Otevřít hlavní menu

Josef Bezdíček

český esperantista a herec

Studium, divadloEditovat

Jeho otec byl ředitelem brněnského gymnázia. Josef Bezdíček absolvoval gymnázium a Státní konzervatoř v Brně. Začal hrát v brněnském Zemském divadle, avšak měl zájem o avantgardní divadlo a spolu s Vladimírem Gamzou vedl od roku 1924 v Brně založené České studio[2][3]. V roce 1925 soubor pokračoval po spojení se souborem E. A. Longena krátce pod názvem Sečesteal[4]. Následně Bezdíček působil v Bratislavě ve Slovenském národním divadle jako herec a režisér. V roce 1927 byla v Bratislavě otevřena pobočka Radiojournalu, kde působil jako herec později i režisér. Z Bratislavy odešel krátce do Prahy, kde působil v divadle Uranie a ve smíchovském divadle U Libuše. V roce 1931 se vrátil do Brna a pokračoval dál v činnosti v Zemském divadle.

RozhlasEditovat

Ve stejné době začal pracovat i v brněnském Radiojournalu, vedeném ředitelem Antonínem Slavíkem. Do Radiojournalu jej doporučil Slavíkův spolupracovník Dalibor Chalupa[5]. V roce 1932 se stal Bezdíček rozhlasovým režisérem. V rozhlase spolupracoval úzce i s Karlem Vetterlem a Františkem Kožíkem. V brněnském rozhlase uvedl okolo 150 rozhlasových her. Nahrávky her neexistují, neboť šlo o živé vysílání[6]. Současně působil jako hostující režisér v brněnském divadle[7]. V Brně vedl Bezdíček také esperantský klub herců, nazvaný TRAKT. V esperantu uvedl brněnský rozhlas v rámci programu Verda stacio např. Čapkovo RUR, Matku a Bílou nemoc a Langerovu Jízdní hlídku[8].

Po 15. březnu 1939 se vedení brněnského Radiojournalu rozešlo a Chalupa s Bezdíčkem odešli do Prahy. Zde pracovali v rozhlase, kde právě končila éra průkopníků rozhlasového vysílání vedených prof. Jaroslavem Hurtem[9]. Bezdíček se stal v rozhlase šéfrežisérem, spolupracoval s Přemyslem Pražským a Miloslavem Jarešem.

Pedagogická činnostEditovat

Od roku 1941 vyučoval na pražské konzervatoři. Později se stal profesorem herectví na pražské DAMU. V letech 19551958 vykonával funkci děkana DAMU. V Pražském rozhlase vychoval mnoho nových pracovníků, k jeho žákům patřil např. pozdější režisér Jiří Horčička[10].

Osobní životEditovat

S první manželkou, Věrou Bezdíčkovou měl dvě dcery (Janu narozenou roku 1929 a Evu narozenou roku 1931). Manželku mu později odvedl Bohuš Záhorský[11]. Jeho druhou manželkou (od června 1941) byla herečka Vlasta Fabianová.

CitátEditovat

S Bezdíčkem jsme prožili v Brně krásné roky. Byla jsem svědkem jeho cílevědomé práce, on byl svědkem mých hereckých úspěchů. Víc než svědkem. Strážcem, kritikem i rádcem. Když se dívám na svůj život nazpátek, mohu prohlásit, že Josef Bezdíček byl pro mne, především pro mou uměleckou dráhu, v mém životě jedničkou.
— Vlasta Fabianová [12]

OceněníEditovat

Divadelní režie, výběrEditovat

Rozhlasové režie, výběrEditovat

Osobnosti české kultury o Josefu BezdíčkoviEditovat

Ota Ornest

  • Nejvíc mne těšilo pracovat s Bezdíčkem, to byl opravdový profesionál[14].
  • Pak jsem navštívil hlavního režiséra Bezdíčka. S ním jsem si ovšem rozuměl mnohem víc. Řekl jsem mu, že jsem si přivezl některé rozhlasové hry, o nichž se domnívám, že by se uplatnily taky u nás. "To nechám na vás," odvětil Bezdíček. "Pro tuto chvíli se stáváte mým dramaturgem. A já vám zaručuji, že co přeložíte, to uvedu." Přeložil jsem pro něho asi pět her. Skutečně všechny uvedl a v některých jsem i hrál[15].

Bohumil Bezouška

  • ... v prvé řadě Josef Bezdíček, vzdělaný, moudrý a laskavý pán, teoretik i vynikající praktik. Bezdíček začínal v Brně a spolu s dramaturgem, rovněž vzácným člověkem, Daliborem Chalupou, položili průběhem let skutečné základy naší moderní rozhlasové činohry a velikým podílem přispěli k úrovni práce se slovem v rozhlase vůbec. S malými technickými prostředky – nepracovalo se ještě s magnetofonovým záznamem – vytvářel Bezďa, jak byl v rádiu nazýván, veliké činohry, ze kterých by mnohé uspěly ještě dnes.[16]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Hodonín
  2. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 96,
  3. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 42
  4. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 182
  5. Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 83, ISBN 80-207-0419-1
  6. Josef Bezdíček na stránkách Rozhlasová historie
  7. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 382
  8. Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 65, ISBN 80-204-0493-7
  9. Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 87, ISBN 80-207-0419-1
  10. Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 354, ISBN 80-204-0493-7
  11. Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 347,ISBN 80-207-0419-1
  12. Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 86, ISBN 80-207-0419-1
  13. VELÍŠEK, Martin. Sen noci svatojánské - dvě archivní nahrávky z let 1950 a 1964 [online]. Český rozhlas, 2016-06-09 [cit. 2016-12-26]. Dostupné online. (česky) 
  14. Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 207, ISBN 80-85625-19-9
  15. Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 207, ISBN 80-85625-19-9
  16. Bohumil Bezouška: Jak jsem proskotačil život, Lunarion, Praha, 1993, str. 176, ISBN 80-85774-08-9

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat

děkani DAMU
Předchůdce:
František Salzer
19551958
Josef Bezdíček
Nástupce:
František Salzer