F. L. Věk (seriál)
F. L. Věk je černobílý třináctidílný československý televizní seriál z roku 1970, natočený režisérem Františkem Filipem podle historického románu Aloise Jiráska F. L. Věk.
| F. L. Věk | |
|---|---|
| Žánr | historický |
| Formát | seriál |
| Námět | Alois Jirásek |
| Scénář | Otto Zelenka |
| Režie | František Filip |
| Hrají | Radoslav Brzobohatý Jan Pivec Antonie Hegerlíková Jaroslav Marvan Václav Voska Zdeněk Kryzánek Radovan Lukavský Eva Vosková Jana Brejchová Jiřina Bohdalová Gabriela Vránová Dana Medřická |
| Země původu |  Československo |
| Jazyk | čeština |
| Počet dílů | 13 |
| Obvyklá délka | 53 minut |
| Produkce a štáb | |
| Kamera | R. Stahl |
| Premiérové vysílání | |
| Vysíláno | 12. září 1971 – 18. listopadu 1971 (a 4. března 1990) |
| F. L. Věk na ČSFD, Kinoboxu, SZ, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Děj pojednává o českém vlastenci, publicistovi a skladateli z doby národního obrození. Předlohou pro románovou i seriálovou postavu Věka byla historická osobnost Františka Vladislava Heka. Poslední díl seriálu nesměl být vysílán před rokem 1989. Důvodem byly myšlenky o vlastenectví a svobodě, prostupující celým seriálem, které po okupaci 1968 nabyly aktuálního významu.
Herecké obsazeníEditovat
Hlavní postavyEditovat
| Radoslav Brzobohatý | František Ladislav Věk |
| Jindřich Hrdý | František Ladislav Věk - desetiletý |
| Jan Pivec | Josef Věk, otec F. L. Věka |
| Antonie Hegerlíková | Anežka Věková, matka F. L. Věka |
| Jaroslav Marvan | Havránek |
| Václav Voska | Kramerius |
| Zdeněk Kryzánek | Žalman |
| Radovan Lukavský | Václav Thám |
| Eva Vosková | Márinka Snížková |
| Jana Brejchová | Paula Butteau |
| Jiřina Bohdalová | Lotty Butteau |
| Gabriela Vránová | Betty Butteau |
| Dana Medřická | matka Butteau |
Další roleEditovat
- Eduard Cupák – Mozart
- Karel Höger – Butteau
- František Kovářík – farář Hejna
- Jiří Sovák – spěšnoved Sýkora
- Jan Tříska – Šebestián Hněvkovský
- Martin Růžek – profesor Vydra
- Bohuš Záhorský – páter Vrba
- Vladimír Menšík – konšel Pinkava
- Jiřina Štěpničková – Barbora Snížková, Márinčina babička
- Ota Sklenčka – převor kláštera
- Miloš Nedbal – direktor na opočenském zámku
- Josef Somr – zámecký aktuár
- Otakar Brousek starší – Josef II.
- Jiří Adamíra – Leopold II.
- Jaroslav Satoranský – Jan Theobald Held
- Ilja Prachař – Vavák (4 epizody - 4., 5., 9., 11. díl)
- Petr Haničinec - Lojzík Šmíd (1 epizoda - 13. díl: Naděje)
Jednotlivé díly a jejich dějEditovat
Díl první – Malý František VěkEditovat
Roku 1769 se kupci Věkovi narodí syn František. František se od dětství učí hrát na housle a zpívat. Má talent, a to mu pomůže ke stipendiu v benediktinském klášteře. František studuje v Praze.
Věkův soused v Dobrušce Žalman je vyznáním český bratr. Kdysi měl dokonce výtisk Bible kralické, ale kniha mu byla zabavena – domnívá se, že za tím stáli Věkovi.
Díl druhý – StudentEditovat
Po prázdninách se František vrací do Prahy. Seznámí se i s místní knihovnou, zvláště ho zajímají zakázané knihy. Roku 1781 je vydán toleranční patent, Žalman se nechá zapsat na matrice jako evangelík. Císař Josef II. ale rozhodne i o dalších změnách: mají být rušeny kláštery, což pro Františka znamená konec studií. František se ale v klášteře s císařem dokonce setká a dostane od něj stipendium. Majetek kláštera je rozprodáván. Mniši se snaží nějaké knihy zachránit a František je pro ně vynáší tajnou cestou ven, sám si také nějaké může vzít. Pro Žalmana vezme Bibli kralickou, spor mezi sousedy se tak urovná.
Díl třetí – První láskaEditovat
František přichází do rodiny Butteauových, aby vyučoval jejich němou dceru Paulu hře na housle. Při tom se do ní zamiluje. V hodinách matematiky profesora Vydry pak nedává pozor. U Butteauových se seznámí s Václavem Thámem a spřátelí se s ním. S přítelem a kolegou ze studií Šebestiánem Hněvkovským František chodí do divadla: do Nosticova na Figarovu svatbu nebo do Boudy na Koňském trhu.
Díl čtvrtý – Mozartovy dvacetníkyEditovat
Připravuje se premiéra Dona Giovanniho. Mozart ještě nemá dopsanou předehru, a tak ho na Bertramce, kde pobývá u Duškových, paní Josefina zamkne v pokoji, dokud ji nenapíše. Na Bertramce se s Mozartem setká i František, který má zaskočit v opeře ve sboru. Mozart mu dá dva dvacetníky. Při představení Lotty, sestra Pauly a herečka, Františka svádí, její plán se nakonec podaří a František ji políbí. Pochopí ale, že pro Lotty je to jen hra a je zahanben.
Díl pátý – DivadloEditovat
František účinkuje jako hudebník v Boudě. K Butteauovým teď ale nedochází. Věkův otec se dozví o jeho účinkování v divadle a rozjede se do Prahy, chce, aby se s ním syn vrátil domů. František nechce a otec se ho zřekne. František má málo peněz, na studiích chce vytrvat, a proto chce odprodat své knihy. Nakladatel Kramerius je ale vezme jen do zástavy. Thám se Františkovi svěří, že je zamilovaný.
Díl šestý – Návrat domůEditovat
František odjíždí na krátký výlet za Butteauvými. Zde náhodou uvidí Paulu a Tháma a pochopí, kdo je Thámovou tajnou láskou. V ten okamžik ho dostihne Lotty, František s ní nechce mluvit.
Mladý Věk se dozvídá, že jeho maminka je nemocná a rozhodne se odjet domů. Otec ho zprvu nechce přijmout. I když jeho návrat maminku uzdraví, otec s Františkem jedná špatně, je pro něj jen levnou pracovní silou, dokonce mu šacuje kapsy, když má podezření, že František kradl v krámě. František by rád odešel do Prahy.
Díl sedmý – Kněz, nebo kupec!Editovat
František stále pracuje pro otce. Ten nechce o jeho dalším studiu slyšet – pouze kdyby se František stal knězem, což on nechce. Otec ho už pověřuje i obchodem, František má odjet do Králík. Ten toho chce využít a dostat se odtud tajně do Prahy. Potká zde ale chudé kočovné herce – jsou tu i Butteauovi a Thám. Ten se oženil s Paulou, které se narodil chlapeček, bohužel ale zanedlouho zemře. Paule se vrátila řeč. Thám vymlouvá Františkovi jeho úmysl jet do Prahy.
Díl osmý – Úspěšný kupecEditovat
František se nakonec vrátí domů a věnuje se úspěšně obchodu. Také vede kostelní sbor. Terezka, která zpívá sólo, se ho na sebe snaží upozornit tak, že zpívá falešně. Místo očekávané lekce navíc ale František sólo svěří Márince Snížkové. Františkův otec umírá a syn po něm přebírá krám. Protože se mu vede dobře, nabádá ho maminka, aby odjel do Prahy za přáteli a také si koupit klavír. Setká se s Butteauovými a s Paulou. Ta si Františkovi postěžuje, že její manžel se stále věnuje vlastenecké práci, na ni nemá čas a také že tato práce je finančně nezabezpečí. Když se paní Butteauová od Františka dozví, že nemá nevěstu, snaží se mu dohodit Betty, Paulinu mladší sestru.
Díl devátý – KlavírEditovat
František jde na návštěvu k Butteauovým, Betty se mu snaží zalíbit, František však jejich komedii – ve které figuruje i Paula – prohlédne. Pak jdou všichni do divadla a po představení František odchází s Thámem. Další den jde František do Krameriova knihkupectví – zde se setkává s páterem Vrbou a Vavákem. Vybere si i klavír a vrací se do Dobrušky.
Díl desátý – Slovař českýEditovat
Páter Vrba se vydává na cestu po Čechách s kabátem plným knih, které rozdává. Jinou představu o vlastenectví má pan Sýkora, který se snaží o „reformu“ českého jazyka. Trvá na používání českých slov a sám je i vymýšlí. Věk půjčuje knížky a chodí k němu pro ně i Frantina, která je půjčuje pro Márinku, protože Márinka se stydí. František přijde na to, komu Frantina knihy půjčuje.
Díl jedenáctý – KorunovaceEditovat
Je rok 1791 a v Praze se připravuje korunovace Leopolda II. českým králem. Do Prahy se chystají i obyvatelé Dobrušky, včetně Františka a Márinky s její babičkou. František chtěl původně sledovat korunovační průvod s přítelem Hněvkovským, nakonec ale přijde za Márinkou.
Díl dvanáctý – SvatbaEditovat
Všichni společně pozorují průvod, poté jdou do vlasteneckého divadla U Hybernů. U příležitosti korunovace se koná freibál, na který jde i František s Márinkou. Jsou tu i Paula a Betty, která se Márince posmívá. Věk ji usadí a Márince řekne, že doufá, že se stane jeho nevěstou. Po návratu domů jim požehná Žalman a v kostele se koná svatba.
Díl třináctý – NadějeEditovat
Nyní je rok 1797, František má dvě děti. Odjíždí do Prahy. Setkává se s Thámem, ten přišel o práci u divadla a rozhodne se odjet do Plzně. Navíc odhalil Paulinu nevěru. Paula se ale nakonec rozhodne odjet s ním. Zdá se, že vlastenectví teď stojí v pozadí, habsburská monarchie musí čelit francouzskému vyhlášení války. František chce doma organizovat české divadlo. Naráží ale na nesouhlas vyšších míst. Stejně tak s půjčováním knih, které mu jsou zabaveny. Později mu jsou zase vráceny a František se musí rozhodnout, jestli je bude půjčovat dál. I přes překážky chce František ve vlastenecké práci pokračovat.
ZajímavostiEditovat
Seriál se natáčel v Praze a v Novém Městě nad Metují – zde se jedná především o náměstí, kde mají Věkovi krám. Z dalších míst jde o vlastencovo rodiště Dobrušku, Broumovský klášter, hrad Valdek a Opočno.
Úvodní znělkou je duchovní českobratrská píseň z Kancionálu sestaveného Janem Amosem Komenským, který vyšel roku 1659 v exilu v Amsterodamu. Jedná se o Modlitbu za pokoru – Soudce všeho světa, Bože. Autorem hudby (v orig. Erhalt uns, Herr, bei deinem Wort) je německo-dánský hudební skladatel Dietrich Buxtehude.[1]
Zdrojem většiny nových slov, která v 10. dílu "vytvořil" poštmistr Sýkora, je Slovář český (1705, 1716) puristy J. Ryvoly. V seriálu se tyto novotvary uvádějí jako Sýkorovy opravy právě tohoto slovníku.
ReferenceEditovat
LiteraturaEditovat
- KOMENSKÝ, Jan Amos. Kancionál. Praha : Kalich, 1992. ISBN 80-7017-552-4 (K vydání připravila Olga Settari)
- MOC, Jiří. Seriály od A do Z. Lexikon českých seriálů. Praha : Česká televize, 2009. ISBN 978-80-7404-036-8
Související článkyEditovat
Externí odkazyEditovat
- F. L. Věk v Česko-Slovenské filmové databázi
- F. L. Věk v Internet Movie Database (anglicky)
- F. L. Věk na webu České televize
- F. L. Věk v cyklu Pokračování příště, Česká televize
- Fanouškovské stránky
- Filmová Místa.cz – o místech, kde se seriál natáčel
