Otevřít hlavní menu

Ze života hmyzu

divadelní hra bratří Čapků

Ze života hmyzu je alegorické drama, které se řadí mezi společná díla bratří Čapků, Karla Čapka a Josefa Čapka. Poprvé bylo vydáno v roce 1922. V této komedii o třech dějstvích autoři uplatnili kritický pohled na soudobou společnost, ve které všechny vztahy určují sobecké zájmy.[1]

Ze života hmyzu
Autor Karel Čapek, Josef Čapek
Země Československo
Jazyk čeština
Námět alegorické drama
Žánry komedie
Datum vydání 1922
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PříběhEditovat

 
Vladislav Beneš jako lumek

PředmluvaEditovat

Opilý tulák si v samomluvě stěžuje, že ho lidé oslovují „člověče“, zatímco sami by od něj podobné oslovení nesnesli. On se necítí uražen oslovením, které dokazuje, že je člověkem. Rozhodne se, že když lidé nechtějí být takto oslovováni, bude je považovat za hmyz. Objeví se pedant se síťkou na motýly, který vidí řád přírody ve věčném zápase lásky. Tulák rozvíjí tuto myšlenku ve verši.

První dějstvíEditovat

V prvním dějství se tulák objevuje mezi pěti motýly (Iris, Clythia, Felix, Viktor a Otakar). Jsou to dva páry a jeden básník. Samičky střídavě koketují s oběma motýly a nakonec odlétají s motýlem té druhé. Jedna se po chvíli vrací, protože jejího milého sežral pták. Je nešťastná, že bude muset snášet vajíčka, která jsou výsledkem jeho lásky a odlétá hledat jiného motýla. Motýl básník zůstává osamocen, protože se mu nepodařilo na své básně žádnou samičku nalákat.

Druhé dějstvíEditovat

Ve druhém dějství se objevuje pár kořistníků valící svoji kuličku trusu, pro kterou hledají úkryt. Je pro ně drahocenným majetkem a smyslem života. Při hledání úkrytu jim však jiný kořistník kuličku ukradne. Stejně chamtivý je i cvrček, který se raduje, že jiného cvrčka sežral pták a on se může i se svou ženou, která čeká potomky, nastěhovat do jeho bytu. Oba se ale po chvíli stanou oběťmi lumka, který vytváří zásoby potravy pro svou dceru larvičku. Larvičku nakonec i se zásobami vytvořenými jejím otcem sežere parazit.

V průběhu jednání tulák rozmlouvá s kuklou, která neustále vykřikuje, že se z ní zrodí něco ohromného a velkolepého.

Třetí dějstvíEditovat

Třetí dějství je věnováno mravencům, kteří pracují v rychlém tempu a neohlížejí se na jedince. Mnozí podléhají tempu práce a umírají v zájmu celku. Celé společenství vede slepý mravenec, který udává rychlost práce počítáním do čtyř. Protože mravenci touží po velkém území a nadvládou nad ostatními mravenčími druhy, vedou bitvu se žlutými mravenci – jediným druhem, který si sami ještě nepodmanili nebo jej nezničili. Ten nakonec válku vyhraje. Vůdce žlutých vítězných mravenců se prohlašuje za „vladaře vesmíru“, posléze se modlí k Bohu a mluví o národní cti, o obchodních zájmech a o dějinách. V tom ho tulák s nenávistnými slovy zašlápne.

EpilogEditovat

Tulák se probouzí ve tmě. Najednou se rozsvítí a tulák vidí rej jepic, které se radují ze života a při tanci hynou. Kukla z druhého dějství se také promění v jepici a posléze zahyne.

V závěru umírá i tulák a jeho smrti přihlížejí dva neteční slimáci. Do lesa přichází dřevorubec, který vysloví myšlenku, že když jeden člověk zemře, druhý se narodí.

ZajímavostiEditovat

Drama nabízí i alternativní konec, ve kterém tulák nezemře, ale po odchodu slimáků se probouzí a zjistí, že se mu vše jen zdálo. Když se objeví dřevorubci, nabídnou mu práci a tulák se tak začleňuje do společnosti.

PřekladyEditovat

AdaptaceEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Informace převzaty z anotace k dílu Ze života hmyzu v katalogu Městské knihovny v Praze.

LiteraturaEditovat

  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 143, 146, 148, 168, 228, 235, 260, 261, 269
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 34–9, 71, 73–4, 124, 127, 150, 154–5, 157, 167, 169, 171, 181, 431, 605, 610, 641, 648

Externí odkazyEditovat