František Götz
František Götz (1. ledna 1894 Kojátky u Vyškova[1] – 7. července 1974 Praha) byl český literární a divadelní kritik, teoretik a historik. Po osvobození usiloval o hodnocení domácích divadelních i literárních osobností a směrů v evropských souvislostech.[2] Působil jako dramaturg, dramatik, filmový scenárista i romanopisec.[3] Byl programový mluvčí Literární skupiny. Věnoval se také překladu.
František Götz | |
---|---|
František Götz (foto před rokem 1945) | |
Narození | 1. ledna 1894 Kojátky Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 7. července 1974 (ve věku 80 let) nebo 7. června 1974 (ve věku 80 let) Praha Československo |
Povolání | dramaturg, překladatel, dramatik, literární kritik, divadelní kritik, učitel, filmový scenárista, redaktor, romanopisec a spisovatel |
Témata | literární historie a literární kritika |
Manžel(ka) | Joža Götzová |
Děti | Eva Klenová |
Příbuzní | Zdeněk Chalabala zeť |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatV roce 1912 maturoval v Bučovicích, absolvoval abiturientský kurs v Brně a pracoval jako učitel. Byl zakládajícím členem brněnské expresionistické Literární skupiny, v letech 1921–1928 spoluredigoval její časopis Host a byl spoluautorem významného manifestu Naše naděje, víra a práce (1922).
V roce 1923 jej z Brna povolal Karel Hugo Hilar na místo lektora činohry Národního divadla (ND). V letech 1928–1944 byl dramaturgem ND. Po Hilarově smrti v roce 1935 se stal vedoucí osobností činohry ND. Jako dramaturg uváděl díla českých autorů (Karel Čapek, Vítězslav Nezval, Fráňa Šrámek). Před nástupem Otokara Fischera do funkce šéfa činohry v závěru roku 1935 a od jeho smrti v březnu 1938 byl sice titulárním šéfem činohry ředitel ND Stanislav Lom, ve skutečnosti činohru vedl Götz a to až do nástupu Jana Bora do této funkce v březnu 1939.[4] Na krátké období sezóny 1944/1945 (prakticky však jen do uzavření divadel 1. září 1944) byl z rozhodnutí ministra Emanuela Moravce zbaven funkce dramaturga ND a jmenován ředitelem Divadla na Vinohradech.[5][6]
V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před květnovými volbami do Ústavodárného Národního shromáždění. Tento předvolební manifest komunistů podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.[7] Ještě před volbami napsal úvahu „V čem je Masaryk předchůdcem dnešního socialistického humanismu“, kde propojil Masaryka a Marxe s komunistickou ideologií.[8][7] Později podepsal prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu.[9] V únoru 1948 začal zastupovat Syndikát českých spisovatelů v Ústředním akčním výboru Národní fronty; s jeho pomocí prováděla KSČ ve všech oblastech společenského, hospodářského a kulturního života čistky.[10]
V letech 1947–1948 byl šéfem činohry ND, poté v letech 1948–1950 byl náměstkem uměleckého ředitele. V letech 1965–1969 pokračoval ve funkci hlavního dramaturga činohry ND.
„Významná“ byla i jeho pedagogická činnost. Nejdříve přednášel externě na Filosofické fakultě UK (1948–1950), v roce 1950 byl jmenován profesorem praktické dramaturgie na DAMU, kde byl v období 1952–1954 i vedoucím katedry divadelní vědy a dramaturgie. V období 1949/1950 a opakovaně 1952/1953 zastával funkci děkana DAMU.[11] Od září 1960 až do srpna 1969 přednášel také jako profesor na katedře teorie a dějin divadla Filosofické fakulty UK. Další dva roky zde působil jako profesor-konzultant.
„Velmi významné“ bylo jeho kritické působení, a to literární i divadelní.
Ocenění
editovat- 1964 Řád práce
- 1968 ocenění zasloužilý člen ND
Citát
editovat„ | Na konci března 1944 byl jsem náhle zavolán na ministerstvo a tam mi bylo oznámeno, že od 1. dubna jsem přeřazen do Městských divadel pražských ve funkci ředitele a šéfa činohry. Rozpory mezi oběma dosavadními řediteli (Salzerem a Plachým) činí prý toto opatření naprosto nutným... Na mé námitky dostalo se mi odpovědi, že se mi doporučuje, abych přeřazení přijal "dobrovolně", jinak to bude nařízeno. | “ |
— František Götz[12] |
Dílo
editovatKrásná literatura, dramata a práce o literatuře
editovat- Stručné dějiny literatury české (1920)
- Novodobá literatura česká ve škole (1920)
- Anarchie v nejmladší české poezii (1922, kritiky)
- Úvod do poezie (1923)
- Jasnící se horizont (1926)
- Tvář století (1929)
- Básnický dnešek (1931)
- Zrada dramatiků (1931)
- Padající hvězdy (1932)
- Cesta k našim básníkům (1933)
- Osudná česká otázka (1934)
- Boj o český divadelní sloh (1934, studie)
- Český román po válce (1936, studie)
- Muž bez vlasti (1936)
- F. X. Šalda (1937, monografie)
- První rota (1938)
- Slavnost mládí (České majales), (1940, veselohra, společně s Milošem Hlávkou pod pseudonymem Václav Záruba)
- Soupeři (1940)
- Paní našich snů (1942)
- Světelný gejzír (1943)
- Na předělu (1946, kritiky)
- Jaroslav Kvapil (1948, monografie)
- Vývoj světového dramatu (1950, skripta)
- Dějiny zahraničního divadla po Velké francouzské revoluci (1951, skripta)
- Václav Řezáč (1957, monografie)
- Divadlo od 90. let k dnešku (1959, skripta)
- Teorie dramatu (1959, skripta)
- Zdeněk Štěpánek (1962, monografie)
- Patnáct let vývoje českého dramatu (1962, skripta)
- Vlasta Fabianová (1963, monografie)
- Obrazy z dějin světové kritiky (1964, skripta)
Dramatizace
editovat- Honoré de Balzac: Sestřenice Běta (1936)
- Jan Neruda: Malostranská humoreska (1942, podle povídky Figurky)
- Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot (1928)
- Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Běsi (1929)
- Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Výrostek (1934)
Překlady
editovat- Eugene O'Neill: Chlupatá opice (1934, spolu J. Schubertovou)
- Gerhart Hauptmann: Kolega Crampton (1940)
Redakčně připravil
editovat- Sborník Literární skupiny (1923, s kolektivem)
- Nové české divadlo 1930–1932 (1932, spolu M. Ruttem)
- Národní divadlo k svému padesátému výročí ( 1933)
- Chaloupka, J.: Poslední melodie. Verše z pozůstalosti (1938)
- České umění dramatické. Činohra (1941, slovník, spolu F. Tetauerem)
- Václav Vydra (sborník k 70. narozeninám, 1946)
Ostatní
editovat- Tatíček osvoboditel. K 70. narozeninám našeho prezidenta (1920)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matrika 12439, sn. 139 [online]. MZA [cit. 2023-05-05]. Dostupné online.
- ↑ BLAHYNKA, Milan. Čeští spisovatelé 20. století: Slovníková příručka. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. S. 151–153.
- ↑ Slovník české literatury po roce 1945 [online]. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR [cit. 2024-10-26]. Kapitola František Götz. Dostupné online.
- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 116
- ↑ František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 361
- ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 69, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
- ↑ a b KUSÁK, Alexej. Kultura a politika v Československu, 1945–1956. 1. vyd. Praha: Torst, 1998. 663 s. ISBN 978-80-7215-055-7. S. 175, 156.
- ↑ Tvorba, 22. 5. 1946. Ročník 15, číslo 21, str. 330–331
- ↑ Kupředu, zpátky ni krok!. S. 150. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistiské strany Československa, 1948 [cit. 2024-10-20]. Roč. 17, čís. 8, s. 150. Dostupné online.
- ↑ KNAPÍK, Jiří. Únor a kultura: sovětizace české kultury 1948–1950. 1. vyd. Praha: Libri, 2004. 359 s. (Otazníky našich dějin). ISBN 978-80-7277-212-4. S. 22.
- ↑ Kolektiv autorů: AMU 60. let (Publikace k 60.výročí založení AMU v Praze), 2006, str. 28
- ↑ František Götz: Zlověstný stín nad protektorátním divadlem, In: František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 65
Literatura
editovat- Bohumil Bezouška: Jak jsem proskotačil život, Lunarion, Praha, 1993, str. 212–3, 247, 318, ISBN 80-85774-08-9
- B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 90, 93, 100, 103, 105, 108, 111, 113–4, 124–6, 128, 132, 138, 141, 218–9, 296–7, 338
- Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 59–60, 70, 95, 120, 124, 144, 152, 155, 159, 192
- Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 235
- František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 117, 130–1, 142, 146, 161, 190–1, 194, 197–8, 219, 224, 243, 250, 309, 323
- František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 32, 125, 144
- František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 24–5, 27, 30, 60–5, 69, 78, 115, 126, 348, 351, 361–2, 366–7, 407
- Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 50, 70, 111, 157, 160, 196, 260, 325, 330, 356, 370–2, 382, 417, 433, 485, 490–2, 494–5, 497–8, 501–2, ISBN 978-80-200-1502-0
- Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 12, 83
- Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 37, 42, 46, 371
- Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 44, 50, 53, 68, 78, 198, 235, 237, 433, ISBN 80-204-0493-7
- Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 13, 31, 33, 35–6, 38, 42, 58
- Em. Janský: Muž v pozadí, In: Československé divadlo, roč. XIII, č. 8, 30. dubna 1930, str. 117–8
- Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 75, 84, 139, 141, 147–8, 157, 162, 164, 167–8, 174, 178
- Kolektiv autorů: AMU 60. let (Publikace k 60.výročí založení AMU v Praze), 2006, str. 28
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 63, 108, 112, 120, 169, 204, 241, 245, 336, 338, 365, 367, 436, 462–5, 478–9, 515, 541, 589, 592–3, 595–8, 605, 609–611, 616, 619, 622, 625–6, 634, 638
- Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 1883–1963, Orbis, Praha, 1964, str. 36, 47
- Kolektiv autorů: Lexikon české literatury, Praha, 1985
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 116–7
- Hana Konečná a kol: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 86, 90, 93, 129, 160, 163, 176, 182, 192–3, 195, 252–3, 311–2, 316, 393
- František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 250
- V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 6, 181, obr.příl.28
- B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 90, 93, 100, 103, 105, 108, 111, 113–4, 124–6, 128, 132, 138, 141, 218–9, 296–7, 338
- Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 19–21, 42, 56–7, 81–2, 110–1, 114, 126, 133, 213, 237–8, 249, 251, 255
- Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 14, 54, 57, 69, 171, 175–8, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
- Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 40, 73, 199, ISBN 978-80-7388-552-6
- Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 208, 228, 234, 320, 346, ISBN 80-85625-19-9
- Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 116, 129, 141, ISBN 978-80-239-9603-6
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu František Götz na Wikimedia Commons
- Osoba František Götz ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Götz
- František Götz ve Slovníku české literatury po roce 1945
- František Götz v České divadelní encyklopedii
- Heslo František Götz na stránkách literatura.kvalitne.cz Archivováno 5. 5. 2006 na Wayback Machine.
- František Götz v databázi Archivu Národního divadla
ředitelé Divadla na Vinohradech | ||
---|---|---|
Předchůdce: JUDr. Vladimír Říha |
1944–1945 František Götz |
Nástupce: Jiří Frejka |
děkani DAMU | ||
---|---|---|
Předchůdce: Klementina Rektorisová |
František Götz 1949–1950 |
Nástupce: Jan Kopecký |
Jan Kopecký | 1952–1953 | Vladimír Adámek |