Jiřina Šejbalová

česká dabérka, divadelní herečka, filmová herečka, herečka, operní pěvkyně, televizní herečka, profesorka a vysokoškolská pedagožka

Jiřina Šejbalová (17. září 1905 Smíchov[1]23. srpna 1981 Praha) byla česká operní pěvkyně, herečka a divadelní pedagožka.

Jiřina Šejbalová
Jiřina Šejbalová jako Lisaura v Goldoniho komedii Zpívající Benátky (1932)
Jiřina Šejbalová jako Lisaura v Goldoniho komedii Zpívající Benátky (1932)
Narození 17. září 1905
Smíchov, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 23. srpna 1981 (ve věku 75 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Pražská konzervatoř
Aktivní roky 19271980
Oficiální web Jiřina Šejbalová v databázi Archivu Národního divadla
Podpis
Jiřina Šejbalová – podpis
Umělecké ceny
zasloužilá umělkyně (1958)
národní umělkyně (1965)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Pocházela z úřednické rodiny, nicméně oba rodiče byli velmi hudbymilovní a kulturně založení lidé. Jako šestnáctiletá šla na studia na Pražskou konzervatoř, kde studovala nejprve operní zpěv (1920–1925), teprve později i dramatický obor (1925–1927). Po studiích nastoupila jako pěvkyně do operního souboru Státního divadlaBrně. Současně hostovala v pražském Národním divadle. V letech 19271928 si zahrála v avantgardním divadelním studiu Dada režiséra Jiřího Frejky. Od roku 1928 až do doby svého odchodu do důchodu v roce 1971[2] byla členkou činohry Národního divadlaPraze.

Ve filmu působila více než 50 let od roku 1929 až do roku 1980, zahrála si celou řadu pozoruhodných rolí, z nichž patrně nejznámější byla hlavní role ve filmu Vlčí jáma nebo o mnoho let pozdější film Zlatá svatba.

Na pražské HAMU vyučovala od roku 1967 jevištní řeč a hereckou výchovu, v roce 1968 byla jmenována profesorkou.[3]

Měla velmi charakteristický a nezaměnitelný hluboký hlas, jakož i osobitý civilní herecký projev. Byla velmi výraznou hereckou osobností. Pracovala rovněž v rozhlase, televizi a v dabingu.

Jejím manželem byl o něco mladší JUDr. Jaroslav Pipek. Měli spolu velmi harmonický vztah. Moc ráda vařila. Koncem šedesátých let vydala kuchařku Vaříme na chatě, která se stala bestsellerem a její náklad byl obrovský, vyšla několikrát ve více jak 100 tisícovém vydání. Velmi úzce a pravidelně se stýkala se skupinou kolegů - umělců, herců. Do okruhu jejích blízkých přátel patřil Jan Werich, František Hrubín, Bohuš Záhorský, Vlasta Fabiánová...

V roce 1958 jmenována zasloužilou umělkyní a v roce 1965 národní umělkyní.[2] V roce 1981 zemřela na rakovinu.

CitátEditovat

Nezapomenutelné bývaly sešlosti na druhém břehu Sázavy na chatě Jiřiny Šejbalové. Atmosféra, kterou dovedla vytvořit Jiřinka se svým manželem Járou Pipkem, se přenášela na všechny návštěvníky. A proslulá Jiřinčina kuchyně korunovala dílo. Však také její trampská kuchařka, kterou s láskou sepsala, byla okamžitě rozebrána.
— Vlasta Fabianová[4]

FilmografieEditovat

Filmové roleEditovat

Televizní roleEditovat

  • Magdalena Dobromila Rettigová (TV film, 1961)
  • Začátek konce (TV film, 1961)
  • Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec (TV film, 1962)
  • Promiňte, omyl (TV film, 1963)
  • Slzy, které svět nevidí (TV film, 1963)
  • Dobrodružství Huckleberryho Finna – Jak jsme osvobozovali Jima (TV film, 1966)
  • Dobrodružství Huckleberryho Finna – Král a vévoda (TV film, 1966)
  • Láska jako trám (TV film, 1967)
  • Obrácení Ferdyše Pištory (TV film, 1967)
  • Ženitba (TV film, 1967)
  • Sňatky z rozumu (TV seriál, 1968)
  • Spravedlnost pro Selvina (TV film, 1968)
  • Tchyně (TV film, 1969)
  • Hříchy mládí (TV film, 1971)
  • 1971 Taková normální rodinka (TV seriál) - role: tetička z Kroměříže
  • Jana Eyrová (1972)
  • Košilka (TV film, 1974)
  • Růžová sobota (TV film)
  • Vilém Rozkoč (TV film, 1975)
  • Muž na radnici (TV seriál 1976)
  • Uragán Donna (TV film, 1977)
  • Babička je ráda (TV film, 1978)
  • Nezralé maliny (TV film, 1980)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Archivní katalog, matrika narozených farnosti Smíchov, 1903–1906. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2019-10-06]. Dostupné online. 
  2. a b Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 484.
  3. Český film : herci a herečky III, s. 332.
  4. Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 194, ISBN 80-207-0419-1

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat