Barrandovské terasy

rozhledna v Česku (Praha)

Barrandovské terasy je komplex budov, zahrad a parků s plaveckým bazénem ve čtvrti Barrandov, v městské části Praha 5. Od roku 1988 je areál kulturní památkou a od roku 1993 památkovou zónou.

Barrandovské terasy
Barrandov Terraces from the south.jpg
Základní informace
Sloh Funkcionalismus
Architekti Max Urban, Vladimír Grégr, Václav Kolátor, Josef Vaněk
Výstavba 1929
Poloha
Adresa Barrandov, Hlubočepy, ČeskoČesko Česko
Ulice Barrandovská
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 44392/1-2113 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Areálu dominuje funkcionalistická vyhlídková restaurace Terasy Barrandov od architekta Maxe Urbana.[1] Jsou součástí urbanistického projektu Václava M. Havla na zahradní čtvrť na svahu kopce Habrová.[1] Vlastníkem stavby je společnost Barrandovské terasy, a.s., ve které drží majoritní podíl český podnikatel s řeckými kořeny Michalis Dzikos.[2] V roce 2021 probíhá celková rekonstrukce areálu a výstavba nových hotelových budov.

HistorieEditovat

Vznik a vývojEditovat

S výstavbou se začalo 24. února 1928, kdy staveniště převzala firma Brázdil a Ješ.[3] Slavnostní otevření teras se konalo 4. října 1929 a zúčastnilo se ho okolo 50 000 návštěvníků. Terasy se staly vyhledávaným místem nejen pražské smetánky, ale i širokých středních vrstev obyvatelstva. V plné letní sezóně se zde v neděli vařilo až 3000 obědů. To tenkrát v "třicátom pátom" vyhrával nejpopulárnější pražský orchestr R. A. Dvorského moderní swing a celá Praha tančila charleston. Již v roce 1930 vybudoval Havel pod Barrandovskou skálou nejmodernější plovárnu v Evropě podle projektu Václava Kolátora se skokanskou věží opatřenou jedním deseti a jedním pětimetrovým můstkem. Bazén měl ideální délku 50 a šířku 18 metrů. Tribuny a kapacita plovárny mohly pojmout až 4000 návštěvníků. Gastronomicky byly zaopatřeny přímo z Barrandovských teras zvláštním jídelním výtahem. Bazén však byl napouštěn vodou z Vltavy, což zvláště po zprovoznění přehrad Slapy (1955–1956) a Štěchovice (1943) vlastně vedlo k jeho záhubě, protože voda byla příliš studená a omezený sluneční svit (dopoledne a lehce přes poledne) ji nezvládl prohřát.[3] V roce 1937 byl na terasách otevřen „Trilobit bar“ podle návrhu architekta Vladimíra Grégra.[4]

Restaurační areál byl pro cestující veřejnou dopravou v docházkové vzdálenosti po nové stezce pro pěší od konečné tramvaje číslo 5 v Hlubočepích, kam tato linka byla prodloužena v roce 1927. Pro automobily byly terasy přístupny speciálně vybudovanou silnicí zaříznutou ve skalních serpentinách a ukončenou rozsáhlým parkovištěm. Nová silnice odbočovala ze státní zbraslavské silnice, mimoúrovňově estakádou přecházela železniční trať Praha–Plzeň a pokračovala skalním průkopem. V první serpentině bylo zřízeno parkoviště pro automobily se šoféry a postaveny garáže podle projektu Vladimíra Grégra. To proto, aby se vlastní parkoviště přímo před restaurací nepřehlcovalo. Na parkovišti pro šoféry bylo možné načerpat pohonné hmoty u benzínové pumpy.[5] V období od 1. dubna 1932 do konce března 1933 byla v provozu autobusová linka, jejíž náklady hradily dle smlouvy firmy Bratři Havlové (Václav a Miloš) na straně jedné a Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory na straně druhé. Továrna Walter poskytla speciálně upravené autobusy Walter PN.[6] Nová linka od Paláce Lucerna na Barrandov získala značnou oblibu, a proto byla Elektrickými podniky k 31. lednu 1933 zavedena městská autobusová linka S v trase Václavské náměstí – Barrandov. Tato linka byla v provozu až do všeobecné mobilizace a k datu 24. září 1938 byla zrušena. Když skončilo omezení dopravy způsobené mobilizací, linka S na Barrandov byla od 26. ledna 1939 opět obnovena, ale zůstala zkrácena o vnitroměstský úsek do trasy Hlubočepy – Barrandov.[7] Na přelomu let 1951 a 1952 byla tato linka přečíslována na č. 105, pod kterým jezdí na okružní trase Smíchovské nádraží - Filmové ateliéry do současnosti.[8]

Rozlehlé parky, které tvořily v minulosti nedílnou součást teras, vyprojektoval v roce 1929[9] tehdejší celorepublikově uznávaný zahradní architekt, Josef Vaněk, z Chrudimi. Zajímavostí je, že Vaněk zde působil především v době druhé světové války.

Po II. světové válceEditovat

Po komunistickém převratu v únoru 1948 došlo ke znárodnění Barrandovských teras. Bazén byl v provozu až do roku 1966. V roce 1982 byl uzavřen proslulý Trilobit bar.[10] V roce 1988 byl areál restaurace, včetně bazénu se skokanskou věží prohlášen za kulturní památku. V roce 1993 zde zastupitelstvo hlavního města Prahy vyhlásilo památkovou zónu.[4]

V roce 1992 komplex v restituci získali bratři Ivan a Václav Havlovi.[11] Ivan M. Havel svůj podíl převedl na svou ženu Dagmar. Václav Havel převedl svůj podíl na svou druhou manželku Dagmar Havlovou, která následně od své švagrové RNDr. Dagmar Havlové za více než dvacet milionů korun odkoupila její podíl na Terasách.[12] Manželka Ivana Havla si však ponechala plavecký bazén pod Barrandovem, který v roce 1994 získala od Vodních staveb za devět set tisíc korun.[12] V říjnu 2001 vyhořel zchátralý Trilobit bar, ve kterém v té době podle policie živořila skupinka bezdomovců.[13]

Na počátku 21. stoletíEditovat

Dagmar Havlová Terasy vložila do společnosti Barrandovské terasy, a.s.,[14] v roce 2003 prodala majoritní podíl v této společnosti nejmenovanému kupci.[15] Součástí obnovy Teras má být výstavba hotelu, který by měl vylepšit finanční návratnost projektu.[15]

Objekt se nacházel v havarijním stavu, na jaře roku 2016 začaly přípravy na rekonstrukci.[16] Z budovy se má stát hotel, restaurace a rozhledna.[16]

Galerie 30. léta 20. stoletíEditovat

Galerie 21. stoletíEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Kristýna Čechová, Barrandovské terasy, Reflex 7/2000
  2. Petr Sehnoutka, Barrandovské terasy oživí do dvou let i hotel, Mladá fronta DNES 17.09.2004
  3. a b BOHATA, Jan. Barrandovské terasy pro pražskou smetánku nahrazuje hotel po 90 letech [online]. Praha: iDnes.cz (Mafra), 2018-03-03 [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. 
  4. a b BERWID-BUQUOY, Jan. Tragédie zvaná Barrandovské terasy: Za tohle komunisti nemůžou [online]. Praha: CZECH NEWS CENTER (Reflex), 2011-08-08 [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. 
  5. Barrandovské Terasy a doprava [online]. koridory.cz, 2018-03-09 [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. 
  6. Autobusová linka k novým Barrandovským ateliérům. Bulletin Walter. Červenec 1932, roč. 1931, čís. 7, s. 36. 
  7. Pavel Fojtík, Stanislav Linert, František Prošek: Historie městské hromadné dopravy v Praze, aktualizované vydání – 130 let MHD v Praze, Dopravní podnik hl. m. Prahy, Praha, 2005, kap. Autobusová doprava EP, str. 120–128
  8. CHOUR, Martin. Pražská autobusová linka 105 [online]. Praha: Sdružení přátel veřejné hromadné dopravy, 2014-10-18 [cit. 2021-04-30]. Dostupné online. 
  9. Barrandovské terasy - bývalý prvorepublikový klenot [online]. www.kudyznudy.cz [cit. 2020-04-27]. Dostupné online. 
  10. Bibiana Beňová, Havlová chce, aby památkáři ustoupili, Mladá fronta DNES 20.09.2001
  11. Jan David, Havlovi: Bratři si rozdělili velký majetek, Mladá fronta DNES 17.05.2003
  12. a b Bibiana Beňová, První dáma zatím terasy na Barrandově neopraví, Mladá fronta DNES 19.09.2001
  13. Tomáš Poláček, Terasy přišly o slavný altán, Mladá fronta DNES 19.09.2001
  14. Obchodní rejstřík na justice.cz, IČO 26424223
  15. a b David Macháček, Sabina Slonková, Barrandovské terasy nepatří jen Havlové, Mladá fronta DNES, 27.6.2003
  16. a b První bagry u Barrandovských teras. Brzy se začne s opravami. [online]. iDNES.cz, 2016-05-16. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • HAVEL, Václav Maria; HELLER, Jan M., ed.; HÁJEK, Pavel, ed. Mé vzpomínky. První úplné vydání. vyd. Praha: Knihovna Václava Havla. Edice Knihovny Václava Havla; svazek 10, 2018. 914 s. ISBN 978-80-87490-97-6. 
  • VARYŠOVÁ, Eliška: Barrandovské terasy a jejich další osud. In: Věstník klubu za starou Prahu. Ročník XLVI. (XVII.) číslo 1 / 2016. S. 13-21. Dostupné online.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat