Lída Baarová

česká herečka

Lída Baarová, rozená Ludmila Babková, provdaná Ludmila Kopecká a Ludmila Lundwallová (7. září 1914 Praha27. října 2000 Salcburk), byla česká herečka. Před rokem 1945 rozvíjela svou filmovou kariéru s úspěchem nejen v Československu, ale také v Německu a Itálii. V emigraci po roce 1948 účinkovala také v italských a španělských filmech. Kontroverzním tématem, které Baarovou provázelo až do její smrti, byl její milostný vztah s říšským ministrem propagandy Josephem Goebbelsem.

Lída Baarová
Lída Baarová
Lída Baarová
Rodné jméno Ludmila Babková
Narození 7. září 1914
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 27. října 2000 (ve věku 86 let)
Salzburg
RakouskoRakousko Rakousko
Místo pohřbení Krematorium Strašnice
Alma mater Pražská konzervatoř
Aktivní roky 1931–1944, 1950–1957
Manžel(ka) Gustav Fröhlich (pouze zasnoubení), Jan Kopecký (1947–1956), Kurt Lundwall (1969–1972)
Partner(ka) Gustav Fröhlich (1935–1936)
Joseph Goebbels (1936–1938)
Rodiče Karel Babka, Ludmila Babková st. (také herečka)
Příbuzní Zorka Janů (sourozenec)
Sídlo Praha 6 Dejvice, Neherovská ul. č. 8
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

 
Vila Lídy Baarové od architekta Ladislava Žáka z roku 1937 v Praze 6, Neherovská 8

RodinaEditovat

Narodila se do rodiny úředníka pražského magistrátu Karla Babky (1886–1965)[1] a jeho manželky Ludmily, rozené Fenclové (1890–1945)[2] . Matka byla operní pěvkyní a hrála na klavír. Občas zpívala ve sboru opery Národního divadla, ale většinou se věnovala rodině. Zemřela na následky infarktu během policejního výslechu. Společně měli ještě druhou dceru Zorku (1921–1946). Druhou manželkou Karla Babky byla herečka Marcela Nepovímová (1919–2005).[3]

Rodinný přítel Jindřich Šimon Baar byl vzorem pro volbu jejího uměleckého jména.

Činnost před válkou a za válkyEditovat

Lída Baarová byla vyhledávanou představitelkou sličných dívek a mladých žen. S další slavnou českou herečkou Adinou Mandlovou se Baarová setkávala na proslavených večírcích u Miloše Havla a při dalších společenských událostech. Mandlová ve svých memoárech napsala: „Měla jsem vždycky Lídu moc ráda, přestože jsme byly velké konkurentky, ale nikdy jsme proti sobě neintrikovaly, což je v showbusinessu velmi řídký jev."[4]

Svůj první vztah měla s českým filmařem Karlem Lamačem. Zamiloval se do ní Vlasta Burian, který se kvůli ní chtěl rozvést.[5] Několik let měla vztah s německým hercem Gustavem Fröhlichem, který se zřekl své židovské manželky, aby neutrpěla jeho herecká kariéra.[6]

Ve 30. letech natáčela v hitlerovském Německu a bulvární tisk tvrdil, že je milenkou tehdejšího německého ministra propagandy Josepha Goebbelse, který ovládal německý filmový průmysl. Ona toto popírala, uváděla, že se s Goebbelsem pouze zná. V rámci poválečného vyšetřování se pak hájila tím, že Goebbels na ni naléhal a že nakonec jeho svodům neodolala:

„Zájem pana ministra o mne se však projevoval víc a víc různými pozváními, květinami k premiérám. Na všechny moje premiéry chodil, kruh se kolem mne stále více a více svíral. Bránila jsem se…, ale neubránila.“[7]

Do aféry se nakonec vložil sám Hitler, na jehož příkaz musela Baarová zanechat kontaktů s Goebbelsem a v roce 1939 opustila Německo. Důvodem bylo, že se Hitler snažil udržet vztah Goebbelse a jeho ženy Magdy. Goebbels mu místo toho nabídl raději svou rezignaci a chtěl odejít jako vyslanec do Japonska, ale Hitler to nepřijal.[8]

Baarová měla po aféře s Goebbelsem zakázáno natáčet v Německu, vrátila se proto do Čech. Během německé okupace udržovala vztah s ministrem protektorátní vlády Jaroslavem Kratochvílem, dvojitým agentem Paulem Thümmelem nebo s Františkem Teunerem. Jinou kontroverzní figurou, s níž Baarová udržovala kontakt, byl český literát a nacistický kolaborant Felix Achille de la Cámara. Pro Baarovou napsal námět k filmu Dívka v modrém a připravoval i propagandistický protizednářský scénář Čtverylka lásky. S Baarovou počítal pro hlavní ženskou roli, ale film nakonec zůstal nerealizován.[9] Cámara uvedl herečku také do okultních kruhů, v nichž se sám pohyboval. Baarová o něm však později nechtěla vůbec mluvit, pouze naznačovala, že jí tyto styky velmi ublížily.[10]

V  roce 1941 jí bylo zakázáno natáčet na území Protektorátu, odešla proto do Itálie. Zde pokračovala v natáčení filmů. Prvním z nich byl snímek La Fornarina. Její herecký talent jí dovedl až ke spolupráci se slavným režisérem Vittoriem De Sicou. Její slibně se rozvíjející herecká práce byla ovšem záhy přerušená. Po vylodění spojeneckých vojsk v Itálii se ještě před koncem války herečka musela vrátit do Prahy.[11]

Po válceEditovat

Na konci války uprchla do Německa, ale byla internována americkými okupačními orgány, byla vyšetřována CIC a 23. září 1945 byla předána do Československa. Byla vyšetřována a vězněna za údajnou kolaboraci. Po 16 měsících vězení a výslechů (v jejím případě vypovídalo 80 svědků) byly všechny žaloby a obvinění postupně vyvráceny. Dopoledne na Štědrý den v roce 1946 byla propuštěna. „Nebylo prokázáno,“ konstatovalo se v návrhu veřejného žalobce mimořádného lidového soudu, „že se obviněná Lída Baarová dopustila udavačství ani že podporovala nacismus spoluprací s gestapem nebo SD. Její styky s Goebbelsem a Hitlerem nespadají do doby zvýšeného ohrožení republiky. Pokud se stýkala s význačnými německými osobnostmi v době okupace, šlo o to, aby jí bylo umožněno hraní ve filmu, takže tyto styky lze klasifikovat jako činy podle dekretu č. 138/45 Sb.“

V této době zemřela hereččina matka, která během jednoho z policejních výslechů týkajícího se Baarové dostala infarkt. Její sestra Zorka Janů, která dlouhodobě trpěla psychickými problémy, spáchala sebevraždu poté, co ji jako sestru „kolaborantky“ v roce 1946 vyobcovali z divadla. Svůj život ukončila skokem z okna rodinné vily v Praze na Hanspaulce. Z nejbližších příbuzných Baarové tak zůstal naživu jen otec, který se však potýkal s vážnými zdravotními problémy (prodělal amputaci dolní končetiny).[12]

V lednu 1948 bylo trestní řízení proti Lídě Baarové definitivně zastaveno. Lída Baarová se provdala 27. července 1947 za loutkáře Jana Kopeckého (potomka známé loutkářské rodiny Kopeckých a synovce komunistického ministra informací Václava Kopeckého). V té době jezdila se svým mužem a hrála loutkové divadlo a po únorovém převratu – opět za mimořádně dramatických okolností – spolu utekli do Rakouska. Zde poznala svého druhého muže, lékaře Kurta Lundwalla (syna opavského stavitele Julia Lundwalla). Žila s ním dohromady 23 let, manželství však uzavřeli až v roce 1969. Lundwall zemřel v roce 1972 a herečka se už nikdy potom znovu neprovdala.

Závěr životaEditovat

 
Rodinný hrob v Praze–Strašnicích

Po smrti svého manžela žila Baarová sama ve svém bytě v rakouském Salcburku. Do Československa se po roce 1989 vrátila už pouze na několik dní, počátkem devadesátých let, aby se zúčastnila autogramiády v Praze a naposledy navštívila místa, která měla spjatá s tolika vzpomínkami. S postupujícím věkem se stále více stranila veřejnosti. Spolu s chátrajícím zdravím propadala také čím dál větší závislosti na prášcích a alkoholu.[13] V pozdním věku za ní přijížděli někteří z jejích bývalých spolupracovníků a přátel (například režisér Otakar Vávra, jenž o herečce natočil dokument z cyklu GENUS), ale také novináři či filmaři, kteří se zajímali o hereččiny osudy (například režisérka Helena Třeštíková, která o herečce natočila dokument Zkáza krásou).

Ve svém salcburském bytě Lída Baarová ve věku 86 let zemřela. Rozloučení proběhlo nejprve 8. listopadu 2000 na městském hřbitově v Salcburku, následně pak 9. ledna 2001 ve strašnickém krematoriu v Praze.[14] Její urna je uložena v rodinném hrobě v Praze-Strašnicích.

Herecká kariéraEditovat

V českém filmuEditovat

Lída Baarová se jako filmová herečka prosadila těsně po nástupu zvukového filmu. Ještě jako sedmnáctiletá studentka konzervatoře debutovala v roce 1931 ve filmu Kariéra Pavla Čamrdy. Protože studenti měli zákaz účinkování ve filmu, byla Baarová z konzervatoře vyloučena[15] a soustředila se výhradně na svoji filmovou dráhu. Hned na jejím počátku se objevila v úspěšných komediích po boku Vlasty Buriana (Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, Funebrák), což jí vyneslo popularitu. I poté hrála v lidovějších komediích, které sice kritika nechválila, ale publikum zbožňovalo (Okénko, Madla z cihelny, Zlatá Kateřina apod.). Baarová se brzy stala jednou z největších filmových hvězd českého filmu 30. let, která ročně stihla natočit až šest snímků.

Filmaře zaujala hlavně svým atraktivním vzhledem a fotogeničností, čemuž odpovídaly také její role – nejčastěji ztělesňovala romantické hrdinky a svůdné krásky v komediích, melodramatech či operetách. Zajímavější herecké příležitosti dostala od režiséra Otakara Vávry. V psychologickém dramatu Panenství si zahrála roli mladé životem zkoušené prodavačky. V populární komedii Dívka v modrém mohla v hlavní dvojroli prokázat své komediální nadání (za roli byla v roce 1940 oceněna Národní cenou). Naposledy se ve Vávrově režii objevila v psychologickém historickém snímku Turbina. Šlo zároveň o jednu z jejích posledních rolí v domácím filmu. Po roce 1941 totiž Baarová dostala od německé správy zákaz účinkování v českých filmech.[16]

Až na sklonku druhé světové války ji Martin Frič obsadil do filmu 13. revír, z jehož natáčení však Baarová odešla, když se dozvěděla, že filmaři s ní ve skutečnosti už nepočítají. Role prostitutky Fróny byla následně přeobsazena Danou Medřickou.[17] Film byl dokončován v roce 1945 v éře zestátněné kinematografie, kde už pro Baarovou nebylo místo vzhledem k jejím stykům s nacisty, za které byla souzena.

V zahraničním filmuEditovat

Lída Baarová zůstává jednou z mála českých hereček, kterým se podařilo prosadit v kontextu evropského filmu. V polovině 30. let dostala nabídku od německé filmové společnosti UFA, jejíž studia byla přezdívána „evropským Hollywoodem“. Od roku 1935 do roku 1938 točila Baarová v Německu několik filmů ročně a byla zde velmi populární. Jejím prvním německým filmem, který se stal rovnou diváckým hitem, bylo výpravné romantické drama Barkarola. Baarová tu hrála hlavní roli po boku Gustava Fröhlicha, velké hvězdy německého filmu, s nímž poté tvořila pár i ve skutečnosti.[18] Tato slibně se rozvíjející kariéra však skončila v roce 1939. Když vyšla najevo její milostná známost s Goebbelsem, musela Německo opustit.

V době, kdy slavila úspěchy v německých filmech, dostala dokonce nabídku od hollywoodské společnosti MGM na několikaletou smlouvu v Americe. Baarová však odmítla, což později označovala za největší chybu svého života:

„Byla jsem hloupá rozmazlená mladá holka, která měla všechno, peníze, muže a slibnou kariéru po celé Evropě. Jednou za mnou přišli dva muži od společnosti MGM a ptali se mě, jestli bych nechtěla do Ameriky. Já ale byla zvyklá na to, že mě lidé poznávali a uctívali, nechtěla jsem zase začínat jako bezejmenná herečka, byť za velkou louží. Nikdo mi tehdy neřekl: Vezmi si to nejnutnější a honem koukej být pryč. Sedm let jsem mohla pracovat v Americe a nic by se mi bývalo nestalo. To pokládám za největší chybu svého života.“[19]

 
Snímek obrazovky filmu I vitelloni (1953), Franco Fabrizi a Lída Baarová

Po zákazu účinkování v německých i českých filmech se Baarová po roce 1941 do závěru druhé světové války objevila v několika italských filmech. Italští režiséři ji obsazovali i později v 50. letech, kdy se po emigraci z Československa k filmovému herectví vrátila. Jejím nejvýznamnějším snímkem, v němž ztvárnila jednu z vedlejších rolí, jsou v tomto období Darmošpalové Federica Felliniho. Než Baarová svou filmovou kariéru na konci 50. let definitivně uzavřela, stihla se objevit také v několika španělských filmech. Později se v Rakousku věnovala již jen divadlu.

OceněníEditovat

  • 1940 Národní cena (za roli komtesy Blanky ve filmu Dívka v modrém) [20]

FilmografieEditovat

  • Il Cielo brucia (The Sky Burns, 1957)
  • Retorno a la verdad (The Truth Will Set You Free, 1957)
  • El Batallón de las sombras (The Forgotten Ones, 1957)
  • Rapsodia de sangre (Ecstasy, 1957)
  • Todos somos necesarios (We All Matter, 1956)
  • Viaje de novios (Honeymoon, 1956)
  • La Mestiza (The Mestiza, 1956)
  • Miedo (The Fear, 1956)
  • Gli innocenti pagano (What Price Innocence? 1953)
  • Pietà per chi cade (Compassion, 1953)
  • I Vitelloni (Darmošlapové, 1953), režie Federico Fellini
  • La vendetta di una pazza (Revenge of a Crazy Girl, 1952)
  • Carne inquieta (Restless, 1952)
  • Gli amanti di Ravello (The Lovers of Ravello, 1950)
  • La Bisarca (1950)
     
    Kinorevue 27. 11. 1940, titulní strana (Lída Baarová ve filmu Život je krásný)
  • Vivere ancora (Still Alive, 1944)
  • L’Ippocampo (The Sea-Horse, 1944)
  • Il Cappello da prete (Priest’s Hat, 1944)
  • Ti conosco, mascherina! (Masked Girl, Recognized!, 1943)
  • Grazia (The Charming Beauty, 1943)
  • La Fornarina (The Baker, 1942)
  • Turbina (Turbine, 1941)
  • Paličova dcera (Arsonist’s Daughter, 1941)
  • Za tichých nocí (In the Still of the Night, 1941)
  • Dívka v modrém (Girl in Blue, 1940)
  • Život je krásný (Life Is Beautiful, 1940)
  • Maskovaná milenka (1940)
  • Artur a Leontýna (Arthur and Leontine, 1940)
  • Ohnivé léto (Fiery Summer, 1939)
  • Die Geliebte (Love of my Life, 1939)
  • Männer müssen so sein (Men Are That Way, 1939)
  • Maskovaná milenka (Masked Paramour, 1939)
  • Liebeslegende (Love Story, 1938)
  • Der Spieler – Roman eines Schwindlers (Gambler’s Story, 1938)
  • Die Fledermaus (The Bat, 1937)
  • Die Kronzeugin (The Chief Witness, 1937)
  • Panenství (Virginity, 1937)
  • Lidé na kře (People on the Floating Ice, 1937)
  • Patrioten (Patriots, 1937)
  • Unter Ausschluss der Öffentlichkeit (Private Show, 1937)
  • Komediantská princezna (Gypsy Princess, 1936)
  • Švadlenka (The Seamstress, 1936)
  • Die Stunde der Versuchung (The Hour of Temptation, 1936)
  • Verräter (Traitor, 1936)
  • Barcarole (Boatman’s Song, 1935)
  • Leutnant Bobby, der Teufelskerl (Lieutenant Bobby, the Daredevil, 1935)
  • Einer zuviel an Bord (The Fifth-Wheel, 1935)
  • Grandhotel Nevada (Grand Hotel Nevada, 1934)
  • Dokud máš maminku (As Long as your Mother is Alive, 1934)
  • Zlatá Kateřina (Golden Kate, 1934)
  • Na růžích ustláno (Easy Life, 1934)
  • Pán na roztrhání (A Popular Guy, 1934)
  • Pokušení paní Antonie (Antonia’s Temptation, 1934)
  • Její lékař (The Physician, 1933)
  • Sedmá velmoc (The Seventh Superpower, 1933)
  • Okénko (The Window, 1933)
  • Madla z cihelny (The Brickmaker’s Daughter, 1933)
  • Jsem děvče s čertem v těle (Funky Girl, 1933)
  • Funebrák (The Undertaker, 1932)
  • Malostranští mušketýři (Prague’s Musketeers, 1932)
  • Růžové kombiné (The Pink Slip, 1932)
  • Šenkýřka u divoké krásky (Waitress at the Wild Beauty’s Bar, 1932)
  • Lelíček ve službách Sherlocka Holmese (Lelíček in Sherlock Holmes’ Service, 1932)
  • Zapadlí vlastenci (Forgotten Patriots, 1932)
  • Kariéra Pavla Čamrdy (Pavel Čamrda’s Career, 1931)
  • Obrácení Ferdyše Pištory (Conversion of Fred Pištora, 1931)

Filmy o Lídě BaarovéEditovat

AutobiografieEditovat

CitátyEditovat

Lída byla neuvěřitelně krásná. Takovým tím ušlechtilým způsobem, její souměrná tvář, dokonalá postava a trochu chladné vystupování z ní udělaly hvězdu. A to nejen ve filmu. I mezi námi muži od filmu.
— Svatopluk Beneš [23]
Lída Baarová byla živočišná krása. Největší živočišná krása, jaká tu kdy byla. Dneska žádný podobný typ jako ona není. Skončila nešťastně, protože se dostala mezi špičky nacistické říše.
— Otakar Vávra [24]
Myslím, že je možné, aby se člověk zamiloval třeba i do vraha. Nemyslím ale, že to byl Lídin případ. Ona byla tak posedlá svou kariérou, že byla ochotná udělat cokoliv, jen aby její záře stoupala výš a výš. A Goebbels jí ohromně pomohl.
— Zdenka Procházková [25]
Můj základní pocit z ní byl soucit – soucit s člověkem, který je po tom všem, po kariéře a pádu, po neskutečných výkyvech nahoru a dolů, naprosto a zcela sám. Tak absolutní samota se vidí opravdu málokdy.
— Helena Třeštíková [26]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o sňatku Karla Babky s Ludmilou Marií Fenclovou farnosti při kostele sv. Nejsvětější Trojice v Podskalí na Novém Městě pražském
  2. Matriční záznam o narození a křtu Ludmily Fenclové farnost Strakonice
  3. MOTL, Stanislav. Cesty za oponu času 3. Praha: Eminent, 2012. 280 s. ISBN 978-80-7281-448-0. Kapitola Ztracená závěť Lídy Baarové. 
  4. Adina Mandlová si s Lídou Baarovou po krku nešly, vyměňovaly si i důvěrnosti. Novinky [online]. 30. ledna 2016. Dostupné online. 
  5. První lásky Lídy Baarové. Novinky [online]. 6. října 2014. Dostupné online. 
  6. Film vs. realita: Nechala si Lída Baarová skutečně sáhnout na ňadra?. Lidovky [online]. 16. února 2016. Dostupné online. 
  7. Byla Lída Baarová kolaborantkou? Dostala nálepku, které se těžko zbavuje, soudí Stanislav Motl. Plus [online]. 2019-12-09 [cit. 2020-04-05]. Dostupné online. (česky) 
  8. Podle: http://en.wikipedia.org/wiki/L%C3%ADda_Baarov%C3%A1#The_road_to_fame „They [Baarova and Goebbels].started a passionate love affair which lasted for over a year and caused her breakup with Gustav Fröhlich.“ „Hitler was (…) sympathetic towards Magda [Goebbels]; he asked Goebbels to end the affair. Goebbels offered his resignation instead. He wanted to divorce his wife, marry Lída Baarová, and leave Germany with his Liduška, (Czech diminutive of Lída, connoting love), as he affectionatedly called her, for Japan. However, Hitler did not accept his resignation.“
  9. POTOLSKÝ. První český film protizednářské tendence: „Čtverylka lásky“. Vlajka. 18. 7. 1939, roč. 9, čís. 21, s. 5. 
  10. Žena, která se zapletla do dějin | Noviny. Lidovky.cz [online]. 2009-07-20 [cit. 2020-04-09]. Dostupné online. (česky) 
  11. Lída Baarová. Reflex [online]. 16. května 2008. Dostupné online. 
  12. Byla Lída Baarová kolaborantkou? Dostala nálepku, které se těžko zbavuje, soudí Stanislav Motl. Plus [online]. 2019-12-09 [cit. 2020-04-05]. Dostupné online. (česky) 
  13. Třeštíková: Baarová si přála přivézt Becherovku a pak nás vyhodila. iDNES.cz [online]. 2016-01-22 [cit. 2020-04-04]. Dostupné online. 
  14. S Baarovou se rozloučili i Češi. iDNES.cz [online]. 2001-01-10 [cit. 2020-04-04]. Dostupné online. 
  15. „Proti své vůli jsem se nepěkně zapletla do dějin. A krutě za to zaplatila.“ Příběhy slavných: Lída Baarová. Dvojka [online]. 2017-05-05 [cit. 2020-04-04]. Dostupné online. (česky) 
  16. Lída Baarová. Reflex.cz [online]. [cit. 2020-04-04]. Dostupné online. (česky) 
  17. 13. revír – Revue. Filmový přehled [online]. [cit. 2020-04-04]. Dostupné online. (česky) 
  18. První lásky Lídy Baarové - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2020-04-04]. Dostupné online. 
  19. Největší kariéristka stříbrného plátna? Lída Baarová šla přes mrtvoly - Lifee.cz. www.lifee.cz [online]. [cit. 2020-04-04]. Dostupné online. (česky) 
  20. Časopis Pestrý týden, č. 40, ročník 15, vyd. 5. 10. 1940, str. 4, vyd. Grafické umělecké závody V. Neubert a synové, Praha, 1940
  21. Zkáza krásou v Česko-Slovenské filmové databázi
  22. a b ZÍDKOVÁ, Lucie: Mohl to být Hitler. Rozhovor s Helenou Třeštíkovou, Pátek Lidových novin, 15. ledna 2016
  23. https://www.lifee.cz/trendy/nejvetsi-karieristka-stribrneho-platna-lida-baarova-sla-pres-mrtvoly_82985.html
  24. https://ceskobudejovicky.denik.cz/kultura_region/vavra-lida-baarova-byla-zivocisna-krasa20110502.html
  25. https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/373868/hvezda-rencova-filmu-prochazkova-o-lide-baarove-pro-karieru-byla-ochotna-udelat-cokoliv.html
  26. https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/s-baarovou-se-rozloucili-i-cesi.A001108_230710_filmvideo_was

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat