního skladatele Karla Veškrny (30. prosince 1919 – 15. července 1998) a jeho ženy Markéty (15. dubna 1922 – 30. prosince 2013) v domě své babičky v Brně-Husovicích. Rodina žila v bytovém domě v Brně-Židenicích naproti židenickým kasárnám. Starší sestra Eva Veškrnová (* 1948) působila jako operetní herečka v Brně.[1] Roku 1971 ukončila maturitou studia na státní konzervatoři v Brně, následně studovala činoherní herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, které absolvovala v roce 1975.[2][3]

V Brně účinkovala v Divadle na provázku. Po příchodu do Prahy byla stálou členkou Divadla Jiřího Wolkera a účinkovala také v Semaforu. Její jméno figuruje na seznamu signatářů prohlášení Anticharty.[4][p. 1] Od roku 1979 vystupovala v Divadle na Vinohradech, jehož se stala členkou. Po sňatku s Václavem Havlem své působení v divadle přerušila. V roce 2005 se po 11leté pauze opět navrátila na divadelní scénu účinkováním ve hře Israele Horovitze Chvíle pravdy.[6]

Divadlo

editovat

Mezi její nejvýraznější jevištní výkony se zařadily Jana v Anouilhově Skřivánkovi, Kateřina v Shakespearově Zkrocení zlé ženy, Lady Macbeth, titulní postavy v Ionescově Macbethovi, Gazdině robě, ve Strindbergově Královně Kristině, v Horovitzově Chvíli pravdy. Vystupovala také jako Ibsenova Rebeka nebo Baronka Castelliová v Krležově Rodu Glembayů.[7][8]

Ve filmu si zahrála poprvé v roce 1974, a to v komedii Juraje Herze Holky z porcelánu. Pro její filmovou kariéru jsou charakteristické vážné, komediální a tragikomické role, celkem natočila více než 60 filmů a 350 televizních inscenací. V roce 2011 ztvárnila Irenu, přítelkyni odcházejícího kancléře Riegera, v komediálním dramatu Odcházení, který se stal režijním debutem Václava Havla. Objevila se také ve snímcích Normal a Šťastný nový rok 2: Dobro došli. Hlavní ženskou roli si zahrála v televizních filmech Kanadská noc a Případu Roubal. V roce 2013 také televize uvedla pokračování seriálu Sanitka 2, ve kterém ztvárnila jednu z hlavních postav.

První dáma

editovat

Za Václava Havla se provdala 4. ledna 1997[7] na žižkovské radnici,[9] necelý rok po smrti jeho předchozí choti Olgy Havlové. Jako první dáma mimo jiné doprovázela manžela při jeho pracovních povinnostech a začala se věnovat charitě. Společně založili Nadaci Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.

Terasy Barrandov

editovat
 
Vyhlídková restaurace Terasy

V roce 2001 se stala jedinou majitelkou památkově chráněné vyhlídkové restaurace Terasy na pražském Barrandově.[10] Nemovitost vložila do společnosti Barrandovské terasy, a.s.[11] Roku 2003 prodala akcie společnosti libereckému podnikateli s řeckými kořeny Michalisi Dzikosovi.[12][13]

Z prvního manželství s Radvítem Novákem (1952–2015), kterého si vzala v Brně v roce 1975, má dceru Ninu, vdanou Smitovou (* 1976), která roku 2004 absolvovala pražskou právnickou fakultu a po třech letech se stala justiční čekatelkou.[14] V roce 2015 pak byla jmenována soudkyní Obvodního soudu pro Prahu 1.[15]

Nadační aktivity

editovat

V roce 1997 založila nadaci Vize 97, která se o rok později sloučila s Nadací pro rozvoj Pražského hradu a přijala nový název Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97, kde je předsedkyní Správní rady.[16] Nadace působí ve čtyřech oblastech, v oblasti sociální, zdravotnické, vzdělávací a kulturní.

V roce 1997 uspořádala sedm nadačních představení Královny Kristiny. Výtěžek v hodnotě téměř 5 milionů Kč věnovala na výstavbu domova pro staré lidi v povodněmi postižených oblastech Moravy.

V rámci nadace se od roku 1997 podílela mimo jiné na celoplošném pokrytí prevence rakoviny tlustého střeva, jehož výsledkem je bezplatné preventivní vyšetření pro všechny občany České republiky nad 45 let věku. V den narozenin manžela Václava Havla zavedla tradiční předávání Ceny Nadace VIZE 97 významným domácím i zahraničním osobnostem.

V rámci projektu Fond porozumění dlouhodobě podporuje Domov sv. Rodiny pro mentálně postižené a Domov sv. Karla Boromejského pro seniory.

S Karlem Schwarzenbergem, Zdeňkem Bakalou a Miloslavem Petruskem spoluzaložila v roce 2004 Knihovnu Václava Havla.

Je členkou Femmes d’Europe a čestnou předsedkyní českého výboru UNICEF. Je aktivní členkou řady dalších českých i mezinárodních charitativních organizací.

Dne 5. prosince 2005 založila Mikulášský charitativní bazar a přizvala ke spolupráci deset neziskových organizací z celé České republiky.

Založila také botanickou zahradu na zámku v Lánech. Vzácné dřeviny věnovaly do arboreta osobnosti z České republiky i ze zahraničí. Expozice je situovaná v areálu firmy Botanicus v OstréLysé nad Labem. Zapojila se do boje proti rasové nesnášenlivosti a diskriminaci.[17]

Ocenění

editovat

Získala celou řadu ocenění za herecké výkony a charitativní činnost.

  • 1975 – Zlaté slunce, cena za nejlepší ženský herecký výkon – Holky z porcelánu
  • 1976 – Zlaté slunce, cena za nejlepší ženský herecký výkon – Holka na zabití
  • 1982 – Ocenění pro nejlepší herečku, MFF v Bratislavě
  • 1997 – Velká stuha Řádu renesance (Grand Cordon of Al Nahda Decoration), udělená během státní návštěvy Jordánska v září 1997, jako druhé nejvyšší státní vyznamenání
  • 2001 – Cena Niky
  • 2001 – Cena Masarykovy akademie umění za herectví
  • 2003 – Osobnost města BrnoŽidenice
  • 2004 – American friends of the Czech Republic
  • 2004 – Hrnec smíchu za celoživotní přínos filmu, Polsko
  • 2005 – Hercova mise za celoživotní herecké mistrovství, MFF Trenčianské Teplice
  • 2007 – Cena za přínos české komedii, Novoměstský hrnec smíchu
  • 2009 – Cena "Smích léčí", ONKOCET EUROPE o.p.s.
  • 2013 – American Friends of the Czech Republic (Američtí přátelé České republiky) za vynikající vedení Nadace VIZE 97 a významné přínosy pro zlepšení občanské společnosti
  • 2014 – Cena TýTý, nejoblíbenější Herečka a Absolutní vítěz všech kategorií
  • 2014 – Cena vinohradského diváka August za nejlepší ženský herecký výkon sezony za Ibsenovu Rebeku
  • 2016 – Cena vinohradského diváka August za nejlepší ženský herecký výkon sezony za Krležovu baronku Glembayovou-Castelli 
  • 2016 – Zlatý střevíček Zlín Film Festivalu za mimořádný přínos kinematografii pro děti a mládež
  • 2018 – Cena vinohradského diváka August za nejlepší ženský herecký výkon sezony za roli Kostelničky v Její pastorkyni Gabriely Preissové
  • 2020 – Přítel míru mezinárodního projektu "Strom pokoja" (anglicky: Tree of Peace) a také patronka pro Českou republiku. Zakladatelem ocenění je spolek Servare et Manere[18][19]

Členství

editovat
  • členka mezinárodní charitativní organizace Femmes d'Europe, sídlící v Bruselu
  • členka mezinárodní Nadace na ochranu zvířat RCPCA
  • čestná předsedkyně Společnosti pro záchranu Národní knihovny v Praze
  • čestná předsedkyně - patronka Českého výboru UNICEF
  • členka správní rady Konta náročných operací
  • čestná předsedkyně Společnosti Vítězslavy Kaprálové
  • členka a spolupracovnice rady Počítače proti bariérám při Chartě 77 pro mentálně postižené
  • čestná členka Evropské unie umění, diplom a cena MAU Masarykovy akademie umění za herecké umění
  • čestná členka organizace Helppes, soustřeďující se na výcvik asistenčních psů pro postižené spoluobčany
  • čestná členka České gastroenterologické společnosti Jana Evangelisty Purkyně
  • členka Etické komise České lékařské komory[20]
  • členka Společnosti přátel PEN klubu od roku 2001
  • členka Board of Advisorsinstituce Educational Initiative for Central and Eastern Europe
  • členka výboru International Committee of Woman Leaders for Mental Health při presidentské knihovně J. Cartera
  • zakladatelka a členka správní rady Knihovny Václava Havla, o.p.s.[21]
  • členka správní rady AMU[22]
  • čestná členka Společnosti pro gastrointestinální onkologii (SGO) České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně

Filmografie

editovat

Herecká filmografie

Dokumentární

TV pořady

Dabing

Divadlo

editovat

Vybrané divadelní role

editovat

Poznámky

editovat
  1. V rozhovoru s Michaelem Žantovským z 11. července 2012 si však nevzpomínala, že by takový dokument podepisovala.[5]

Reference

editovat
  1. KUHNELOVÁ, Tereza. Krutý osud Dagmar Havlové: Umřel jí milovaný strýc!. Blesk.cz [online]. 2012-06-29 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  2. Biografie | Dagmar Havlová - Veškrnová. www.havlova-veskrnova.com [online]. [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  3. Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 161. 
  4. Anticharta po 25 letech. Lidové noviny. 24. ledna 2002, s. 18. 
  5. ŽANTOVSKÝ, Michael. Havel. Praha: Argo, 2014. ISBN 978-80-257-1213-9. S. 481. 
  6. Soubor Divadla na Vinohradech: Dagmar Havlová-Veškrnová
  7. a b Knihovna Václava Havla. www.vaclavhavel.cz [online]. [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  8. Dagmar Havlová: K návratu je třeba kuráž. www.televize.cz [online]. [cit. 2010-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-17. 
  9. Britské listy. www.britskelisty.cz [online]. [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  10. Bibiana Beňová, První dáma zatím terasy na Barrandově neopraví, Mladá fronta DNES 19.09.2001
  11. Obchodní rejstřík na justice.cz, IČO 26424223
  12. David Macháček, Sabina Slonková, Barrandovské terasy nepatří jen Havlové, Mladá fronta DNES, 27. 6. 2003
  13. SAIVER, Filip. Forbes History: Memento nad Vltavou. Ukradené a zničené Barrandovské terasy se znovu staví. Forbes [online]. 2020-7-11 [cit. 2022-1-14]. -znicene-barrandovske-terasy-se-znovu-stavi/ Dostupné online. 
  14. MALECKÝ, Robert. Válková odeslala na Hrad jména 30 nových soudců, je mezi nimi i dcera bývalé první dámy. Česká justice [online]. 2015-02-20 [cit. 2015-02-23]. Dostupné online. 
  15. ČTK. Prezident Zeman jmenoval 30 nových soudců, převažovaly ženy [online]. 2015-03-18 [cit. 2024-11-12]. Dostupné online. 
  16. Vize 97: Správní rada. www.vize.cz [online]. [cit. 2010-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-23. 
  17. Václav Havel - Dagmar. old.hrad.cz [online]. [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  18. 𝑻𝑹𝑬𝑬 𝑶𝑭 𝑷𝑬𝑨𝑪𝑬 na Instagramu: „Mgr. Dagmar Havlová Veškrnová @dagmarhavlova_official, former First Lady of the Czech Republic, actress and founder of the VIZE 97…“. Instagram [online]. [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. 
  19. SERVARE ET MANERE. Tree of peace / Strom pokoja: Awards [online]. [cit. 2020-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-09. (anglicky) 
  20. ČLK / Rady a komise ČLK / Etická komise. Česká lékařská komora [online]. [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  21. Knihovna Václava Havla. www.vaclavhavel.cz [online]. [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. 
  22. Složení správní rady Akademie múzických umění v Praze[nedostupný zdroj]

Literatura

editovat
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 93, 117.
  • Encyklopédia filmu, Obzor 1993
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 653–656. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 185. 
  • KOSATÍK, Pavel. Manželky prezidentů: deset žen z Hradu. 3., dopl. a rozš. vyd. Praha: Mladá fronta, 2009. 411 s., [40] obr. příl. s. ISBN 978-80-204-2077-0. Kapitola Dagmar Havlová (1953): Prezidentkou v mediální době, s. 349–368. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 434. 
  • ZÍDEK, Petr. Po boku : třiatřicet manželek našich premiérů (1918–2012). Praha: Universum, 2012. 416 s. ISBN 978-80-242-3694-0. 

Externí odkazy

editovat