Otevřít hlavní menu

Světla Svozilová

československá divadelní herečka, filmová herečka, herečka a televizní herečka

Světla Svozilová, vlastním jménem Světlana Svozilová (13. listopadu 1906 Brno[2][3]25. února 1970 Praha), byla česká herečka.

Světla Svozilová
Světla Svozilová
Světla Svozilová
Narození 13. listopadu 1906
Brno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 25. února 1970 (ve věku 63 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov [1]
Alma mater Pražská konzervatoř
Manžel(ka)
  • 1.Bedřich Rádl (1905–1981)
  • 2. František Votruba (?–1948)
Rodiče
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Pocházela z rodiny politika Josefa Svozila. Po maturitě na gymnáziu studovala od roku 1923 na Dramatickém oddělení pražské konzervatoře [4], po jejím absolutoriu (1927)[5] hrála nejprve v Gamzově Uměleckém studiu, od roku 1927 do roku 1930 také působila v Osvobozeném divadle. Poté přešla do Divadla Vlasty Buriana, do Nového divadla a do Městských divadlech pražských.[6] V roce 1938 si zahrála ve filmu režiséra Roberta Landa Panenka. Od roku 1940 prakticky až do svého odchodu do důchodu v roce 1968 byla stálou členkou hereckého souboru Divadla na Vinohradech.[7] Její jméno bylo spojeno s nepěknou kauzou okolo její herecké kolegyně herečky Jiřiny Štěpničkové, pro kterou po roce 1948 ještě s několika dalšími hereckými kolegy měla požadovat trest smrti.[8] Usnesení z příslušné schůze se však nikdy nenašlo, neboť stranický i odborářský archiv divadla se po Listopadu 1989 ztratil.[9]

V roce 1966 obdržela titul zasloužilá umělkyně. Po odchodu do důchodu po smrti svého manžela propadla alkoholismu, zemřela na následky zranění, které si přivodila v alkoholovém opojení na schodech v domě, kde bydlela.

K filmu ji přivedl vlastně její někdejší zaměstnavatel Vlasta Burian. Zejména před 2. světovou válkou a během války ztvárnila celou řadu vedlejších či epizodních filmových rolí, hlavní role se jí vyhýbaly.

CitátEditovat

Světla Svozilová dostala v souboru roli ženského komika....málokdo byl tak dobře uzpůsoben pro tento druh ženské komiky jako ona – se svým šibalským pohledem, našpuleným výrazem kolem úst, dopředu napjatým krkem a něčím loutkovitým v náhlých pohybech, to vše s osobitým vkusem; v době začátků byla nejvhodnější partnerkou Voskovce a Wericha jako půvabný ženský komik.
— Václav Holzknecht [10]

Divadelní role, výběrEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. hrob herečky Světly Svozilové na Vyšehradském hřbitově v Praze
  2. Matriční záznam o narození a křtu
  3. z matričního zápisu v matrice narozených farnosti u sv.Jakuba v Brně vyplývá, že se S.Svozilová narodila jako nemanželská a 3.7.1928 byla legitimována Josefem Svozilem]
  4. Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 515
  5. Josef Tomeš a kol.: Český biografický slovník XX. století III, s.233
  6. Miloš Fikejz: Český film : herci a herečky III, s. 298
  7. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  8. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 310, ISBN 978-80-200-1502-0
  9. Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 190–1, ISBN 978-80-239-9603-6
  10. Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 216–7
  11. Nositelé řádu, Divadlo čs. armády Praha [online]. Databáze inscenací Divadelního ústavu. Dostupné online. 
  12. Deník Anny Frankové, Ústřední divadlo čs. armády Praha [online]. Databáze inscenací Divadelního ústavu. Dostupné online. 
  13. Ptákovina, Divadlo Na Zábradlí Praha [online]. Databáze inscenací Divadelního ústavu. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat