Auerspergové

rakouský hraběcí a knížecí rod

Auerspergové, někdy také Aueršperkové (slovinsky také Turjačani či Turjaški) je jméno rakouského hraběcího a knížecího rodu. První historická zmínka o rodu Auerspergů pochází z roku 1220. Podle rodinné historie odvozuje rod svůj název od zámku Ursperg u Mindelheimu ve Švábsku (Bavorsko), odkud se v 11. století prý odstěhoval do Dolního Kraňska (nyní na území Slovinska), kde jižně od Lublaně založil hrad Auersperg (slovinsky Turjak).[1]

Princely Hat.svg
Auerspergové (Turjačanové)
Auersperg (Turjaški)
Erb rodu Auerspergů
Erb rodu Auerspergů
ZeměRakouské arcivévodství Rakousko
Kraňské vévodstvíKraňské vévodství Kraňské vévodství
Korutanské vévodstvíKorutanské vévodství Korutanské vévodství
České královstvíČeské království České království
atd.
Mateřská dynastieAuerspergové
Titulyhrabata, knížata
ZakladatelPankrác z Auerspergu
Rok založení1220 (rod poprvé zmíněn)
Konec vládydosud
Větve roduvlašimská, žlebská

HistorieEditovat

 
Středověký znak Auerspergů

V 15. století založili bratři Pankrác a Volkard dvě hlavní rodové větve. Ty se postupem času rozrostly natolik, že na počátku 19. století existovaly dvě linie knížecí a deset dalších linií hraběcích. Hrabata z Auerspergu sídlila a působila převážně v Rakousku a Kraňsku a do českých dějin se (až na jednu podstatnou výjimku) nijak nezapsala. Auerspergové patřili mezi nejvýznamnější a nejzámožnější šlechtické rody habsburské monarchie. Jejich majetky se nacházely na území dnešního Česka, Rakouska, Itálie, Německa, Polska, Maďarska, Slovinska a Chorvatska. Patřili a dodnes patří k nejrozvětvenějším šlechtickým rodům.[1]

Knížata z AuersperguEditovat

Auersperské knížectví
Fürstentum Auersperg
   16641806   
  
 
znak
geografie
obyvatelstvo
státní útvar
Svatá říše římská  Svatá říše římská
státní útvary a území
předcházející:
  Přední Rakousy
následující:
  Bádenské velkovévodství
  Rakouské císařství

Z Pankrácovy rodové větve vzešla nejvýznamnější rodová linie, povýšená v roce 1653 do knížecího stavu. V 18. století se usadila v Čechách a ve stejné době se rozdělila na starší linii (vlašimskou) a mladší (žlebskou). Jejich příslušníci v Čechách setrvali až do roku 1945, respektive 1942. Na konci 19. století se i tyto dvě knížecí linie začaly členit do dalších podliníí, jejich statky se ale nacházely převážně v Rakousku.

 
Zámek Vlašim – hlavní sídlo starší knížecí linie v Čechách

Starší knížecí linie (Vlašim)Editovat

 
Pohřební kaple Auerspergů ve Vlašimi

Mladší knížecí linie (Žleby)Editovat

 
Zámek ve Slatiňanech

Hrabata z AuersperguEditovat

ErbEditovat

 
Knížecí erb

Knížecí znak má šest polí oproti hraběcím čtyřem, uprostřed se nachází ještě stříbrný štítek s červeným lvem. Z heraldických zvířat jsou zde vyobrazeni orel, lev, lvice a tur.

PříbuzenstvoEditovat

Skrze sňatky byli spřízněni s Kinskými, Lobkovici, Colloredo-Mansfeldy, Valdštejny, Clam-Gallasy, Henny, Kopaly a mnohými dalšími rody.[2]

OdkazyEditovat

Externí odkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c HALADA, Jan. Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti). Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Auerspergové, s. 11–13. 
  2. MAREŠOVÁ, Marie. Prameny hospodářské provenience z fondů Rodinný archiv Auerspergů, Hřebeny a Ústřední správa Auerspergů, Hřebeny a možnosti jejich využití pro dějiny žen [online]. Ročenka Státního oblastního archivu v Plzni 2008. S. 85–92. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat