Jaroslav Marvan

český herec

Jaroslav Marvan (11. prosince 1901 Žižkov[1][2]21. května 1974 Praha) byl český herec.

Jaroslav Marvan
Jaroslav Marvan, kolem roku 1940
Jaroslav Marvan, kolem roku 1940
Rodné jménoJaroslav Marvan
Narození11. prosince 1901
Žižkov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. května 1974 (ve věku 72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníSlavín (hrobka)
Aktivní roky1926–1973
ChoťMarie Marvanová
DětiAlena Marvanová (* 1960)
Významné rolepolicejní rada Vacátko v seriálu Hříšní lidé města pražského, revizor Gustav Anděl ve filmech Dovolená s Andělem, Anděl na horách
Umělecké ceny
1951 Státní cena
1953 titul zasloužilý umělec
1971 titul národní umělec
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí editovat

Narodil se a vyrůstal na pražském předměstí, tehdy samostatném Žižkově. Vystudoval reálné gymnázium Karla Sladkovského a stejně jako jeho otec se stal zaměstnancem pošty. Pracoval v pražském Zeměpisném ústavu a na ředitelství pošt. Po několika letech praxe byl vyslán do Užhorodu na Podkarpatskou Rus (ta byla v té době součástí Československa). Zde působil v letech 1920–1923 a zde začal hrát ochotnické divadlo. Pokračoval ochotnicky i později v Praze v žižkovském divadle Deklarace a také ve Švandově divadle.

Po návratu do Prahy byla jeho hlavním zaměstnáním práce výběrčího úvěrů. Když si údajně stěžoval svému příteli a spolužákovi, blíže neurčenému Josefu Čapkovi[zdroj?], že se stydí vymáhat od lidí peníze, Čapek mu pomohl dostat se k divadlu k Burianovi.

Divadelní kariéra editovat

Bylo mu v té době 24 let, stal se hostujícím hercem v Divadle Vlasty Buriana s gáží třicet korun za představení. V roce 1926 se stal profesionálním hercem a Burianovým dvorním „nahrávačem“. V období protektorátu, v roce 1943, přestoupil do Divadla na Vinohradech, kde zůstal až do roku 1950[3], kdy po rozdělení souborů přešel do Městských divadel pražských a zde hrál až do roku 1954[4]. V roce 1954 se stal členem činohry Národního divadla, kde působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1972.

Filmová kariéra editovat

Účinkoval ve 212 filmech a 40 televizních inscenacích, stal se tak jedním z nejobsazovanějších českých herců. První film se jmenoval Falešná kočička aneb Když si žena umíní (1926) a poslední Noc na Karlštejně z roku 1973. Hrál téměř ve všech Burianových filmech. Vystupoval též v televizním seriálu Hříšní lidé města pražského, kde ztvárnil postavu kriminálního rady Vacátka i v navazujících celovečerních filmech. Též v seriálu F. L. Věk (kmotr Havránek), namluvil i jednu z postav ve večerníčku Broučci (1966).

Ocenění editovat

Osobnosti divadla a filmu vzpomínají na Jaroslava Marvana editovat

Svatopluk Beneš

  • Jaroslav Marvan byl nesmírně hrdý na svou stavovskou čest, která upevňovala jeho vnitřní disciplínu. Nesnášel kolegy, kteří zlehčovali svým osobním chováním a jednáním herecký stav. Bylo to ostatně patrné i na jeho zevnějšku. Byl vždycky slušně oblečený a upravený a jeho vystupování s tím vším dokonale harmonovalo… Nikdy nepociťoval potřebu upozorňovat na sebe na ulici maskou umělce. To si ponechával pro jeviště a pro kameru.[6]
  • Jaroslav Marvan po sobě zanechal výraznou stopu herecké osobnosti. A my, kteří jsme měli příležitost pracovat s ním a poznat ho stejně dobře taky jako člověka, na něho vzpomínáme nejen se stále větší úctou, ale taky s lítostí, že už není mezi námi. Jeho nespočetní diváci a obdivovatelé pak čekají na každou příležitost, aby si mohli připomenout jeho temperamentní, typicky české a lidové herectví. Byl miláčkem obecenstva a ono mu to také dávalo vždycky vděčně najevo.[7]

František Filipovský

  • Vážil jsem si a vážím si dosud nezměrné pracovitosti, profesionální poctivosti a vděčím Jaroslavu Marvanovi zejména za to, že mne naučil tomu, co potom oceňovali režiséři: Přijít na zkoušku divadelního představení nebo na natáčení naprosto technicky a psychicky připravený a udržet roli v jedné rovině.[8]

Josef Vinklář

  • Jako herec byl dokonalý profesionál a z toho snad vyvěralo i to, že byl velkým maximalistou na všechny, ale začínal u sebe. Byl v tomto směru nekompromisní, leckdy se zdálo, že je až příkrý… Byl nadán velkou jistotou, suverenitou, značnou lidskou i uměleckou hrdostí. V podstatě to byl však velmi plachý člověk.[9]

Rodinný život editovat

Jaroslav Marvan bydlel ve vilové čtvrti Třebešín ve Strašnicích v ulici K Červenému dvoru 677.[10]

Filmové role, výběr editovat

20. léta editovat

30. léta editovat

40. léta editovat

50. léta editovat

60. léta editovat

70. léta editovat

Televize editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Matriční zápis o narození. z matriční knihy řk. farního kostela sv. Rocha na Žižkově [online]. [cit. 2016-12-18]. Dostupné online. 
  2. Matriční zápis o sňatku. z matriční knihy řk. farního kostela sv. Rocha na Žižkově [online]. [cit. 2016-12-18]. Dostupné online. 
  3. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  4. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 300
  5. Časopis Pestrý týden, č. 40, ročník 15, vyd. 5. 10. 1940, str. 4, vyd. Grafické umělecké závody V. Neubert a synové, Praha, 1940
  6. Petr Hořec: Jaroslav Marvan. Nejen o sobě, Melantrich, Praha, 1991, str. 296
  7. Petr Hořec: Jaroslav Marvan. Nejen o sobě, Melantrich, Praha, 1991, str. 297
  8. Petr Hořec: Jaroslav Marvan. Nejen o sobě, Melantrich, Praha, 1991, str. 287
  9. Petr Hořec: Jaroslav Marvan. Nejen o sobě, Melantrich, Praha, 1991, str. 288
  10. VILINSKIJ, Valerij Sergejevič. Pražský adresář 1937–1938. I. - III. díl. Praha: Státní tiskárna, 1937. 28, 1685, 83 s. Dostupné online. S. 844. 

Literatura editovat

Externí odkazy editovat