Wikipedie

František Götz

český divadelní ředitel, dramatik, literární teoretik a překladatel

František Götz (1. ledna 1894 Kojátky u Vyškova[1] – 7. července 1974 Praha) byl český literární historik, kritik, dramatik, dramaturg a programový mluvčí Literární skupiny. Věnoval se také překladu.

František Götz
František Götz (foto před rokem 1945)
František Götz (foto před rokem 1945)
Narození1. ledna 1894
Kojátky
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. července 1974 (ve věku 80 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánídramaturg, překladatel, dramatik, literární kritik, divadelní kritik, učitel, filmový scenárista, redaktor a romanopisec
Manžel(ka)Joža Götzová
DětiEva Klenová
PříbuzníZdeněk Chalabala zeť
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

V roce 1912 maturoval v Bučovicích, absolvoval abiturientský kurs v Brně a pracoval jako učitel. Byl zakládajícím členem brněnské expresionistické Literární skupiny, v letech 1921–1928 spoluredigoval její časopis Host a byl spoluautorem významného manifestu Naše naděje, víra a práce (1922).

V roce 1923 jej z Brna povolal Karel Hugo Hilar na místo lektora činohry Národního divadla. V letech 1928–1944 byl dramaturgem ND. Po Hilarově smrti v roce 1935 se stal vedoucí osobností činohry ND. Jako dramaturg uváděl díla českých autorů (Karel Čapek, Vítězslav Nezval, Fráňa Šrámek). Před nástupem Otokara Fischera do funkce šéfa činohry v závěru roku 1935 a od jeho smrti v březnu 1938 byl sice titulárním šéfem činohry ředitel ND Stanislav Lom, ve skutečnosti činohru vedl Götz a to až do nástupu Jana Bora do této funkce v březnu 1939.[2]

Na krátké období sezóny 1944/1945 (prakticky však jen do uzavření divadel 1. září 1944) byl z rozhodnutí ministra Emanuela Moravce[3] zbaven funkce dramaturga ND a jmenován ředitelem Divadla na Vinohradech[4]. V roce 1947 se vrátil do Národního divadla, kde byl do roku 1948 šéfem činohry, pak dva roky náměstkem uměleckého ředitele. V letech 1965–1969 pokračoval ve funkci hlavního dramaturga činohry ND.

Významná byla i jeho pedagogická činnost. Nejdříve přednášel externě na Filosofické fakultě UK (1948–1950), v roce 1950 byl jmenován profesorem praktické dramaturgie na DAMU, kde byl v období 1952–1954 i vedoucím katedry divadelní vědy a dramaturgie. V období 1949/1950 a opakovaně 1952/1953 zastával funkci děkana DAMU[5]. Od září 1960 až do srpna 1969 přednášel také jako profesor na katedře teorie a dějin divadla Filosofické fakulty UK. Další dva roky zde působil jako profesor – konzultant.

Velmi významné bylo jeho kritické působení, a to literární i divadelní.

Citát editovat

„ Na konci března 1944 byl jsem náhle zavolán na ministerstvo a tam mi bylo oznámeno, že od 1. dubna jsem přeřazen do Městských divadel pražských ve funkci ředitele a šéfa činohry. Rozpory mezi oběma dosavadními řediteli (Salzerem a Plachým) činí prý toto opatření naprosto nutným... Na mé námitky dostalo se mi odpovědi, že se mi doporučuje, abych přeřazení přijal "dobrovolně", jinak to bude nařízeno. “
—  František Götz[6]

Ocenění editovat

Dílo editovat

Krásná literatura, dramata a práce o literatuře editovat

  • Stručné dějiny literatury české (1920)
  • Novodobá literatura česká ve škole (1920)
  • Anarchie v nejmladší české poezii (1922, kritiky)
  • Úvod do poezie (1923)
  • Jasnící se horizont (1926)
  • Tvář století (1929)
  • Básnický dnešek (1931)
  • Zrada dramatiků (1931)
  • Padající hvězdy (1932)
  • Cesta k našim básníkům (1933)
  • Osudná česká otázka (1934)
  • Boj o český divadelní sloh (1934, studie)
  • Český román po válce (1936, studie)
  • Muž bez vlasti (1936)
  • F. X. Šalda (1937, monografie)
  • První rota (1938)
  • Slavnost mládí (České majales), (1940, veselohra, společně s Milošem Hlávkou pod pseudonymem Václav Záruba)
  • Soupeři (1940)
  • Paní našich snů (1942)
  • Světelný gejzír (1943)
  • Na předělu (1946, kritiky)
  • Jaroslav Kvapil (1948, monografie)
  • Vývoj světového dramatu (1950, skripta)
  • Dějiny zahraničního divadla po Velké francouzské revoluci (1951, skripta)
  • Václav Řezáč (1957, monografie)
  • Divadlo od 90. let k dnešku (1959, skripta)
  • Teorie dramatu (1959, skripta)
  • Zdeněk Štěpánek (1962, monografie)
  • Patnáct let vývoje českého dramatu (1962, skripta)
  • Vlasta Fabianová (1963, monografie)
  • Obrazy z dějin světové kritiky (1964, skripta)

Dramatizace editovat

Překlady editovat

Redakčně připravil editovat

  • Sborník Literární skupiny (1923, s kolektivem)
  • Nové české divadlo 1930–1932 (1932, spolu M. Ruttem)
  • Národní divadlo k svému padesátému výročí ( 1933)
  • Chaloupka, J.: Poslední melodie. Verše z pozůstalosti (1938)
  • České umění dramatické. Činohra (1941, slovník, spolu F. Tetauerem)
  • Václav Vydra (sborník k 70. narozeninám, 1946)

Ostatní editovat

  • Tatíček osvoboditel. K 70. narozeninám našeho prezidenta (1920)

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Matrika 12439, sn. 139 [online]. MZA [cit. 2023-05-05]. Dostupné online. 
  2. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 116
  3. ↑ František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 361
  4. ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 69, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  5. ↑ Kolektiv autorů: AMU 60. let (Publikace k 60.výročí založení AMU v Praze), 2006, str. 28
  6. ↑ František Götz: Zlověstný stín nad protektorátním divadlem, In: František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 65

Literatura editovat

  • Bohumil Bezouška: Jak jsem proskotačil život, Lunarion, Praha, 1993, str. 212–3, 247, 318, ISBN 80-85774-08-9
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 90, 93, 100, 103, 105, 108, 111, 113–4, 124–6, 128, 132, 138, 141, 218–9, 296–7, 338
  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 59–60, 70, 95, 120, 124, 144, 152, 155, 159, 192
  • Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 235
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 117, 130–1, 142, 146, 161, 190–1, 194, 197–8, 219, 224, 243, 250, 309, 323
  • František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 32, 125, 144
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 24–5, 27, 30, 60–5, 69, 78, 115, 126, 348, 351, 361–2, 366–7, 407
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 50, 70, 111, 157, 160, 196, 260, 325, 330, 356, 370–2, 382, 417, 433, 485, 490–2, 494–5, 497–8, 501–2, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 12, 83
  • Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 37, 42, 46, 371
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 44, 50, 53, 68, 78, 198, 235, 237, 433, ISBN 80-204-0493-7
  • Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 13, 31, 33, 35–6, 38, 42, 58
  • Em. Janský: Muž v pozadí, In: Československé divadlo, roč. XIII, č. 8, 30. dubna 1930, str. 117–8
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 75, 84, 139, 141, 147–8, 157, 162, 164, 167–8, 174, 178
  • Kolektiv autorů: AMU 60. let (Publikace k 60.výročí založení AMU v Praze), 2006, str. 28
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 63, 108, 112, 120, 169, 204, 241, 245, 336, 338, 365, 367, 436, 462–5, 478–9, 515, 541, 589, 592–3, 595–8, 605, 609–611, 616, 619, 622, 625–6, 634, 638
  • Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 1883–1963, Orbis, Praha, 1964, str. 36, 47
  • Kolektiv autorů: Lexikon české literatury, Praha, 1985
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 116–7
  • Hana Konečná a kol: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 86, 90, 93, 129, 160, 163, 176, 182, 192–3, 195, 252–3, 311–2, 316, 393
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 250
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 6, 181, obr.příl.28
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 90, 93, 100, 103, 105, 108, 111, 113–4, 124–6, 128, 132, 138, 141, 218–9, 296–7, 338
  • Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 19–21, 42, 56–7, 81–2, 110–1, 114, 126, 133, 213, 237–8, 249, 251, 255
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 14, 54, 57, 69, 171, 175–8, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 40, 73, 199, ISBN 978-80-7388-552-6
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 208, 228, 234, 320, 346, ISBN 80-85625-19-9
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 116, 129, 141, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy editovat

ředitelé Divadla na Vinohradech
Předchůdce:
JUDr. Vladimír Říha 		1944–1945
František Götz 		Nástupce:
Jiří Frejka
děkani DAMU
Předchůdce:
Klementina Rektorisová 		František Götz
1949–1950 		Nástupce:
Jan Kopecký
Jan Kopecký 1952–1953 Vladimír Adámek
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Götz&oldid=23291272“