Otomar Korbelář

český dabér, divadelní ředitel, herec a hudebník

Otomar Korbelář (3. listopadu 1899, Sázava[1]30. listopadu 1976, Praha) byl český hudebník, herec, režisér a ředitel divadla. Jeho divadelní dráha je nejvíce spojena s Divadlem na Vinohradech a Hudebním divadlem v Karlíně. Ve filmu vytvořil více než padesát rolí, hrál v televizních seriálech a inscenacích. Často spolupracoval s rozhlasem, kde našel využití jeho melodický hlas.[2]

Otomar Korbelář
V roli Caesara ve hře G. B. Shaw: Caesar a Kleopatra, Divadlo na Vinohradech, premiéra 27. 4. 1936, režie František Salzer
V roli Caesara ve hře G. B. Shaw: Caesar a Kleopatra, Divadlo na Vinohradech, premiéra 27. 4. 1936, režie František Salzer
Narození 3. listopadu 1899
Sázava
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 30. listopadu 1976 (ve věku 77 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Pražská konzervatoř
Manžel(ka)

Jarmila Šamalíková

Eva Vrchlická mladší
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

 
Chata u obce Felbabka (okr. Beroun), využívaná ve 30. a 40. letech 20. století společně rodinami herce Otomara Korbeláře a režiséra Františka Salzera (stav v roce 1944)

Mládí a studiumEditovat

Jeho otec, stavební inženýr, zemřel, když byly Otomarovi čtyři roky. Matka střídala často zaměstnání, takže se často stěhovali. Ve Veltrusech se jeho matka znovu provdala a narodil se jí druhý syn. Otomar pomáhal otčímovi v hospodářství, ale maminka si přála, aby šel studovat na obchodní akademii.[2]

Mladý Otomar byl nadšený hudebník, sám se učil na violoncello a chtěl se stát muzikantem. Během první světové války se živil hrou na klavír jako doprovod k němým filmům v jednom pražském biografu. Po válce začal studovat hru na fagot a hoboj na Pražské konzervatoři, kde byl díky svému talentu rovnou přijat do druhého ročníku. Prakticky souběžně s tím pak také na konzervatoři studoval i herectví. Byl žákem profesora Jaroslava Hurta, který vychoval i další známé divadelní osobnosti, např. režiséry Františka Salzera, Jana Škodu a Miloslava Jareše, herečku Jarmilu Horákovou a další.[3]. Na Dramatickém oddělení konzervatoře byl posluchačem v letech 1919–1922, přičemž rok 1922 byl rokem, kdy toto oddělení absolvovali první posluchači.[4] Již během studií si zahrál jako elév několik epizodních rolí v Národním divadle.

Profesionální kariéraEditovat

DivadloEditovat

Po absolutoriu hrál v divadlech v Olomouci (1922–1924, 1926–1929)[5], Plzni, a Městském divadle Kladno, kde byl jednu sezónu i ředitelem. Mnoho let hrál v Divadle na Vinohradech (1929–1945, 1952–1954, 1956–1966)[6], poslední léta života působil v Hudebním divadle Karlín (1962–1976).[2]

Otomar Korbelář měl zvučný hlas, který zúročil také jako zpěvák. Byl představitelem mužných a charakterních rolí. Před druhou světovou válkou vytvořil na divadelních prknech řadu postav, z nichž největší úspěch měl jako Karel IV. v Noci na Karlštejně. V závěru kariéry byl jeho oblíbenou rolí plukovník Pickering v My Fair Lady.[2]

FilmEditovat

Z jeho filmových rolí byla pozoruhodná role Františka Kmocha ve filmu To byl český muzikant, hlavní role v prvním československém barevném filmu Jan Roháč z Dubé nebo role císaře Františka Josefa I. ve filmu Sarajevský atentát.

Popularitu získal již v období první republiky a Protektorátu ve filmech jako Grandhotel Nevada (1935, Petr), Tulák Macoun (1939) Pacientka doktora Hegla (1940, dr. Jindřich Hegl), Těžký život dobrodruha (1941, Fred Flok) či Prstýnek (1945, Jan Sochor). Ve filmech účinkoval i jako zpěvák či dabér.[7]

Soukromý životEditovat

Otomar Korbelář byl dvakrát ženatý a měl tři dcery.[2] Svou první manželku Jarmilu Šamalíkovou potkal v divadle na Kladně. V Divadle na Vinohradech potkal svou druhou manželku, tanečnici a herečku Evu Vrchlickou mladší (vnučku spisovatele Jaroslava Vrchlického). Žili spolu více než třicet let.[2]

Společenská angažovanostEditovat

Byl členem KSČ a stál u zrodu Svazu českých dramatických umělců. Kromě herecké profese vykonával řadu funkcí ve stranických a odborových organizacích.[8]

OceněníEditovat

CitátEditovat

Jeden milovník non plus ultra – Otomar Korbelář! Přišel do souboru přibližně ve stejné době jako Jiří Plachý, Elena Hálková i já. Měl úžasné osobní kouzlo, své milovníky odváděl vždy s velkým šarmem a gracií.
— Vladimír Hlavatý[9]

ÚčinkováníEditovat

Divadlo, roleEditovat

Divadlo, režieEditovat

ZpěvEditovat

  • Grandhotel Nevada (1934)
  • Dokud máš maminku (1934)
  • Zlatá Kateřina (1934)
  • Včera neděle byla (1938)
  • Tulák Macoun (1939)
  • To byl český muzikant (1940)
  • Rukavička (1941)
  • Slepice a kostelník ..... Dajme my si, kamarádi, hore hrát (1950)

MuzikálEditovat

  • My Fair Lady – plukovník Pickering

FilmEditovat

  • Třetí rota (1931) – poručík Suk
  • Zlaté ptáče (1932) – Petr
  • Zlatá Kateřina (1934) – John Sam
  • Grandhotel Nevada (1934) – Petr
  • Dokud máš maminku (1934) – Ing. Karel Jaroš
  • Bezdětná (1935) – ředitel Hron
  • Vzdušné torpédo 48 (1936) – plukovník Švarc
  • Komediantská princezna (1936) – Dvorský
  • Srdce na kolejích (1937) – Pavel Skála
  • Důvod k rozvodu (1937) – Sheriadan alias Skála
  • Soud boží (1938) – Jan Foltýn
  • Včera neděle byla (1938) – Jaroslav
  • Boží soud (1938) – Jan Foltýn
  • Lucerna (1938) – mlynář
  • Zlatý člověk (1939) – prof. MUDr. Petr Partyk
  • Tulák Macoun (1939) – František Macoun
  • Nevinná (1939) – Ing. Novák
  • To byl český muzikant (1940) – František Kmoch
  • Pacientka dr. Hegla (1940) – dr. Jindřich Hegl
  • Těžký život dobrodruha (1941) – Fred Flok alias konzul Binder alias Ing. Benda alias komisař Niklas
  • Rukavička (1941) – Arne Brant
  • Advokát chudých (1941) – Josef Kypr
  • Šťastnou cestu (1943) – Jan Klement, průmyslník
  • Skalní plemeno (1943) – Petr Pangrác
  • Experiment (1943) – Karel Chodovský
  • Děvčica z Beskyd (1944) – Cyril Hanulík
  • Prstýnek (1945) – Jan Sochor
  • Nezbedný bakalář (1946) – Mikuláš
  • Lavina (1946) – dr. Heran
  • Jan Roháč z Dubé (1947) – Jan Roháč z Dubé
  • Vzbouření na vsi (1949) – Kubeš
  • Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (1949) – Dubský
  • Vstanou noví bojovníci (1950) – Švandrlík
  • Slepice a kostelník (1950) – Tonek Pěknica
  • Karhanova parta (1951) – ředitel
  • Usměvavá zem (1952) – předseda JZD
  • Pyšná princezna (1952) – hospodář
  • Severní přístav (1954) – Dušek
  • Honzíkova cesta (1956) – revizor
  • Brankář bydlí v naší ulici (1957) – Šácha
  • Tenkrát o Vánocích (1958) – kapitán Hloušek
  • Letiště nepřijímá (1959) – Široký
  • Objev na Střapaté hůrce (1962) – prof. Říha
  • Máte doma lva? (1963)
  • Místo v houfu (1964) – 3. Optimista – pán
  • Gambit (1964)
  • Pět miliónů svědků (1965) – Glanc
  • Na Žižkově válečném voze (1968)
  • Pán si neželal nič (1970) – Mrázik
  • My, ztracený holky (1972)
  • Sarajevský atentát (1975) – císař František Josef
  • Náš dědek Josef (1976) – Šantala

Televizní filmEditovat

  • Chvíle rozhodnutí (1961) – Lebeda
  • Polka jede do světa (1965) – generál Walmoden
  • Samota (1965)
  • Znojemský sen (1972)

Televizní seriálEditovat

DokumentEditovat

  • Za karpatským medvědem (1952)
  • Večery s Jindřichem Plachtou (1953) – sám sebe
  • Odkaz Dukly (1954)
  • Otomar Korbelář (1960)
  • Pražský chodec (1965)

DabingEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b c d e f CODR, Milan; BRŮNA, Otakar. Přemožitelé času sv. 19. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Otomar Korbelář, s. 157-161. 
  3. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 31
  4. Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 145, 509
  5. Jiří Štefanides a kol.: Kalendárium dějin divadla v Olomouci (od roku 1479) , Pražská scéna, 2008, Praha, str. 99, ISBN 978-80-86102-40-5
  6. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 45, 47–8, 52–5, 57, 61, 64–5, 67, 85, 87–8, 182, ISBN 978-80-239-9604-3
  7. Filmová databáze FDb.cz: Otomar Korbelář, filmografie
  8. [da]. Zemřel Otomar Korbelář. Rudé právo. 1. 12. 1976, s. 2. Dostupné online. 
  9. Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 99

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat