Eva Petrová

Narozena 2.12.1928 v Praze, zemřela 27. 2. 2012. PhDr., historička a teoretička výtvarného umění, práce v oboru, monografie o malířích, spisovatelka a básnířka.

Eva Petrová (2. prosince 1928 Praha27. února 2012 Praha) byla česká výtvarná kritička, kurátorka, teoretička a historička umění, grafička, spisovatelka a básnířka.

PhDr. Eva Petrová, CSc.
Eva Petrová (2011)
Eva Petrová (2011)
Narození2. prosince 1928
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí27. února 2012 (ve věku 83 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
VzděláníFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníhistorička umění
OceněníCena AV ČR za vědecké dílo (2006)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

V letech 1948–1953 vystudovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění (prof. Jan Květ, Jaroslav Pešina) a estetiku (prof. Jan Mukařovský) a obhájila zde rigorózní práci Kresby Alšova mládí (1953, PhDr.) a kandidátskou dizertaci Figurální obraz v počátcích obrození; Charakter a proměny hlavních tendencí (1961, CSc.).

V letech 1953–1972 byla vědeckou pracovnicí Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze, 1964–1970 členkou výstavní komise Galerie Václava Špály (v době, kdy ji vedl Jindřich Chalupecký). V šedesátých letech připravila Výstavu mladých ke kongresu AICA (Brno, 1966), výstavu Zdeny Fibichové ve Vídni (1969) a výstavu Nová figurace (Mánes, 1969, znovu po roce 1989 Litoměřice, Brno, Opava, 1993–1994). Na počátku normalizace byla z ÚTDU ČSAV propuštěna. Od roku 1972 působila ve svobodném povolání jako výtvarnice a spisovatelka. Za normalizace uvedla výstavy Olgy Čechové (Mělník, 1972), Jaroslava Šerých (Opatov, 1984) a Rudolfa Němce (G. bratří Čapků, 1987). Po roce 1989 se podílela na koncipování výstavního programu Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích.

Byla hlavní teoretičkou skupiny Trasa. Byla členkou, v letech 2005–2009 předsedkyní, výtvarného odboru Umělecké besedy, členkou SČUG Hollar, PEN klubu a Mezinárodní asociace výtvarných kritiků (AICA). Působila v redakční radě časopisu Kámen. Publikovala v časopisech Umění, Výtvarné umění, Ateliér, Výtvarná práce, Zlatý máj, Literární noviny, Sešity pro mladou literaturu, ad. Je autorkou hesel v Nové encyklopedii českého výtvarného umění a přispěla do sborníků ke 200. výročí Velké francouzské revoluce (1990), Česká kultura na přelomu 50. a 60. let (1992) a do souboru článků Zakázané umění II.[1]

Jejím partnerem a spolupracovníkem byl teoretik umění Luděk Novák (1929–1978).

DíloEditovat

Ve své odborné práci se po více než padesát let věnovala problematice českého umění od 19. století až po výklad projevů českého moderního a současného umění v evropských souvislostech. Monograficky zpracovala dílo malířů Františka Tkadlíka, Dalibora Matouše, Karla Valtera, sochařů Vladimíra Preclíka a Zdeňka Šimka, grafika Oldřicha Kulhánka a skupiny 42 i jejích jednotlivých členů – Jana Smetany, Františka Hudečka, Františka Grosse. Z evropského moderního umění se podrobně zabývala dílem Maxe Ernsta, Pabla Picassa, Fernanda Légera, Nicolase Poussina, Eugèna Delacroixe, Joana Miró. Jako jedna z mála českých historiků umění se soustavně věnovala také dějinám výtvarné teorie a kritiky.[2]

Podílela se na tvorbě encyklopedií: Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia, 1995 a Dodatky, 2006, Dějiny českého výtvarného umění 1780–1890 (III/1), Academia, 2001 (kapitoly: figurální malba klasicismu, raný romantismus, počátky výtvarné kritiky, sochařství klasicismu), Dějiny českého výtvarného umění 1939–1958 (V) (kapitola: Skupina 42), publikace České ateliéry / Czech studios (71 umělců současnosti / 71 contemporary artists ), Art CZ, Praha 2005.

Její vlastní dílo zahrnuje povídky a novely (Královská paštika, 1981, Jablko nesmrtelnosti, 1995) a prozaická díla (Cesty oka, Týden cesty, nakl. Pražská imaginace 1992 a 1993) i poezii (Na zelenou přecházím, Akropolis 1999). Napsala také libreto k opeře Emila Viklického Faidra (2000) a rukopis na drama Théseus (nevydáno).[3]

Bibliografie (odborné publikace)Editovat

  • František Tkadlík, Československá akademie věd (ČSAV), Praha 1960
  • Max Ernst, SNKLU, Praha 1965
  • Fernand Léger, Orbis, Praha 1966
  • František Hudeček, Obelisk, Praha 1969
  • Vladimír Preclík, Obelisk, Praha 1970
  • Picasso v Československu / Picasso in der Tschechoslowakei, Odeon, Praha 1981
  • Nicolas Poussin, Odeon, Praha 1987
  • Jan Smetana, Odeon, Praha 1987
  • Delacroix a romantická kresba, Odeon, Praha 1989
  • Max Ernst, Odeon, Praha 1993
  • Nová figurace, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích 1993
  • Oldřich Kulhánek (Kresby a grafiky 1964–1996), Nakladatelství Akropolis, Praha 1997
  • Skupina 42, Nakladatelství Akropolis, Praha 1988
  • Dalibor Matouš: Výtvarné dílo (Malíř a Sestry spánku), Vlasta Matoušová, Turnov 2003
  • František Gross, Nakladatelství Vltavín, s.r.o., Praha 2005
  • Zdeněk Šimek, 1927–1970. Sochařské dílo, Praha 2006
  • Karel Valter 1909–2006, MAKUM, Praha 2007, ISBN 978-80-904184-0-0
  • Výstavy v čase proměn, Gallery, spol. s r.o. (Jaroslav Kořán), Praha 2009, ISBN 978-80-86990-75-0

Vlastní próza a poezieEditovat

  • Královská paštika, Mladá fronta, Praha 1981
  • Cesty oka, Pražská imaginace, Praha 1992
  • Týden cesty, Pražská imaginace, Praha 1993
  • Jablko nesmrtelnosti (Rudolfínské legendy a evokace), Středoevropská galerie a nakladatelství, Praha 1995
  • Na zelenou přecházím, Nakladatelství Akropolis, Praha 1999

VýstavyEditovat

AutorskáEditovat

  • 2003 – Eva Petrová: Kresby, Galerie Vltavín, Praha

KolektivníEditovat

  • 1993/1994 – Nová figurace, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
  • 2003 – 281 m², Galerie Václava Špály, Praha
  • 2009 – Mini UB 2009, Galerie Vltavín, Praha
  • 2016 – Sbírka Evy Petrové (Mozaika drobných radostí), Wortnerův dům Alšovy jihočeské galerie, České Budějovice

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Slavíčel L, Horová A, in: Lubomír Slavíček (ed.), 2016, s. 1117
  2. J. Slavíček, Bulletin UHS 20, č. 2, 2008, s. 27
  3. Jiří Šetlík, In memoriam Evy Petrové, Bulletin UHS 24, 2012, č. 2, s. 33-34

LiteraturaEditovat

  • Lubomír Slavíček (ed.): Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1117–1118, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2003 (XI. Pau – Pop), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 2003, s. 160

Externí odkazyEditovat