Otevřít hlavní menu

Vladimír Kovářík

český literární historik, středoškolský pedagog a vysokoškolský pedagog
Další významy jsou uvedeny na stránce Vladimír Kovářík (rozcestník).

PhDr. Vladimír Kovářík, CSc., (12. října 1913 Čelákovice7. června 1982 Praha) byl český literární vědec, který většinu svých popularizujících knih z oblasti historie věnoval mládeži. Zabýval se zejména literárními dějinami 19. století, obdobím budování Národního divadlaNerudovým životem a dílem. Vycházel vstříc zájmu mladých čtenářů o umělecko-naučnou literaturu a hledal cesty, jak jim přístupnou a zábavnou formou přiblížit znalost dějin české literatury. Sem je možné například zařadit díla Mládí Jana Nerudy, Otec české ThálieJosefu Kajetánu Tylovi a knížku vzpomínek českých spisovatelů na jejich mládí Když velcí byli malí.

Prof. PhDr. Vladimír Kovářík, CSc.
Narození 12. října 1913
Čelákovice, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 7. června 1982 (ve věku 68 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání literární vědec
Národnost česká
Alma mater Univerzita Karlova
Děti synové Vladimír Kovářík
a Jan Kovářík, dcera Marcela
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

Po maturitě na reálném gymnáziu v Brandýse nad Labem v roce 1932 a doplňující maturitě na klasickém gymnáziu v roce 1933 vystudoval český jazyk a latinu na Filosofické fakultě University Karlovy (1933–1937). Poté pracoval jako středoškolský profesor českého jazyka na gymnáziu na Žižkově v Praze (1936–1940, 1942–1949) a v Táboře (1940–1942). Po roce 1949 byl redaktorem Československého rozhlasu, vedoucím redakce pro děti a mládež. Po roce 1954 pracoval v Československé televizi. V roce 1964 se stal docentem historie a teorie sdělovacích prostředků na Fakultě osvěty a novinářství University Karlovy. V roce 1967 získal titul PhDr. obhajobou práce Dětský svět Marie Majerové, v roce 1969 získal titul kandidát věd (CSc.) prací Nerudova cesta k pramenům dětství. V roce 1980 byl jmenován profesorem.

Jeho oba synové, Vladimír Kovářík (* 1946) a Jan Kovářík (*1950), působili mimo jiné jako publicisté.

SpisyEditovat

Studie a populárně naučné knihyEditovat

  • Mládí Jana Nerudy (1955), populárně naučná studie pro mládež.
  • Otec české Thálie (1960), populárně naučná studie pro mládež o Václavu Klimentu Klicperovi a o počátcích českého divadla.
  • Dětský svět Marie Majerové (1962), studie.
  • Hlasy a tváře (1965), čtení o umění a umělcích, populárně naučná studie pro mládež.
  • Staropražská romance (1969, rozšířeno 1973), čtení o tom, jak se žilo před sto lety,
  • Nerudova cesta k pramenům dětství (1971).
  • Slavní a zapomenutí (1983), čtení o životě a díle českých spisovatelů, vydáno posmrtně.
  • Besedy (1983), vydáno v roce autorových nedožitých sedmdesátin.
  • Daleká, široká pole (1984), čtení o Janu Nerudovi, vydáno posmrtně.

SkriptaEditovat

  • Vývoj rozhlasové publicistiky 1 (1969).
  • Proměny rozhlasové publicistiky 2 (1975).

PovídkyEditovat

  • Chytráci (1973), povídka pro mládež.
  • Jiříkovo vidění a jiné příběhy (1973, rozšířeno 1978), vyprávění podle Josefa Kajetána Tyla.

Literární místopisEditovat

Zcela výjimečné postavení mají tři svazky literárního místopisu, kde vedle nejrůznějších údajů ze života českých spisovatelů připomíná Kovářík i vliv kraje na vznik a podobu literárního díla. Jsou to knihy Literární toulky po Čechách (Albatros, Praha 1977), Literární toulky Moravou (Albatros, Praha 1978) a Literární toulky Prahou (Albatros, Praha 1980).

Externí odkazyEditovat