Jarmila Horáková

česká divadelní herečka, filmová herečka, herečka a herečka němého filmu

Jarmila Horáková (7. března 1904, Praha[1]20. ledna 1928, Praha[2]) byla česká herečka.

Jarmila Horáková
Narození7. března 1904
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí20. ledna 1928 (ve věku 23 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materPražská konzervatoř

Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Studium, divadelní začátky

editovat

Narodila se v Praze, v Žitné ulici. Pro divadlo se rozhodla již ve svých 13 letech. V letech 19171923 účinkovala v Řevnicích v lesním divadle, kde jí viděl i Jaroslav Kvapil a upozornil na její talent její rodiče[3]. Od roku 1919 se připravovala v soukromé filmové škole a v letech 19221926[4] na dramatickém oddělení pražské Státní konzervatoře hudby, kde k jejím učitelům patřili např. Jaroslav Hurt[5]Marie Laudová–Hořicová. V Německu byla na stáži v rytmicko-hudební škole Émila Jaques-Dalcroze.

Českým uměleckým vzorem jí byla především Andula Sedláčková.[3]

Již jako studentka konzervatoře hrála ve dvacátých letech v holešovické Legii malých a v Scéně adeptů spolu s dalšími nadějnými mladými herci a studenty herectví, převážně žáky profesora Jaroslava Hurta (Miloslav Jareš, Jiří Frejka, Saša Machov, Miloš Nedbal, Jan Škoda, František Salzer, Světla Svozilová, Jiřina Šejbalová, Václav Trégl, Bohuš Záhorský, Lola Skrbková a další),[6] rovněž tak v souborech Zkušební scéna a Divadlo mladých.[7] Vystoupila v prvním představení Osvobozeného divadla 8. února 1926 v roli Klaudiny ve hře Cirkus Dandin v pražském sále Na Slupi.[8]

Angažmá

editovat

Po ukončení konzervatoře byla v roce 1926 po úspěšném pohostinském vystoupení v roli Stázy ve Šrámkově Létě ihned angažována šéfem činohry K.H.Hilarem do pražského Národního divadla,[5] kde setrvala až do své smrti v roce 1928. Na její místo následně Národní divadlo angažovalo Boženu Půlpánovou.[9] Pohostinsky účinkovala i ve Vinohradském a ve Švandově divadle.

Za svůj krátký život nastudovala 85 rolí a hrála ve 343 představeních.[10]

Zabývala se také recitací a vystoupila několikrát i ve filmu.

Deník Jarmily Horákové, smrt

editovat

Celý život si vedla podrobný deník, který byl v roce 1940 vydán jako kniha (Jiří Frejka: Deník Jarmily Horákové). Jarmila Horáková se stala inspirující předlohou pro postavu herečky Jarmily, titulní role hry Olgy Barényiové Herečka, uvedené v premiéře v Městském divadle Na poříčí dne 11. února 1944 v režii Františka Salzera, se Zorkou Janů v titulní roli.[11]

Jarmila Horáková zemřela ve věku 23 let na zhoubný nádor (sarkom).[12] Je pochována na Olšanských hřbitovech v Praze.

V české herecké tradici lze spatřovat v Horákové přímé navázání na umělecký odkaz Hany Kvapilové[13].

Vzpomněl jsem si na to, co jsem viděl před prázdninami, vzpomněl jsem si i na tu kouzelnou herečku (byla to Jarka Horáková). Panenko skákavá! Hrát tak s ní! To jsem ještě nevěděl, že ona už je v Národním...
— Miloš Nedbal[14]

Divadelní role, výběr

editovat

Filmografie

editovat

Divadelní osobnosti vzpomínají na Jarmilu Horákovou

editovat

Josef Matěj Gottlieb

  • Z malého divadélka Na Slupi k nám přišla čtyřiadvacetiletá Jarmila Horáková. Objevila se u nás najednou a myslím, že šlo o záskok ve Šrámkově Létu. Ty byla nádherná Stázka, třebaže na ni měla jedinou zkoušku. Její obecenstvo obsadilo galerie. Jarka Horáková se stala členkou naší první scény. Bylo to odvážné a neobešlo se to bez projevů závisti z řad některých starších členů. Tím směleji se Horáková chápala dalších rolí, pilně studovala a svět se před ní otevíral. Milovala Ibsena. Také Hilda patřila k jejím nejkrásnějším rolím. Vystoupila ve filmu Pohádka máje v roli Gusty. Zemřela tak mladičká...V roce 1928 jsme stáli nad její rakví.[24]

Joža Götzová

  • Jarmila Horáková byla velkou nadějí českého divadelnictví. Přišla s ní herečka mimořádných kvalit – a k tomu herečka, jež byla nejvlastnějším výrazem dnešní doby a měla tudíž zcela nové předpoklady psychologické. Pozorovali jste na ní charakteristickou vlastnost sportovní generace. Měla jiné nervy než naše starší herečky. Neprošla školou erotické kultury. Neviděla v erotice základní a jediný projev životní. Měla krásné, sportem vypěstěné tělo. Měla kovově zvučný hlas, jenž nedovedl znít falešně. Hlas, který i když zněl erotickou touhou – byl hluboce přímý a prostý – jakoby prostý hlad nebo žízeň těla a srdce. A měla podivnou vnitřní cudnost. Neznala exhibicionismu starších generací. Její citový projev byl prostý a nesmělý. Jako by se za něj styděla. Jasná, silná, smělá, nebázlivá duše. A duše hluboce čestná a čistá. Kus dobrého dítěte a kus moudré ženy. A přitom umělecky úrodné nitro. Byla v ní jedinečná souhra zdravé citlivosti, spádné vůle a živočišné chytrosti. Vše v ní bylo v rovnováze.[25]

Milan Svoboda

  • Z představení, hraných dramatickým oddělením, budiž zde zvláště vzpomenuto Shakespearovo "Zkrocení zlé ženy", (ve Vinohradském divadle dne 1. května 1926), v němž Katušku hrála, těsně před absolvováním, nezapomenutelná Jarmila Horáková, nejskvělejší zjev a největší naděje mladé herecké generace; byla ještě před ukončením školního roku angažována k Národnímu divadlu, kde se její nadání nejslibněji rozvíjelo, žel jen necelá dvě léta, kdy smrt přervala její nadšený rozlet za vidinou umění.[26]

Josef Träger

  • Nejnadanější z nich byla Jarmila Horáková, umělecky osobitější a vyspělejší než její spolužačky, a brzy je také všecky předešla do Národního divadla. Byla to bytost opravdu múzická, která hlavně v Prodavačce ryb z Nezvalovy "Depeše na kolečkách" ve Frejkově režii naprosto původní lyrickou intonací vystihla citovost poválečné generace. S vrozeným smyslem pro hudebnost slova a pro zpěvnost řeči pomohla upřesnit představu divadelní poezie a přitom ztělesňovala vyhraněný typ soudobého mládí s jeho citovostí, činorodostí a s potřebou životního řádu, jak jej nejcelistvěji zpodobila v Hildě z Ibsenova "Stavitele Solnesse".[27]
  • Předčasná smrt, která zahubila Jarmilu Horákovou ve wolkrovském věku, obestřela její zjev, mihnuvší se jak oslnivý meteor naším avantgardním divadlem, září mimořádného talentu; ten potom vyznačil směr dalšímu vývoji mladého herectví.[28]

Reference

editovat
  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Štěpána na Novém Městě pražském
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých ve vinohradské nemocnici, sign. NEMVIN Z1, s. 29
  3. a b Frant. L. Novák: Nezapomínáme..., In: Československé Divadlo (nezávislý ilustr. všedivadelní půlměsíčník), ročník XIV (IX), číslo 5 (15. března 1931), str. 66, foto str. 67, vyd. Matice divadelní, Praha, 1931
  4. Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 508
  5. a b Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 31
  6. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 86
  7. Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Na s. 481-485 údaj o rukopisné vzpomínce Miloše Nedbala na Jarmilu Horákovou v počátcích její herecké dráhy. Týž: Jak jsem potkal Osvobozené - Neznámé forbíny V+W. In: Almanach autorů A, č. 3, Praha, 1991, s. 79-83, ISBN 80-85214-08-3
  8. a b František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 24 (část VPR), ISBN 978-80-7304-099-4
  9. František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 191, 232
  10. Jiří Frejka: Deník Jarmily Horákové, Českomoravský Kompas, Praha, 1940, str. 168
  11. Adam Georgiev: Deník sestry Lídy Baarové, vyd. Petrklíč, 2007, str. 124, ISBN 978-80-7229-165-6
  12. Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 40
  13. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 161
  14. Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 6
  15. Databáze českého amatérského divadla – Cedule k premiéře Když ženy něco slaví…
  16. Bedřich Rádl Fotografie z inscenace Když ženy něco slaví... (RÁDL str. I-30)
  17. Bedřich Rádl Fotografie z inscenace Když ženy něco slaví... (RÁDL str. I-32)
  18. Národní muzeum Plakát k první inscenaci Osvobozeného divadla Cirkus Dandin
  19. Bedřich Rádl Fotografie z inscenace Cirkus Dandin (RÁDL str. I-42)
  20. Bedřich Rádl Plakát k inscenaci Misantrop (RÁDL str. I-48a)
  21. Bedřich Rádl Fotografie z inscenace Veselá smrt (RÁDL str. I-58)
  22. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 32–3
  23. Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 144
  24. J. M. Gottlieb: Jednou za život, nakl. Lidová demokracie, Praha, 1960, str. 89
  25. Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 66–7, obraz. část str. 117
  26. Milan Svoboda: Dramatické oddělení státní konservatoře hudby v Praze, In: Dr. Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 144
  27. Josef Träger: Jiřina Šejbalová, Orbis, Praha, 1966, str. 10
  28. Josef Träger: Jiřina Šejbalová, Orbis, Praha, 1966, str. 10–11

Literatura

editovat

Památce Jarmily Horákové je věnována část čísla 10 časopisu Rozpravy Aventina (ročník 3, 1927–1928, strany 115–116, obrazová příloha str. 119, dostupné on-line

Externí odkazy

editovat