Wikipedie

Pražská konzervatoř

konzervatoř v Praze

Pražská konzervatoř je jednou z hlavních pražských vzdělávacích institucí pro výuku hudby, zpěvu a herectví. Škola sídlí ve třech různých budovách, hlavní budova je v ulici Na rejdišti 77/1, na Starém Městě, Praha 1.

Pražská konzervatoř
Logo školy
Budova Pražské konzervatoře na Dvořákově nábřeží
Budova Pražské konzervatoře na Dvořákově nábřeží
Předchůdce Varhanická škola v Praze
Právní forma příspěvková organizace
Zřizovatel Hlavní město Praha
Datum založení 1808, výuka zahájena 24. dubna 1808
REDIZO 600004538
Ředitel MgA. Petr Čech, ArtD.
Zástupce Mgr. Ladislav Horák, PaedDr. Veronika Höslová, MgA, Aleš Kaňka, Mgr. Jana Balašová, Mgr. Klára Dolejšová
Adresa Na rejdišti 77/1
110 00 Praha 1- Staré Město
Zeměpisné souřadnice 50°5′26″ s. š., 14°24′57″ v. d.
Oficiální web http://www.prgcons.cz/
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pražská konzervatoř byla založena v roce 1808 jako první konzervatoř ve střední Evropě a po pařížské konzervatoři jako druhá vůbec. První školní rok byl zahájen 24. dubna 1811.

VzděláváníEditovat

 
Budova Pražské konzervatoře na nároží ulic Na Rejdišti a Dvořákova nábřeží
 
Bedřich Diviš Weber na rytině od Josefa Eduarda Teltschera z doby kolem roku 1830.

Konzervatoř nabízí vzdělání v oborech hry na většinu běžných hudebních nástrojů, klasického zpěvu, skladby, dirigování a herectví. Délka výuky je šest let, z toho čtyři roky představuje maturitní studium a dva roky tzv. absolutorium. Učební plán zahrnuje specializovaná teoretická studia, výuku jevištní řeči a povinné všeobecné hudební vzdělání (hudební harmonie, rytmus, intonace, obligátní klavír ad.).

Instituce také provozuje vlastní symfonický a komorní orchestr, několik komorních hudebních souborů a sborů a jednu činoherní skupinu a operní soubor, složené z posluchačů školy. Ročně se koná přibližně 250 konzertů a 40 divadelních představení.

Ve školním roce 2005/06 na škole studovalo přibližně 550 českých a 40 zahraničních studentů.

DějinyEditovat

 
Hlavní budova Pražské konzervatoře v ulici Na rejdišti, kde škola sídlí od roku 1918

Založení školyEditovat

Pražská konzervatoř byla fakticky založena roku 25. dubna 1808 příslušníky pražské hudbymilovné aristokracie a měšťanstva provoláním, které je považováno za zakládací listinu školy. Pod listinou jsou podepsáni František Josef hrabě z Vrtby, František Josef ze Šternberka a Manderscheidu, Jan hrabě Nostic, Kristián Kryštof z Clam-Gallasu, Bedřich hrabě z Nostic, Karel hrabě a pán na Firmianě, Jan Josef Pachta z Rájova, František Josef z Klebelsbergu[1]. Skladatel Bedřich Diviš Weber (1766–1842), budoucí první ředitel konzervatoře, vypracoval plán nového ústavu podle pařížského vzoru (založena 1795) a milánské konzervatoře (založena 1807). Z důvodu tehdy probíhajících koaličních válek byla výuka zahájena až 24. dubna 1811. Výuka probíhala v dominikánském klášteře u svatého Jiljí na Starém Městě a prvním ředitelem byl Bedřich Diviš Weber.

První studentiEditovat

Prvními žáky konzervatoře byly děti do deseti let. Ve vyučovacích hodinách hráli na školní nástroje, které byly k dispozici na konzervatoři (violoncella a kontrabasy). Teprve od roku 1816 byli přijímáni žáci ne mladší deseti let.

První koncertyEditovat

První veřejnou akademii posluchačů uspořádala konzervatoř 21. února 1815 v Redutě a příštího roku (15. září 1816) absolvovalo prvních 12 posluchačů, z nichž 7 si zasloužilo pochvalné zmínky, mezi nimi i violoncellista Josef Weidl, rodem z Loučky, dále houslisté J. V. Kalivoda a K. Barták, kontrabasista J. Novák, fagotista L. Vesecký, hornista J. Cvrček a klarinetista F. Blatt. Roku 1822 absolvovalo celkem 22 posluchačů, mezi nimi violoncellisté Josef Hlavatý z Prahy a Jan Matys z Komorního Hrádku u Chocerad (a dále také slavný houslista Josef Slavík).

Pozdější koncerty posluchačů konzervatoře dosáhly vysoké úrovně a mezinárodního věhlasu, o kterých se pochvalně zmíňovali tehdejší velcí autoři, například Carl Maria von Weber, Niccolò Paganini, Richard Wagner, Hector Berlioz či Ferenc Liszt[2].

Vývoj názvu a organizačního zařazeníEditovat

V letech 1818–1918 se jednalo o soukromou hudební konzervatoř pod vedením Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách. V roce 1919 byl ústav zestátněn a do roku 1945 nesl název Státní konzervatoř hudby v Praze. Po roce 1945 se pražská konzervatoř stala výhradně školou střední, když v roce 1946 vznikla Akademie muzických umění s hudební fakultou (HAMU). Od roku 2001 podléhá škola Magistrátu hlavního města Prahy a v té souvislosti změnila název na Pražská konzervatoř.[3]

CitátEditovat

„ Založením pražské konzervatoře v roce 1811 dostalo se městu Praze významného a vynikajícího učiliště, po kterém hudbymilovné obyvatelstvo opravdu prahlo a kterého si také pro svou velikou lásku k hudbě plně zasluhovalo. Hlavní město Praha jest opravdu hrda na svoji hudební konservatoř a její vykonané dílo... “
— Dr. Karel Baxa, primátor hl. m. Prahy[4]

Profesoři konzervatořeEditovat

Počátky školyEditovat

Prvním učitelem violoncella na pražské konzervatoři byl Bernard Václav Šťastný, syn výtečného hobojisty, působícího v divadelním orchestru v Praze, Jan Šťastný|Jana Šťastného (zemřel 1788). B. V. Šťastný působil na pražské konzervatoři plných 11 let a 30. května 1822 odešel pro vysoký věk na odpočinek. Zemřel v Praze 1835 ve věku 75 let.

Další profesořiEditovat

Roku 1866 se o místo ředitele konzervatoře neúspěšně ucházel Bedřich Smetana.

Roku 1891 učitelský sbor posílil Antonín Dvořák, jenž se stal vedoucím oddělení skladby a v letech 1901 až 1904 byl ředitelem školy. Mezi Dvořákovy studenty patřili skladatelé Vítězslav Novák, Josef Suk (ten byl později také ředitelem konzervatoře), Rudolf Friml, Oskar Nedbal a Franz Lehár. Mezi profesory, kteří zde vyučovali, patřili také klavírista, autor známé klavírní školy a pozdější ředitel konzervatoře Vilém Kurz mladší.

Významní absolventi (výběr)Editovat

Po roce 1918Editovat

Dramatické oddělení a Baletní odděleníEditovat

Po vzniku Československa roku 1918 byla zřízena nová oddělení – dramatické a baletní. Na dramatickém oddělení vyučovali v prvních letech např. Marie Laudová-Hořicová, Jaroslav Hurt, Milan Svoboda, Jan Bor a studovali zde například Louisa Voznicová (1924–1927)[5], Otomar Korbelář (1919–1922), Jarmila Horáková (1922–1926), Vlasta Fabianová (1928–1932), František Salzer (1920–1924), Václav Trégl (1920–1924), Jiří Vasmut (1920–1924), Jan Škoda (1920–1923), Josef Gruss (1924–1928), Miroslav Homola (1930–1934) a Antonín Kurš (1930–1933). Mnozí další školu nedokončili a odešli v době studií rovnou do angažmá, např.Lída Baarová, Jiřina Štěpničková, Ladislav Boháč, Hana Vítová a Miloš Nedbal.[6] Později zde studovali také např. Jiří Langmajer, Tatiana Vilhelmová (nedokončila), Filip Blažek či Zuzana Vejvodová.

Rovněž baletka Kateřina Zvelebilová započala své klasické vzdělání na konzervatoři, poté nastoupila na Royal Ballet School v Londýně, kde se po svém odchodu z profesionální scény stala členkou uměleckého ansámblu.

Druhá polovina 20. stoletíEditovat

Mezi absolventy z druhé poloviny 20. století patří

21. stoletíEditovat

Mezi známé studenty oboru Hudebně dramatické umění z posledních ročníků patří např.:

Mezi známé studenty oboru Populární zpěv / muzikál patří např.:

Zuzana Navarová, Radůza, Patrik Stoklasa, Dasha, Petr Ryšavý, Anna Julie Slováčková, Filip Hořejš, Nikola Ďuricová, Patrik Možíš, Eliška Trtíková, Anna Jiřina Daňhelová, Diana Kalashová, Valentina Vlková, Štěpán Piller a další.

Ředitelé školyEditovat

Související informace naleznete také v článku Seznam ředitelů Pražské konzervatoře.

Obory vyučované na Pražské konzervatořiEditovat

HudbaEditovat

Na Pražské konzervatoři jsou vyučovány následující hlavní obory: skladba, skladba a aranžování, dirigování, klavír, varhany, cembalo housle, viola, violoncello, kontrabas, harfa, flétna, zobcová flétna, barokní příčná flétna, hoboj, fagot, klarinet, trubka, lesní roh, pozoun, tuba, saxofon, akordeon, kytara, bicí nástroje

ZpěvEditovat

klasický zpěv, populární zpěv

Hudebně dramatické uměníEditovat

herectví

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ↑ http://www.prgcons.cz/historie
  2. ↑ http://www.prgcons.cz/historie
  3. ↑ Český hudební slovník: Pražská konzervatoř [online]. Ústav hudební vědy FF Masarykovy univerzity [cit. 2020-04-05]. Dostupné online. 
  4. ↑ Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 12
  5. ↑ Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 517
  6. ↑ Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 146

LiteraturaEditovat

  • Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936

Externí odkazyEditovat

Autoritní data: AUT: kn20020321477 | GND: 1800305-9 | LCCN: n90722678 | VIAF: 42145910123827021800 | WorldcatID: lccn-n90722678
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pražská_konzervatoř&oldid=18919373“