Střední škola

Střední škola = střední školství je soustava škol, které svým studentům poskytují středoškolské vzdělávání. S tímto typem studia je možné začít až po ukončení základního vzdělání. Může být všeobecné nebo odborné, je značně diferencované podle dané země, kde je realizováno a podle studijních oborů, které jsou vyučovány. Vzhledem k této diferenciaci je při mezinárodním srovnávání nutno vycházet z Mezinárodní normy pro klasifikaci vzdělávání ISCED.[1]

Česká republikaEditovat

V České republice většinou následuje střední škola (pouze ISCED 3) po 9. třídě základní školy (ZŠ). ZŠ zahrnuje první, primární stupeň (ISCED 1) a druhý, sekundární stupeň (ISCED 2). Střední škola trvá 3 nebo (nejčastěji) 4 roky podle svého zaměření a výsledné kvalifikace studentů. Celkem tak školní docházka trvá většinou spolu se ZŠ 13 let, o rok déle, než je obvyklé v jiných zemích (kvůli nadstandardně pětiletému 1. stupni).

Školská soustava obsahuje i zvláštní, víceleté střední školy - osmiletá gymnázia (ISCED 2 a ISCED 3), do kterých přecházejí žáci zpravidla bezprostředně po 5. třídě (po prvním stupni) základní školy (ISCED 1) nebo i po 7. třídě (šestileté gymnázium).

Střední školy v Česku poskytují buď všeobecné střední vzdělání nebo odborné střední vzdělání. Všeobecné střední vzdělání zajišťují na úrovni úplného středního vzdělání gymnázia. Odborné střední vzdělání zajišťují buď střední odborná učiliště (střední odborné vzdělání) nebo střední odborné školy (úplné střední odborné vzdělání).

Střední škola (SŠ) má charakter konečné etapy vzdělávání (absolventi přecházejí rovnou na trh práce) nebo tranzitivní fázi vzdělávání (připravuje absolventy na terciární nebo jiné navazující vzdělávání).[2]

Cíle středního vzděláváníEditovat

Mezi hlavní úkoly středních škol patří získávání vědomostí, rozvíjení dovedností a schopností, které studenti nabyli v průběhu základního vzdělání. Vytváří podmínky pro samostatnost studentů při získávání informací a další učení v průběhu života.[3]

Stupně středního vzděláníEditovat

Pokud student úspěšně ukončí daný vzdělávací program, může dosáhnout těchto stupňů vzdělání :

  1. Střední vzdělání – dosáhne student, pokud absolvuje jedno- nebo dvouleté studium v denní formě.
  2. Střední vzdělání s výučním listem – dosáhne student, pokud absolvuje dvou- nebo tříleté studium v denní formě a získá tak výuční list.
  3. Střední vzdělání s maturitou – dosáhne student, pokud absolvuje čtyřletý vzdělávací program v denní formě, nebo šestileté nebo osmileté gymnázium. Toto vzdělání je ukončeno maturitní zkouškou.[4]

Přijímání na střední školuEditovat

Základním předpokladem k přijetí je splnění povinné školní docházky na základní škole nebo ukončení vzdělávání na základní škole před splněním povinné školní docházky a splnění podmínek přijímacího řízení. O přijetí zájemců rozhoduje ředitel školy. Přijímací řízení vyhlašuje ředitel školy. Ředitel školy také vyhlašuje kritéria pro přijímání, počet přijatých zájemců, vyhlašuje přijímací zkoušku. U studijních oborů ukončených maturitní zkouškou je přijímací zkouška vždy z českého jazyka a matematiky.[5]

Přihláška a přijímání ke studiuEditovat

Zájemce o studium musí podat přihlášku ke studiu. Přihláška musí být na tiskopisu, který vydalo ministerstvo školství. Každý žák si smí podat pouze dvě přihlášky, a to do určeného termínu, do 1. března daného roku.

Organizace přijímacích zkoušek a jejich hodnoceníEditovat

Pokud je konána písemná zkouška, musí být o tom uchazeči informováni nejméně 14 dní předem. Uchazeč má právo vykonat zkoušku dvakrát v různém termínu.  Přijímací zkouška pro šestileté a osmileté gymnázium je konána v jiném termínu než pro čtyřleté studium. Pokud se uchazeč nemohl ze závažných důvodů ke zkoušce dostavit, dostane příležitost konat zkoušku v jiném termínu.

O přijetí do studijního programu rozhoduje ředitel školy na základě vysvědčení ze základní školy a výsledků konané přijímací zkoušky. Je možné zohlednit i další dosažené úspěchy. Po ukončení přijímacího řízení ředitel školy zveřejní seznam přijatých uchazečů a rozešle oznámení nepřijatým uchazečům. Pokud nebyl uchazeč přijat, může podat odvolání proti rozhodnutí, a to nejpozději do 3 dnů od jeho doručení. V případě, že v prvním kole přijímacího řízení nebyla naplněna kapacita školy, je možné vyhlásit druhé kolo.[6]

Průběh a hodnoceníEditovat

Vzhledem ke studijnímu  oboru je studium rozděleno na teoretické nebo praktické. Praxe může být vykonávána i mimo školu ve vhodných pracovištích. Na konci každého pololetí dostává student vysvědčení, které může být ve formě klasifikace, slovního hodnocení nebo kombinací obou. K postupu do dalších ročníků je vždy třeba prospět ze všech povinných předmětů. Pokud student neprospěje, může vykonat opravnou zkoušku.[7]

Ukončení středního vzděláváníEditovat

Vzdělávání může být ukončeno závěrečnou nebo maturitní zkouškou. Dokladem o úspěšném zakončení studia je vysvědčení o závěrečné zkoušce, výuční list nebo maturitní vysvědčení. Složením závěrečné zkoušky studenti prokazují získání dovedností a vědomostí, stanovených v programu pro dané studium.

Pokud je vzdělávání ukončeno výučním listem, sestává závěrečná zkouška z písemné a ústní zkoušky a zkoušky z praktického výcviku. V případě vzdělávání bez výučního listu koná student pouze praktickou a teoretickou zkoušku z odborných předmětů.

Maturitní zkoušku student vykonává ze společné a profilové části. Pro úspěšné vykonání zkoušky musí splnit obě části. Společná část zkoušky je vykonávána z českého jazyka a literatury, cizího jazyka nebo matematiky. Zkouška  se skládá z didaktického testu, písemné práce a ústní zkoušky. Pro profilovou část si student volí dva nebo tři předměty. Nabídku předmětů určuje ředitel školy. Profilová část maturitní zkoušky může mít tyto formy: práce a její obhajoba před komisí, ústní, písemná nebo praktická zkouška, případně kombinace těchto forem. Předpokladem k připuštění k maturitní zkoušce je ukončení posledního ročníku střední školy. Za přípravu a průběh společné části maturit odpovídá ministerstvo. Za řádný průběh ve škole odpovídá ředitel školy.[8]

Nástavbové a zkrácené studiumEditovat

Střední školy také organizují nástavbové studium pro studenty, kteří získali výuční list ve tříletém denním studiu daného oboru. Student pokračuje ve studiu stejného oboru ještě dva roky. Student je ke studiu přijat na základě přijímacího řízení. Nástavbové studium je ukončeno maturitní zkouškou. Pokud student získal výuční list nebo složil maturitní zkoušku v jiném oboru, může studovat další školu ve zkráceném termínu. Studium trvá 1–2 roky, studium je v denní formě. Výsledkem je výuční list případně maturita v požadovaném oboru.[9]

Typy středních školEditovat

Podle vyhlášky o středním vzdělávání existují v ČR tyto typy středních škol, které se liší podle zaměření. Jsou to gymnázia, střední odborné školy, které se dále člení na školy průmyslové, obchodní akademie, školy zdravotnické, pedagogické, zemědělské, lesnické, hotelové, vinařské, rybářské, zahradnické, střední umělecké a uměleckoprůmyslové školy. Dále jsou zde střední odborná učiliště, odborná učiliště, odborná škola a praktická škola.[10]

  • Gymnázium – výběrová střední škola poskytující úplné střední vzdělání. Studenti na konci skládají maturitní zkoušku. V průběhu studia jsou studenti připravováni na vyšší stupeň vzdělávání a pomaturitní studium. V současné době jsou v ČR gymnázia čtyřletá, šestiletá nebo osmiletá. Gymnázia mohou být státní, soukromá nebo církevní.
  • Střední odborná škola – škola, která poskytuje vyšší sekundární vzdělávání a připravuje studenty pro odbornou činnost, případně na studium na vysoké škole. Škola studenty připravuje na výkon povolání v oborech hospodářských, technických, zdravotnických, sociálních, ekonomických, správních, kulturních nebo uměleckých. Poskytuje úplné střední vzdělání zakončené maturitní zkouškou.
  • Střední pedagogická škola – typ střední odborné školy, která připravuje studenty pro profesi učitelů nebo vychovatelů. Studenti se uplatní jako pedagogové v předškolních zařízeních a zařízeních pro výchovu v mimoškolní době.
  • Střední průmyslová škola – střední odborná škola, připravující své studenty pro realizaci v oborech hospodářství a infrastruktury. Jsou průmyslové školy dopravní, elektrotechnické, strojnické, chemické, sdělovací techniky, stavební, uměleckoprůmyslové.
  • Střední umělecká škola – poskytuje svým studentům vzdělání v uměleckých oborech a uměleckých řemeslech. V této škole studenti mohou zúročit dovednosti, které dříve nabyli v základní umělecké škole.
  • Střední zdravotnická škola – vzdělává studenty v oboru zdravotnictví, absolventi se uplatní jako praktické sestry, ošetřovatelé nebo na dalších pozicích ve zdravotnictví.
  • Obchodní akademie – své studenty vzdělávají v oboru ekonomie, finančnictví, cestovního ruchu a administrativy. Absolventi mohu najít uplatnění v bankovním sektoru nebo účetnictví.
  • Střední odborné učiliště – škola, která poskytuje vyšší sekundární vzdělávání a připravuje studenty pro výkon povolání v dělnických profesích, náročných dělnických povoláních, nebo zaměstnání v oblasti služeb. Studium může být zakončeno maturitní zkouškou nebo závěrečnou zkouškou. Součástí výuky je teoretická i praktická výuka a také výchova mimo vyučování.[11]

Druhy škol podle provozovatelůEditovat

Existují 3 druhy středních škol podle dělené podle zakladatelů a provozovatelů:

  • Soukromá škola – škola, kterou zřizuje a provozuje jiný subjekt než stát. Školy, které se zařadí do sítě škol mohou dostávat od státu dotace. Mohou existovat i školy, které se do sítě nezařadí, tyto dotace od státu nedostávají. Jsou financovány ze školného a jiných zdrojů.
  • Státní škola – též veřejná škola, je škola, jejímž zřizovatelem je stát nebo jiný subjekt státní správy. Může to být ministerstvo, kraj nebo obec.
  • Církevní škola – školy zřizované církvemi, zpravidla kladou důraz na náboženskou výchovu. V ČR mohou tyto školy zřizovat jen státem uznané církve a náboženská společenství. Na úrovni středních škol existují zejména církevní gymnázia.[12]

Statistické údajeEditovat

Školní rok 2007/2008: 1 447 středních škol, 569 267 studentů .

České školství je charakteristické vysokým podílem odborného vzdělání (asi 80%), pouze asi 19 % žáků studuje na školách se všeobecným vzděláním (gymnázia).
Nejvíce dětí studuje školy se středním vzděláním zakončené maturitou – ve školním roce 2007/2008 na toto studium nastoupilo cca 68 % žáků (gymnázia, maturitní obory SOŠ a lycea).
Odborné vzdělávání v učebních oborech si v tomto období vybralo 31 % žáků + 7 % žáků studijních oborů SOU, kde žáci získávají maturitní vysvědčení i odbornou praxi odpovídající vyučení.
Podíl žáků v oborech bez maturity a výučního listu je minimální.[13]

Formy vzděláváníEditovat

V ČR zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, hovoří o denní formě vzdělávání jako o jedné z pěti možných forem vzdělávání, tu upravuje v § 25 následovně (uvedeno níže).[14]

Denní formou vzdělávání výuka organizovaná pravidelně každý den v pětidenním vyučovacím týdnu v průběhu školního roku.

Školský zákon pak upravuje i další formy vzdělávání následovně: Základní vzdělávání se uskutečňuje v denní formě vzdělávání. Střední a vyšší odborné vzdělávání se uskutečňuje v denní, večerní, dálkové, distanční a kombinované formě vzdělávání, vzdělání dosažené ve všech formách vzdělávání je rovnocenné. Zákon také udává, že: Délka dálkového, večerního, distančního nebo kombinovaného vzdělávání je nejvýše o 1 rok delší než doba vzdělávání v denní formě. Pro účely tohoto zákona se pak rozumí:

Večerní formou vzdělávání výuka organizovaná pravidelně několikrát v týdnu v rozsahu 10 až 18 hodin týdně v průběhu školního roku zpravidla v odpoledních a večerních hodinách.

Dálkovou formou vzdělávání samostatné studium spojené s konzultacemi v rozsahu 200 až 220 konzultačních hodin ve školním roce.

Distanční formou vzdělávání samostatné studium uskutečňované převážně nebo zcela prostřednictvím informačních technologií, popřípadě spojené s individuálními konzultacemi.

Kombinovanou formou vzdělávání střídání denní a jiné formy vzdělávání stanovené tímto zákonem

NěmeckoEditovat

Vzdělávací systém v Německu je specifický tím, že k diverzifikaci  dráhy vzdělávání dochází již v celkem časném věku dětí. Po ukončení Základní školy (Grundschule), která je povinná pro všechny děti, mají žáci tyto možnosti

Hlavní škola (Hauptschule, zde žák získá všeobecné vzdělání, studium trvá 5.-9. ročník. Vzdělání je orientováno na přípravu k povoláním manuálního charakteru. Ukončením této školy si žák splní povinnou školní docházku.  Po absolvování 2 let na Hauptschule může student přestoupit na

Reálku (Realschule),  studium trvá obvykle 4 roky. Absolvent reálky může pokračovat na střední odborné škole (Berufsschule) nebo na vyšší odborné škole.

Gymnázium - studium zde trvá 8 let. Gymnázium připravuje studenty na další studium na vysoké škole, je ukončeno maturitou. Je to výběrová škola, na kterou nastupují nejlepší žáci po ukončení grundschule.[15]

FrancieEditovat

Systém středního školství je ve Francii velmi diverzifikovaný. Existují zde:

Všeobecná vzdělávací a technická lycea – poskytují všeobecné i odborné vzdělání, po ukončení tříletého studia může student získat všeobecnou maturitu nebo technickou maturitu, ukončení studia studenta opravňuje k pokračování na univerzitě.

Profesní lycea mohou být dvouletá nebo čtyřletá. Připravují své absolventy ke kvalifikované dělnické činnosti.

Alternativní učňovská příprava trvá obvykle dva roky a probíhá přímo v podnicích. Studium je určeno mladým lidem ve věku 16-25 let a může být ukončeno výučním listem.[16]

ŠvédskoEditovat

Tato země má zcela unikátní systém, který prošel v nedávné době mnoha reformami.

Gymnaziální střední škola – zde mohou studovat žáci po ukončení 9. ročníku na základní škole. Studenti zde studují ve věku 16-19 let. Na této škole si žáci volí různé studijní programy. Národní ch studijních programů je celkem 16. Dva z těchto programů jsou akademicky zaměřené a připravují na studium na vysoké škole, ostatních čtrnáct je zaměřeno odborně. Do těchto škol nastupuje asi 95% absolventu základního vzdělání.[17]

ReferenceEditovat

  1. PRŮCHA JAN,, Walterová Eliška,; MAREŠ JIŘÍ. Pedagogický slovník. 4. vydání. vyd. Praha: Portál, 2003. 322 s. ISBN 80-7178-772-8. S. 232,233. 
  2. PRŮCHA, Jan. Pedagogická encyklopedie. 1.. vyd. Praha: Portál, 2009. 936 s. ISBN 978-80-7367-546-2. S. 59. 
  3. INFO@AION.CZ, AION CS-. 561/2004 Sb. Školský zákon. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. (česky) 
  4. INFO@AION.CZ, AION CS-. 561/2004 Sb. Školský zákon. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. (česky) 
  5. INFO@AION.CZ, AION CS-. 561/2004 Sb. Školský zákon. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. (česky) 
  6. INFO@AION.CZ, AION CS-. 561/2004 Sb. Školský zákon. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. (česky) 
  7. INFO@AION.CZ, AION CS-. 561/2004 Sb. Školský zákon. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. (česky) 
  8. INFO@AION.CZ, AION CS-. 561/2004 Sb. Školský zákon. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. (česky) 
  9. INFO@AION.CZ, AION CS-. 561/2004 Sb. Školský zákon. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. (česky) 
  10. Vyhlášky ke školskému zákonu, MŠMT ČR. www.msmt.cz [online]. [cit. 2020-04-18]. Dostupné online. 
  11. PRŮCHA JAN, Eliška Walterová; MAREŠ JIŘÍ. Pedagogický slovník. 4. vydání. vyd. Praha: Portál, 2003. 322 s. ISBN 80-7178-772-8. S. 71,232,233,234. 
  12. PRŮCHA, Jan; WALTEROVÁ, Eliška. Pedagogický slovník. 4. vydání. vyd. Praha: portál, 2003. 322 s. ISBN 80-7178-772-8. S. 30, 222, 229. 
  13. PRŮCHA, Jan. Pedagogická encyklopedie. 1.. vyd. Praha: Portál, 2009. 936 s. ISBN 978-80-7367-546-2. S. 366. 
  14. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, § 25. [cit. 2016-05-31]. Dostupné online.
  15. PRŮCHA, Jan. Vzdělávání a školství ve světě. 1.. vyd. Praha: Portál, 1999. 320 s. ISBN 80-7178-290-4. S. 118. 
  16. PRŮCHA, Jan. Vzdělávání a školství ve světě. 1.. vyd. Praha: Portál, 1999. 320 s. ISBN 80-7178-290-4. S. 117. 
  17. PRŮCHA, Jan. Vzdělávání a školství ve světě. 1.. vyd. Praha: Portál, 1999. 320 s. ISBN 80-7178-290-4. S. 120. 

Související odkazyEditovat

Externí odkazyEditovat