Otevřít hlavní menu

Oldřich Mikulášek (26. května 1910, Přerov13. července 1985, Brno) byl moravský básník.

Oldřich Mikulášek
Hrob Oldřicha Mikuláška na Ústředním hřbitově v Brně
Hrob Oldřicha Mikuláška na Ústředním hřbitově v Brně
Narození 26. května 1910
Přerov
Úmrtí 13. července 1985 (ve věku 75 let)
Brno
Místo pohřbení Ústřední hřbitov v Brně
Povolání spisovatel, básník a novinář
Žánr poezie
Ocenění Státní cena Klementa Gottwalda (1965)
Čestné občanství města Brna (2003)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

 
Pamětní deska v brněnské Mášově ulici

Oldřich Mikulášek se narodil v Přerově jako syn železničáře. Po základní škole absolvoval roku 1927 obchodní školu. Na živobytí si nejprve vydělával jako dělník a zaměstnanec, od roku 1933 pracoval mj. také v Československém rozhlase a roku 1937 se stal redaktorem Lidových novin. Po válce působil v redakci deníku Rovnost (1945–1948), dále ve Svobodných novinách, později přejmenovaných opět na Lidové noviny (1948–1952), Československém rozhlasu (1952–1956) a v redakci časopisu Host do domu (1957–1964). Roku 1965 nastoupil pětiletou tvůrčí dovolenou (stipendium Českého literárního fondu).[1] O dva roky později se těžce zranil a následky nehody ho sužovaly až do konce života. Po roce 1969 se stal samizdatovým spisovatelem a teprve po roce 1980 mu bylo umožněno publikovat.

Na začátku 50. let si vzal svoji druhou ženu, redaktorku Československého rozhlasu, Věru, která se později stala dramaturgyní a ředitelkou brněnské České televize.

K jeho nejbližším přátelům patřili Jan Skácel, Klement Bochořák, Adolf Kroupa, Josef Kainar, Ludvík Kundera a Milan Uhde.

DíloEditovat

Jeho poezie patří mezi komplikované, že ani socialističtí kritici nevěděli jak se k O. Mikuláškovi postavit, nakonec o něm nepsali, ale zpravidla nebyl ani zakazován. Jeho poezie se často jakoby konfrontuje s okolním světem, vystupuje proti všednosti a obyčejnosti. Jeho poezie je přemýšlivá a reflexivní, zdůrazňuje rozdíl mezi životem a smrtí, aby se nakonec dobral ke smyslu lidského bytí.

  • Černý bílý ano ne, 1930 tato sbírka je ovlivněna poetismem
  • Marné milování, 1940
  • Křídlovka, 1941
  • Tráva se raduje, 1942
  • Podle plotu, 1946
  • Pulsy, 1947
  • Horoucí zpěvy, 1955 – ovlivněno politickou situací a dobou
  • Divoké kačeny, 1955
  • Krajem táhne prašivec, 1957
  • Ortely a milosti, 1958
  • První obrázky, 1960
  • Albatros, 1961
  • Svlékání hadů, 1963, za tuto sbírku udělena Státní cena K. Gottwalda (1965)[2]
  • To královské, 1966
  • Šokovaná růže, 1969 – reaguje na invazi vojsk Varšavské smlouvy; sugestivní verše
  • Červenec (1980) - výbor
  • Agogh, v cizině 1980, v českých zemích až v r. 1989, vyjadřuje zde skepsi, pesimismus a zklamání, reaguje na normalizaci, tato sbírka je považována za jeden z vrcholů jeho tvorby.
  • Žebro Adamovo, 1981, jedná se o tvorbu z let 19711973
  • Velké černé ryby a dlouhý bílý chrt, verše z let 19741975
  • Sólo pro dva dechy, 1983
  • Čejčí pláč, 1984
  • Faraonka
  • Do posledního doušku

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Vladimír Prokop, Přehled české literatury 20. století

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Oldřich Mikulášek [online]. slovnikceskeliteratury.cz [cit. 2014-08-19]. Dostupné online. 
  2. Rudé právo. 30. 4. 1965, s. 1. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat