Otevřít hlavní menu

Jiří Mahen

český básník, novinář a dramaturg

Jiří Mahen, vlastním jménem Antonín Vančura (12. prosince 1882 Čáslav[1]22. května 1939 Brno[2]), byl český básník, novinář, dramaturg, knihovník, režisér a divadelní kritik.

Jiří Mahen
Jiří Mahen, 1910
Jiří Mahen, 1910
Rodné jméno Antonín Vančura
Narození 12. prosince 1882
Čáslav
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 22. května 1939 (ve věku 56 let)
Brno
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení Ústřední hřbitov v Brně
Národnost Češi
Alma mater Univerzita Karlova
Manžel(ka)
Příbuzní
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Antonín Vančura, matrika narození

Obsah

ŽivotEditovat

MládíEditovat

Narodil se v rodině čáslavského krupaře Antonína Vančury a jeho manželky Elišky, rozené Chobotové. Pokřtěn byl jako Antonín Václav Josef Vančura.[1] Rodina se v roce 1897 přestěhovala do Dubé, kde navštěvoval německou měšťanskou školu. Gymnázium studoval v Čáslavi a Mladé Boleslavi, kde roku 1902 maturoval. Již v té době se podílel na přípravě studentských časopisů, spolu se svým přítelem Rudolfem Těsnohlídkem.[3]

Příbuzenství s Vladislavem VančurouEditovat

Dědové Vladislava Vančury a Jiřího Mahena byli bratři. Svůj rod odvozovali od zemanů Vančurů z Řehnic; tento původ inspiroval Vančuru k napsání Markéty Lazarové.[3] Mahena inspirovala historie rodu ke hře Mrtvé moře o selské rebelii na Čáslavsku, kde byl předobrazem jeho praděd Jan Vančura.

Studia v PrazeEditovat

V obtížných finančních podmínkách i se zdravotními problémy studoval v Praze filozofickou fakultu, obory čeština a němčina. Spolupracoval s anarchistickým časopisem Nový kult a časopisem Moderní život, který byl tiskovým orgánem uměleckého spolku Syrinx. Seznámil se tak především s okruhem umělců scházejících se ve vile S. K. Neumanna, jako byl František Gellner, Jaroslav Hašek či Fráňa Šrámek. Státní závěrečnou zkoušku nesložil a v letech 1907–1910 učil jako suplent na reálce v Hodoníně a poté na obchodní škole v Přerově.[3]

Život v BrněEditovat

Roku 1910 se přestěhoval do Brna, kde působil po zbytek života.

V letech 19091919 byl redaktorem Lidových novin; odsud přešel do deníku Svoboda, v němž byl zaměstnán do roku 1936. V letech 19181920 působil jako dramaturg Národního divadla Brno. Od roku 1921 byl knihovníkem, později ředitelem tehdejší Veřejné knihovny města Brna.[4][p 1]

Rodinný životEditovat

 
Jiří Mahen s manželkou (nedatováno)

Dne 6. října 1919 v Brně uzavřel občanský sňatek s Karlou Haselmannovou (1896–1991).[5][6] Manželství bylo bezdětné. Podle odkazu vdovy je dnes ve vilce, kde žili, knihovna a Mahenův památník.[7] O svém manželství napsala vzpomínkovou knihu Život s Jiřím Mahenem (Mladá fronta, 1978).

Nevlastní bratr Pavel Vančura byl v roce 1943 popraven za odbojovou činnost.[8]

Závěr životaEditovat

Jiří Mahen ukončil svůj život sebevraždou,[9] čímž reagoval na německou okupaci. Jako další důvod se uvádí Mahenův zdravotní stav, kdy se obával, že nebude schopen další tvůrčí práce.[8]

Vznik pseudonymuEditovat

Pseudonym Mahen údajně vznikl sazečovým omylem při sazbě původního pseudonymu Maheu, což byl hrdina Zolova románu Germinal.[10]

DíloEditovat

Jiří Mahen psal též pod řadou dalších pseudonymů.[11]

Jeho lyrická tvorba je spojena s životním postojem tzv. generace anarchistických buřičů. Podle Mahenových současníků byla jeho pozdější tvorba ovlivněna impresionismem, jak však uvedl Arne Novák v nekrologu, sám Mahen toto přiřazení rozhorleně odmítal.[12]

V přehledu jsou uvedena v závorce první vydání v češtině:

PoezieEditovat

  • Plamínky (verše; V Praze, Časopis pokrokového studentstva, 1907)
  • Ballady (Brno, A. Píša, 1908) Dostupné online
  • Duha (cyklus veršů; V Praze, Fr. Borový, 1916) Dostupné online
  • Tiché srdce (verše 1916; Přerov, Tiskařská a vydavatelská společnost, 1917)
  • Scirocco (epická báseň; Brno, St. Kočí, 1923)
  • Básně (předmluvu napsal Vítězslav Nezval; V Praze, Družstevní práce, 1928)
  • Balady (básně Jiřího Mahena, předmluvu napsal Karel Titz, litografie Eduard Milén; Brno, Skupina výtvarných umělců, 1929)
  • Rozloučení s jihem (verše, se vstupní kresbou Eduarda Miléna; V Praze, Družstevní práce, 1934)
  • Požár Tater (se vstupní kresbou Aloise Wachsmana; Praha, Družstevní práce, 1934)

PrózaEditovat

  • Podivíni (prosa; Praha, František Adámek, 1907)
  • Kamarádi svobody (román; Jos. R. Vilímek, 1909, V Praze Družstevní práce 1928, V Brně Družstvo Moravského kola spisovatelů 1948, Rovnost 1950, Československý spisovatel 1954)
  • Rybářská knížka (Brno, St. Kočí, 1921, Družstevní práce 1947, Čs. spisovatel 1956, 1967 a SNKL 1959, Československý spisovatel 1967)
  • Měsíc (fantasie; V Praze, Stanislav Minařík 1920, Odeon 1968)
  • Nejlepší dobrodružství (V Praze, Družstevní práce 1929, Rovnost 1950, Československý spisovatel 1955)
  • Díže (poznámky a fantasie; Praha, Přemysl Plaček, 1911 a 1918)
  • Dvě povídky – Daemoni. Opájejme se! (V Praze, Přemysl Plaček, 1911 a 1918)
  • Démoni (Hranice, Josef Hladký, 1931)
  • Toulky a vzpomínky (výbor próz; upravil a vyzdobil Eduard Milén; V Praze, Družstevní práce, 1931)
  • Povídky a kresby (výbor prós; upravil a vyzdobil Eduard Milén; Družstevní práce, 1931)

Divadelní hryEditovat

  • Klíč (hra o jednom dějství; Praha, Dělnická akademie, 1907) Dostupné online
  • Jánošík (tragedie o pěti dějstvích; Praha-Král. Vinohrady, Přemysl Plaček, 1910) Dostupné online
  • Mefistofeles (dramatická legenda; V Praze, Grosman a Svoboda, 1910) Dostupné online
  • První deště (tragikomedie se schválně příliš dobrými a příliš špatnými lidmi; Praha, Přemysl Plaček, 1910)
  • Juanův konec (Drama o jednom dějství; Praha, Máj, mezi 1901 a 1925) Dostupné online
  • Nebe, peklo, ráj (hra o třech dějstvích; Praha, B. Kočí, 1919 a 1922)
  • Mrtvé moře (hra o čtyřech jednáních; V Praze, Tiskem a nákladem M. Knappa, 1918, Zora 1921, ČDLJ 1951) Dostupné online
  • Generace (komedie o třech dějstvích s předehrou; Praha, B. Kočí, 1921)
  • Dezertér (hra o 4 jednáních; V Praze, B. Kočí, 1923) Dostupné online
  • Ulička odvahy (prajednoduchá komedie o třech aktech; V Praze, B. Kočí, 1917,Dostupné online ČDLJ 1951, Orbis 1953)
  • Praha-Brno-Bratislava (veselohra o 3 dějstvích; Praha, Otakar Štorch-Marien, 1927)
  • Nasredin čili Nedokonalá pomsta (Komedie o třech dějstvích, Praha, Archiv Národního divadla 1928, B. M. Klika 1930)
  • Husa na provázku (6 filmových libret; Praha : Otakar Štorch-Marien, 1925 a Orbis 1959) Dostupné online
  • Josef se vrátil (dramatický sketch; V Praze, nákladem "Červené sedmy", 1919
  • Lavička (dramatická pohádka; V Praze, J. Otto, 1919)
  • Náměsíčný (dramatický sketch, Praha, Jos. Springer, 1919)
  • Píseň života (hra o čtyřech dějstvích; V Praze, B. Kočí, 1919)
  • Chroust (studentská hra o čtyřech dějstvích; V Praze, B. Kočí, 1920, ČDLJ 1951, Orbis 1955, Dilia 1961)
  • Rodina 1933 (dvě komedie o třech dějstvích; V Praze, Družstevní práce, 1934, B. M. Klika, 1934)
  • Vyzkoušení přátelé (komedie o třech dějstvích; Praha, B. M. Klika, 1934
  • Mezi dvěma bouřkami (hra o třech dějstvích; V Praze, Družstevní práce 1938, Dilia 1961)

Pro dětiEditovat

  • Její pohádky (Brno, Barvič & Novotný, 1914)
  • Dvanáct pohádek (ilustroval Josef Lada; V Praze, B. Kočí, 1918, Zápotočný 1935, Družstevní práce 1947 il. Jiří Trnka,Dostupné online Albatros 1969 il. J. Trnka)
  • Co mi liška vyprávěla (pohádky s obrázky Fr. Hlavici; Praha, B. Kočí, 1922, Družstevní práce 1947, SNDK 1958 a 1964, Československý spisovatel 1974 a 1984, Vimperk Papyrus 1983 a 1993, Liberec Dialog 1996)

Literatura zabývající se divadlemEditovat

  • Problémy nového dramatu německého: Hugo von Hofmansthal (Hodonín, vlastním nákladem, 1907-1908)
  • Před oponou (Brno, St. Kočí, 1920)
  • Režisérův zápisník (předmluva František Halas; Praha, Československý Kompas, 1945)

OstatníEditovat

  • Černovská massakra (V Hodoníně, nákladem časopisu Slovácko, 1907)
  • Theseus: drama antického člověka (Praha, Časopis pokrokového studentstva, 1909)
  • Pozdrav svobodné vlasti (Praha, nákladem vlastním, 1923)
  • Hercegovina (poznámky, vzpomínky a pohádky; Vyškov, Fr. Obzina, 1924)
  • Kniha o českém charakteru (Vyškov, František Obzina, 1924)
  • Knížka o čtení praktickém (Brno, St. Kočí, 1924)
  • Nutnosti a možnosti veřejných knihoven (Brno, St. Kočí, 1925)
  • Pozdrav Moravy (kresby František Hlavica; V Brně, Barvič a Novotný, 1928)
  • Pozdrav svobodné vlasti (hudebnina, hudba Hynek Bím, slova J. Mahen; Brno, H. Bím, 1928)
  • Člověk ve všech situacích (výbor próz; V Praze, Družstevní práce, 1930)
  • Kout veselí a rozmaru (V Praze, Družstevní práce, 1930)
  • Antonín Procházka (studie; V Praze, Josef Sonberg a Alois Janda, 1934)
  • Kapitola o předválečné generaci (V Praze, Družstevní práce, 1934)

Posmrtné výboryEditovat

  • Dvanáct o skutečném Nasr-ed-dinovi (doslov Josef Věromír Pleva; V Německém na Moravě, Jan Jelínek, 1940 Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
  • Sedm vybraných básní (vybral František Halas; V Praze, F.J. Müller, 1940)
  • Máchova poesie (text revidoval Bohumil Mathesius, úvodní poznámka František Halas; V Praze, Kruh krásné knihy (Václav Tomsa), 1941)
  • Revoluce (obraz z ruské revoluce; Praha, Ústřední oddělení kulturní ÚRO, 1947)
  • Divadelní hry, Díl I (Janošík, Mrtvé moře; Praha, Československý spisovatel, 1953)
  • Drobná próza I a II (Praha, Československý spisovatel, 1953 a 1954)
  • Za nocí nejtmavších na slunce pamatuj! (výbor poezie; Praha, Mladá fronta, 1955)
  • Divadelní hry. II. díl (Ulička odvahy, Chroust; Praha, Československý spisovatel, 1956)
  • Lyrika (Praha, Československý spisovatel, 1958)
  • Mahen dětem (Brno, Krajská lidová knihovna, 1958)
  • Svůj život spjal jsem v rýmy tvrdé (Literární pásmo z děl Jiřího Mahena; Praha, Měst. lid. knihovna, 1958)
  • Divadelní hry. 3. díl (Praha, Československý spisovatel, 1959)
  • Z dopisů dvou knihovníků, Jiřího Mahena a Stanislava Rambouska (Jihlava, Krajská lidová knihovna, 1959)
  • Jiří Mahen Josefu Pojarovi (Šest dopisů, připravil a doslov Ludvík Kundera; Plzeň, Krajská lid. knihovna, 1960)
  • Máchova krajina (dřevoryty Karel Svolinský; Praha, Památník národního písemnictví, 1960 Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
  • Vašíček a lěší (ilustrace Karel Svolinský; Praha, SNDK, 1961 a 1965)
  • Za oponou umění a života (Výbor uspořádal, doslov a pozn. naps. Vladimír Justl; Praha, Československý spisovatel, 1961)
  • Balady (Praha, SNKLU, 1963)
  • Pryč s divadelní idylou (Soubor projevů; Brno, Blok, 1967) Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
  • Dívka a vosa (Výbor z próz; Brno, Blok, 1974)
  • Dvanáct zbojníčků a vrána (Pohádky; Brno, Blok, 1976, 1982, 1987)
  • Divoké hnízdo (Výbor z próz; Praha, Československý spisovatel, 1982)
  • Modří ptáci hor (Výbor z lyriky; Brno, Blok, 1982)
  • Šupinaté sny (soubor povídek; Praha, Československý spisovatel, 1983)
  • Turban, fez a čepička (Balkáne, lásko moje; Brno, Společnost přátel jižních Slovanů v ČR, 1994)
  • Démoni (a jiné drobné prózy) (Křelov, Ivo Opletal, 1997)

Díla napsaná pod jinými pseudonymyEditovat

  • Čím duše překypěla (básně pod pseudonymem Antonín Dubský; Třebenice, nákladem menšinového týdeníku "Pařík", 1912)
  • Před výletem (solový výstup pro dámu; napsala Červená sedma; V Praze, Josef Šváb, 1913)
  • Jak se dělá divadlo? (nezbytná příručka pro všechna divadla a pro ochotníky, pseudonym Kamil Urbánek; Brno, St. Kočí, 1921)
  • Kozí bobky z Parnasu (literární epigramy, pseudonym Ladislav Andělíček; Brno, St. Kočí, 1921)
  • Moderní drama snadno a rychle (příručka pro básníky i diletanty, pseudonym Josef Zamazal; Brno, St. Kočí, 1921)
  • Narabovaná kultura (časová studie, pseudonym Jaroslav Vrána; Brno, St. Kočí, 1921)
  • O umění Růženy Němcové a Boženy Svobodové (essay, pseudonym Červená Maska; Brno, Stanislav Kočí, 1921)
  • Zpívající pyramida (rozmluva s čertem, pseudonym Pavel Stodola; Brno, St. Kočí, 1921)
  • Knížka pro každého spiritistu (rozřešení tajemství záhrobního, pseudonym Mahatma Batler; Brno, St. Kočí, 1922)
  • Rouletabille v Čechách, aneb, Sebrané spisy Floriána Kreuzmanna (detektivní novela, pseudonym Joe Smetana; Brno, St. Kočí, 1922)
  • Rozřešme českou divadelní otázku (pseudonym Richardson; Brno, St. Kočí, 1922)
  • Režisérův zápisník. I. (pseudonym Richardson; Brno, St. Kočí, 1923)
  • Černá jeskyně (Pohádková hra pro mládež se zpěvy a tanci o třech jednáních, pseudonym Antonín Dubský, hudbu složil Karel Hoffmann; Praha, Fr. Švejda, 1930)
  • Památce selských rebelů z roku 1680 (pseudonym Adolf Filáček; Praha, Říšská jednota republikánského dorostu čs. venkova, 1930 a 1938)
  • Čarovné koření aneb Mír ve Vadilově (Hra pro mládež se zpěvy a tanci o 4 jednáních, pseudonym Antonín Dubský, hudba Karel Hoffmann; Praha, Fr. Švejda, 1931)
  • Když se pucflek vydaří (vojenská fraška o 1 jednání, pseudonym J. Skála; V Praze, Zemědělské knihkupectví A. Neubert, 1932)
  • Dragouni jedou ... (lidová hra se zpěvy a tanci o 3 jednáních, pseudonym J. Skála; hudbu složil Vl. Skládal Mahen, Jiří, 1882-1939 V Brtnici : Josef Birnbaum, 1933)Nade mlýnem - pode mlýnem : (Krajánek Kořínek Amorkem ...) : Veselá hra o 3 jednáních, pseudonym J. Skála; V Brtnici, Josef Birnbaum, 1933)
  • Pohádka lesní samoty (lidová hra se zpěvy o 3 dějstvích, pseudonym J. Skála; hudbu napsal A. Mareš; V Praze, Zemědělské knihkupectví A. Neubert, 1933)
  • Utrpením ku štěstí; nevinně odsouzen (lidová hra ze selského života ve 3 jednáních, pseudonym J. Skála; V Brtnici, Josef Birnbaum, 1933)
  • Ve spárech karbanu (Hra ze selského života o 3 jednáních, pseudonym J. Skála; V Brtnici, Josef Birnbaum, 1933)
  • Až srdce tvoje zahoří ...!; Slečna divoška (Veselá hra o 3 jednáních, pseudonym J. Skála; V Brtnici na Moravě, Josef Birnbaum, 1934)
  • Románek tulačky Evy (lidová hra se zpěvy o 3 jednáních, pseudonym J. Skála, hudbu složil A. Mareš; V Brtnici na Moravě, Josef Birnbaum, 1934)
  • Vojenský život veselý (tři vojenské aktovky, pseudonym Václav Vrána; Praha, Divadelní nakladatelství Lidové umění (J. Frey), 1938)

GalerieEditovat

Posmrtné připomínkyEditovat

  • V současné době nese budova Národního divadla Brno na Malinovského náměstí Mahenovo jméno.
  • Autorovo jméno nese od roku 1959 Knihovna Jiřího Mahena v Brně.
  • V Brně jsou pamětní desky na domech v ulicích Mahenova a Solniční 12/01, busta na Malinovského náměstí a pomník v parku (Rooseveltova ulice).
  • Ulice Jiřího Mahena jsou v Brně, Čáslavi a Frýdku–Místku.
  • Ulice Mahenova je v Praze, Kladně, Mladé Boleslavi, Ústí nad Labem a Jihlavě.
  • Společnost Jiřího Mahena vydává od roku 1994 svůj členský zpravodaj Milíř.[13]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Některé zdroje uvádějí, že byl ředitelem až od roku 1937.[1] Tisk ho však jako ředitele uváděl již v roce 1931 (viz interview v Národních listech Brno kulturní [2]).

ReferenceEditovat

  1. a b Matriční záznam o narození a křtu evangelické církve Čáslav
  2. úmrtní oznámení. Lidové noviny. 24. 5. 1939, s. 6. Dostupné online. 
  3. a b c OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 3/I. M-O. Praha: Academia, 2000. 728 s. ISBN 80-200-0708-3. 
  4. ČERNÁ, Jana. Jiří Mahen. Ikaros [online]. 2005 [cit. 2018-11-18]. Roč. 9, čís. 12. Dostupné online. 
  5. Matrika oddaných, Brno městská rada, 1871-1921, snímek 91
  6. Encyklopedie města Brna: Svatba Jiřího Mahena
  7. Knihovna Jiřího Mahena: Mahenův památník
  8. a b RAMBOUSEK, Jiří. Básník Jiří Mahen. Milíř. 2012, čís. 14, s. 9. Dostupné online. 
  9. Jiří Mahen spáchal sebevraždu. Lidové noviny. 23. 5. 1939, s. 3. Dostupné online. 
  10. Český rozhlas: Antonín Vančura alias Jiří Mahen
  11. Databáze NK ČR: Pseudonymy Jiřího Mahena
  12. A. N.: Jiří Mahen. Lidové noviny. 24. 5. 1939, s. 3-4. Dostupné online. 
  13. Knihovna Jiřího Mahena v Brně: Milíř

LiteraturaEditovat

  • CEJPEK, Jiří. Jiří Mahen - jeho knihovnický odkaz. Praha: SPN, 1961. Edice Ústředního vědecko-metodického kabinetu knihovnictví St. knihovny ČSSR.
  • GÖTZ, František, TETAUER, Frank. České umění dramatické, Část I. – činohra, Praha : Šolc a Šimáček, 1941, str. 248–253
  • MAHEN, Jiří. Jiří Mahen o sobě. Rozpravy Aventina. Říjen 1925, čís. 2, s. 15. Dostupné online. 
  • MAHENOVÁ, Karla, Štěpán VLAŠÍN a Jan VESELÝ. Život s Jiřím Mahenem: vzpomínky ženy. Praha: MF, 1978.
  • OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 3/I. M-O. Praha: Academia, 2000. 728 s. ISBN 80-200-0708-3. 
  • VLAŠÍN, Štěpán. Jiří Mahen. Praha: Divadelní ústav, 1971.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat