Herbersteinové

šlechtický rod ve Svaté říši římské

Herbersteinové jsou starobylý šlechtický rod původem ze Štýrska, první zmínky o něm jsou již z 12. století. Herbersteinové dosáhli v 16. století panského stavu, v roce 1644 jim byl udělen hraběcí titul pro rakouské země, v roce 1710 byla platnost hraběcí hodnosti rozšířena pro celou Říši. Ve službách Habsburků dosáhli Herbersteinové vysokých funkcí ve státní správě, armádě, několik jich bylo také církevními hodnostáři (biskupové v Řezně, Lublani a Terstu). Během 14. a 15. století se díky sňatkové politice zařadili mezi nejbohatší šlechtu ve Štýrsku. V 15. a 16. století došlo k rozdělení rodu na starší a mladší větev, které se dále složitě členily. Potomstvo obou hlavních větví vlastnilo v 17.–20. století řadu panství v Čechách a na Moravě. Původní rodové sídlo Herberstein patří k vyhledávaným turistickým cílům jižně od Vídně.

Herbersteinové
Johann Siebmacher, 1605
Johann Siebmacher, 1605
ZeměRakousko
České království
Titulyhrabata od r. 1644
ZakladatelOtto von Hartberg (†1338)
Zámek Herberstein v obci Stubenberg ve Štýrsku

Za zakladatele rodu se považuje Otto von Hartberg (†1338), který získal tvrz Herberstein ve Štýrsku a odtud pochází rodové jméno. Nejvýznamnější osobností rodu je Zikmund (1486–1566), který působil jako císařský diplomat v Polsku a Rusku. Jeho latinské pojednání o Rusku bylo prvním a na dlouhou dobu nejvýznamnějším dílem o této Evropě dosud neznámé zemi. Hraběcí titul pro celý rod získal v roce 1644 Jan Maxmilián Herberstein (1601–1680), který byl zemským hejtmanem ve Štýrsku. Kromě státní služby vynikli členové rodu i v různých vědních oborech, Ferdinand Arnošt (†1720), který působil u apelačního soudu v Praze, vydal několik matematických spisů.

Mladší větev v ČecháchEditovat

Český inkolát získali v roce 1680 bratři Ferdinand Arnošt (1633–1691) a Jan Weikard (1636–1691). Jan Weikard jen krátce držel východočeské panství Skřivany (1680–1691), zatímco starší Ferdinand Arnošt v roce 1686 nákupem Landštejna a Třeště položil základy k dlouhodobější domestikaci této linie Herbersteinů v Čechách. Hrad Landštejn sice za jejich vlády vyhořel, ale zámek v Třešti se stal občasným sídlem, i když Herbersteinové v této linii vlastnili především statky v Rakousku.

Z dalších generací této větve vynikl hrabě Ferdinand Leopold (1695–1744), vyslanec ve Švédsku, později státní ministr a nejvyšší hofmistr císařovny Marie Terezie, mimo jiné též rytíř Řádu Zlatého rouna. Jeho vnuk Josef František (1757–1816) byl prezidentem dvorské komory a vynikl jako finanční odborník, v roce 1810 po své matce přijal jméno Herberstein-Moltke. Sňatkem s Marií Aloisií Kolovratovou (1780–1823) rozšířil rodový majetek o východočeská panství Hostačov a Golčův Jeníkov, ale již v následující generaci tato linie zanikla jeho synem Ottou (1811–1831), který zemřel na choleru.

Posledním potomkem mladší větve Herbersteinů byl Karel Nepomuk (1763–1837), kanovník v Salzburgu. Po jeho smrti vypukl soudní spor o dědictví, mezi uchazeči byli dva vzdálení příbuzní Herbersteinové, ale také Trauttmansdorffové nebo Zichyové. České statky (Landštejn, Třešť) byly v roce 1843 přiřčeny rodině Wenzel-Sternbach, která byla s touto větví Herbersteinů spřízněna již v 17. století.

Starší větev v Čechách a na MoravěEditovat

Starší větev Herbersteinů, respektive její tzv. štýrská linie, si až do 20. století uchovala vysoké postavení v rámci rakouské šlechty. Od 16. století jim náležely dědičné hodnosti nejvyššího komořího a nejvyššího stolníka v Korutansku, většinu majetku ale vlastnili ve Štýrsku. Díky spříznění s vymřelým knížecím rodem Eggenbergů se v 18. století zařadili mezi největší pozemkové vlastníky ve Štýrsku, ve Štýrském Hradci jim patřil i bývalý eggenberský palác, známý dnes jako Palais Herberstein. Od roku 1861 této větvi Herbersteinů patřilo i dědičné místo v rakouské panské sněmovně.

Počátkem 17. století se starší větev rozdělila na linii štýrskou a slezskou. Slezští Herbersteinové vlastnili panství Gorzanów (do roku 1945 známé pod německým názvem Grafenort) na polské straně Orlických hor a v několika generacích se angažovali ve správě slezských knížectví. Díky blízkosti hranic s Moravou se členové slezské větve spříznili s moravskou šlechtou a v jejich rodokmenu můžeme například třikrát zaznamenat jméno Žerotínů. Slezská linie vymřela v roce 1728 a panství Gorzanów přešlo na příbuzenstvo ze štýrské linie.

Herbersteinové na Velkých OpatovicíchEditovat

 
Zámek Velké Opatovice

Na Moravu pronikl rod koncem 18. století, kdy se Jan Hieronymus Herberstein (1772–1847) oženil s hraběnkou Henriettou Salm-Neuburg (1775–1815), jednou z dědiček vymírající rodiny Salm-Neuburg. Jejím dědickým podílem bylo panství Jevíčko na Svitavsku se sídelním zámkem ve Velkých Opatovicích. I když hlavní zázemí měli v rakouských zemích, tito Herbersteinové (s označením opatovická linie) se trvale usadili na Moravě, kde se aktivně zapojili do veřejného dění a tři z nich zasedali v Moravském zemském sněmu. Majetek na Moravě rozšířil Jan Zikmund (1831–1907), když v roce 1885 zakoupil od zadlužených hrabat Küenburgů velkostatek Střílky. V další generaci však o tento majetek Herbersteinové přišli (1912), do roku 1945 jim patřily Velké Opatovice, kde počátkem 20. století proběhla rekonstrukce zámku z iniciativy Julie Herbersteinové, rozené Apponyiové (1879–1953).

Herbersteinové na LibochovicíchEditovat

 
Zámek v Dolních Kounicích

Mladší syn Jana Hieronyma Jan Bedřich Herberstein (1810–1861) začínal jako státní úředník na Moravě, byl například krajským komisařem ve Znojmě, později byl místodržitelem v Salzburgu (1850–1852). V roce 1849 se oženil s hraběnkou Terezií Dietrichsteinovou (1822–1895), jednou z dědiček obrovského majetku vymřelého knížecího rodu Dietrichsteinů. Při rozdělování dietrichsteinského dědictví si Terezie vylosovala Libochovice a Nepomyšl v severních Čechách, Vlachovo Březí v Pošumaví a Dolní Kounice poblíž Brna. Součástí jejího podílu byl i bývalý dietrichsteinský palác ve Vídni, dnes známý jako Herberstein Palais. Po předčasné smrti svého manžela (1861) spravovala Terezie zděděný majetek sama a v severních Čechách navíc přikoupila Panenský Týnec a Vrbičany.

V další generaci spravoval rozsáhlý majetek v Čechách Jan Josef Herberstein (1854–1944), který v mládí cestoval po Africe a Asii a jeho sbírky z cest jsou součástí expozice na zámku v Libochovicích. Po úmrtí matky požádal o udělení jména Pruskovských z Pruskova z někdejší titulatury Dietrichsteinů a od roku 1896 tak užíval příjmení Herberstein-Proskau. Se svou rodinou často pobýval na zámcích v Libochovicích a Vrbičanech, hlavním sídlem byl ale stále palác ve Štýrském Hradci, v jehož okolí navíc Jan Josef přikoupil další majetek.

V roce 1945 byl majetek Herbersteinů v Československu znárodněn, tehdy ztratili i statky v Polsku (Gorzanów). V závěru druhé světové války bylo sovětskou armádou vážně poničeno i nejstarší rodové sídlo Herberstein. V současnosti žijí členové rodu převážně v Rakousku. Z potomstva libochovických Herbersteinů se o restituci majetku v severních a jižních Čechách dlouhodobě snažil Jan Alexandr (*1930), jeho nároky po dvaceti letech jednání u soudů různých instancí s konečnou platností zamítl Ústavní soud v roce 2014.

Přehled majetku Herbersteinů v Čechách a na MoravěEditovat

Významné osobnosti roduEditovat

Externí odkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Ottův slovník naučný, Praha, 1897 (reprint 1998) ISBN 80-7185-156-6
  • Almanach českých šlechtických rodů, Praha 2003 ISBN 80-85955-25-3
  • MALÍŘ, Jiří a kol.: Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918, Brno, 2012 ISBN 978-80-7325-272-4