Otevřít hlavní menu

Konzervatoř je vzdělávací instituce se zaměřením zejména na nevýtvarné umělecké vzdělání, tedy hudbu, zpěv, tanec a hudebně dramatické umění. V Česku má konzervatoř v současné době v rámci českého vzdělávacího systému obvykle postavení obdobné jako střední škola (SŠ), v některých případech jako vyšší odborná škola (VOŠ), resp. pokud jde o dosažený stupeň vzdělání (kvalifikace – blíže ISCED), nejedná se tedy o vysokou školu (VŠ). Nicméně podobně jako VOŠ, či VŠ, se i konzervatoře mohou řadit mezi vzdělávací instituce, které poskytují terciární vzdělání.

Royal College of Music v Londýně
Janáčkova konzervatoř v Ostravě.
Budova Pražské konzervatoře
Konzervatoř Jeana Sibelia v Helsinkách

Historické souvislostiEditovat

Výraz konzervatoř pochází z italského conservatorio (conservare – ochraňovat, uchovat apod.), který původně označoval dobročinné ústavy, sirotčince (zařízení pro ochranu dětí). První takové ústavy vznikly nejprve v Neapoli a Benátkách, později v celé Itálii. V 16. století existovala čtyři taková zařízení, zřizovaná vesměs při kostelích. V těchto konservatořích získávali nejen chlapci, ale také dívky vzděláváni od nejlepších skladatelů ve městě, a to v oboru hudby a zpěvu. V benátském sirotčinci při kostele della Pietà například jako skladatel působil Antonio Vivaldi. Ačkoli ženám bylo tehdy zapovězeno zpívat v kostele na kůru, stávaly se z nich první profesionální zpěvačky. Absolventi těchto zařízení pak nacházeli uplatnění jako hudebníci či zpěváci především církevních institucí, ale také v tehdejším operním provozu.

Tímto způsobem se výraz konzervatoř rozšířil na všechna hudební vzdělávací zařízení.

Moderní konzervatořeEditovat

Vzdělávání na konzervatořiEditovat

Vzdělávání na konzervatoři se v Česku řídí, stejně jako vzdělávání na SŠ, či na VOŠ, školským zákonem (nikoliv vysokoškolským zákonem) a též úspěšní absolventi konzervatoře (absolutorium) mohou od roku 2005 používat neakademický titul, či přesněji označení, diplomovaný specialista (ve zkratce DiS. uváděné za jménem, odděleno čárkou), stejně tak jako absolventi VOŠ.

Vzděláváním na konzervatoři může žák dosáhnout těchto formálních stupňů vzdělání: a) střední vzdělání s maturitní zkouškou, b) vyšší odborné vzdělání v konzervatoři.[1]

Vzdělávání v konzervatoři je zpravidla šestileté a je zakončeno (po čtyřech letech) středoškolským vzděláním (maturitou), resp. po šesti letech vyšším odborným vzděláním na konzervatoři (absolutoriem) – tedy obdobně jako na VOŠ. Případně může vzdělávací program trvat 8 let, přičemž následně je tento osmiletý vzdělávací program zakončen absolutoriem.[1]

Existují různé typy konzervatoří, např. hudební a taneční.

Vzdělávání na konzervatořích je v Česku v současné době upraveno zmíněným školským zákonem, tedy zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, přičemž toto vzdělání má dle zákona za cíl: rozvíjet znalosti, dovednosti a další schopnosti žáka získané v základním a v základním uměleckém vzdělávání, poskytuje všeobecné vzdělání a připravuje žáky pro výkon náročných uměleckých nebo uměleckých a umělecko-pedagogických činností, a to konkrétně v oborech hudba, tanec, zpěv a hudebně dramatické umění (herectví).[2]

Většina hudebních konzervatoří, vedle klasického hudebního a pěveckého (praktického i teoretického) vzdělání, nabízí obvykle rovněž vzdělání v souvisejících oborech. Mezi povinné předměty pro všechny studenty hudebních oborů (netýká se oborů herectví) patří obligátní hodiny hry na klavír, hudební teorie a rytmus, dějiny hudby, sborový neboli ansámblový zpěv, pro hudebníky je obvykle povinná účast ve školním orchestru. Mezi základní předměty konzervatoří patří hlavní obor, tzn. konkrétní praktické zaměření: hudební nástroj, zpěv, případně hudební skladba, dirigentství či sbormistrovství či herectví atp., a mezi všeobecné předměty pak například patří výuka cizích jazyků, jevištní řeč a herectví (pro studenty pěveckých oborů), tělesná výchova a další předměty.

Vzdělávání na konzervatoři probíhá v určitých vzdělávacích programech, přičemž je pro přijetí nezbytné mít nejprve ukončenu povinnou školní docházku a uspět u přijímacích zkoušek, které zde mají podobu talentové zkoušky; do osmiletých programů lze nastoupit po ukončení 5. ročníku základní školy (ZŠ).[3]

Absolutorium v konzervatořiEditovat

Absolutorium v konzervatoři je dle zákona komplexní odborná zkouška konaná před zkušební komisí, která se skládá z teoretické zkoušky z odborných předmětů stanovených rámcovým vzdělávacím programem (RVP), zkoušky z cizího jazyka, absolventské práce a její obhajoby, absolventského výkonu z jednoho nebo dvou hlavních oborů, popřípadě zkoušky z umělecko-pedagogické přípravy, pokud toto stanoví RVP.[4]

Konzervatoře v ČeskuEditovat

Významné světové konzervatořeEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 87.Dostupné online.
  2. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 86.Dostupné online.
  3. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 88.Dostupné online.
  4. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 90.Dostupné online.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat