Otevřít hlavní menu

Skupina 42 byla česká umělecká skupina, založená v roce 1942. Formovat se začala v podstatě již od přelomu 30. a 40. let pod vlivem programových statí Jindřicha Chalupeckého Svět, v němž žijeme (1940), Kamila Bednáře Slovo k mladým či básnické tvorby Jiřího Ortena a Jarního almanachu básnického na rok 1940. Na rozdíl od dosavadní převážně frankofonní orientace české poezie (a umění všeobecně) hledají svoje inspirační zdroje v kulturách anglosaských, především v moderní literatuře americké a autorů jako Walt Whitman, Langston Hughes, Edgar Lee Masters nebo Carl Sandburg. Skupina sdružovala básníky a malíře, přičemž v některých osobách (Jiří Kolář) se tyto dva druhy umění volně prostupovaly.

Základním programem skupiny je zaměření na město, městskou krajinu a městský způsob života, speciálně pak především na městskou periférii, na továrny a na život obyčejných pracujících lidí. Tomu odpovídá i způsob ztvárnění uměleckých děl – častá je útržkovitost, polyfonie, syrový záznam skutečnosti, návratné motivy, hledání krásy v zdánlivě obyčejných a neprvoplánově poetických věcech jako automobily, komíny, motocykly a jiné stroje, balóny, hluk a kouř továren, zapadlé kouty na předměstí atp.

Činnost skupiny byla nuceně ukončena v roce 1948, její vliv na českou literaturu a české umění vůbec však přetrval mnohem déle a dnes jsou tito umělci velice ceněni.

Obsah

Teoretická východiskaEditovat

Tato skupina byla velmi ovlivněna především civilismem, kubismem, futurismemkonstruktivismem, lze zde nalézt i určité prvky surrealismu a existencialismu. Vychází ze zjištění, že právě město, nikoli opěvovaný a heroizovaný venkov, je světem, v němž v moderní době lidé převážně žijí. Světem (přesně v intencích filosofické definice Martina Heideggera), který nás utváří, formuje a deformuje. Nebylo to už tedy čisté okouzlení technikou jako v konstruktivismu nebo futurismu, jako spíše přijetí jakéhosi statu quo. Zároveň se v dílech této skupiny programově uplatňuje jakási metafyzická složka. Je to cosi jako „mytologie městské krajiny“, v níž nefigurují víly, rusalky a vodníci, nýbrž metaři, holiči a tovární dělníci.[zdroj?] Dobře tento rys vystihuje například název Kainarovy básnické sbírky Nové mýty, obsahující mj. známou báseň Stříhali do hola malého chlapečka.

Na vzniku a formování skupiny se pochopitelně výrazně podepsalo stísněné období protektorátu a druhé světové války. Zároveň však výrazně vychází z předválečných uměleckých směrů, na které integrálně navazuje, a proto rozhodně není pouze reakcí na válečné období. Význam skupiny daleko přesahuje do padesátých a šedesátých let. V podstatě se tak jedná o jednu z nejvýznamnějších uměleckých skupin v českém umění dvacátého století.

Hlavním teoretickým podkladem (v podstatě uměleckým programem) této skupiny byla stať J. Chalupeckého publikovaná v roce 1940 Svět, v němž žijeme, ve které autor na pozadí úvah o roli moderního umělce ve společnosti vyslovil mj. myšlenku nutnosti zrušení hranic mezi uměním a skutečností[1].

Členové skupinyEditovat

Význam Skupiny 42Editovat

Autory Skupiny 42 byla ovlivněna pozdější generace autorů, mj. Oldřich Mikulášek, Egon Bondy či Bohumil Hrabal.

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat

  1. SVOZIL, BOHUMIL. Česká literatura ve zkratce : období od 9. století po konec 20. století. 2., dopracované vyd., jako celek vyd. 1. vyd. Praha: Brána 709 Seiten s. Dostupné online. ISBN 9788072436507, ISBN 8072436503. OCLC 884465206