Otevřít hlavní menu

Vladimír Gamza

český herec a překladatel

Rodina, studiumEditovat

Narodil se v carském Rusku v Petrohradě, v české rodině. Jeho otec zde byl úředníkem pobočky zahraniční pojišťovny. Původně se jmenoval Hamza, ponechal si však později ruský přepis jména (Gamza) [2]. Studoval na gymnáziu a herectví se učil u V. I. Kačalova. Ovlivnil jej styl moskevského divadla MCHAT a J. B. Vachtangov, jehož byl Gamza stoupencem [3].

Divadelní začátkyEditovat

Do Prahy se vrátil jako sedmnáctiletý poté, co byla otcova pobočka pojišťovny po VŘSR zrušena [4]. V sezóně 1920/1921 hrál v pražském Divadle na Vinohradech [5], kde mu angažmá zprostředkoval Eduard Vojan [6]. V roce 1921 přešel jako herec a režisér do nově založeného Tylova divadla v pražských Nuslích ředitele Stanislava Langera, které však pro nedostatek diváků brzy skončilo [7] a v období 19221923 byl členem činohry Státního divadla v Brně.

České studioEditovat

Divadelní činnost musel pro nemoc krátce přerušit, ale již v roce 1924 založil spolu s režisérem Josefem Bezdíčkem a několika bývalými členy brněnského Státního divadla a pod uměleckou patronací spisovatele Jiřího Mahena cestující divadelní společnost České studio [8]. S tímto divadlem jednu sezónu působil na Moravě [9]. V červnu 1925 se České studio pokusilo spojit s divadelní skupinou E.A.Longena při Zöllnerově společnosti (nově vzniklá skupina měla název Sečesteal a působili v ní E. A. Longen, X.Longenová, V. Gamza, J. Bezdíček, S. Machov a další), avšak existovala pouze několik týdnů. Na programu byly hry Longenova repertoáru z Revoluční scény a Rokoka [10]. Poté byl Gamza angažován ředitelem Josefem Burdou do kladenského divadla [11].

Umělecké studioEditovat

V závěru roku 1926 založil Gamza v Praze avantgardní divadelní studio Umělecké studio, Studio hrálo v Umělecké besedě na Malé Straně. Mělo osm členů (kromě Gamzy ještě Ladislav Boháč, Světla Svozilová, Emilie Hráská, Václav Trégl, Bohuš Záhorský a další [12]). Vedení divadla bylo kolektivní a kromě herců nebyl z finančních důvodů zaměstnancem nikdo jiný [13]. Studio i přes své úspěchy působilo pouze jeden rok a pak z finančních důvodů ukončilo činnost [14].

Závěr životaEditovat

Ihned poté byl Gamza angažován jako herec a režisér v pražském Národním divadle (sezóna 1928/1929). V závěru roku 1928 pracoval na režii hry Suchovo-Kobylina Proces, kterou však již nedokončil. Byl dlouhodobě těžce nemocný (ledvinová choroba tuberkulozního původu [15]) a zemřel v lednu roku 1929 ve věku nedožitých 27 let. Je pochován na Olšanských hřbitovech v Praze.

CitátEditovat

Často si vzpomínám na Gamzu, který mi první řekl, že talent bez usilovné práce není k ničemu. „Talentů“, pravil, „je habaděj. Člověku je od přírody dána schopnost proměňovat se, vymýšlet si a něco předvádět. Jenom se podívej na děti. Kolik fantazie dovedou uplatnit! Nejdůležitější je, jak se svým nadáním hospodařím, jak je umím zmnožit. A takových, kteří to dovedou, už je jen maličko“.
— Ladislav Boháč [16]

Divadelní režie, výběrEditovat

  • 1926 Hermann Bahr: Děti, Kladenské divadlo
  • 1926 A. P. Čechov: Višňový sad, Kladenské divadlo
  • 1926 A. S. Puškin: Boris Godunov, Kladenské divadlo
  • 1926 Saint-Georges de Bouhélier: Dětský karneval, Umělecké studio
  • 1926 Alexandr Blok: Růže a kříž, Umělecké studio (Gamza provedl překlad, režii, výpravu a vystoupil i v roli Aliscana)
  • 1926 Charles Dickens: Cvrček u krbu, Umělecké studio (Gamza režíroval a vystoupil i v roli Peerybingla)
  • 1926 A. S. Gogol: Ženitba, Umělecké studio (Gamza režíroval a vystoupil i v roli Podkolesina)
  • 1926 H. Berger: Potopa, Umělecké studio
  • 1927 William Shakespeare: Dvanáctá noc aneb Jak chcete (Večer tříkrálový), Umělecké studio
  • 1928 I. S. Turgeněv: Měsíc na vsi, Stavovské divadlo (Gamza režíroval a vystoupil i v rolích Rakijina a Běljajeva)
  • 1928 L. N. Tolstoj: Ona je vším vinna, Národní divadlo

Divadelní role, výběrEditovat

České divadelní osobnosti o Vladimíru GamzoviEditovat

Ladislav Boháč

  • Můj nový známý byl Vladimír Gamza. Byl to člověk neobyčejného osobního kouzla. Každého si okamžitě dovedl získat. Divadelník tělem i duší, fanatik své práce. A na fanatika také vypadal: vysoký, hubený, podivuhodně pronikavých tmavých očí. [17]
  • Život utíkal v pilné práci, až jednoho dne, bylo to 7. ledna 1929, nás zdrtila zpráva, že zemřel Vladimír Gamza. Tolikrát vybojoval vítězně zápas s nemocí, až přece podlehl. Myslím, že naše divadelní umění mohlo vypadat jinak, kdybychom ho neztratili. Rok před ním odešla Jarmila Horáková, jedna z našich nejtalentovanějších hereček, a teď Gamza. Ztratil jsem nejen přítele, ale i svého režiséra, který mi bude chybět po celý život. Prvního režiséra, kterého jsem si nejenom vážil, ale kterého jsem i obdivoval [18].

Eduard Kohout

  • Rok po Horákové odešel Vladimír Gamza. Byl původem Rus, znal Stanislavského i Vachtangova; Umělecké studio, které v Praze zřídil, se lišilo od ostatních avantgardních scén především oddanou službou autorovi. Neviděl jsem na Vinohradech jeho Orlíka, byl prý v něm vynikající. U nás prožil v angažmá pouze rok. Stvořil poetické představení Turgeněvova Měsíce na vsi, kde si také skromně zahrál. [19]

Miroslav Rutte

  • S Vladimírem Gamzou odchází jeden z nejsympatičtějších zjevů mladé generace: skromný, tichý a pracovitý umělec, který měl v sobě cosi dekadentně útlého a byl někdy přetížen sklonem k rafinované drobnokresbě, ale jenž dovedl právě v detailu zachytiti tak jemné záchvěvy citlivé lidské duše, že není druhého, kdo by ho mohl v tomto směru nahradit. [20]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Štěpána, sign. ŠT Z17, s. 52. Dostupné online.
  2. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 40
  3. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 113
  4. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 40
  5. V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
  6. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 113
  7. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 41
  8. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 182
  9. Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy, ČSAV, Praha, 1962, str. 84
  10. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 182
  11. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 174
  12. Zdeněk Digrin: Bohuš Záhorský, Orbis, Praha, 1968, str. 13
  13. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 38, 42
  14. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 51
  15. Miroslav Rutte, Josef Kodíček: Nové české divadlo 19281929, vyd.  Dr.Ot.Štorch-Marien, Aventinum, Praha, 1929, str. 113
  16. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 281
  17. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 27
  18. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 65
  19. Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 116
  20. Miroslav Rutte, Josef Kodíček: Nové české divadlo 19281929, vyd.  Dr. Ot. Štorch-Marien, Aventinum, Praha, 1929, str. 114

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat