F. L. Věk (seriál)
F. L. Věk je československý dramatický televizní seriál vzniklý v produkci Československé televize, která jej také v roce 1971 vysílala. Třináctidílný seriál je adaptací stejnojmenného románu spisovatele Aloise Jiráska, podle scénáře Otto Zelenky jej natočil režisér František Filip. Seriál pojednává o životě titulní postavy, Františka Ladislava Věka, českého vlastence a obchodníka z Dobrušky, v době počátků českého národního obrození ve třetí třetině 18. století, s převážným zaměřením na období let 1787–1791. Předlohou pro fiktivní Jiráskovu postavu Věka byla osobnost dobrušského buditele a kupce Františka Vladislava Heka.
| F. L. Věk | |
|---|---|
 Logo seriálu | |
| Základní informace | |
| Žánry | drama historický |
| Formát | seriál |
| Předloha | román F. L. Věk |
| Dramaturgie | Vladimír Kovářík Jiří Malásek |
| Scénář | Otto Zelenka |
| Režie | František Filip |
| Hrají | Radoslav Brzobohatý Jan Pivec Antonie Hegerlíková Dana Medřická Jana Brejchová Jaroslav Marvan Radovan Lukavský Gabriela Vránová Václav Voska Bohuš Záhorský Zdeněk Kryzánek Vladimír Menšík Jan Tříska Martin Růžek Eva Vosková |
| Země původu |  Československo |
| Jazyk | čeština |
| Počet řad | 1 |
| Počet dílů | 13 (seznam dílů) |
| Obvyklá délka | 42–62 min |
| Produkce a štáb | |
| Vedoucí produkce | Jiří Dvořáček |
| Kamera | Rudolf Stahl |
| Hudba | Jiří Srnka |
| Produkční společnost | Československá televize Filmové studio Barrandov |
| Distributor | Československá televize |
| Premiérové vysílání | |
| Stanice | I. program |
| Formát obrazu | černobílý, 4 : 3 |
| Vysíláno | 12. září 1971 – 28. listopadu 1971 |
| F. L. Věk na ČSFD, Kinoboxu, FDb, SZ, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Příběh editovat
Do rodiny Josefa Věka, kupce z Dobrušky, se v roce 1769 narodí vytoužený syn František. Ve škole si jeho pěveckého talentu všimne jeho kmotr a zdejší regenschori Havránek, takže jej přizve do chrámového sboru na kůru. Když se jeho bratranec z Prahy shání po nějakém dobrém choralistovi, Havránek mu se souhlasem Věkových doporučí malého Františka. Mladý Věk tak v roce 1779 odchází sám z malého východočeského města do Prahy, kde má zpívat ve sboru v kostele. Zároveň má zajištěno stipendium na ubytování a stravu v benediktinském klášteře a studium gymnázia. Absolvuje školu a chystá se na studium filozofie, aby se v budoucnu stal knězem, avšak postupně se seznamuje s divadlem a další kulturou velkoměsta, ale také s mnohými českými vlastenci, kteří usilují o zachování a rozvoj české kultury a českého jazyka v dobách, kdy i v hlavním českém městě převažuje němčina.
Obsazení editovat
- Radoslav Brzobohatý jako František Ladislav Věk, český vlastenec
- Postavu F. L. Věka v prvních dvou dílech ztvárnili: ve věku 4 let Antonín Sedlák, ve věku 10–12 let Jindřich Hrdý, ve věku 15 let Pavel Kolínský
- Jan Pivec jako Josef Věk, kupec v Dobrušce a otec Františka
- Antonie Hegerlíková jako Anežka Věková, manželka Josefa a matka Františka
- Dana Medřická jako Butteauová, pražská měšťanka a matka tří dcer
- Jana Brejchová jako Paula Butteauová, němá dcera Butteauových
- Jaroslav Marvan jako František Havránek, učitel regenschori v Dobrušce a Františkův kmotr
- Radovan Lukavský jako Václav Thám, pražský divadelník, přítel Butteauových
- Gabriela Vránová jako Betty Butteauová, dcera Butteauových
- Václav Voska jako Kramerius, pražský vydavatel
- Bohuš Záhorský jako Matouš Vrba, kněz
- Zdeněk Kryzánek jako Žalman, český bratr z Dobrušky a soused Věkových
- Vladimír Menšík jako Pinkava, konšel z Dobrušky
- Jan Tříska jako Šebestián „Šebek“ Hněvkovský, pražský básník a Františkův kamarád
- Martin Růžek jako Vydra, kněz a profesor
- Eva Vosková jako Marie „Márinka“ Snížková, dívka z Dobrušky
Produkce editovat
Scénář televizní adaptace románu F. L. Věk spisovatele Aloise Jiráska napsal Otto Zelenka v letech 1968–1969, tedy v době, kdy po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa ještě doznívalo uvolnění 60. let.[1] Z pětisvazkového románu využil scenárista první dvě knihy a malou část knihy třetí.[2][3] Režisér František Filip v létě 1969 připravoval pro Československou televizi (ČST) natočení tohoto materiálu ve formě série osmi celovečerních dílů.[4] Na podzim 1969 jednal Filip s ČST o dvanáctidílném seriálu,[5] ve stejné době se objevily informace o 14 dílech, přičemž filmování mělo probíhat v prvním a druhém čtvrtletí následujícího roku.[6] Titulní roli Františka Věka, kterou Jirásek vytvořil podle vlastence Františka Vladislava Heka, získal Radoslav Brzobohatý, do dalších hlavních rolí režisér Filip obsadil Jana Pivce, Antonii Hegerlíkovou, Radovana Lukavského a Janu Brejchovou.[7] Postavu Žalmana měl ztvárnit Jaroslav Vojta, který však ještě před započetím produkce v dubnu 1970 zemřel (jeho roli převzal Zdeněk Kryzánek[8]).[9] Natáčení seriálu v produkci Filmového studia Barrandov pro Československou televizi bylo zahájeno delší dobu před srpnem 1970 v ateliérech v Hostivaři,[7] štáb využíval také externí lokace v Nízké Srbské, Broumově, Novém Městě nad Metují,[10] Dobrušce i dalších místech východních Čech.[11] Exteriéry využili filmaři také v Praze, například v říjnu 1970 se na Malostranském náměstí točil korunovační průvod císaře Leopolda II., kterého se zúčastnil kočár s panovníkem tažený dvanáctispřežím starokladrubských běloušů, čtyři čtyřspřežní kočáry, více než 100 jezdců na koních a přes 700 komparzistů.[12] V roce 1971 byly paláci Žofín natočeny scény z bálu k poctě korunovaného krále Leopolda.[13] V celém seriálu účinkovalo 180 herců a asi 3000 statistů.[14]
Úvodní znělkou F. L. Věka je orchestrální verze duchovní českobratrské písně „Soudce všeho světa, Bože“ z Kancionálu sestaveného Janem Amosem Komenským, který vyšel roku 1659 v exilu v Amsterdamu.[15] Autorem její hudby je skladatel Dietrich Buxtehude, jenž ji v 17. století složil jako melodii pro starší luteránský hymnus „Erhalt uns, Herr, bei deinem Wort“.[16] Hudbu k seriálu napsal Jiří Srnka,[17] pod vedením Milivoje Uzelace ji nahrál Filmový symfonický orchestr.
V lednu 1971 uvedl náměstek ústředního ředitele Československé televize, že seriál F. L. Věk je třináctidílný,[18] ovšem před premiérou úvodního dílu v září 1971 byla tato informace ze strany pracovníků ČST upravena s tím, že pořad má pouze 12 epizod.[19] Závěrečný třináctý díl nebyl, zřejmě z cenzurních důvodů, uveden.[20]
Vysílání editovat
Seriál F. L. Věk uvedla Československá televize na I. programu od září do listopadu 1971, při příležitosti 120. výročí narození Aloise Jiráska.[21] První díl měl premiéru 12. září 1971,[22] další následovaly v týdenní periodě, takže dvanáctá, poslední necenzurovaná část byla odvysílána 28. listopadu 1971.[23] Seriál byl zařazen do večerního vysílání v hlavním vysílacím čase, začátky jednotlivých dílů o délce od 42 do 62 minut byly ve 20.00 nebo 20.05 hodin. Výjimkou byl sedmý díl, který byl předpremiérově uveden již v dopoledním vysílání v 9.25 hodin (a ve 20 hodin měl tentýž den premiéru),[24] a devátá část, jež byla kvůli oslavám výročí říjnové revoluce přesunuta v programu o den dříve na 21. hodinu.[25]
Při premiéře seriálu v roce 1971 nebyl zřejmě z cenzurních důvodů odvysílán závěrečný třináctý díl, který se věnuje střetu vlastence Věka a panské vrchnosti.[20] Celý seriál se navíc následně během normalizace stal trezorovým dílem[26] kvůli své celkové tematice obrody utlačovaného a pokořeného národa (což nabylo po srpnu 1968 jiného, než původního významu), takže nebyl po téměř dvě desetiletí reprízován.[11] Jeho obnovenou premiéru uvedla Československá televize až po sametové revoluci od prosince 1989.[27] Pořad byl 4. března 1990 zakončen premiérou do té doby neodvysílaného třináctého dílu.[28]
Celý seriál vydala na DVD poprvé na přelomu let 2007 a 2008 společnost Bontonfilm.[29][30]
Seznam dílů editovat
| Č. v seriálu | Režie | Scénář | Datum premiéry |
|---|---|---|---|
| 1 | František Filip | Otto Zelenka | 12. září 1971 |
| Kupci Josefu Věkovi se roku 1769 narodí v Dobrušce syn František. Věkův soused Žalman je tajným vyznáním český bratr. Má dokonce výtisk Bible kralické, ale ta je mu v roce 1773, jako poslední z jeho bratrských knih, zabavena – domnívá se, že za udáním stáli Věkovi. Malý František se od dětství učí hrát na housle a zpívat. Má talent, takže mu regenschori Havránek v roce 1779 zajistí místo choralisty a stipendium na filozofická studia v benediktinském klášteře v Praze; má se stát knězem. | |||
| 2 | František Filip | Otto Zelenka | 19. září 1971 |
| Po prázdninách strávených doma se František vrátí do Prahy. Seznámí se i s tamní klášterní knihovnou, v níž ho zvláště zajímají zakázané knihy. Císař Josef II. vydá toleranční patent, takže Žalman se nechá zapsat jako evangelík. Panovník ale rozhodne i o dalších změnách: mají být rušeny kláštery, což pro Františka znamená v roce 1784 konec studií. Hoch se ale v klášteře se samotným císařem dokonce setká a dostane od něj stipendium na další studium. Majetek kláštera je rozprodáván. Mniši se snaží některé knihy zachránit, takže František je pro ně vynese tajnou cestou ven a sám si také nějaké může vzít. Pro Žalmana vezme Bibli kralickou a spor mezi dobrušskými sousedy se tak urovná. | |||
| 3 | František Filip | Otto Zelenka | 26. září 1971 |
| S přítelem a kolegou ze studií Šebestiánem Hněvkovským chodí František v Praze roku 1787 do divadla: do Nosticova na Figarovu svatbu nebo do Boudy na Koňském trhu. Aby si přivydělal, začne působit také jako učitel – v rodině Butteauových má vyučovat jejich oněmělou dceru Paulu hře na housle, při tom se ale do ní zamiluje. U Butteauových se seznámí s divadelníkem Václavem Thámem a spřátelí se s ním. | |||
| 4 | František Filip | Otto Zelenka | 3. října 1971 |
| V Praze se připravuje se premiéra Dona Giovanniho. Mozart ještě nemá dopsanou předehru, a tak ho na Bertramce, kde pobývá, Duškova paní Josefína zamkne v pokoji, dokud ji nenapíše. Na Bertramce se s Mozartem setká i František, který má zaskočit v opeře ve sboru. Mozart mu dá dva dvacetníky. Při představení Lotty, Paulina sestra a herečka, Františka svádí, její plán se nakonec podaří a František ji políbí. Pochopí ale, že pro Lotty je to jen hra, takže je zahanben. | |||
| 5 | František Filip | Otto Zelenka | 10. října 1971 |
| František účinkuje jako hudebník v Boudě, k Butteauovým teď kvůli Lotty nedochází. Věkův otec se dozví o jeho účinkování v divadle a rozjede se do Prahy. Chce, aby se s ním syn vrátil domů. František to odmítne a otec se ho zřekne. Hoch má málo peněz, na studiích chce ale vytrvat, a proto plánuje odprodat své knihy. Nakladatel Kramerius je ale vezme jen do zástavy. Thám se Františkovi svěří, že je zamilovaný. | |||
| 6 | František Filip | Otto Zelenka | 17. října 1971 |
| František odjede na krátký výlet za Prahu za Butteauovými. Zde náhodou uvidí Paulu a Tháma, a pochopí, kdo je Thámovou tajnou láskou. V ten okamžik ho dostihne Lotty, František s ní ale nechce mluvit. Mladý Věk se posléze dozví, že jeho maminka je nemocná, a rozhodne se odjet domů. Otec ho zprvu nechce přijmout. I když jeho návrat maminku uzdraví, otec s Františkem jedná špatně; je pro něj jen levnou pracovní silou, dokonce mu šacuje kapsy, když má podezření, že František kradl v krámě. František by rád odešel zpět z Dobrušky do Prahy. | |||
| 7 | František Filip | Otto Zelenka | 24. října 1971 |
| František v roce 1789 stále pracuje v krámě pro otce. Ten nechce o jeho dalším studiu slyšet – pouze kdyby se František stal knězem, což on nechce. Otec, kterého trápí zdravotní problémy, ho však pověří i obchodem: František má odjet nejprve do Solnice pro plátno, posléze i do Králík pro len. Mladý Věk chce cesty do Králík využít a dostat se odtud tajně do Prahy. Ve skupině chudých kočovných herců ale v Králíkách potká Butteauovy a Tháma. Ten se oženil s Paulou, které se narodil chlapeček, jenž ale nedlouho po porodu zemřel. Paule se ale vrátila řeč. Thám vymluví Františkovi jeho úmysl jet do Prahy. | |||
| 8 | František Filip | Otto Zelenka | 31. října 1971 |
| František se nakonec vrátí domů a věnuje se úspěšně obchodu. Také vede kostelní sbor, sólo svěří Márince Snížkové. Františkův otec umírá a syn po něm přebírá krám. Protože se mu vede dobře, nabádá ho maminka, aby odjel do Prahy si koupit klavír a navštívit přátele. Tam se opět setká s Butteauovými. Paula si Františkovi postěžuje, že její manžel se stále věnuje vlastenecké práci a na ni nemá čas. Ví také, že tato práce je finančně nezabezpečí. Když se paní Butteauová od Františka dozví, že nemá nevěstu, snaží se mu dohodit Betty, Paulinu mladší sestru. | |||
| 9 | František Filip | Otto Zelenka | 6. listopadu 1971 |
| František jde na návštěvu k Butteauovým, Betty se mu snaží zalíbit, František však jejich plán – ve kterém figuruje i Paula – prohlédne. Pak jdou všichni do divadla a po představení František odejde s Thámem. Další den zamíří František do Krameriova knihkupectví, kde se setká s páterem Vrbou a Vavákem. Vybere si i klavír a vrátí se do Dobrušky. | |||
| 10 | František Filip | Otto Zelenka | 14. listopadu 1971 |
| Páter Vrba se vydá na cestu po Čechách s kabátem plným českých knih, které na venkově rozdává. Jinou představu o vlastenectví má poštmistr Sýkora, který se snaží o „reformu“ českého jazyka. Trvá na používání výhradně českých slov a sám je i vymýšlí. Věk mezitím půjčuje v Dobrušce knížky nejrůznějším zájemcům; chodí k němu pro ně i Frantina, která je vyzvedává pro Márinku, protože ta se před Františkem stydí. Mladík nakonec zjistí, komu Frantina knihy půjčuje. | |||
| 11 | František Filip | Otto Zelenka | 21. listopadu 1971 |
| Je rok 1791 a v Praze se připravuje korunovace Leopolda II. českým králem. Do města se chystají i obyvatelé Dobrušky, včetně Františka a Márinky s její babičkou. Věk chce zprvu sledovat korunovační průvod s přítelem Hněvkovským, nakonec ale přijde za Márinkou. | |||
| 12 | František Filip | Otto Zelenka | 28. listopadu 1971 |
| Všichni společně pozorují průvod, poté jdou do vlasteneckého divadla U Hybernů. U příležitosti korunovace se koná bál, na který dorazí i František s Márinkou. Jsou tu také Paula a Betty, která se Márince posmívá, že je venkovanka. Věk však Márince řekne, že doufá, že se stane jeho nevěstou. Po návratu do Dobrušky jim požehná Žalman a v kostele se uskuteční svatba. | |||
| 13 | František Filip | Otto Zelenka | 4. března 1990 |
| V roce 1797 má František s Márinkou dvě děti. Odjede do Prahy, kde se setká s Thámem. Ten přišel o práci u divadla a rozhodne se odjet do Plzně. Navíc odhalil Paulinu nevěru, jeho manželka se ale nakonec rozhodne odjet s ním. Zdá se, že vlastenectví teď stojí v pozadí, habsburská monarchie musí čelit francouzskému vyhlášení války. František chce v Dobrušce organizovat české divadlo, naráží ale na nesouhlas panských úředníků. Stejné je to i s půjčováním knih, které mu jsou zabaveny, i když později navráceny. I přes překážky chce ale František Věk ve vlastenecké práci pokračovat dál. | |||
Přijetí editovat
Jan Říha v týdeníku Květy po prvním dílu uvedl, že je přesvědčen, že divácký zájem o F. L. Věka bude narůstat a že „předčí i svého času populární Forsythy“, protože oproti sáze z produkce BBC „jde o seriál ryze český s dějem velice blízkým a hrdiny, kteří nám už dávno přirostli k srdci“.[13] Rovněž Jan Kliment po zhlédnutí první epizody v Rudém právu napsal, že „[v]šechno nasvědčuje tomu, že se umělcům naší televize podařilo dílo, které bude znamenat mnoho“. Pochválil scénář, kameru, scénu, hudbu, režii i herce v hlavních a vedlejších rolích.[31] List Lidová demokracie označil F. L. Věka za nejvýznamnější umělecký čin podzimní sezóny roku 1971[14] a kvalitu hudby v seriálu od Jiřího Srnky vyzdvihlo Rudé právo.[32] Zhodnocení dvanácti dílů seriálu, které v tomto listě vyšlo, uvedlo, že pořad „[p]řes určité nedostatky byl významným činem naší televize“. Autor textu kritizoval některé scény, které tvůrci podle něj zbytečně prodlužovali (např. na kůru či v divadle při premiéře Dona Giovanniho), jiné zase byly podle něj až příliš sentimentální (rozhovor Márinky s babičkou v Praze). Podle komentáře však režisér František Filip dobře obsadil jednotlivé role, takže ani nevadil reálný věk Radoslava Brzobohatého a Radovana Lukavského, který byl oproti postavám, které ztvárnili, vyšší. Povšiml si také kvalitních hereckých výkonů Antonie Hegerlíkové, Bohuše Záhorského a Jana Pivce, z vedlejších postav považoval za nejzdařilejší role Karla Högera a Josefa Kemra.[3] Podle Karla Misaře z týdeníku Tvorba byly herecké výkony, hudba a některé části seriálu zdařilé, jinak ale, dle jeho názoru, televizní F. L. Věk začal i skončil „s rozpaky“, neboť režisér Filip se scenáristou Zelenkou podle něj nedokázali zachovat Jiráskem vytvořenou kroniku té doby, se všemi rozpory a změnami, ale období prezentovali „jen zevně, pomocí rekvizit a kostýmů“.[1]
Mezi diváky měl seriál velký ohlas, což se v roce 1972 odrazilo i ve vysoké návštěvnosti expozice v rodném domě Františka Vladislava Heka v Dobrušce.[33]
Po sametové revoluci získali v roce 1990, při oceňování trezorových děl z přelomu 60. a 70. let 20. století, režisér František Filip a scenárista Otto Zelenka za svoji práci na seriálu F. L. Věk na návrh FITES prémii Českého literárního fondu.[26]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b MISAŘ, Karel. Skončí se starosvětsky – svatbami. Tvorba. 1971, čís. 49, s. 16. Dostupné online.
- ↑ F.L.Věk [online]. Aloisjirasek.cz [cit. 2021-11-02]. Dostupné online.
- ↑ a b gr. Zamyšlení nad televizním F. L. Věkem. Lidová demokracie. 1971-12-02, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Seriál osmi celovečerních filmů. Lidová demokracie. 1969-08-06, s. 5. Dostupné online.
- ↑ PUDILOVÁ, Sandra. Shodnout se v tom, oč jde…. Záběr. 1969, čís. 22, s. 4. Dostupné online.
- ↑ Nové televizní filmy. Lidová demokracie. 1969-10-31, s. 5. Dostupné online.
- ↑ a b V hostivařské. Záběr. 1970, čís. 16, s. 2. Dostupné online.
- ↑ TASR. Pred 100 rokmi sa narodil osobitý český herec Zdeněk Kryzánek [online]. Teraz.sk, 2020-10-30 [cit. 2021-11-02]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ KINSKÝ, Ota. Poslední dějství: Herec bez masky. Lidová demokracie. 1970-04-23, s. 5. Dostupné online.
- ↑ HEROUT, Jaroslav. Poznáváte?. Vlasta. 1971, čís. 25, s. 26. Dostupné online.
- ↑ a b KOTALOVÁ, Jana. Kudy kráčel František? Od natáčení F. L. Věka uplynulo půlstoletí [online]. Rychnovsky.denik.cz, 2020-02-08 [cit. 2021-11-02]. Dostupné online.
- ↑ Slavnou korunovaci. Lidová demokracie. 1970-10-05, s. 3. Dostupné online.
- ↑ a b ŘÍHA, Jan. F. L. Věk na obrazovce. Květy. 1971, čís. 37, s. 34–37. Dostupné online.
- ↑ a b mp. Televizní i netelevizní F. L. Věk. Lidová demokracie. 1971-09-17, s. 5. Dostupné online.
- ↑ HOFMANNOVÁ, Karla. Český hornový sbor v Litomyšli zahrál barokní skladby i světovou premiéru [online]. Operaplus.cz, 2021-07-09 [cit. 2021-11-02]. Dostupné online.
- ↑ Erhalt uns Herr bei deinem Wort, BuxWV 27 (Buxtehude, Dietrich) [online]. Imslp.org [cit. 2021-11-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DUBSKÝ, Vilda. Hudba: Jiří Srnka. Záběr. 1973, čís. 8, s. 6. Dostupné online.
- ↑ KŘÍŽKOVÁ, Lída. Zeptali jsme se Vladimíra Soleckého. Vlasta. 1971, čís. 4, s. 2. Dostupné online.
- ↑ cl. Seriály a angažované programy. Lidová demokracie. 1971-09-08, s. 4. Dostupné online.
- ↑ a b MOC, Jiří. Seriály od A do Z : Lexikon českých seriálů. Praha: Česká televize, 2009. ISBN 978-80-7404-036-8. S. 63–64.
- ↑ mc. Podzim u obrazovky. Rudé právo. 1971-08-19, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Televize. Rudé právo. 1971-09-11, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Televize. Rudé právo. 1971-11-27, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Televize. Rudé právo. 1971-10-23, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Televize. Rudé právo. 1971-10-06, s. 5. Dostupné online.
- ↑ a b ČTK. Ceny za trezorová díla. Rudé právo. 1990-10-23, s. 4. Dostupné online.
- ↑ Televize. Rudé právo. 1989-12-09, s. 8. Dostupné online.
- ↑ Program televize. Květy. 1990, čís. 9, s. 56–57. Dostupné online.
- ↑ GRÁFOVÁ, Jitka. Na DVD přiletí Čestmír, přikodrcá F. L. Věk i Karfík [online]. Aktualne.cz, 2007-12-06 [cit. 2021-11-02]. Dostupné online.
- ↑ F. L. Věk [online]. Csfd.cz [cit. 2021-11-02]. Dostupné online.
- ↑ KLIMENT, Jan. F. L. Věk v televizi. Rudé právo. 1971-09-09, s. 5. Dostupné online.
- ↑ mra. Pokus zajímavý i poučný. Rudé právo. 1971-11-23, s. 5. Dostupné online.
- ↑ HLADKÝ, Ladislav. Rodný domek F. Vl. Heka. Vlasta. 1972, čís. 42, s. 26. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
- F. L. Věk na stránkách České televize
- F. L. Věk v Česko-Slovenské filmové databázi
- F. L. Věk na SerialZone
- F. L. Věk v cyklu Pokračování příště (2003), Česká televize