Zdeněk Fibich

český dirigent, hudební pedagog, hudební skladatel a sbormistr

Zdeněk Fibich (21. prosince 1850, myslivna u Všebořic[1]15. října 1900 Praha[2]) byl český hudební skladatel 19. století. Vedle Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka byl nejvýznamnějším představitelem generace české hudby 2. poloviny 19. století. Na rozdíl od Dvořáka byl typickým představitelem hudebního romantismu. Jeho první manželkou byla Růžena Hanušová (1851–74), po její smrti se oženil s její starší sestrou Betty, českou operní zpěvačkou (alt). Spolu měli syna Richarda, pojmenovaného tak na paměť hudebního skladatele Richarda Wagnera.

Zdeněk Fibich
Zdeněk Fibich
Zdeněk Fibich
Základní informace
Narození 21. prosince 1850
poblíž Všebořic
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 15. října 1900 (ve věku 49 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí zápal plic
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov
Žánry opera, symfonie a klasická hudba
Povolání hudební skladatel
Nástroje varhany
Významná díla Bouře
Šárka
Nevěsta messinská
Ocenění Čestné občanství Moravských Budějovic (1884)
Manžel(ka) Betty Fibichová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zdeněk Fibich
Hrob Zdeňka Fibicha

ŽivotEditovat

 
Rodný dům

Narodil se v myslivně ve středočeských Všebořicích do rodiny auerspergského lesního rady Jana Fibicha a jeho ženy Marie, rozené Römischové. Hudební nadání projevoval již od raného dětství, což záhy rozpoznala právě jeho hudbymilovná matka. Dostalo se mu nejprve klasického vzdělání na veřejné obecně vzdělávací škole ve Vídni, odkud pocházela jeho matka. Tam studoval mezi lety 1859–1862, pak přestoupil na malostranské gymnázium. Mimoto začal soukromě studovat u varhaníka a skladatele Zikmunda Kolešovského, který platil za zastánce pokrokových tendencí ve formující se pomyslné české národní hudební škole. První Fibichův skladatelský pokus – chrámový sbor pochází z roku 1862 a v následujících letech byl i nadále velmi kompozičně činný. Například již v roce 1865 napsal celkem 64 skladeb, mj. i (později zničenou) symfonii Es dur. Téhož roku veřejně vystoupil v Chrudimi, kde také dirigoval předehru ke své zpěvohře Médea. V roce 1865 také zkontaktoval básníka Karla Sabinu, jehož požádal o vytvoření libreta pro zamýšlené operní dílo. Sabina mladému „zázračnému dítěti“ vyhověl a vytvořil libreto Bukovína, jehož Fibich zhudebnil ale až daleko později. Později studoval v Lipsku, PařížiMannheimu. Větší část života působil v Praze, kde se věnoval komponování a výuce hudby. Kromě hudby se zajímal i o literární dějiny a malířství.

V letech 18761877 byl druhým kapelníkem a sbormistrem Prozatímního divadla, od roku 1899 do své smrti operním dramaturgem v Národním divadle. Řádným členem České akademie věd a umění se stal 18. října 1900,[3] zemřel ve 49 letech v Praze.

Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze, spolu se svojí druhou ženou Betty, v samostatné hrobce (č. 6H-137) s pomníkem navrženým Josefem Fantou.

DíloEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam skladeb Zdeňka Fibicha.

V mladších letech bojoval za nové umění, jak je reprezentovali Ferenc Liszt, Richard Wagner a Bedřich Smetana. Skladatelský Fibich navázal na německý romantismus, když na počátku své skladatelské dráhy tvořil pod vlivem klavírních skladeb Roberta Schumanna. Skladby obohatil o baladické prvky, snový lyrismus i tragický patos. Fibichovo dílo je věnováno nejrozmanitějším oborům. Obsahuje intimní písně, lyrické klavírní cykly (Nálady, dojmy, upomínky), komorní práce. Orchestrální tvorba zahrnuje všechny dobové útvary – tři symfonie, ouvertury a symfonické básně (Toman a lesní panna). Nezanedbatelnou součástí jeho tvorby je opera, která jej lákala již od chlapeckých let (Bukovín, Blaník, Nevěsta messinská, Bouře ad.).

Stal se tvůrcem melodramatické hudební formy. Vytvořil technikou příznačných motivů dosud v celé světové literatuře největší a umělecky nejdokonalejší scénický melodram „Hippodamie“. V rámci své pedagogické činnosti vydal „Velkou teoretickou a praktickou školu hry na klavír“.

OperyEditovat

MelodramyEditovat

  • Hippodamie – trilogie na námět Jaroslava Vrchlického
  • Vodník
  • Polednice
  • Štědrý den
  • Pomsta květin
  • Věčnost
  • Královna Emma

Symfonické básně a symfonieEditovat

Orchestrální a vokálně instrumentální skladbyEditovat

  • Missa brevis, op. 21
  • Jarní romance op. 23 – kantáta na slova Jaroslava Vrchlického
  • Poema, op. 41
  • Suita pro orchestr, op. 54

Klavírní tvorbaEditovat

  • cyklus Nálady, dojmy a upomínky
  • cyklus Malířské studie

Fibichovi žáciEditovat

ZajímavostiEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Dolní Kralovice
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv.Vojtěcha na Novém Městě pražském
  3. Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 72.

LiteraturaEditovat

  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 25
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 29, 31, 112, 122, 127, 132, 154, 486, 512, 601, 609, 641
  • Ladislav Novák: Stará garda Národního divadla – Opera a Balet, Vyd. Jos. R. Vilímek, Praha, 1938, str. 53–7
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. 
  • JIRÁNEK, Jaroslav. Zdeněk Fibich. Praha: Akademie múzických umění, 2000. 307 s. ISBN 80-85883-51-1. 

Externí odkazyEditovat