Jiřina Bohdalová

česká herečka a dabérka

Jiřina Bohdalová (* 3. května 1931 Praha) je česká herečka.

Jiřina Bohdalová
Jiřina Bohdalová (2019)
Jiřina Bohdalová (2019)
Narození3. května 1931 (90 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alias„Bohdalka“
Alma materDAMU v Praze
Aktivní roky1937–dosud
Manžel(ka)Břetislav Staš
Radoslav Brzobohatý
DětiSimona Stašová
RodičeFrantišek Bohdal
Marie Bohdalová
PříbuzníJaroslava Henzelová (sestra)
Marek Ciccotti (vnuk)
Vojtěch Staš (vnuk)
Významné roleFany / Fany
Závist / Nesmrtelná teta
Fuchsová / Chalupáři
Český lev
Nejlepší herečka v hlavní roli
1993Nesmrtelná teta
1995Fany
Umělecké ceny
Cena Thálie
2010 – Za celoživotní mistrovství v činohře
TýTý
2010 – Dvorana slávy

Výroční cena AČFK (2021)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodila se do rodiny truhláře Františka Bohdala a jeho manželky Marie, rozené Brunnerové. Matka pracovala jako služebná a věnovala se ochotnickému divadlu. Otec byl v roce 1954 odsouzen na 15 let odnětí svobody za napomáhání k velezradě, když pomáhal někdejšímu ministru Ladislavovi Karlovi Feierabendovi k emigraci. Ve Valdické věznici strávil 7 let a v roce 2016 obdržel in memoriam od ministerstva obrany osvědčení o účasti na protikomunistickém odboji.[1]

Po obecné škole v Praze-Žižkově absolvovala dívčí reálné gymnázium a po maturitě v roce 1949 nastoupila na tři roky jako učitelka na základní škole v Ostravě. Od dětských let ji lákalo divadlo; vliv mělo matčino působení v ochotnickém divadelním souboru, přihláška do baletní školy a také do filmového komparsu. Ve svých šesti letech zažila svůj filmový debut v němém filmu Pižla a Žižla na cestách (1937); další dětské role potom ve filmech Zlatý člověk (1939) a Madla zpívá Evropě (1940).

Přihlásila se na Divadelní fakultu Akademie múzických umění (DAMU), ale přijata byla až na třetí pokus. Studium z rodinných důvodů krátce přerušila a po návratu DAMU řádně absolvovala (v roce 1957) a ukončila rolí v absolventském představení Josefina. Divadelní kariéru začínala po boku Jana Wericha v Divadle ABC a posléze v Městských divadlech pražských. Právě kvůli osobě Jana Wericha kontaktovala Jiřinu Bohdalovou Státní bezpečnost, Bohdalová však informace o Werichovi odmítla předávat. Přesto Státní bezpečnost Bohdalovou od konce 50. let vedla jako agentku a teprve až roku 2004 soud konstatoval, že byla ve svazcích StB vedena neoprávněně.[2]

V letech 1967–2004 byla členkou Divadla na Vinohradech. V srpnu 1968 emigrovala mladší sestra Jaroslava Henzelová i s rodinou do Rakouska a pak do Švédska.[3] V roce 1970 Jiřina Bohdalová svědčila na svatbě spisovatele Pavla Kohouta a scenáristky Jeleny Mašínové. Z těchto důvodů pak v polovině 70. let dostávala méně rolí ve filmech.[4] Od roku 2005 je členkou Divadla Na Jezerce, kde hraje v inscenacích Lásky paní Katty (po derniéře), Paní plukovníková a Generálka. Kromě svých divadelních rolí spolupracuje často s Českou televizí; např. spolu s Vladimírem Dvořákem v letech 1956–1999 účinkovala v zábavných pořadech a scénkách, např. Televarieté. Známé jsou také její televizní pořady o vaření.

Je výraznou vypravěčkou dětských pohádek a večerníčků. Namluvila tak Pohádky ovčí babičky (1966); Broučci (1967); Pohádky z mechu a kapradí (1968); Rákosníček (1977); O chytré kmotře lišce (1982); Malá čarodějnice (1984) či O skřítku Racochejlovi (1997). Ke konci roku 2012 bylo možno její hlas slyšet celkem v 148 dílech různých večerníčků.

K jejím nejznámějším filmům patří Ucho (z roku 1969, do roku 1989 zákaz promítání), Dáma na kolejích muzikálový film (1966); Ženu ani květinou neuhodíš (1967); Bílá paní (1965); Světáci (1969); Hvězda zvaná Pelyněk (1964); Nesmrtelná teta (1993) a Fany (1995). Účinkovala také v řadě televizních seriálů, např. F.L.Věk (1971), Chalupáři (1975), Cirkus Humberto (1988), Přítelkyně z domu smutku (1993), Četnické humoresky (2000), Pojišťovna štěstí (2004–2008) a nejnověji v televizním kriminálně komediálním cyklu Zdenka Zelenky Ach, ty vraždy! kde si zahrála hlavní postavu doktorky Květy Kalendové.

Od roku 1999 do roku 2005 byla společníkem pivovaru Svijany s.r.o.[5]

Dne 3. června 2020 zastupovala hereckou obec na posledním rozloučení se zpěvačkou Evou Pilarovou v bazilice Panny Marie v Praze na Strahově.[6] V srpnu 2021 obdržela na 47. Letní filmové škole Výroční cenu AČFK.[7]

OceněníEditovat

 
Jiřina Bohdalová spolu s dalšími osobnostmi na festivalu proti rakovině prsu
  • před rokem 1989 – několikrát vyhrála v soutěži o Televizní rolničku
  • 1985 – jmenována zasloužilou umělkyní
  • 1993 – Český lev: herečka v hlavní roli (film Nesmrtelná teta)
  • 1995 – Český lev : herečka v hlavní roli (film Fany)
  • 1993 až 2002 – TýTý: desetkrát vítězství v Kategorie hereček
  • 2000 – Anketa: Král filmového úsměvu století – 3. místo (za Vlastou Burianem a Vladimírem Menšíkem)
  • 2010 – TýTý : uvedena do Dvorany slávy[8]
  • 2010 – Thálie: Cena za celoživotní mistrovství v oboru činohra
  • 2013 – Medaile Za zásluhy 1. stupeň (2013)[9]

RoleEditovat

FilmEditovat

TelevizeEditovat

Divadelní roleEditovat

KnihyEditovat

  • Jiřina Bohdalová, Slávka Kopecká, Andrej Šťastný: Hádej, kam půjdem na oběd vydalo nakladatelství Kredit 1991, ISBN 80-85279-21-5, kuchařka.
  • Jiřina Bohdalová, Lída Pěničková: Lidi, to je ale bašta vydalo nakladatelství Eminent 1997, ISBN 80-85876-49-3, kuchařka.
  • Jiřina Bohdalová, Lída Pěničková: Pro mlsné jazýčky-Slavnostní kuchařka vydalo nakladatelství Eminent 1998, ISBN 80-85876-71-X, kuchařka.
  • Jiřina Bohdalová, Lída Pěničková: Co se skrývá pod pokličkou vydalo nakladatelství Eminent 2000, ISBN 80-7281-034-0, kuchařka.
  • Jiřina Bohdalová, Petr Hora-Horejš: Měla jsem štěstí na lidi vydalo nakladatelství Press Servis 2006, ISBN 80-903837-0-X.
  • Jiřina Bohdalová, Alena Bartoňová: Třicet dní ,které otřásly váhou vydalo nakladatelství Set out 2009, ISBN 80-86277-48-8.
  • Jiřina Bohdalová, Slávka Kopecká, Pavel Skalník: Herr Gott ....a že to uteklo! vydalo nakladatelství Sláfka 2009, ISBN 978-80-86631-78-3.
  • Jiřina Bohdalová, Slávka Kopecká: Jiřina Bohdalová v kuchyni hvězd vydalo nakladatelství Sláfka 2011, ISBN 978-80-86631-96-7.
  • Jiřina Bohdalová, Slávka Kopecká: Fenomén Bohdalka vydalo nakladatelství Sláfka 2011, ISBN 978-80-86631-97-4.
  • Robert Rohál: Nehasnoucí hvězda vydalo nakladatelství Petrklíč 2012, ISBN 978-80-7229-266-0, neautorizovaný životopis.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Jiřina Bohdalová převzala za otce odbojářské ocenění. www.novinky.cz [online]. 2016-11-22 [cit. 2021-03-31]. Dostupné online. 
  2. Bohdalová musí zmizet ze seznamu StB na webu [online]. iDNES.cz, 2004-06-15 [cit. 2013-11-01]. Dostupné online. 
  3. MARUŠKA, Jan. O Jiřině, vlaku do Vídně a Werichových spartách (Jaroslava Henzelová). severskelisty.cz [online]. 2003-02-03 [cit. 2021-05-03]. Dostupné online. 
  4. 90 let Jiřiny Bohdalové: začínala v němém filmu, odmítla donášet na Wericha a ocenil ji i prezident. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-05-03 [cit. 2021-05-03]. Dostupné online. 
  5. Ministerstvo spravedlnosti ČR. Veřejný rejstřík a Sbírka listin: PIVOVAR SVIJANY, a.s. https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik-firma.vysledky?subjektId=571284&typ=UPLNY [online]. [cit. 2016-10-04]. 
  6. Přímý přenos TV Noe a ČT 24, 3. června 2020, 12–13:30
  7. Ceny udělené na Letní filmové škole Uherské Hradiště [online]. Letní filmová škola, 2021 [cit. 2021-08-13]. Dostupné online. 
  8. Oceněná Bohdalová: Jsem zvědavá, co mi dají k devadesátinám. iDNES.cz [online]. 2011-04-03 [cit. 2021-05-02]. Dostupné online. 
  9. Lidovky. Zeman rozdal řády i svým známým. Vyznamenal Čubu, Bohdalovou i Slováčka. lidovky.cz [online]. 2013-10-28 [cit. 2013-10-29]. 
  10. a b O divadle, Jana Bednářová: Rozhovor s J. B.. www.odivadle.cz [online]. [cit. 2016-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-05. 

LiteraturaEditovat

  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 1, 117, 265.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 84–86.
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 68. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 50. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 60. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 112. 
  • VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha: Primus, 1993, str. 260, 272, 274, 283, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazyEditovat