Otevřít hlavní menu

Miloslav Jareš

český divadelní režisér

Studium a divadloEditovat

Studoval na reálném gymnáziu (19141918) a obchodní akademii (19181921) a v letech 19211926 na pražské konzervatoři. K jeho profesorům zde patřil Jaroslav Hurt. Posluchači konzervatoře a absolventi třídy Jaroslava Hurta ve dvacátých letech dvacátého století hráli svá veřejná představení v budově holešovické Legie malých v Plynární ulici, poblíž divadla Uranie. V tomto studiu působili např. Jan Škoda, František Salzer, Otomar Korbelář, Ladislav Boháč, Jarmila Horáková, Světla Svozilová, Jiřina Šejbalová, Jiří Frejka, Václav Trégl, Bohuš Záhorský, Erik Adolf Saudek, výtvarníci František Muzika a František Zelenka, hudebníci Jaroslav Ježek, Miroslav Ponc, Iša Krejčí, choreograf Saša Machov a další. Po odchodu některých členů (vč. Jiřího Frejky) do angažmá, zorganizoval Jareš ze zbývajících členů studia Scénu adeptů [1], což bylo volné sdružení absolventů a posluchačů konzervatoře [2].

V roce 1923 Jareš vytvořil při Legii malých amatérské Divadlo mládeže [3], které fungovalo v sále Legie malých až do roku 1934 [4], kde se souborem dětí hráli příležitostně i někteří konzervatoristé a mladí herci. S Jarešem v Divadle mládeže spolupracovali např. výtvarník František Zelenka, hudební skladatel Miroslav Ponc a jako dramaturg E. A. Saudek [5]. Úspěšné uvedení hry Mauglí uvedlo divadlo nejen na své scéně, ale pohostinsky i v Osvobozeném divadle a v Divadle na Vinohradech [6]. Jarešovo působení v Divadle mládeže mělo ve vývoji divadelní tvorby pro děti zásadní význam [7].

Od roku 1926 působil v Osvobozeném divadle. Jeho poslední rolí byla malá úloha ve hře Líčení se odročuje (premiéra 1929, sál U Nováků, režie V+W) [8].

Za Protektorátu působil pohostinsky jako režisér v holešovické Uranii. Od roku 1942 působil jednu sezónu jako režisér v Nezávislém divadle [9]. V letech 19451948 působil v Divadle 5. května jako režisér, spolu s Antonínem Kuršem, Františkem Salzerem a Alfrédem Radokem. Soubor divadla pocházel především z holešovické Uranie. V Divadle 5. května připravil Jareš 14 premiér [10].

Rozhlasová činnostEditovat

Jeho hlavní činností byla práce rozhlasového režiséra. Profesor dramatického oddělení pražské konzervatoře Jaroslav Hurt, který byl v roce 1927 jmenován prvním profesionálním režisérem rozhlasu (Radiojournal), si přizval jako asistenta svého žáka z konzervatoře Miloslava Jareše [11]. Od sezóny 19331934 se Jareš věnoval především rozhlasu (po jeho odchodu z Divadla mladých toto zaniklo) [12], od Radiojournalu obdržel v roce 1937 trvalou smlouvu. S rozhlasem pak spolupracoval až téměř do své smrti.

CitátEditovat

Ale Jarešovi už v kolébce sudičky určily, že bude rozhlasovým režisérem. Neodolal lákání svého profesora – nejprve mu dělal asistenta, později začal rozhlasové hry režírovat sám. Sudičky měly pravdu: Jareš postrčil toto umění o hodný kus dopředu…Jarešovy rozhlasové režie se snad ani nedají spočítat. Ale on přitom nikdy nezapomněl na svoji první a největší lásku – na divadlo. Jím v Osvobozeném vlastně začínal.
—  Ladislav Boháč [13]

Vybrané divadelní roleEditovat

  • 1924 N. N. Jevrejnov: Veselá smrt, Pierot, Scéna adeptů, režie Jiří Frejka
  • 1927 Yvan Goll: Pojištění proti sebevraždě, žurnalista Camembert, (j. h.), Osvobozené divadlo (Umělecká beseda), režie Jiří Frejka

Vybrané divadelní režieEditovat

  • 1923 Karel Driml: Čínské zrcadlo, Divadlo mládeže
  • 1924 neznámý autor: Fraška o kádi, Scéna adeptů
  • 1928 Lila Bubelová: Junák, slunéčko jasné, Divadlo mládeže
  • 1931 R.Kipling, V.M.Volkenštejn: Mauglí, Divadlo mládeže
  • 1933 P. P. Gorlov: Uchvatitel ohně, Divadlo mládeže
  • 1942 R. M. Rilke: Takový už je život, Nezávislé divadlo
  • 1945 Svatopluk Čech: Ve stínu lípy, Divadlo u Nováků
  • 1945 Honoré de Balzac: Mercadet, Divadlo 5. května
  • 1945 Otakar Černoch: Veliká zkouška, Divadlo 5. května
  • 1946 Peter Karvaš: Meteor, Divadlo 5. května
  • 1946 Alfred de Musset: Rozmary Marianiny, Divadlo 5. května
  • 1947 Marcel Achard: Život je krásný, Divadlo 5. května
  • 1947 Patrick Hamilton: Plynová lampa, Divadlo 5. května
  • 1947 Agatha Christie: Deset malých černoušků, Divadlo 5. května
  • 1948 Sean O'Casey: Jen jeho stín, Divadlo 5. května
  • 1948 Jiří Mahen: Chroust, Divadlo 5. května

Vybrané rozhlasové režieEditovat

Filmová režieEditovat

Osobnosti české kultury o Miloslavu JarešoviEditovat

Otakar Brousek st.

  • To, co znamenali E. F. Burian a Jindřich Honzl pro můj jevištní přednes, co mě naučili, když jsem pracoval v jejich souborech, to znamenal Jareš pro mou interpretaci poezie před mikrofonem. [15]

Jindřich Černý

  • Nejúspěšnějšími a zároveň nejprecizněji provedenými se stávaly inscenace lehkého, veseloherního, konverzačního repertoáru, jejichž režisérem byl většinou Miloslav Jareš, hlavním povoláním režisér Čs. rozhlasu v Praze. [16]

František Filipovský

  • Ne bezvýznamný vliv měl na mou práci rozhlasový režisér Miloslav Jareš, jenž v Uranii také pravidelně hostoval…Miloslavu Jarešovi vděčím za nejednu připomínku ke svému herectví i za to, že mi přiblížil shakespearovské postavy, k nimž jsem se na divadle dostával jen zřídka. U Jareše jsem jich však měl celou řadu v jeho rozhlasových inscenacích.[17]

Otto Rádl

  • V této souvislosti je třeba se zmínit i o režiséru Miloslavu Jarešovi, z jehož představení v holešoviscké "Legii Malých" vyšel skoro všechen náš herecký dorost s Jarmilou Horákovou v čele. Jarešovi chyběl teoretický program a jednotná stylová linie, přinášel však dobře nastudovaná představení a zejména záslužné hry s dětskými ensembly moderního slohu. Byla to divadelní představení na okraji velkoměsta, opravdu živá a vděčně přijímána. [18]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 82,
  2. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 86
  3. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 189
  4. František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 242
  5. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 189
  6. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 418
  7. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 190
  8. Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 108, 215
  9. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 517
  10. Kolektiv autorů: Divadlo nové doby (1945–1948), Panorama, Praha, 1990, str. 70–73, ISBN 80-7038-140-X
  11. Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 67–8, ISBN 80-207-0485-X
  12. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 419
  13. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 87–8,
  14. Pierre Corneille: Cid na stránkách Českého rozhlasu
  15. http://www.radioservis-as.cz/archiv12/18_12/18_titul.htm
  16. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 132, ISBN 978-80-200-1502-0
  17. Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, vyd. Novinář, 1981, str. 217
  18. Otto Rádl: Historie Osvobozeného divadla – Místa a roky, In: Přítomnost, ročník XII, č. 23, 12. června 1935, Praha, str. 362

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat