Otevřít hlavní menu

Legie malých (někdy též Legie mladých) byla sociální instituce Červeného kříže pro organizování mimoškolní zábavy a vzdělání dětí sociálně slabých rodičů, založená krátce po první světové válce dr. Alicí Masarykovou[1]. Sídlila v pražských Holešovicích v Plynární ulici, v hostinci "U zeleného stromu" [2], poblíž divadla Uranie[3].

Při Legii malých vzniklo v roce 1923 divadelní studio, ve kterém hrávali svá mimoškolní veřejná představení ve 20. letech 20. století mladí posluchači pražské konzervatoře, žáci prof. Jaroslava Hurta a spolu s nimi i čerství absolventi konzervatoře. Skupina byla organizována jako Scéna adeptů – volné sdružení posluchačů dramatického oddělení Státní konzervatoře hudby v Praze [4] [5].

Konzervatoristé vystupovali nejen v sále Legie malých v Holešovicích, ale i na dalších místech v Praze, např. v Masarykově síni na Žižkově, v sále na Slovanech [6] nebo v Měšťanské besedě.

V divadelním studiu Legie malých pracovali mj. pozdější známí herci a režiséři [7]:

Výtvarníci, hudebníci a choreografové:

Překladatel:

V Měšťanské besedě uvedli tito konzervatoristé dne 15. května 1923 autorskou prvotinu Jiřího Frejky Kithairon, což byla „pseudokomedie“ o vztahu lidí a štěňat. Ve hře vystoupili např. Václav Trégl, František Salzer, Otto a Bedřich Rádlovi, Eliška Poznerová a Nina Bártů [8], mnozí z nich pozdější členové souboru Osvobozeného divadla.

O další práci studia se po odchodu některých absolventů do angažmá (zvláště Jiřího Frejky) zasloužil především Miloslav Jareš, který se ujal jeho vedení a působil zde i jako režisér a herec [9].

Obsah

CitátEditovat

Snad jsme se poprvé viděli mezi dětmi v holešovické "Legii malých", Tam totiž našlo v letech dvacátých pracovní útočiště také několik žáků dramatické konservatoře, kterým nestačil refektář emauzského kláštera k samostatnému divadelnímu podnikání. Ti se tehdy napojili pracovně na první formující se dětský kolektiv "Legie malých". A tam mezi dětmi dělnických Holešovic trávil s Jarešem většinu dne i František Zelenka.
— František Salzer[10]

Divadlo mládežeEditovat

Jareš vytvořil v Legii malých rovněž Divadlo mládeže (19231934)[11]. S Divadlem mládeže vystupovali čas od času také konzervatoristé. Velkými pomocníky Jareše zde byli arch. František Zelenka a skladatel Miroslav Ponc [12].

Divadlo mládeže byl dětský amatérský soubor, který nejen hrál, ale také se podílel na přípravě představení a tvorbě dekorací, kostýmů, apod. Divadlo mládeže uvedlo celkem čtyři premiéry, přičemž velmi úspěšná byla zvláště hra Mauglí [13]. Po odchodu Jareše v roce 1934 do Československého rozhlasu však Divadlo mládeže zaniklo [14].

Scéna adeptů – divadelní představení , výběrEditovat

  • 1923 J. Frejka: Kithairon, Měšťanská beseda, režie Jiří Frejka [15]
  • 1924 N. V. Gogol: Ženitba, režie František Salzer
  • 1924 bří Čapkové: Lásky hra osudná, režie Miloslav Jareš
  • 1924 N. N. Jevrejnov: Veselá smrt, režie Jiří Frejka a Josef Schettina
  • 1924 neznámý francouzský autor: Fraška o kádi, režie Miloslav Jareš
  • 1925 Molière: Šibalství Scapinova, režie Josef Schettina
  • Yvan Goll: Pojištění proti sebevraždě, sál na Slovanech, režie Jiří Frejka
  • Molière: Misantrop, režie Miloslav Jareš
  • J. W. Goethe: Urfaust, režie E. A. Saudek

Divadlo mládeže Legie malých – divadelní představeníEditovat

  • 1923 Karel Driml: Čínské zrcadlo, režie Miloslav Jareš (zahajovací hra Divadla mládeže) [16].
  • 1928 Lila Bubelová: Junák, slunéčko jasné, režie Miloslav Jareš (uvedeno v rámci dvoudílného pásma Oslava jara, druhou hrou bylo pásmo zpěvů a tanců Velikonoce)
  • 1929 Karel Driml: Bacilínek, režie Miloslav Jareš
  • 1931 R. Kipling, V. M. Volkenštejn: Mauglí, režie Miloslav Jareš
  • 1933 P. P. Gorlov: Uchvatitel ohně, režie Miloslav Jareš

Pamětnící vzpomínají na Legii malých a Scénu adeptůEditovat

Otto Rádl

  • Přesvědčili bychom se, že vlastní "Praosvobozené pradivadlo" vzniklo už 15. května 1923, kdy v Měšťanské besedě v Praze "Volné sdružení posluchačů dramatické konservatoře pražské, hrající s laskavým svolením rektorátu" sehrálo po úvodním slově "Cesty za divadlem" pronesené Zdeňkem Kalistou a kdy byla po prvé a patrně naposled uvedena na scénu "pseudokomedie" Jiřího Frejky: "Kithairon"...Výpravu navrhl i zhotovil vlastnoručně autor a mezi podivnými papírovými cáry a hranoly proplétaly se na maličkém jevišti, mezi částečně udivenými návštěvníky hlavní představitelé, jimiž byli Ella Posnerová, Fr. Salzer, Václav Trégl, Josef Schettina, O. a B. Rádl a sbor šesti posluchaček konservatoře v rolích štěňat.[17]
  • Kdybychom se chtěli držeti chronologického postupu, zjistili bychom, že tato scéna adeptů, jež byla vedena Miloslavem Jarešem, posluchačem dramatické školy, a poháněna Jiřím Frejkou na pole experimentu, hrála postupně na různých periferijních scénách, jako na příklad na jevišti "Legie malých" v Praze VII. nebo v "Masarykově síni" na Žižkově. V těchto různých večerech české i cizí poesie a všelijakých silvestrovských, dobročinných a jinak příležitostných představeních seskupil se ponenáhlu celý ensemble, jenž tvořil základ příštího "Osvobozeného divadla". [18]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 189
  2. Drahomíra Čeporanová: Miloslav Jareš a Divadlo mládeže, In: Divadelní výchova, Bulletin Ústředního domu lidové tvořivosti, roč. 8, č. 5, Praha, 1971, str. 2
  3. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 82
  4. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 189
  5. Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 102, ISBN 80-7008-107-4
  6. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 82–3
  7. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 82
  8. František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 25 v části Vest Pocket Revue, ISBN 978-80-7304-099-4
  9. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 86
  10. František Salzer: Vzpomínáme na Fr. Zelenku, In: J. M. Kvapil: Jaro Národního divadla 1945, vyd. Sirotčí, vdovský a podpůrný spolek členů Národního divadla v Praze, Praha, 1946, str. 186
  11. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 189, 417
  12. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 87
  13. Československé Divadlo (nezávislý ilustr. všedivadelní půlměsíčník), ročník XV (X), číslo 4 (29. února 1932), str. 62, vyd. Matice divadelní, Praha, 1932
  14. Drahomíra Čeporanová: Miloslav Jareš a Divadlo mládeže, In: Divadelní výchova, Bulletin Ústředního domu lidové tvořivosti, roč. 8, č. 5, Praha, 1971, str. 4
  15. František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 25 v části Vest Pocket Revue, ISBN 978-80-7304-099-4
  16. Drahomíra Čeporanová: Miloslav Jareš a Divadlo mládeže, In: Divadelní výchova, Bulletin Ústředního domu lidové tvořivosti, roč. 8, č. 5, Praha, 1971, str. 3
  17. Otto Rádl: Historie Osvobozeného divadla – Na konci jednoho období, In: Přítomnost, ročník XII, č. 22, 5. června 1935, Praha, str. 347
  18. Otto Rádl: Historie Osvobozeného divadla – Na konci jednoho období, In: Přítomnost, ročník XII, č. 22, 5. června 1935, Praha, str. 347

LiteraturaEditovat

  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 86–7
  • František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 25 v části VPR, ISBN 978-80-7304-099-4
  • Drahomíra Čeporanová: Miloslav Jareš a Divadlo mládeže, In: Divadelní výchova, Bulletin Ústředního domu lidové tvořivosti, roč. 8, č. 5, Praha, 1971, str. 1–8
  • Zdeněk Digrin: Bohuš Záhorský, Orbis, Praha, 1968, str. 9
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 82, 189, 417–9, foto 244
  • Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 102–3, ISBN 80-7008-107-4
  • J. M. Kvapil: Jaro Národního divadla 1945, vyd. Sirotčí, vdovský a podpůrný spolek členů Národního divadla v Praze, Praha, 1946, str. 186–8, 190
  • Otto Rádl: Historie Osvobozeného divadla – Na konci jednoho období, In: Přítomnost, ročník XII, č. 22, 5. června 1935, Praha, str. 347–9
  • Otto Rádl: Historie Osvobozeného divadla – Místa a roky, In: Přítomnost, ročník XII, č. 23, 12. června 1935, Praha, str. 360–362
  • Olga Vlčková: Divadlo a divadelní scény, Edice Zmizelá Praha, Paseka/Národní muzeum, Praha, 2014, str. 77, ISBN 978-80-7432-564-9 (Paseka), ISBN 978-80-7036-435-2 (Národní muzeum)

Externí odkazyEditovat